Se splávkem na tlouště

27.6.2015 - Milan Tychler

Jsou rybáři, kteří nemají tlouště rádi a pak ti, kteří tlouště milují. O těch, co berou tlouště na salát, nemluvím, hovořím o těch, co tlouště rádi loví. Tlouště nemají rádi hlavně ti, kdo chytají na řekách kapry na boilie. Věčně hladový a všežravý tloušť totiž nenechá boilie na pokoji a dovede i pěkně zakrmené místo hezky vyžrat, zvláště pak pokud jsou v řece tloušti větší a je jich víc. Pro kapry pak nezbude nic. Ale i menší tloušť dovede na jahodovou kuličku dorážet tak, že se na háček prostě napíchne. Je to k zlosti, když místo pěkných kaprů taháte tlouště, a i když jsou to mnohdy pěkné kusy, kapr to není… Takto dovedou tloušti zlobit na Moravě, na Labi a všech ostatních řekách. Tloušť je prostě tloušť a je mu jedno, z čeho ztloustne. Hlavně že je toho dost. Vždyť je znáte. Postávají u všelijakých kanálů a ládují se věcmi, ze kterých se lidem obrací žaludek. I proto nechává mnoho rybářů tlouště na pokoji. Když takového tlouště chytíte a on vám pak do podběráku vyplivne, na čem si až dosud pochutnával, nemusí to být nic vábného.

Tady postávají okolo břehů moc pěkní tloušti

V čistých řekách tento problém není. Tloušti se tu živí ryze přírodní potravou, ale jejich maso je i tak celkem nevalné chuti. Respektive mezi delikatesy rozhodně nepatří. Abych pravdu řekl, je mi celkem jedno, čím vším se tloušť živí, protože je všechny pouštím, ale hrozně rád je chytám. Velmi jsem si oblíbil lovit je přívlačí, ale čas od času sáhnu i k jiné technice, protože mám rád změnu. Mou druhou oblíbenou technikou je lov se splávkem. Když jdu po mostě, ať je přes malou říčku, potok, či velkou řeku, vždycky se podívám do vody a mnohdy zahlédnu i nějaké ryby. Nejčastěji jsou to právě tloušti. Většinou to bývají jen takoví ti malí čiperové. Postávají za pilíři i u břehů a pořád shání něco k snědku. Někdy ale objevím i větší kousek. Chce to jen chvíli postát a pátrat důkladněji. Máte-li polarizační brýle, budou vítaným pomocníkem. Velcí tloušti už se jen tak nevystavují na odiv, ale nikdy nebývají daleko. Někde si tyto ryby zvykly na to, že je lidé z mostu krmí pečivem nebo se prostě přiživují s kačenami. Pečivo tloušťům chutná a nikdy není třeba je dlouho přemlouvat, a to ani tam, kde se k této pochoutce hned tak nedostanou. A z toho všeho vycházím při svém lovu.

Pár košíčků nastřelených lehkým prakem probudí apetit tloušťů

Nástrah na tlouště je nepřeberně, ale v kombinaci se splávkem, když pominu třešně, mi jako další velmi snadno dostupná nástraha velmi dobře funguje toustový chleba. Na malém potoce, náhonu či velké řece, všude se na něj dají chytit tloušti. Na ročním období nezáleží, protože je to skvělá nástraha i do chladné vody.

Kdysi jsem se pokoušel cíleně lovit tlouště na všelijaké vnadicí směsi, ale popravdě řečeno, není to to pravé. Brzy jsem zjistil, že příliš nezáleží na tom, jakou směs člověk použije, ale na tom, kolik kousků namočeného chleba do ní dá. Čím víc chleba, tím víc tloušťů. Došel jsem tedy až k tomu, že jsem vše kromě chleba vynechal, nahradil normální chleba chlebem toustovým a výsledky se dostavily ještě rychleji, než jsem si představoval.

Všechno spočívá v tom, že prostě na krátko namočím plátky toustového chleba a hned je vyždímám. V kbelíku mám pak takovou vlhkou drobenku, kterou buď rukou, nebo malým prakem na červy dopravím do vody. Nejdříve střelím jeden košíček, a teprve když kousky klesnou ke dnu a drobečky, které zůstaly na hladině, odplavou, střelím košíček další. Obvykle je to tak 3–5 košíčků na jedno vyhlédnuté místo. Podle situace to může být těsně ke břehu, ale klidně i doprostřed toku nebo k nějaké překážce, kde tloušti rádi postávají. Prak má výhodu hlavně na vodách, kde vás mohou tloušti vidět. Mávání rukama při házení návnady může všechno pokazit hned na začátku. Velcí tloušti jsou plaší a po čertech mazaní. Vůbec není snadné je chytit.

Nástraha může být větší, ale větší musí být i háček

Mnohokrát jsem je sledoval, jak se za kouskem chleba zvednou ode dna, jen lehce do něj strčí okrajem tlamy a místo, aby ho popadli, zase pomalu klesnou ke dnu, aby se najednou bleskově otočili a chňapli ho. A ty opravdu největší ryby se ani nezvednou ode dna.

Kdysi jsem takto lákal tlouště na poměrně mělké říčce a narazil jsem na hezký kousek, který stál poblíž svých sotva polovičních druhů. I ti menší byli zpočátku neteční, ale za nějakou chvíli si dali říct a pustili se do hodování. Ten velký ale nic. Jen stál jako přibitý. Trpělivě jsem krmil, ale velký tloušť stále nereagoval. Už z dřívějška mám zkušenost, že větší ryby se zapojí později, ale teď to neplatilo. Najednou se tloušť otočil a pomaloučku odplouval po proudu dolů, kde se koryto prohlubovalo a nebylo tam vidět ke dnu. Myslel jsem si, že je ta ryba pro mě už ztracená a že se tedy pobavím jen s těmi menšími. Chytil jsem čtyři. Máčený chleba jsem jim při tom po trošičkách stále přistřeloval. Pak jsem jeden z kousků chleba na háčku nechal splavat níž, až do míst, kde se velký tloušť ztratil. A přesně na tom místě se splávek najednou prudce potopil a rychle se rozjel po proudu dolů.

Byl to onen tloušť, ale zahlédl jsem ho jen na chvíli, když se ukázal na mělčině stranou koryta, protože pak se háčku zbavil. Vzal to sousto tak opatrně, že se háček prostě pořádně nezasekl. S mazanými tloušti mám příběhů spousty…

Splávek nesmí ryby rušit

Těm opatrným vadí i jen barevný splávek. Zatímco mrňousci klidně vyjedou i po splávku nebo po jeho červené bambulce na anténě, velké tlouště může plašit. Používám tedy splávky černé a ještě si musím dávat pozor, aby nebrázdily vodu. Nikdy také nenechávám splavávat nástrahu příliš daleko a úsek, který chci prochytat, si raději rozdělím na několik menších, protože nic neplaší zkušené tlouště tak jako stahovaný splávek. Z toho důvodu také nepoužívám splávky příliš velké nebo takových tvarů, jaké dělají při stahování vodou moc velký rozruch.

Je s tím trochu trápení, protože používám poměrně velkou nástrahu, ale časem každý přijde na to, jak velký kus a kolik vyvažovacích bročků si může dovolit. K vyvážení splávku používám jen malé broky a poslední z nich dávám na vlasec 35 cm od nástrahy. Tloušti lépe reagují na nástrahu, která se pohybuje spíše volně, než na tu, která je „přibitá“ u dna. Háček v nástraze musí být velký a co nejostřejší. Tlama tloušťů je sice prostorná, ale také docela tvrdá a háček v ní neuvázne snadno. Hodně se jich chytí skutečně jen za blanku na okraji tlamy, proto nedoporučuji se zdoláváním tlouště nikdy spěchat, zvláště i proto ne, že větší tloušti jsou záludní.

Žádná trofej, ale na malý potok slušná ryba

Kolikrát to vypadá, že už mají dost, a sotva se nakloníte nad vodu s podběrákem, vyrazí jako střela a často se nedobře zaseknutého háčku zbaví. Na dobrých místech se vyplácí pomaloučku vnadit a pobýt chvíli déle. Někde je zase lepší, zvlášť na malých vodách, vydat se prostě pomalu po proudu a zkoušet to jen na příhodných místech. Někdo si vybere k lovu delší matchový prut, někdo dá přednost ještě delší boloňce, ale to záleží spíš na místních podmínkách, protože ne všude se s dlouhým prutem otočíte. Na menších potocích si vystačím i s lehkým třímetrovým přívlačovým prutem. Tloušti mají rádi zarostlá a stinná místa s větvemi nad vodou a v hustším pobřežním porostu je vhodnější kratší proutek. Co se vlasce týká, volím nejčastěji čirou šestnáctku. S tou se dají zdolat i ti největší tloušti, pokud zrovna nechytáte u spleti potopených větví. Pak je potřeba popřemýšlet o něčem pevnějším.

Lov tloušťů s toustovým chlebem je velmi nenáročná a přitom skvělá zábava, kterou mám skutečně rád. Důležitá věc je nespěchat. Pěkně tloušťům nejdříve něco nabídnout, nechat je namlsat a teprve pak jim předložit opatrně nástrahu…