Carp liga – pohled pod pokličku 2.díl

- Kocháč

Ročník 2014/2015 - 2. kolo - Tovačov

Tovačov máme rádi a opakovaně se vracíme na tento revír ve vlastnictví Českomoravských štěrkoven, a.s. Stejně jako minulý rok i tento jsme měli možnost uspořádat druhé, podzimní kolo Carp ligy na této 110hektarové štěrkovně. Se závody je to pořád stejné a štěstí v losu bude mít vždy dost zásadní vliv na „vybojování bedny“. Ani tento rok to nebylo jiné.



Vždycky z toho mám tak trochu splín. Už dlouho před závodem jsem pořád zvažoval, kterou část jezera si pro závod ligy nechat uzavřít. Původní představa byla přesunout se na oba břehy hloubek, tedy na celé Zahrádky, louku a protilehlý břeh pod štěrkovnou. Už kvůli rozšíření počtu týmů na 18 z původních dlouholetých 16 týmů jsme zvažovali krok směrem k rozšíření sektorů. Jenže člověk míní a počasí mění. Závod se neúprosně blížil a informace o teplotě vody v jezeře jednoznačně nasvědčovaly tomu, že ryby budou pravděpodobně stále rozjeté po celé ploše jezera i v mělčích partiích. Nebylo zbytí než rozhodnout 14 dní před závodem. Měl jsem obavu z velkých hloubek pod štěrkovnami. Nejen z tohoto důvodu jsme si nechali uzavřít klasický břeh jako každý rok, tedy Zahrádky, louku a celý lesík až k Lobodické straně.



Abych nasál atmosféru a zjistil trochu víc informací, víkend před závodem jsem vyrazil na dvoudenní výpravu a sedl si pod Zahrádky na anínskou stranu. Místní kluci mě zpražili hned na úvod informací, že mám být v klidu, že už to měsíc pořádně nekouše a že některé party odjížděly po devíti dnech bez záběru. A když už se někde chytila ryba, byly to víceméně náhodné a spíš ojedinělé kusy. Sám jsem udělal za dva dny pouhé dva záběry, ale tomu bych se až tak moc nedivil - Tovačov byl pro mě vždycky vodou zakletou… :o) Chytal jsem pouze z odhozu a víceméně jsem si pobyt užíval. Jenže ono se nechytalo v podstatě nikde a já si jen potvrdil údaje od kluků. Napadal mě, že to zase bude peklo: závod o pár rybách a spoustě týmů bez ryby.



Ve čtvrtek jsme se sešli v místní hospůdce, probrali jsme, co jsme si nestihli říct na prvním kole před čtrnácti dny, a šli jsme spát. Ráno proběhlo rychlé losování sektorů a přesun na místa. Losování dopadlo celkem zajímavě a až na pár smolařů a šťastlivců, se na „top“ místa dostaly většinou týmy s relativně velkou ztrátou z prvního kola. V jedenáct hodin byl závod zahájen - a dle předpokladů na základě aktivity ryb v posledních týdnech se nic závratného nedělo.

Občas se chytila bodovaná ryba, ale velice málo. Jen Zdena se Susikem to hned od začátku rozjeli z místa č. 2 od stromů v Zahrádkách ve velkém stylu a do večera pochytali asi 30 kaprů, ovšem pouze tři bodované. Klobouk dolů před touto strategií prokousávání se přes čerstvou násadu na bodované 3kilové kapry. Pomalu přicházel večer a kluci zkoušeli všechno možné a hledali ta správná místa a strategie jak přijít kaprům na kobylku. Občas se vytáhla bodovaná ryba, ale nic zásadního a nikdo se neurval k mohutnému trháku. Za zmínku stojí snad jen kapr s váhou 13,55 kg, kterého vytáhli kluci na posledním místě č. 7 na Zahrádkách z malé zátoky pod loukou. Tato ryba zůstala až do konce závodu nejtěžší ulovenou rybou.



Stejně jako v minulé reportáži se budu raději věnovat zajímavostem v přístupu k závodu než klasické reportáži. Co se týče lovu z vyvážky, jsem téměř pole neorané, ale některých zlepšováků jsem si všiml a ty se vám pokusím popsat. A některé postupy mi kluci popsali následně, po ukončení závodu.

Tedy předně zmiňované vyvážení. Není nad to, když člověk přesně ví, kde jeho montáž leží a jak. Před léty jsem se účastnil jednoho z tovačovských maratonů a bylo pro mě doslova očistcem ve větru a velkých vlnách aspoň trochu slušně položit montáž. Většinou jsem si našel místo, to přejel a při návratu směrem ke břehu montáž položil. Co vám budu povídat, věděl jsem houby, jak to tam dole leží a kde.



Všiml jsem si u některých týmů ligy, že závodníci si prostě najdou echolotem zajímavé místo a na tom se ve vlnách zakotví. To je takový jednoduchý krok k tomu, abych mohl pokládat montáž ze člunu, který i ve vlnách stojí na místě. Dalším krokem je pokládka montáže. Někteří používali podvodní kamery a díky nim mohli na břehu v klidu sedět s pocitem, že montáž je položená přesně tak, jak chtěli. Vzpomenu-li si, jak jsem vždycky zhoupl montáž, a než jsem nabral krmení k přihození na místo, byl jsem díky vlnám úplně mimo loviště, musím se smát. Jak jednoduché: prostě se zakotvit, a až je všechno hotovo, vytáhnout kotvu a vrátit se zpět.



Dalším podle mě zajímavým postřehem je napínání montáží na delší vzdálenosti při použití monofilu. Možná se to bude zdát zbytečné, ale dokud se nedá na vlasci zahrát vysoké E, pořád je to málo. U jednoho týmu jsem zaznamenal samostatně zavěšený balík olov, který zajistil napnutí vlasce na možné maximum.

U dalších týmů jsem zase odpozoroval použití pletenky v kombinaci s olovem na boční závěs s vlascem nižší nosnosti, jakoby na trhačku. Zajistí to lepší identifikaci záběru, ale zároveň se ryba hned po píchnutí zbaví zátěže. Více k tomu psát nechci, ale představte si systém páternoster a zamyslete se… :o) Když použijete větší zátěž, nástrahu nasaje například cejn a nepodaří se mu s olovem při klasickém použití na závěsce na kmenu pohnout, vy se o záběru nedozvíte. Ovšem na pletence ten jeden pípanec prostě dokáže vyloudit i cejn na vzdálenost pěti set metrů.



Zajímavé tipy jsem dostal od týmu, který skončil na třetím místě díky tomu, že udělali v posledních hodinách několik záběrů od bodovaných ryb. Může to být tím, že na to přišli, ale také nemusí. Každopádně udělali jednu zásadní změnu - začali používat několik různých barev a příchutí plovoucích boilií nakrájených na půlku. Vznikl tak plovoucí váleček několika různých barev a vůní. Celou tuto sestavu pak prezentovali asi dvacet centimetrů nade dnem na delším návazci s vyvažovacím bročkem přibližně patnáct centimetrů od háčku. Zajímavý je i popis uspořádání barev v návaznosti na hloubku položení. Nebudu popisovat vše dopodrobna a prozrazovat, která barva byla jako první v hloubkách do čtyř metrů a která v hloubkách kolem osmi metrů. Rozhodně ale s bílou, fialovou, žlutou a růžovou barvou jdou dělat v závislosti na hloubce divy. Možná vám to přijde úsměvné a už trochu přitažené za vlasy, ale série ryb chycených po nasazení této montáže rozhodla o tom, že kluci „vybojovali bednu“.



Od týmu ze druhého místa jsem dostal následující e-mail: „Co se týče taktiky, chytali jsme na panáčka spíš menších rozměrů, ale vyhýbali jsme se úplně malým nástrahám, protože jsme měli strach z těch dvoukilových kapříků, kteří se tam motali. K montáži jsme hodili vždy jen jednu lopatku směsi boilií a pelet, která byla ještě přelitá boosterem. Jednoduše malé množství hodně atraktivního krmení. Záběry chodily pod hranami z hloubek do sedmi metrů. Ideální bylo trefit měkké dno na okraji rostlin.“



V lese ryby moc nejezdily. Nevím, jak moc se změnilo množství trav oproti minulým letům, ale v těchto mělčích partiích to bylo vždycky zelené peklo. U jednoho týmu jsem si všiml, že jim jdou pletenky na prutech přes sebe. Vysvětlení bylo jednoduché - na jednu udici se snažili chytat za použití plováku až nad nástrahu s vedením kmenové pletenky nad hladinou a díky vlnám se vytvořila kapsa.



Co se týče použití kmenových materiálů, řekl bych, že to byly tak půl na půl silnější monofily a slabé pletenky se silnějšími průměry monofilů na konci sestavy. Výhoda pletenky je jednoznačná - v travách se při zdolávání krásně prořezává a zdolávání není tak komplikované, nemluvě o její nulové průtažnosti, která usnadňuje rozpoznání záběru. Stávaly se i takové případy, kdy ryba zdolávaná na pletence zajela do sousedního sektoru a klukům, kteří používali monofily jako kmeny, pak pletenka řezala jejich monofily jako máslo. A takové zdržení při přemotávání nebo doplňování cívky může rozhodnout o konečném pořadí dost zásadně, což se asi i stalo. Určitě nemá pletenka jen samá pozitiva, ale v tomto případě vždy vyhrává.



Vrátím se závěrem k samotnému průběhu závodu a jeho finále. Vzhledem k situaci a aktivitě ryb v posledních týdnech jsme si ostudu určitě neutrhli. V průběhu dvou dnů se nachytalo bezmála 300 kg bodovaných ryb. Pravda, ti opravdu velcí kapři nespolupracovali, ale pár kousků nad 10 kg se podařilo z jezera vydolovat. Stejně jako minulý rok ukázal les svou horší tvář a většina z pěti týmů, kterým se nepodařilo ulovit bodovanou rybu, seděla právě tam. Zbývajících 13 týmů ulovilo aspoň jednu bodovanou rybu a věřte, že při takovém seriálu závodů je jeden kapřík s váhou 3,01 kg obrovskou radostí. Bude to znít divně, ale takového násaďáka si pamatujete dlouho a o to víc, když vám vynese první místo nebo zajistí hned několikabodový náskok před konkurencí. Posuďte sami: kdyby byla v lize bodovaná i slušnější plotice, stačilo na skok na první místo 280 g!!



1. místo - Horák, Korner, Susekar - 63,74 kg

2. místo - Tóth, Mrázek, Forgáč - 63,46 kg

3. místo - Tomík, Bradávka, Hošek - 48,62 kg s nejtěžší rybou závodu 13,55 kg

Doufám, že vás tato trochu jinak pojatá reportáž nenudila a že nám zůstanete věrni i při jarních kolech. Ta budou podle mě velice zajímavá, a to už jen díky vodám, na kterých třetí a čtvrté kolo Carp ligy ročníku 2014-2015 proběhne.

Za Carp club ČR

Autor: Kocháč - ®

Diskuse k článku (8 reakcí)

Přečteno: 6 721x
Průměrná známka: 1.57

NCarp liga – pohled pod pokličku

Zajímavé postřehy týkající se závodní kaprařiny obecně a trochu konkretizované přístupy jednotlivých týmů.