Je to uz přes třicet let, co jsem jako malý kluk vytáhl svého prvního okouna z vodní nádrže Hracholusky, kam jsme s rodinou o víkendech a prázdninách pravidelně jezdili na chatu. Je to místo, které se mi navždy zapsalo do duše. Odjakživa jsem byl velmi hyperaktivní dítě. O to víc rodiče překvapilo, když mě v mých pěti letech posadili u vody před prut a já tam spolu s místními rybáři veterány vydržel témeř bez hnutí celé odpoledne. Ta řeka, nádherné skály na druhém břehu, šum a vůně lesů jsou dodnes, stejně jako má vášeň pro rybolov, součástí mého DNA.
Psal se rok 1988 a já si stále pamatuji babiččin komentář, že ten modrý parník, který zrovna projížděl kolem a zatroubil jakoby na rozloučenou, když jsme se chystali z chaty zpět do města, možná vidím naposledy. To léto jsme emigrovali do tehdejšího západního Německa a v Mnichově strávili v emigrantském táboře na Neumarkter Strasse 47 dva roky. Bylo mi dvanáct. Nové desetiletí jsme už začínali v kalifornském San Diegu, kam nás poslali, když jim otec na otázku „Kam bychom v Americe rádi?” odvětil: „Kalifornie, aspoň tam bude teplo.“
Typy rybolovu
Nutno podotknout, že rybolov v Kalifornii se od Hracholusek drobátko liší. Vcelku se zde rybolov dělí na dvě základní kategorie: sladkovodní a mořský. Roční povolenka se kupuje zpravidla na obojí a letos mě vyšla na 52 dolarů. K tomu se dá také za 10 dolarů přikoupit takzvaná „lobster card“, neboli povolení na lov místních humrů (sezóna začíná 27. 9.). Co se sladkovodního rybolovu týče, zaměřuje se primárně na pstruhy (pstruh duhový a hnědý), kteří se nachází v místních jezerech. Jinak je tu možné chytit také sumce, místní typy okounů (bass), a dokonce jsem slyšel, že i jesetery. Sladkovodní rybolov se praktikuje zejména v zimním období, kdy jsou nižší teploty, které pstruzi obecně preferují. Rybařit na nádherných kalifornských jezerech má své kouzlo. Musím přiznat, že po tom, co jsem zkusil lov na moři, jsem zasedl zpět ke sladkovodním břehům jen zřídka.
Teď tedy k tomu podstatnému, k lovu na moři! Lze říct, že mořský rybolov je zde možný rozdělit na lov ze břehu a lov z lodi. Lovit ze břehu se dá buď rovnou z pláže, z velkého mořského mola, a nebo ze zátoky. Úlovky ze břehu zahrnují širokou škálu menších mořských ryb, jako jsou makrely, okouni, menší žraloci, halibuti a rejnoci. U rejnoků je potřeba dávat si velký pozor na ostrý hrot na ocasu. Z vlastní zkušenosti vím, že pokud vás zasáhne do ruky, když se snažíte vyndat háček, není to vůbec nic příjemného. Bolest je směsí ostrého píchnutí a sílícího pálení, které doprovází vytrvalé krvácení. Naštěstí existuje velmi účinná a snadno dostupná protilátka – horká voda. Když ponoříte ránu do vody, zmizí otřesná bolest téměr okamžitě. Bohužel je ale nutné nechat ránu v horké vodě několik hodin, neboť bolest se jinak okamžitě vrací.
Chytání ze břehu není vůbec špatné, ale nemohl jsem odolat pokušení, když jsem chytal z pláže a přitom jsem věděl, že necelý kilometr od ní se nachází možský chaluhový les, který je lovištěm již trochu jiného kalibru ryb. V podstatě lze říct, že ryby, které jsem často chytal ze břehu, by se tu daly úspěšně použít jako živá nástraha.
I tady se způsob rybolovu musí samozřejmě přizpůsobit místním podmínkám. V první řadě je potřeba pořídit si nějaké plavidlo. Nabízí se kajak, loď, nebo nafukovací člun. Na kajaku jsem jednou byl. Sice to bylo dobré, ale já kajak převrátil a poslal jsem veškerou výbavu ke dnu (zapamatovat si: na vodě přivazuj všechno, o co nechceš přijít…). Takže kajak ne. Potřeboval jsem něco dostatečně stabilního, abych s tím mohl vyplouvat z pláže. Loď nepřicházela v úvahu, tu neunesu, takže zbýval nafukovací člun. Koupil jsem Zodiac z druhé ruky s dvoutaktovým Nissanem o síle celých pěti koní. Nevadí, rád přijímám výzvy a vyrazím na otevřené moře. Konstatuji, že kvalita mého života se tímto rozhodnutím několikanásobně zvýšila.
Výbava
Bylo nutno přehodnotit a následně vyměnit celou výbavu. Bylo potřeba rozloučit se se smekacím navijákem, vlascem pětadvacítkou a odpovídajícím prutem a nasadit výbavu pořádnou, mořskou. Ta má se momentálně skládá ze tří udic. První je sice stále smekací naviják, na úkor kterého se mi místní kolegové stále vysmívají, protože smekací navijáky se tu na otevřeném moři obecně moc nepoužívají (mají mě za začátečníka). Ale Shimano Saragosa 18000F není žádný drobeček a dokáže se vypořádat i s 50kg tuňákem. Jako vlasec používám tmavě zelenou pletenku o nosnosti 65 lb ukončenou dvěma metry fluorokarbonu o nosnosti 30 lb. Tohle první kombo pužívám primárně na přívlač, neboli „házení železa“, jak tomu tady říkáme. Na přívlač proto, že mi nahazování se smekacím navijákem přijde daleko lehčí než s multiplikátorem.
Druhá a třetí udice jsou s multiplikátory. Důvodem je způsob rybolovu, který popíšu v následující části. Na prvním multiplikátoru mám stejnou pletenku jako na smekacím navijáku, na druhém mám monofilní vlasec o nosnosti 30 lb. Hlavním důvodem k použití pletenky je její úžasná schopnost prořezat se chaluhami, do kterých zkušenější ryby většinou po zaseknutí okamžitě zamíří. Nakonec, co se výbavy týče, musím zmínit takzvané Sabiki. Sabiki se používá na lov živé návnady (makrely). Je to v podstatě zhruba 1,5 metru dlouhý vlasec zakončený olůvkem, na kterém jsou asi v dvaceticentimetrových intervalech přivázané malé háčky s umělou návnadou. Sabiki se většinou skládá ze čtyř až šesti takovýchto háčků.
Technika lovu
Technika lovu, které se v této části budu věnovat, se zaměřuje na lov z lodi a bude odpovídat cílovým rybám. Protože cílovou rybou jsou dravci, je nutné nejprve obstarat vhodnou nástrahou. V těchto situacích vždy sázím na místní živou nástrahu. Nabízejí se dva základní druhy: makrela a kalamár.
Makrela se chytá na výše zmíněné Sabiki, a to často i několik kusů najednou. Klíčové je najít hezké hejno ryb a potom to jde jak po másle. Z vlastní zkušenosti si dovoluji tvrdit, že zde neexistuje něco jako „příliš velká“ živá nástraha. Některé z největších ryb, jaké jsem chytil, jsem ulovil na makrely podobné velikosti, jako najdete v Tescu. Další výbornou nástrahou jsou kalamáry. Jejich nevýhodou je, že se musí chytat za tmy a se speciálním světlem. Alternativou jsou kalamáry mražené, které podle mne fungují stejně dobře.
Když máte živou nástrahu, můžete lovit buď na hladině, nebo u dna. K lovu na hladině používám zásadně multiplikátory a trolling, neboli tahání živé nástrahy za lodí. Ke trollingu se používá čerstvě ulovená makrela (Pacific mackerel), která se napíchne horizontálně skrz nozdry a nechá se plavat asi třicet metrů za lodí. Na trolling mám dva pruty: jeden na hladině a druhý s olůvkem tak, aby makrela plavala pět až deset metrů pod hladinou. Trolling s makrelou tu má jediný háček – místní tuleně neboli „dogs“. Ti vám potahované makrely bez servítek sežerou. Pro místní jsou tuleni nepřítelem číslo 1. Jak se na vás tuleň přilepí, nezbývá než přitáhnout a rychle se přemístit jinam. Cílové ryby při trolling jsou Yellowtail, White Seabass (do kilometru od břehu), Yellowfin tuna, Dorado (30 km od břehu).
Dál od břehu je při lovu hlavní neustále pozorovat moře. Musíte najít buď kusy chaluh, kroužící ptáky, nebo nějaké přerušení na hladině. Chaluhy nebo cokoli plovoucí na hladině je na otevřeném moři často jediným útočištěm malých ryb, které samozřejmě přilákají ryby velké.
Alternativou trollingu je rybolov u dna. Na tento typ lovu se používá takzvaný „dropper loop“: olovo na dně. Je to smyčka s háčkem asi metr nade dnem. Na lov s dropper loop rád používám sépie. Cílová ryba: halibut, Yellowtail, Calico Bass, Sheephead.
Rád bych také zmínil, že byť se domů často vracím s prázdnou, nikdy nejsem zklamaný. Rád se řídím pravidlem „Fishing isn’t catching“, neboli „Rybolov není chytání“. Mořský život i pouhý kilometr od břehu je tu prostě kouzelný. Často se stává, že vedle mne skáče hejno delfínů, v tom správném období se sem tam vynoří velryba vydechující mrak mořské vody a minulý týden okolo mě párkrát proplul nádherný dvoumetrový žralok kladivoun. Je skvělé dívat se, jak pelikáni útočí ze vzduchu na makrely na hladině, a ačkoli je při chytání nesnáším, i ti tuleni mají něco do sebe.
Místní ryby (tedy ty, které stojí za zmínku)
Yellowtail
Z hlediska poměru váhy a výkonu je yellowtail zdaleka nejzdatnější a nejodolnější soupeř. Boj bude relativně dlouhý a ruce vás budou bolet. Dokud není na palubě, tahle ryba se nevzdává. Typická váha je 7–20 kg.
White Seabass „Ghost“
Chuťově jedna z nejlepších místních ryb. Miluje sépie a ráda loví v noci. Často se zdržuje v bezprostřední blízkosti chaluhového lesa, odkud loví. Bohužel je to ryba velmi plachá, proto je relativně obtížné ulovit ji z lodi se zapnutým motorem. Kolegové na kajaku mají daleko víc štěstí. Tato ryba často dosahuje 30 kg.
California Halibut
Na rozdíl od svých bratrů z Norska a Aljlašky je tento typ halibutu výrazně menší. Legální velikost je 22 palců (56 cm). Chuťově výborná ryba, loví se samozřejmě u dna. Minulý rok se mi podařil kapitální úlovek 47,3 liber (21,5 kg)! To se zde skutečně stane tak jednou za život.
Yellowfin tuna
Letos je na yellowfiny mimořádně dobrá sezóna vzhledem k relativně vysokým teplotám vzduchu i vody. Normálně se pro ně musí trochu na jih do Mexika, ale letos ne. Výborné sashimi!
Dorado (Mahi-Mahi)
Další ryba se skvělou chutí a celkem slušný soupeř. Většinou se ale nachází ve stejné vzdálenosti od břehu jako tuňáci (cca 30–50 km), proto je potřeba najít kamaráda s větší lodí a trochu našetřit na benzín. Rádi se zdržují na otevřeném moři kolem kusů chaluh u hladiny.
Závěr
Tak to by bylo asi tak všechno. Doufám, že se vám tohle čtení alespoň trochu líbilo. Zároveň se omlouvám za jakékoliv gramatické chyby a podobně. Poslední českou výuku jsem absolvoval v šesté třídě. Loučím se, a jak se u nás říká,
-40% krmítka PRESTON Hexmesh
CC MOORE akce 2+1
Saccon Carp
