Zvláštnosti chovu „divokého“ pstruha

- Stilet

v menších tocích, oddělených od hlavních toků nebo rozdělených na více částí migračně neprostupnými překážkami

Už druhé desetiletí se téma úbytku pstruha obecného v našich tekoucích vodách probírá ze všech možných úhlů a samozřejmostí jsou hlavně ty rybářské. I v těch jsou však obrovské rozdíly. Členové výborů rybářských organizací vnímají často pro ně nepříjemnější ekonomický faktor, lovící rybáři zase stálý úbytek lovených kusů, přírodu ctící lidé pak nebezpečí zániku divoké formy pstruha obecného. V posledních letech se vynořila řada názorů na to, jaké jsou důvody tohoto neutěšeného stavu, a rovněž řada návrhů, jak konkrétní situaci řešit.

Mezi návrhy a počiny prozíravé bych zařadil použití háčků bez protihrotů při lovu, poctivé dodržování zarybňovacích plánů určených v dekretech k revírům, účastnění se stavebních řízení při opravách toků a jejich ovlivňování ve prospěch života v tocích a nakonec přehodnocení statutu chráněných živočichů pro některé rybí predátory.

Mezi nic neřešící, a snad až škodlivá opatření a návrhy bych zařadil „plnění“ zarybňovacích plánů komerčně a často rybami v tržní velikosti odchovanými v jiném povodí, dále různé snahy zvýšit lovnou míru ryb a tím je „ušetřit“ pro budoucnost, přirozený výtěr či jinou „bohulibou“ věc a ještě vzpomenu revitalizace stávajících koryt toků v rámci povodňových a jiných opatření, kdy se upřednostňuje rychlý odtok vody před zadržením maximálního množství vody v krajině.



Tento článek se pokusí věnovat dodržování zarybňovacích plánů (ZP) a nabídnout jedno z řešení základní otázky, tj. kde vzít potřebné počty jedno- až dvouleté násady pstruha obecného v počtech, které zarybňovací plán požaduje.

Asi by bylo vhodné začít historií, ale myslím, že postačí informace, že dlouhá desetiletí byly rybářské organizace schopné plnit požadované ZP vlastním chovem. Různost těchto chovů sice byla značná, ale při základním dodržení chovatelských standardů, použití domácích generačních ryb a vložení vlastní práce, fortelu, moudrosti a zkušenosti se dlouhá desetiletí udržoval stav divokého PO v počtech „dostatečných“. Nehodlám polemizovat o tom, kdy a jak se celý systém chovu PO zhroutil, ale faktem je, že až na několik statečných organizací už dnes smysluplný chov divokého PO skomírá.

V MO, jejímž jsem členem, se pokles výtěžnosti chovu PO projevil rovněž velmi výrazně. Rok po roku se výtěžnost snižovala a ekonomicky se stával chov PO neudržitelný. O důvodech znovu nechci spekulovat, nicméně výbor MO je shrnul (po několika letech shromažďování údajů a postupné přípravy změn) v roce 2010 do několika bodů:
- k chovu se dodává nevhodný plůdek z jiného povodí (dokonce jiné země)
- pokusy s introdukcí uměle odkrmeného ¼ ročka PO jsou neúspěšné
většina chovných potoků je oddělena od hlavního toku nepřekonatelnou migrační překážkou a totéž platí i pro jednotlivé potoky
- dvouletý cyklus chovu, který byl snižujícími se počty odlovených PO doveden do dříve neznámého stavu „co dva roky úplně všechno odlovit“
- velký nárůst počtu rybích predátorů jak druhově, tak i početně
- změna kvality vody, úbytek přirozených živin, nárůst chemického a farmaceutického zatížení
- divoké opravy toků po povodních
- úbytek praktiků znalých postupů chovu PO

Trochu odbočím k tzv. ideálnímu systému chovu, nebo spíše ideálnímu životu divokého PO. Je třeba, aby hlavní tok pokračoval či různě odbočoval plynule bez nepřekonatelných migračních překážek do vlásečnic vhodných k přirozenému výtěru. V takto řešených nebo jen neupravených vodních lokalitách je přirozený život PO i dnes více než možný. Bohužel tento stav toků bývá velmi náhodnou výjimkou a troufám si tvrdit, že když už existuje, vždy ho bohatě využívají buď rybáři, nebo predátoři podle toho, v jak kulturním (intravilán), či divokém (extravilán) prostředí je situován…



Mezi léty 2010 a 2014 byl v MO zahájen cyklus se snahou aktivně změnit stále se snižující výtěžnost chovu divokého PO. Bylo nutno provést, a byly provedeny, následující kroky:
Získat plůdek PO s genetikou, jež je shodná s domácím PO - jedinou dostupnou možností byl umělý výtěr „domácích“ generačních ryb. MO ovšem nikdy vlastní umělý výtěr neprováděla (nákup). Byla proto provedena kompletní příprava materiálního zabezpečení, včetně výběru vhodného místa pro vlastní výtěr a komorování generační ryby. Výtěr prováděl dlouholetý praktik z nedaleké MO. Veterinární kontrola byla klasická (20 ks odběru plodové vody a zaslání k vyhodnocení).
V dvouletém „přípravném období“ byl předem vytipován úsek vhodný k životu generační ryby - několikakilometrový úsek potoka v intravilánu s dobrou úživností vody. Intravilán byl zvolen právě kvůli co největšímu omezení tlaku predátorů. Z tohoto úseku pak byly v roce 2010 odloveny generační ryby pro první výtěr. Několik desítek generačních ryb bylo odloveno i z ústí chovných toků, kde je zastavila migrační překážka. Po vlastním výtěru byly generační ryby převezeny zpět do původního toku, část také do chráněné rybí oblasti v lovné části toku. Jikry byly převezeny do líhně v sousední MO, kde se velmi úspěšně rybka vykulila, a plůdek byl nasazen na jaře do chovných toků. Jako nejlepší doba na vysazení plůdku se jevilo období, kdy měl plůdek ještě nespotřebovanou asi třetinu váčku, ale už měl snahu se pomalu rozplavávat. Přece jen, díky živinám ve váčku, měl plůdek ještě několik dní na lepší adaptaci v toku.

Nepříjemným krachem byly předchozí pokusy s dovezeným odkrmeným čtvrtročkem PO, jenž byl pokusně vysazován do několika odlovených potoků. V průměrně úživných potocích bohužel tato rybka nedokázala přežít. I podle informací z jiných MO, kde podobný experiment také probíhal, se částečně potvrdilo, že uměle odkrmený plůdek PO je možné dál neintenzivně chovat, ale jen v opravdu velmi úživných vodách, což horské potoky bohužel nejsou.

Pro život a vývoj divokého PO ale nepostačuje pouze dodání plůdku z umělého výtěru do chovného toku. V toku musí být i nějaký starší ročník opravdového divoce žijícího pstruha. Ale jak ho tam dostat, když jsou tu ty migrační překážky…? V „přípravném dvouletém období“ se tedy striktně ponechávalo cca 5-10 % dvouletých ryb v chovných tocích. Bohužel v určitých úsecích pravděpodobně docházelo k přerybnění (nedostatečná nosná kapacita prostředí) a tento zásah nebyl vždy vnímán kladně v souvislosti s doplňováním potoku běžnou (nakoupenou) násadou plůdku a také s výskytem ostatních živočichů, především vranky a střevle. Nicméně ve většině chovných toků byl během dvou let obnoven docela masivní samovýtěr PO a počty chráněných živočichů se při kontrolních odlovech (střevle, vranka) nesnížily.

Při následujících slovech chovných potoků se již praktikuje dvouleté období klidu pak odlov PO 2 a staršího, ponechání všech PO 1 v toku a vložení plůdku. Odlovy se provádí na jaře, a to z několika důvodů. Po změně prostředí (vysazení do hlavního lovného toku) se, díky zvyšující se potravní nabídce, na jaře sazená rybka lépe adaptuje na nové prostředí a nalézá svůj prostor. Navíc vysoký výskyt uměle odchovaných a následně do volné přírody vypuštěných vyder, jejichž revíry se (kvůli absenci části instinktů) kolem hlavního toku zhusta překrývají, by při podzimním vysazování do hlavního toku přinesl velké škody na neadaptovaných rybkách.
Ještě krátce k samovýtěru v potocích - hlavními „dodavateli“ jiker jsou ryby vyrostlé z ponechaných PO 1, prvničky, a občas nějaký starší PO, z toho mála, které uniklo odlovu. Díky těmto opatřením je možný samovýtěr PO i v tocích, které nejsou vinou nepřekonatelných migračních překážek pro „normální“ průběh tření PO dostupné. Informace a statistika vždy patřily k základním kamenům jakékoliv činnosti a i v našem případě se tvoří databáze v podobě jakési karty chovných toků. Níže je výpis z jedné konkrétní karty chovného potoka.



Vliv predátorů na chov PO v potocích a vlásečnicích se asi nejvíce odvíjí od charakteristiky toku. V intravilánu je výskyt plachých predátorů spíše výjimečný, ve volné necivilizované krajině naopak predační tlak narůstá.
Bohužel právě třeba uměle odchované vydry si z přítomnosti člověka nic nedělají a bez skrupulí a strachu loví i přímo v hustě zastavěných oblastech. Z pozorování vyder vyplývá, že plavání jim činí „radost“ a lov v hlubších vodách vyhledávají daleko víc než „procházku“ malým potokem a slídění po kořisti. Pokud ovšem budou dál přemnožené, i tento způsob lovu začne být u nich běžný. Vývařiště větších příčných stupňů jsou pak bez dobře chráněných úkrytů pro vydru prostřeným stolem, na kterém nenechá ani rybku.
Výskyt volavky popelavé v nadmořských výškách kolem 350 m n. m a výš, v oblasti pstruhového a také lipanového pásma, je obrovský problém. Snad se rychle dočkáme rozumného rozhodnutí státních orgánů, že tento predátor v těchto pásmech chráněný nebude. Hlavně tlak volavky na lipana podhorního je s ohledem na důvěřivost lipana a způsob lovu volavky zničující.
Naopak běžný je a vždy byl v těchto pásmech výskyt čápa černého. Pstruhaři ho sice v lásce zrovna nemají, ale do tohoto prostředí prostě patřil a patří. Jeho procházky potokem a převracení kamenů „škodí“ hlavně menším rybkám, jeho častým úlovkem je však mimo ročka PO i vranka.

S výstavbou kanalizačních sběračů skoro v každé malé vísce se roztrhl pytel. Rozhodně je to krok správným směrem, v odpadech se kumuluje mnoho chemie a farmak, ale i probiotických zbytků z domácích čističek, které tokům ne vždy prospívají. Bohužel se skoro úplně vytratil přísun biologického odpadu, který potoky „hnojil“ a přispíval k jejich úživnosti pro ryby. Proto se z některých chovných potoků časem staly sice naprosto čisté, ale málo úživné toky, kde umělý chov nemá smysl. Několik takových potoků bylo již z chovu vyřazeno s tím, že se jednou za dva roky doplňují malým množstvím uměle vytřeného plůdku, ale bez jakéhokoliv dalšího zásahu nebo odlovu, jen kvůli udržení života v potoce.

Jako nejdůležitější vlastnost chovného potoka bych po dostatečné vodnatosti označil jeho členitost. Vytváření podmínek pro různé druhy živočichů, hlubší úkryty pro starší ročníky PO s ochranou proti vydrám, štěrkové části s volným průtokem pro vranky a PO do jednoho roku stáří, meandrovité části pro střevli a obojživelníky, dostatek (min. každých 100-200 m) hlubších části (vývarů prahů, tůní, atd.) pro přežití vodních živočichů v obdobích sucha a nízkého průtoku vody. Jednáním se správci toků, CHKO, stavebním a vodoprávním úřadem a s konkrétními projektanty se myslím podařilo v mezidobí roků 2010 a 2014 směrovat opravy ve velké části potoků i hlavního toku ve prospěch života ryb i ostatních vodních živočichů. Za zdaleka nejúspěšnější považuji jednání přímo s projektanty, protože ti nemají problém logické požadavky na zabezpečení členitosti toků navrhnout a zakreslit s tím, že cena se oproti zadání investora většinou nezmění.



Jen pro inspiraci uvedu několik podmínek, které MO vkládala do svých vyjádření ke stavebním záměrům:
1/ Doplnit do konstrukcí stupňů a opevnění konstrukcí prvky, které by sloužily jako úkryty pro ryby a vodní živočichy
2/ Vývary stupňů zpevnit kulačovými dopadišti s mezerami 20-40 mm
3/ Do patek dlažeb osadit trubky DN 200 v délce 0,4-0,8 m v počtu 6-8 ks
4/ Do dlážděného vývařiště volně vložit lomové kameny velikosti 200-500 kg v počtu 3-5 ks
5/ Kamenné rovnaniny budou mít charakter uložených záhozů, tj. bez urovnání líce do roviny a bez vyplnění mezer mezi kameny do výše cca 0,2 m nade dnem pro možný vznik úkrytů
6/ Dno se mimo opravované objekty ponechá ve stávajícím stavu, tzn. s volně rozmístěnými kameny a různými překážkami
7/ Břehové porosty se pokácí jen v místech opravovaných objektů, případně v místech sjezdu do toku
8/ Břehové nátrže k cestám a nemovitostem budou provedeny zásypem a budou překryté záhozem
9/ U konkrétních toků pak další konkrétní požadavky

Entuziasmus a nadšení je věc jedna, ale odbornost a fortel jimi nahradit nejdou. Uchopit jikernačku citlivě tak, aby i bez narkózy zůstala v klidu a jikru „dala“, vyžaduje právě ten fortel. Nebo pojem „galvanotaxe“ - elektrolovec to slovo znát ani nemusí, ale to, že jde o aktivní pohyb ryby (a u PO zvlášť) ke kladnému pólu lovicí elektrody, to už vědět a používat musí. Jinak „bije“ vodu pulzním proudem a většina rybek zůstane omráčená v úkrytech. Vysazování plůdku do chovných toků je jedna z nejdůležitějších činností. Na pečlivosti a rozumném výběru místa položení plůdku, stejně jako na odhadnutí počtu, záleží celkový výsledek opravdu výrazně. Neproudná, krytá místa s usazeninou na dně, travnaté pásy či jiné členitosti dokáží v počátku života plůdku zabezpečit jeho vývoj a ochranu. I když proti rozmarům přírody se ani tady absolutně chránit nelze.
Tolik tedy o malém pokusu změnit jeden negativní vývoj. Rychle ubývá těch, kdo chov PO umí, a noví dorůstají jen náhodou. Přejme si, aby se tento stav zvrátil a budoucnost divokého pstruha obecného nebyla jen v Červené knize ohrožených druhů.



Poznámky, vysvětlivky, data:
- Chovné potoky jsou rozděleny do dvou bloků. Ty jsou většinově vytvořeny s ohledem na blízkost chovných toků k hlavnímu toku (migrace). Protože hlavní tok je v délce přes 20 km a převýšení je skoro 100 výškových metrů, je zřejmé, že toky v nižší části revíru jsou úživnější než vyloženě horské toky ve vyšší části revíru. Z tabulky výtěžností je střídání jednotlivých bloků potoků zřetelné.
- V průběhu roku 2013 proběhlo několik setkání a rozhovorů pod záštitou CHKO Beskydy, kdy o souvisejících problémech diskutovali zástupci správců toků (Lesy ČR a Povodí Moravy), rybáři (okolní MO a zástupce VÚS), ochránci přírody (AOP a Hnutí Duha). Takováto jednání jsou velmi podnětná a pomáhají odstranit poněkud ostré hrany mezi těmito subjekty.
- V tabulce č. 1 jsou uvedena pouze absolutní čísla násady plůdku a slovu PO 2, bez dalších zohlednění v oblasti vodnatosti roků či jiných.

Informativní tabulka č. 1 - Výtěžnost chovu PO 2 k textu:

rok vysazení 2006200720082009201020112012
plůdek110000 ks140000 ks110000 ks140000 ks115000 ks75000 ks74000 ks
datum slovení 1.2.20081.2.20091.2.20101.2.20111.2.20121.2.20131.2.2014
sloveno4114 ks8124 ks4525 ks5373 ks3358 ks8232 ks5147 ks
výtěžnost3,74 %5,8 %4,11 %3,83 %2,92 %10,97 %6,95 %

Tento článek si neklade za cíl změnit odborné náhledy na danou problematiku, nicméně je subjektivním zhodnocením praktické a faktické práce party lidí na záchraně divoce žijícího pstruha obecného v jednom konkrétním rybářském revíru.

Autor: Stilet

Diskuse k článku (43 reakcí)

Přečteno: 10 397x
Průměrná známka: 1.14