Muškaření na Long Islandu

- mdx

Rok 2014 byl pro mě ve znamení ukončení studia na vysoké škole. Zapojit se ihned do pracovního procesu se mi nechtělo, ani dál studuvat. Proto jsem se rozhodl užít si poslední prázdniny a vycestovat za oceán do USA. Lokace měla být Montauk na Long Islandu.

Město se nachází na samém konci ostrova a přezdívá se mu The End. Strávit jsem tam měl tři měsíce, tak co bych to byl za muškaře, kdybych si nezjistil, jestli se tam dá chytat! Zeptal jsem se „strejdy Googla“ a výsledky byly víc než nadějné. Tato oblast patří mezi nejlepší místa ve Státech pro lov ryb striped bass (česky mořčák pruhovaný, lat. Morone saxatilis). Vyskytují se zde i další druhy jako je bluefish (česky lufara dravá, lat. Pomatomus saltatrix), bonito (Sarda sarda), false albacore (Euthynnus alletteratus) a několik druhů platýsů. Navíc videa na YouTube a z tzv. Fall Blitz ukazující na podbřeží kolem Montauku tisíce a tisíce bassů na dohoz vypadala naprosto úžasně. Teď už jen načerpat informace ohledně vybavení a taktiky, navázat „mouchy“ a vyrazit.

Přidám něco málo k používanému vybavení. Používají se pruty AFTMA 9-10 o délce 9 stop nebo i kratší. Dlouhé pruty, na které jsme zvyklí u nás, nemají na moři vůbec smysl. Já jsem si vezl AFTMA 9 dlouhý 9 stop. Zvolil jsem kvalitní naviják s úpravou do slané vody, s dobrou brzdou a dostatečným množstvím backingu (alespoň 100 m) a jako základní šňůru rychlou intermediální šňůru, jako doplněk pak plovoucí a rychle potápivou, případně s potápivým koncem. Návazec musí odpovídat loveným rybám, v mém případě 0,30-0,45 mm. Při muškaření z pobřeží je neodmyslitelným doplňkem stripping basket - plastový „kbelík“ s výstupky, do kterého se odkládá šňůra při stahávání, aby se potom při házení nemotala do vodní vegetace nebo jiných překážek na dně. Dále prodyšné brodicí kalhoty na lov z pláže - voda tu není tak úplně teplá a chytá se ráno a večer. Polarizační brýle na sledování pohybu ryb ve vodě a k ochraně očí. Speciální oblečení s UV ochranou a ventilací není úplně nutné, ale zajistí vám větší komfort při lovu.

Žádný z výše popsaných rybích druhů není býložravec a tomu odpovídají i vzory mušek: napodobeniny rybiček, sépií, krabů a jiných živočichů, co se zde vyskytují. Základními vzory jsou Clouser minnow, Surfcandy a různé styly baitfish vzorů, to vše vázané na háčcích s úpravou do slané vody, díky které háčky nezreznou a nedochází pak k nechtěným překvapením při zdolávání. Ve výsledku to znamenalo, že víc než půlku kufru mi zabírala rybařina. Teorii jsem měl zvládnutou skvěle, krabici plnou, a tak se můžeme přesunout k praxi.


Výbava a používané vzory mušek

Let i přistání v New Yorku proběhly hladce, stejně jako následná cesta vlakem do Montauku. Ubytoval jsem se na motelu, který se stal mým přechodným domovem na další tři měsíce. Všechno vypadalo perfektně a já si neúspěch nepřipouštěl. Realita však byla trošku jiná.

Chvilku trvalo, než jsem se zorientoval v práci a ve městě. Rekreační sezóna právě začínala, a proto volna moc nebylo. Po asi čtrnácti dnech přišel první den, kdy jsem vyrazil s prutem k moři. Nebyly úplně ideální podmínky, velké vlny a silný vítr, ale mé nadšení a očekávání byly větší. Prošel jsem několik kilometrů pobřeží, aniž bych vůbec nahodil. Místa dostupná od motelu se k muškaření moc nehodila. Nakonec jsem to na pár místech zkusil, ale bez úspěchu. Ostrov byl o něco větší, než jsem si původně myslel, a dostupnost míst vhodných k lovu byla špatná. Vrátil jsem se poněkud rozladěný, ale odhodlaný zjistit další informace a zkusit to brzy znovu.

Výhodou práce v obchodu s pivem je, že přijdete do styku se spoustou lidí, a přirozeně i rybářů. Američani jsou velice otevření a ochotně poradí, pokud se člověk zeptá. Z několika rozhovorů jsem pochopil, že letošní sezóna je opožděná, ryby se stále nenatáhly ke břehům a drží se na hloubkách. To mi potvrdili i kamarádi, kteří dělali v docích, kde rybáři denně vozili z otevřeného oceánu doslova metráky ryb. Dostal jsem taky několik tipů na místa, kde bych mohl mít šanci s muškou, i když všichni rybáři, se kterými jsem přišel do styku, lovili na surfové pruty z pláže nebo vlastnili lodě. Můj problém spočíval hlavně v dostupnosti míst a v nedostatku volného času.

Když děláte do deseti večer, těžko se pak dostává na místa vzdálená pět až deset kilometrů. Pokud už jsem měl v práci volno, postavilo se proti mně počasí. Ve dvoumetrových vlnách to nemá vůbec smysl zkoušet. Když bylo počasí alespoň trochu přijatelné, zkusil jsem to na druhém pobřeží, které bylo daleko klidnější. Na Google Earth jsem si našel místo v docích, kde se dalo vlézt na kamenitý vlnolam a chytat z jeho konce. Strávil jsem tam několik hodin, jenže až na několk mušek, které jsem urval o dno, a jedné ryby, kterou jsem zahlédl, ale nedokázal určit, jsem skončil opět bez úspěchu.


Západ slunce v docích

Jedním ze zákazníků, kteří u mě v práci pravidelně nakupovali, byl kapitán Anthony ze společnosti Viking Fivestar Fishing. Probíral jsem s ním možnosti lovu ze břehu a on mi řekl, že je mizivá šance něco chytit právě kvůli opožděné sezóně. Na závěr rozhovoru mi nabídl, abych druhý den přišel do přístavu a vyrazil s nimi, že prý se vyplouvá v pět hodin odpoledne. Nabídka, co se neodmítá!

Druhý den jsem měl volno a od rána jsem byl jako na trní. Před pátou už jsem byl v přístavu. Tam mě čekalo trošku zklamání, protože se jednalo o velkou loď, na které bylo už asi 40 lidí, všichni vybavení pruty s multiprikátory. Já se svým mušákem jsem vzbuzoval úsměvy a bylo mi jasné, že z téhle lodi si nezamuškařím.

Nicméně, každá zkušenost dobrá, a tak jsem se nalodil spolu s ostaními. Od personálu jsem si půjčil prut zvící násady od koštěte s multíkem, tak šedesátkou vlascem a pilkrem. Všechny nás poslali na pravou stranu lodě, na levé byli VIP zákazníci a kamarádi kapitána. Vypluli jsme z přístavu a dostali se na volné moře. Výhled na ostrov byl naprosto úžasný.

Přišla první zastávka a všichni se jali spouštět pilkry pod loď. Pro mě to byla první pilkrovačka v životě a podle toho to i vypadalo. Občas někdo vytáhl bluefish nebo sea basse, kterého personál okanžitě gafoval a pak hodil dotyčnému lovci pod nohy, kde rybu nechali doslova chcípnout. Inu jiný kraj, jiný mrav… Zastávek bylo několik, ryb se moc nechytalo a já zůstal bez záběru až do konce plavby, stejně jako přibližně polovina účastníků. I tak to byla zajímavá zkušenost, ale netoužil jsem si ji zopakovat, ačkoli mi Anthony říkal, ať přijdu příště zase.


Pilkrování na palubě Viking´s Fivestars

Další pokus z pláže jsem provedl na nejdoporučovanějším místě, na pláži u místního majáku, který je asi nejznámější budovou celého Montauku. Od motelu byl vzdálený asi deset kilometrů a jezdil k němu autobus. Ideální, až na to, že americká autobusová doprava je asi něco jako naše České dráhy. Půl hodiny po avizovaném odjezdu jsem odešel ze zastávky a vyrazil pěšky s tím, že zkusím stopovat. Celkem bez problému jsem se k majáku dostal, dokonce jsem stopnul rybáře, který mi potvrdil moji volbu místa, ale i on mluvil o opožděné sezóně.

Okolí majáku je opravdu malebné místo s vysokými útesy přímo kolem majáku a s kamenitou pláží. Dobře jsem si tohle místo pamatoval z videí. Na moři byly malé vlnky, a tak šup do broďáků a na ně! Je to ovšem slušný šok, když vám ta na první pohled malá vlnka hupsne přes hlavu a máte plné kalhoty studené vody! Takže zpátky na břeh, vylít vodu, obrátit na ruby a nechat vyschnout, obléct i bundu a znova do vody.

Toto byl jediný den, kdy jsem při lovu ze břehu měl kontakt s rybou. Bylo to jak z klasických povídek, kdy se „vázka náhle dala do pohybu“. Bohužel po krátké jízdě se mi ryba vypnula, aniž bych ji zahlédl. Podle síly odporu jsem ji buď podsekl, nebo nebyla úplně malá. Druh si vůbec netroufám odhadovat. Vydržel jsem na místě házet ještě několik hodin a pak jsem se vydal pěšky zpátky na motel. V noci byla mizivá šance, že někdo zastaví na stopa, takže jsem se opravdu hezky prošel a zaházel si tak, že mě bolelo celé tělo. Zkrátky, „devítka“ není to, na co bych byl od nás zvyklý. I ta jedna spadlá ryba mě však udržovala v naději, že je šance chytit rybu i ze břehu.


Maják v Montauk - místní dominanta

Asi si říkáte, proč o rybaření v Montauku píšu, když jsem vlastně nic nechytil. Důvod měl ale teprve přijít. V dnešní době internetové komunikace není problém dostat se ke spoustě zajímavých lidí. Od jednoho vyhlášeného specialisty na striped bassy jsem dostal tip na místního muškařského průvodce Paula Dixona. Okamžitě jsem mu napsal a zavalil ho dotazy na muškaření v místní oblasti. Paul mi odepsal, že na bassy je brzo, ale že je skvělá sezóna na bluefish, a pokud chci, vezme mě na ně. Bylo to jako sen: na člunu s opravdovým specialistou na místní oblast!

Trvalo to asi čtrnáct dní, než bylo vhodné počasí, já měl volno v práci a mohl jsem vyrazit do přístavu na domluvené setkání s Paulem. Chvilku mi trvalo, než jsem našel číslo mola, kde měla kotvit jeho loď, ale nakonec se mi to povedlo. Přivítal mě usměvavý šedesátník. Nalodil jsem se k němu na asi pětimetrový člun, osazený třísetkoňovým motorem. Už jen to slibovalo zábavný den. Po zdvořilostním rozhovoru se mě Paul zeptal, jak jsem na tom s muškařením na moři. Řekl jsem mu o svých zkušenostech z Dánska s lovem mořských pstruhů a on mi i přesto dal rychlé školení, jak se mořské muškaření liší od toho našeho, sladkovodního.

Hlavně zdůrazňoval techniku provedení záseku. Nikdy ne prutem jako třeba u suché mušky, ale prvně zásek rukou přes šňůru a pak až prutem. Pro mě celkem známá věc. Další věcí, kterou zdůraznil o druhu bluefish bylo to, ať si dávám pozor na jejich zuby, například při focení s úlovkem. Bluefish vám ukousne prsty nebo pokouše obličej, ani nemrknete. Po proškolení zkontroloval Paul moji výbavu. Devítkový prut zhodnotil jako ideální, na navijáku mi dotáhl brzdu na maximum, intermediální šňůru vyhodnotil jako ok, jen návazec mi okamžitě vyměnil. Místo mého v síle 0,38 mm mi na konec šňůry navázal asi 0,60mm fluorokarbon a na ten dal ocelový drát s muškou. Prut uložil do stojanu, řekl mi, ať si sednu a pořádně se držím. Nastartoval motor a mohli jsme vyrazit.

S lodí jsme doslova letěli přes vlny kolem celého ostrova, než jsme se dostali na vhodné místo. Když jsme vlezli na příď, s polarizačními brýlemi byla krásně vidět velká hejna bluefish. Sice byla mimo dohoz mušákem, ale na to měl Paul jednoduchý trik. Vzal si vláčák osazený velkým popperem bez háčků, řekl mi, ať se připravím na přídi s vymotanou šňůrou a čekám, až mi je dotáhne na dohoz. Popper odhodil asi 80 metrů a začal rychle stahovat. Co se dělo potom, připomínalo útok piraní.

Bluefish atakovaly nástrahu z obou stran a celé hejno ji následovalo k lodi. Jakmile byly asi 30 metrů, přišla moje chvíle. Přesný hod před hejno a rychle stahovat. Okamžitě se několik ryb oddělilo od poppera a začalo pronásledovat moji nástrahu. Paul zakřičel, ať jim zastavím a znova to rozjedu. Vtom to přišlo! Díky čisté vodě a polarizačním brýlím jsem měl útok v přímém přenosu! Zásek do tvrda a ryba okamžitě vypálila na volné moře. Podle instrukcí průvodce jsem přeběhl dozadu k motoru a už jen sledoval, jak mi projíždí konec šňůry ven a následuje podklad.

Při prvním pokusu zastavit roztočený naviják jsem dostal takovou přes prsty, že jsem si další pokus rozmyslel a počkal až se ryba aspoň trochu unaví. To ale znamenalo, že mi vymotala asi 40 metrů podkladu plus 35 metrů šňůry s návazcem. Pak začalo přitahování. Žádné hraní, jako to známe z našich pstruhovek, ale tvrdé zdolávání silou. Ryba provedla několik výpadů, při kterých opět vytáhla několik metrů podkladu, a asi po deseti minutách se nechala přivést k lodi, kde ji Paul vylovil. Neskutečná euforie - první zdolaná ryba v Americe, a ne zrovna malá! Měla určitě přes 80 cm. Focení k takovému zážitku neodmyslitelně patří, stejně jako následné pouštění ryby zpět do oceánu.


První bluefish - zdolávání

A hurá zpátky na příď pro další rybu. Několik hodů a scénář se opakoval, druhá bluefish. Ta se mi po delší jízdě vypnula. Nevadí, v okolí lodi byly vidět další hejna. Stejným způsobem jsem nakonec měl během dvou hodin asi deset ryb, z nichž sedm jsem úspěšně zdolal. Největší z nich měla kolem 90 cm a vytočila mi dobrých 70 metrů podkladu. Kromě jedné si podklad vytáhly všechny ryby. Když jsem Paulovi říkal, že za ty dvě hodiny jsem měl podklad venku z oček víckrát než za celou muškařskou kariéru u nás, jenom se smál. Když se dobře bavíte, čas utíká neskutečně rychle. Paulovi volala manželka a museli jsme se vrátit zpět do přístavu. Paul mě dovezl na motel a domluvili jsme se, že spolu ještě vyrazíme, pokud nám to čas a podmínky dovolí.


Největší ulovená bluefish


Detail hlavy

S Paulem už jsme bohužel společný volný čas nenašli. Ten den na vodě s ním byl ale jeden z mých nejlepších rybářských zážitků vůbec a nikdy na něj nezapomenu. Do konce pobytu jsem se dostal k vodě ještě asi třikrát, ale bez nejmenšího úspěchu. Přesto nelituji, že jsem si s sebou výbavu vzal.

A na závěr ještě vzkaz pro Paula: "Thank you very much again, Paul. You made one of my best fishing days ever. I’ll never forget. And hope we see soon."

Autor: mdx - ®

Diskuse k článku (40 reakcí)

Přečteno: 8 304x
Průměrná známka: 1.13