Revír Dolní Benešov byl pro mě jako pro pořadatele tohoto ročníku Carp ligy od prvopočátku velkou neznámou. Asi se budu opakovat, ale výběr lokality a následné rozmístění sektorů je alfou a omegou určující kvalitu závodu. Najít v naší republice vodu, která by byla férová pro všechny týmy, je prostě nemožné. A to ani nemluvím o nepředvídatelnosti klimatických podmínek v samotném termínu závodu. A právě termín je nutné stanovit pěkných pár měsíců předem, ideálně ještě před vyhlášením závodu, což se málokdy povede. I tato skutečnost poukazuje na to, že závodníci ligy jsou prostě „srdcaři“, kteří platí startovné s důvěrou, že závod bude mít úroveň. Nezbývá mi, než jim aspoň touto cestou poděkovat za jistou důvěru, případně i toleranci. Dělám všechno pro to, aby závod měl co nejlepší úroveň a aby všichni měli šanci se umístit na bedně. Věřte, že v takové konkurenci závodníků je tou nejsložitější částí správné zvolení revíru, termínu a následné rozmístění sektorů dle aktuálních klimatických podmínek.
Mým jasným cílem pro tento ročník byla jedna zásadní skutečnost. Od základu odlišit tuto sérii závodů od minulých ročníků a zvolit co možná nejrozmanitější vody s velkým podílem revírů, a to soukromých nebo v hospodaření ČRS a MRS. Byť jsou soukromé vody mnohdy velice zajímavé, mou snahou bylo nabídnout závodníkům rozdílné typy vod, kde je nutné volit taktiky a strategie velice rozdílné, a ne jen navalit spoustu krmení na hromadu a nachytat tunu kaprů za dva dny. Jako příklad těchto typů závodů uvedu jednu raritu. Před pár lety se jedno z kol chytalo na soukromé vodě Dešná. Troufám si tvrdit, že tato voda je, co se týče závodní kaprařiny, legendou a všichni ji jistě znáte.
Jeden účastník závodu se vrátil domů a rozhovor s kamarádem proběhl takto:
- Tak kolik jste nachytali kilo?
- Nachytali jsme 160 kg.
- Tak to jste vyhráli, ne?
- Ne, byli jsme poslední, první nachytali přes 800 kg.
Podle mě to mluví samo za sebe. Byť pro spoustu týmů by to byla voda, kde by si asi rádi ligu odchytali, pro mě bylo cílem udělat tento ročník závodů jinak. Sice jsem šel do velkého rizika a už po třetím kole je evidentní, že spoustu týmů tato volba částečně zařízla, takže neměli šanci se prosadit. Ovšem i přes to byla dosavadní tři kola velice zajímavá a svědčí o tom i průběžné pořadí, protože o umístění bojuje stále hodně týmů a na poslední kolo nikdo nejede pro jasné celkové zlato.
Přejděme ke třetímu kolu, které se konalo na svazové vodě Dolní Benešov. Jedná se o krásnou svazovou vodu v hospodaření ČRS. Zde bych chtěl velice poděkovat jednateli územního svazu Ing. Přemyslu Jaroňovi a dále hospodáři MO Hlučín Otmaru Diehelovi za velice vstřícný přístup, za vyřízení výjimky pro lov nonstop během závodu a za bezproblémový a hlavně profesionální přístup. Ještě jednou za Carp club ČR děkujeme.
A teď už k samotnému závodu na revíru Dolní Benešov. Jedná se o nádhernou štěrkovnu o rozloze 100 ha se členitým dnem. Hloubky na otevřené vodě se pohybují od jednoho metru do jedenácti metrů, tedy aspoň v úseku „chyť a pusť“, kde závod probíhal. Co se týče obsádky, na celé vodě platí horní míra kapra K-70, což reálně znamená, že na vodě jsou zdokumentovaní kapři až k váze 26 kg. Na otázku proč tomu tak je na svazovce, je velice jednoduchá odpověď. Vyvážet se může pouze v úseku „chyť a pusť“, na většině revíru je lov povolený jen z odhozu, což znamená, že ryby se na většině plochy jezera s montáží prostě nepotkají. Mají obrovské klidové zóny a nemalým přínosem bude jistě i úživnost revíru a množství kvalitní nástrahy, která do vody napadá. Dalo by se asi mluvit i o selekci malé ryby do 70 cm, která se odsud hojně odnáší, čímž se redukuje potravní konkurence.
Pár dní před závodem jsem začal zjišťovat potřebné informace, abych dokázal co nejlépe rozmístit sektory. Bohužel teplota vody ve štěrkovně se pohybovala kolem osmi stupňů, což nebylo dobré znamení. Na jednu stranu jsme se vyhnuli době tření, ale i tak mi bylo řečeno, že v úseku „chyť a pusť“ ryby ještě nebudou, a nebo jen ojedinělé kusy. Tento stav dokládaly i úlovky během dvou týdnů před závodem. Sice se ulovily i trofejní kusy, ale jen málo.
Z prvotních informací bylo více než evidentní, že topkou se stane špice proti ostrovům v místech, ze kterých se lovit normálně nesmí. I z toho důvodu jsem do této krajní části vměstnal dva týmy asi dvacet metrů od sebe. Ostatní týmy měly rozestupy až 150 metrů, někde víc a někde méně, podle situace na břehu i ve vodě. Zásadním rozhodnutím bylo zrušení vyvážky, která je v tomto úseku jinak povolená. Snažil jsem se vytvořit takovou situaci, aby prostor jezera nebyl uzavřený, ale aby klidová zóna zasahovala k valné většině týmů až do samého konce štěrkovny. Na tomto konci jsem neobsadil nejhlubší partie, které se blíží k jedenácti metrům, a krajním sektorům, které byly sice dost široké, ale na vodě kratší, jsem aspoň poskytl jakousi klidovou zónu v podobě asi 300 metrů dlouhé zátoky.
Závod začal v pátek v 9:00 hodin. Týmy mohly mapovat dno markerem a krmit. Všichni hledali nerovnosti a mapovali svůj sektor. Potěšila mě i skutečnost, že se nikdo nepustil do nesmyslné krmné kampaně. Někde kluci hrany odhalili, jinde narazili pouze na dno plné balvanů nebo na rovinu bez výrazných zlomů. Na topce č. 18 se kapři od začátku ukazovali pod keři. Závodníci zde měli obrovskou výhodu v tom, že do těchto míst z druhé strany v podstatě své montáže nikdo nevozí. Je to daleko a vyvážce brání ostrovy. A v neposlední řadě je v této části poměrně mělko a teplota vody při hladině se pohybovala kolem 15 stupňů.
V 11:00 byl závod odstartován. Většina zúčastněných začala opatrně. Neviděl jsem moc týmů, které by kobrovaly na svá loviště boilie. Spíše se zakrmovala „polévka“ raketou spomb a házel se method mix vrhačkou či košíčkem. Od začátku bylo jasné, že Víťa s Petrem si vylosovali dobré místo. Už večer měli nachytáno asi 60 kg a mezi úlovky byl i nádherný šupináč s váhou 16,14 kg a délkou 98 cm, kterého do konce závodu nikdo nepřekonal. S nedočkavostí jsem sledoval, jak se bude závod vyvíjet v ostatní části závodního pole. K mému potěšení se začalo chytat i na místech, která byla od začátku pasovaná na jedny z nejhorších.
Po první deštivé noci a půlce závodů se na bodovanou rybu dostala půlka startovního pole. Některým nezbylo nic jiného než se zaměřit na malé ryby a snažit se prochytávat přes nebodované dvoukilové kapříky na ty bodované s váhou aspoň 3 kg. Hodně týmů zkoušelo chytat ryby ze sloupce, ať už klasickou metodou pevného olova a dlouhého návazce, nebo za použití podvodních plováků. Hodně týmů se zaměřilo na příbřežní partie, hlavně na straně louky, kde se normálně sedět nesmí. Jenže právě do blízkosti tohoto břehu vyváží hodně rybářů v průběhu roku a už před závodem se z těchto míst chytil kapr atakující 20kg hranici.
Zajímavá byla situace, kterou jste už jistě také někdy zažili, kdy jeden tým rozkrmil příbřežní část a ráno zjistil, že ve vodě zůstaly jen nástrahy u montáží, ale návnada byla kompletně pryč. Kluci krmili řepkou, kukuřicí a method mixem a do toho přidávali i trochu pelet a boilií. Tuto příhodu jsem dával k dobrému u ostatních týmů. Pěkně na to zareagoval Ešpi. Už to při svém chytání v minulosti také zažil. Rozkrmil příbřežní partie a po nějaké době bylo místo „vypucované“. Nedalo mu to, vylezl na strom a pozoroval, co se na místě děje. Do krmení začala postupně najíždět bílá ryba a začala se krmit na měkčím a drobném krmení. Za tou ale najeli i velcí boleni, mohutným zalovením zvedly zbytek těžšího krmení a to sjelo z hrany do větší hloubky. Prostě to tam dokonale vymetli. Zajímavé zjištění, které vysvětluje asi spoustu podobných situací, kdy si myslíme, jak jsou ti kapři opatrní, ale pravda je úplně jiná.
Vraťme se k závodu. Týmy, které vylosovaly místa č. 1 a č. 2 v lesíku proti ostrovům, byly šťastné. Tato místa jsou v průběhu roku hodně navštěvovaná a preferovaná. Je ale potřeba si uvědomit, že běžní rybáři loví hodně z vyvážky a své montáže pokládají na lavice u ostrovů, které jsou od břehu vzdálené přibližně 240 metrů. A tam se prostě dohodit nedá. Možná kluci jásali při losování předčasně - do konce závodu nechytili bodovanou rybu a já jsem přesvědčený o tom, že mohli nějakou rybu možná ulovit, ale na umístění to v daný okamžik vzhledem k odhozu prostě nestačilo.
Na č. 18 přidávali Víťa s Petrem jednu bodovanou rybu za druhou a celému startovnímu poli pomalu utíkali. Už v sobotu večer měli náskok na druhé průběžné místo zhruba 100 kilo. I kluci na dvojce začali tahat bodované kapry a v průběhu dne v sobotu asi nachytali nejvíc bodovaných ryb. Za těch pár hodin jich ulovili i víc než kluci na forhontu, ale dotáhnout ztrátu skoro 150 kil není jednoduché, a na svazové vodě tím spíš.
Už v sobotu večer bylo celkem jasné, že o prvním místě je s největší pravděpodobností rozhodnuto. O druhé místo však bojovalo zhruba šest týmů a ani některé další nebyly úplně bez šance. Dobré bylo to, že týmy bojující o druhou příčku nebyly namačkané v jedné části štěrkovny, ale byly rozložené v několika úsecích na druhém konci i ve střední části štěrkovny. Podle mého soudu se závod - pominu li forhont na č. 18 - vyvíjel úplně jinak, než jsem předpokládal. Tam, kde jsem čekal spíše průměrná až podprůměrná místa, kluci bojovali o umístění a na místech, kde jsem čekal umístění, bylo hodně týmů bez bodované ryby.
V průběhu sobotního večera se počet týmů bez bodované ryby snižoval a v jednu hodinu ráno se počet týmů bez ryby snížil na pouhé tři. V úseku lesa se pravděpodobně pohybovalo pár jednotlivých kusů ryb, které tři týmy v krátké době odchytaly a utekly tak maximálnímu počtu trestných bodů. Na č. 3 kluci zaregistrovali pohyb ryb pod břehem, a tak odnesli prut v rámci svého sektoru do lesa a montáž položili těsně pod břeh. Vyplatilo se jim to - sice jen 4kg kapr, ale takové ryby v celkovém bodování rozhodují.
Nedělní dopoledne a posledních pár hodin závodu už s pořadím zásadně nezamíchaly. Při závodech tohoto typu nerozhodují jednotlivé úspěchy. Sčítají se body ze čtyř závodů, proto je potřeba usilovat klidně i o desáté místo a každá ryba má svůj význam. Pokud ovšem nemá tým stokilový náskok jako třeba Víťa s Petrem na forhontu č. 18. Kluci to mohli v podstatě v sobotu večer smotat a už nechytat, ale neudělali to. Velice slušný výkon totiž podali i závodníci ze slovenského Sportcarpu, kteří vítězům co do počtu úlovků silně dýchali na záda. Bohužel měli malý váhový průměr úlovků a tím pádem vybojovali i tak krásné druhé místo. Za zmínku ještě stojí výkony týmů LK baits, Krmiva Hulín, Mikbaits, Kimot a dalších, kteří pochytali nejen více než 40 kg bodovaných ryb. Člověk musí tu atmosféru zažít, aby pochopil, co mnohdy ulovení jedné bodované ryby obnáší. Ano, hranice mezi tříkilovým kaprem a žádným kaprem je tenounká a někdy je asi i otázkou náhody, ale mnohdy je to ryba vydřená a zasloužená a tým si jí může velice vážit.
Závod skončil, podle mého soudu byl velice zajímavý a proběhl na jednom z nejkrásnějších revírů pod hospodařením ČRS. Gratuluji závodníkům, kteří vydřeli krásná umístění, stejně jako vítězům závodu. Další a pro mě poslední kolo proběhne od 21. 5. do 24. 5. na revíru MRS Novomlýnská nádrž (Dyje 5). Tímto zvu všechny příznivce závodní kaprařiny k návštěvě závodu nejstaršího seriálu kaprařských závodů v České republice.
1. místo - Podoubský, Pospíšil - 207,04 kg s nejtěžší rybou závodu 16,14 kg
2. místo - Tóth, Mrázek, Forgáč - 121,75 kg
3. místo - Pudil, Listoň - 85,38 kg
Více informací včetně průběžného pořadí najdete na www.carpclub.cz.
www.chytil.cz
