Možnosti feederových prutů

5.7.2015 - Milan Tychler

Už se tak nějak vžilo rozdělení feederových prutů do jednotlivých kategorií a rybáři toto značení běžně používají. Řekl bych, že se jednotlivé kategorie ustálily na těchto číslech:

Ale ač se to zdá být celkem jasné, představa o tom, co jednotlivé pruty zvládnou anebo jak se vlastně chovají a k čemu se hodí, se nedá určit jen podle odhozové hmotnosti. Konstrukčně se od sebe totiž mohou značně lišit.

Nejsou všechny pruty stejné. V jedné skupině najdeme pruty měkké i tvrdší a jednotlivé kategorie se mohou vzájemně prolínat. To všechno je dáno použitým materiálem, sílou stěny blanku a technologií výroby. Na jedné straně můžeme mít proutek s odhozem několika gramů tvrdý jako kolík a pak prut, který dovede zvednout i cihlu, ale šikovný košíkář by s ním dokázal oplést demižón.

No a pak je něco mezi tím, což se považuje za jakýsi standard. Klidně se tedy můžeme setkat s prutem, který výrobce označil jako medium, ale kdybychom si jeho označení nevšimli a posuzovali ho sami podle toho, jak se chová v ruce, automaticky bychom ho poslali třeba do kategorie light, nebo naopak heavy. Je celkem jasné, co měl výrobce v úmyslu - tužší typy jsou určené spíše k lovu v tekoucích vodách a měkké pruty pak k lovu na vodách stojatých a v kratších vzdálenostech. Některé pruty ale nejsou označeny zaběhlým způsobem a gramáží, ale stejně jako kaprové pruty v librách. Týká se to především feederových prutů určených k lovu ve větších vzdálenostech.

Koupit si měkký prut, jít s ním lovit na silněji táhnoucí řeku a pak ho hanit je stejná hloupost, jako když si koupíte silniční motorku a snažíte se s ní lítat po lese jako s „kroskou“, a nebo naopak trápit „krosku“ na silnici. Měkkost, či naopak tuhost prutu není jeho vadou. Za nespokojeností stojí neznalost a chybný výběr. Nic víc. Když se mě někdo zeptá, jaký prut že si má do začátku koupit, hned se ho zeptám, kde s ním bude převážně chytat. Pokud se typy vod hodně různí, jsou zapotřebí pruty dva, nebo se musí najít nějaký přijatelný kompromis. I to je možné.

Možnosti feederových prutů jsou velké, výrobců spousty a ještě více je názorů jednotlivých rybářů. Navíc to všechno podléhá reklamě a rybáři držící se svých rybářských vzorů budou vždycky nakupovat to, s čím chytá jejich oblíbenec. Považuji to za normální stav stejně jako to, že na jeden a tentýž prut mohou být dva naprosto rozdílné názory, protože to, co vyhovuje jednomu, nemusí vyhovovat jinému. A samozřejmě rozhodují také zkušenosti a to, zda dotyčný vůbec dokáže věc objektivně posoudit.

V poslední době se hodně řeší vzdálenosti. Na tuhle věc mám svůj celkem vyhraněný názor. Chytat je zapotřebí tam, kde jsou ryby, a pokud mám šanci ulovit lepší ryby dál od břehu, prostě to udělám a použiji k tomu třeba i feederový prut, byť by k tomu měl kdokoli jakékoli výhrady. Je to prostě můj lov, má zábava a do toho si nenechám od nikoho mluvit. V rámci možností pak přizpůsobím techniku a nářadí.

Já chápu, a dokonce i velmi dobře vím, že se dají nachytat pěkné ryby pod nohama, ovšem ne všude a vždycky. Respektuji také i to, že někdo pod nohama prostě chytat nechce.

Chceš chytat daleko od břehu, chceš si to vyzkoušet? Tak to jednoduše udělej. To, že s přibývající vzdáleností rostou negativa, je normální u každé rybolovné techniky a je každého volba, zda do toho jde, nebo ne. A zase musím říct, že často se to může hodně vyplatit. Při lovu kaprů mohu vyvážet stovky metrů a také je mohu chytat pod nohama a přitom se mé nářadí nemusí nijak dramaticky měnit. Teď mluvím o klasickém lovu, nikoli o feederu. A u feederu je to prostě podobné.

Zastávám názor, že rybařina má být pestrá. A jestli někoho těší lovit ve velkých vzdálenostech, je to jen a jen jeho rozhodnutí, stejně tak jako toho, kdo má rád lov kousek od břehu. Jeden i druhý mohou být ve své věci dobří, ale proč tlačit toho druhého k něčemu, co mu není blízké?

Především rybáři, kteří se snaží lovit na stojatých vodách kapry, tíhnou k lovu ve větších vzdálenostech víc než ostatní. Také ti, kdo chytají závodně, se, jak se říká, snaží prolomit lajnu. Vždycky, nebo ve většině případů, bude celkem rozumné vymanit se z klasiky zejména tam, kde je na vodu velký tlak. Do toho počítám i závody.

Když opustíte zónu, ve které se ryby chovají velmi ostražitě nebo se jí přímo vyhýbají, co zbývá? Chytat dál než je běžné, a nebo se o to alespoň pokusit. Někdo to zkusí a shledá, že na tom vlastně nic není, jiný se s tím nedokáže vypořádat a vrátí se ke klasice - a ve finále budou oba spokojení, jen nesmí začít jeden druhého přesvědčovat, že jedině ta jeho věc je ta jediná správná. To je hned oheň na střeše.

Jsou rybáři, kteří dokážou celkem běžným nářadím nahodit do vzdálenosti větší než 80 m, a pak rybáři, kterým když dáte do ruky to samé nářadí, budou končit o dvacet metrů blíž. Spousta lidí mluví o tom, jak daleko hází, ale často si to jen myslí a realita je trošku jiná. Jediným přesným měřením je pásmo a louka, ale dají se využít i speciální měřice připevněné k prutu.

Pokud si myslíte, nejsou přesné, udělejte to takto - nahoďte a na vlasci si udělejte značku. Pak vlasec naviňte na naviják a zapíchněte vidličky přesně tři metry od sebe. Pak okolo nich odvíjejte vlasec až po značku, kterou jste si udělali na vlasci. Potom už jen stačí spočítat otáčky okolo vidliček a máte vzdálenost, na kterou jste nahodili.

Se speciálním nářadím a zvládnutou technikou se skutečně dá nahodit i do vzdálenosti sta metrů. Pokud se ale bavíme o devadesáti nebo stech metrech, bavíme se jen o číslech, které stejně nemají žádný vliv na to, jak dobří jsme rybáři. Ve skutečnosti se totiž často bavíme jen a jen o tom, jak daleko kdo umí házet. Druhá věc je však umět tuto vzdálenost vůbec využít.

Lov v dálce není snadný a chce své. Kdo chce chytat daleko, musí se tím nějakou dobu skutečně zabývat. Slušné výsledky a vzdálenosti nikomu z čistého nebe nespadnou a možná to bude stát i nějakou tu špičku, nebo dokonce zlomený prut, ale za všechno se platí. Někdo má na házení přirozený talent, někdo se to musí chvíli učit.

Je pravda, že s rostoucí vzdáleností klesá citlivost, ale určitě to nemusí být důvod k použití jiných prutů. Myslím, že při vzdálenostech, o kterých se bavíme, není důvod měnit silné feederové pruty za klasické pruty na kapry, za předpokladu, že daleké hody zvládáte. Průtažný vlasec nahradí tenká pletenka nebo silnější odpal a citlivá špička bude pořád dobrým signalizátorem, takže budeme moct lovit klidně i jemně beroucí plotice. Ovšem o ty nám mimo závody obyčejně vůbec nejde a snažíme se spíš o kapry. Určitě bude na místě zvolit i jiný typ krmítka.

V poslední době se vzdáleností a feederovými pruty určenými k lovu ve velkých vzdálenostech zabývám docela dost. V některém z dalších mých článků se o tyto poznatky rád podělím.