Retro lov

- fotojakes

Poslední dobou je stále populárnější takzvaný retro lov, tedy lov ryb na náčiní staršího data výroby. Sice není určena žádná hranice pro to, co retro je a co ještě není, ale myslím, že ani není třeba, je to přece jen otázka subjektivního pohledu. Zjednodušeně řečeno je to prostě všechno staré, co už se dávno neprodává.


Moje první „retro“ ryba

Musím přiznat, že já osobně jsem jako rybář začínal s teleskopickým kompozitovým prutem a plastovým navijákem od Silstaru. Byla to taková ta sada za pár stovek. Navíc v červené barvě, takže jsem byl u vody nepřehlédnutelný. Na svou dobu to už ale byl moderní produkt, zřejmě čínské výroby. Bohužel jsem v rodině neměl žádného rybáře, nikoho, kdo by mi do začátků daroval nějaké starší vybavení. Později jsem sice něco málo postupně dostal od svého okolí, ale to už jsem měl našetřeno z brigád na velké navijáky a děličky, takže jsem ty staré darované cajky ani nevyzkoušel. Při jednom stěhování jsem pak všechno, co jsem nechtěl, naházel do starého batohu, pruty svázal do balíku a dal to jednomu kamarádovi za pět stovek. Bylo to několik vezírků, podběráků, hromady drobností, šest navijáků a osm prutů. Něco bylo „fungl“ nové ze závodů, další zas pěkně staré, prostě co kdo ze známých vyhrabal. Jak to tak bývá, nic z toho dávno nemá ani ten kamarád, který už vlastně ani nechytá ryby. Dnes mě to sice mrzí, protože kdo ví, kde skončili ty staré věci, ale čas nevrátím.


Bambusový prut má mnoho krásných detailů, jako jsou červená skleněná očka

Když jsem zde na MRKu stále častěji narážel na fotky a nové diskuze o „retro lovu“ a na bazary na toto téma, začala mi hlavou vrtat otázka, jaké to asi je lovit na takové náčiní? Protože jsem většinou používal produkty současného trhu, minuly mě všechny ty dnes už legendární pruty a navijáky, a tak byla moje zvědavost stále větší. Dnes mám možnost testovat různé vybavení, včetně novinek doslova z kosmických materiálů, a zajímalo mě, jak velký to bude rozdíl.


Splávek kousek za rákosím je velmi pěkná podívaná

Pořídil jsem si tedy trojdílný štípaný bambus s šestihraným profilem, určený snad k lovu štik, a k tomu hliníkové kolečko. Neznám výrobce ani bližšší informace o tomto náčiní, protože prut je po renovaci a nejsou na něm žádné původní nápisy či značky. Vzhledem k tomu, že jsem to bral jen jako takovou zkušenost, abych vyzkoušel, o co jsem přišel, nezajímal jsem se o historická fakta a data o různém vybavení. Nicméně věřím, že znalců historie rybářského načiní je zde na MRKu více než dost a určitě z fotek poznají, na co chytám.


Krásný lín ulovený starým prutem na moderní návazec

První pocity byly smíšené. Plný bambus s hodně krátkou rukojetí je v ruce sakra znát, navíc když naviják (jednoduché hliníkové kolečko) je ve srovnání s prutem mnohem lehčí. Celková váha prutu s navijákem sice není nějak závratná, něco málo přes půl kila, ale těžiště je posunuto hodně dopředu. Pro představu: moderní kaprový prut s navijákem má kolem kila, feeder kolem půl kila, ale díky materiálům jsou moderní pruty mnohem lépe vyvážené. Těžiště prutu je posunuto mnohem blíže k navijáku, a tak na ruku nepůsobí váha prutu tak velkou pákou jako u mého bambusáku.


Tento naviják nabízí adrenalin při zdolávání a mnohdy i zvýšený tep při nahazování

Opravdový oříšek s tímto prutem a především u tohoto typu navijáku je nahazování. To je podstatně náročnější než u smekacího navijáku. I přes velké snahy jsem nenahodil více než nějakých 15-20 metrů. Nahazoval jsem tak, že jsem si z navijáku vymotal vlasec a pak klasicky nahodil. Ovšem když jsem vymotal vlasce víc, tak se mi to pod nohama zpravidla zacuchalo. Nakonec mi tento hendikep nevadil, protože nejraději lovím blízko břehu, ale musím uznat, že to neměli naši předci s nahazováním jednoduché. A nebo znali způsob, který jsem neodhalil.


Malé brčko, háček na kmenovém vlasci a zrnko kukuřice - nic složitého. Nakonec jsem ze splávku sundal i korkovou kuličku a k potopení stačil půlgramový broček

Zkoušel jsem plavanou, položenou, lov na rybičku… Ale nejzajímavější a nejlepší metodou bylo přetížené malé husí brko s nástrahou na dně a lov do vzdálenosti dvou délek prutu. V klidu a přesně jsem si tak mohl přihodit krmení přímo ke splávku a netrápil jsem se s náročným nahazováním. Navíc pozorování splávku je dle mého jeden z nejkrásnějších způsobů čekání na záběr. Jako nástrahy jsem volil červy, žížaly a kukuřici a krmení totéž, jen občas jsem přidal namočenou pšenici. Lovil jsem převážně bílou rybu, líny a kapry. Zkoušel jsem i moderní kaprové montáže, jako je chod rig, ale pozorování splávku bylo lepší.


Přidržování vlasce mezi prsty v závěrečné fázi zdolávání

Zdolávání ryb je kapitola sama pro sebe. Nejen že o zdolávání ví díky hlasitému cvrčku navijáku celý rybník, ale bambusový prut se chová jinak než laminát nebo uhlík. Blank, jestli tak tělo prutu můžu vůbec nazvat, je velmi pomalý, má velkou pohybovou setrvačnost a celkově je to taková „žvejka“. Takový verdikt může znít tvrdě, ale na zdolávání mám rád právě takové pruty, i když ve spojení s váhou, respektive nevyvážením prutu je to makačka, zvláště když máte krátkou rukojeť a brzdíte dlaní přiloženou na cívce. Kolečko sice má brzdu, ale při odvíjení vlasce se sama dotahuje až na krev. Možná mi tam chybí nějaká podložka, kdo ví…, ale u mého kolečka je brzda nepoužitelná, takže jedině rukou.


Poblíž rákosí jsem lovil hlavně krásné líny

I když má chytání s historickým vybavením své mouchy a ta desetiletí jsou především na materiálech znát, zdolávat rybu na bambusový prut je opravdu požitek a má to obrovské kouzlo. Vůbec se nedivím současné oblibě retro lovu. A pokud máte to štěstí, že k takovému vybavení máte vztah, protože je po někom, kdo vás zasvětil do rybařiny, bude to jistě ještě o dost lepší. Já to štěstí sice neměl, ale tuším, že mezi čtenáři se vás najde dost.

Kdybych měl vybrat největší rybářský zážitek posledních let, je to bezesporu ulovení devítikilového kapra právě na bambusák s kolečkem kousek od břehu na kukuřičku. Těch dvacet minut adrenalinu, které začaly tím, že se kapr prudce rozjel a mně klička málem polámala prsty, se prostě nedá zapomenout. Bylo to neustálé přetahování, ale tahle zatěžkávací zkouška mě přesvědčila, že v bambusu se ukrývá víc, než se na první pohled zdá.


Největší ulovená ryba na mou retro sestavu

Když jsem napsal, že ta desetiletí jsou na vybavení znát, musím konstatovat jednu věc - v něčem je vybavení našich předků mnohem lepší než to dnešní. Je až s podivem, jak to staré vybavení funguje po desetiletí stejně dobře, i když se o ně vzorně nepečuje. Teď myslím především navijáky. Nedávno jsem byl s kamarádem na rybách a ten vytáhl starého „shakespeara“, a i když ho nikdy nemazal a nečistil, šlape jak hodinky a plynulý chod brzdy mu můžou závidět mnohé dnešní navijáky renomovaných značek.


Nečekal bych, že takové náčiní mi umožní takový úlovek, ale o to větší to byl zážitek

Pro někoho je retro lov záležitost stylu, pro někoho sběratelská vášeň. Někdo to chce vyzkoušet a jiný to bere jako občasné zpestření, tak jako teď já. Jsou i rybáři, kteří prostě chytají na své letité vybavení a nemají potřebu kupovat něco nového, když to staré stále funguje. Je to prostě ničím neohraničená část rybařiny, kterou si může pojmout každý po svém, a to je myslím dobře. Asi nejhezčí na celém retro lovu je fakt, že se díky tomu rozhýbal i bazarový trh s historickým vybavením na ryby a mnoho lidí vyštrachalo z půd a sklepů skvosty, které by bez současného „humbuku“ skončily za pár let třeba na smetišti. A to by byla velká škoda. Pokud rádi zkoušíte nové věci, zkuste i nějaké to retro. Možná budete překvapení, jaká to je zábava.

Autor: fotojakes - ®

Diskuse k článku (33 reakcí)

Přečteno: 12 733x
Průměrná známka: 1.23