Rybaření s rodinou

20.8.2014 - Johan K.

Letní měsíce nepatří zrovna k mé oblíbené rybářské části roku. Raději jezdím k vodě na jaře a na podzim. Vzhledem k tomu, že se nám předminulý rok narodil syn, nemohu u vody trávit tolik času jako během let, kdy jsem byl svobodný a bezdětný. Abych mohl být na rybách i v době, která pro mne sice moc atraktivní není, přesto je i tak šance na úlovek větší, než kdybych zůstal doma, rozhodl jsem se spojit příjemné s užitečným a vyrazil jsem na ryby v letních měsících s rodinou.

Vím, že nejsem první ani poslední, kdo již takové výpravy za kapry absolvoval. Oproti podmínkám, za kterých lovím kapry já, to byla po mých samotářských akcích úplně nová zkušenost. Dost dlouho jsem vybíral lokalitu, kam bychom mohli vyrazit, aby to na jednu stranu bylo pro manželku a syna pohodlné a bezpečné, a abych si na druhou stranu mohl pokud možno dobře zachytat. A šlo samozřejmě o to užít si společně strávený čas.

Během léta jsem tedy naplánoval dvě výpravy, abych zbytek rodiny otestoval, co se mnou u vody vydrží. O manželku jsem se nebál, ta se mnou už nějaký den a také noc u vody absolvovala. Věděla, do čeho jde, a podle ní se jí to také líbilo. Vzhledem k tomu, že s námi nově měl trávit dny u vody také náš téměř roční syn, bylo potřeba vše přizpůsobit hlavně tomu, aby se mu u vody nic nestalo. Musel jsem také výrazně zmenšit tu hromadu věcí, kterou si beru na své samostatné chytání, a uvolnit místo věcem důležitým pro našeho juniora. Nacpat vše do auta bylo chvílemi dost krušné, nakonec jsme to však zvládli, i když jsem o tom ze začátku dost pochyboval.

První výprava – na štěrkovnu

Lokality, kde jsme měli naše dvě letní dobrodružství prožít, jsem zvolil tak, že první z nich byla velká štěrkovna, kterou mám asi dva kilometry od našeho domu a kde každý rok trávím přibližně pět až sedm dnů chytání. Tahle voda už má dávno to nejlepší za sebou, každoroční povodně, celoroční velký tlak rybářů, kteří sem chodí spíš než na ryby pro maso, a tomu odpovídající zarybňování převážně kapry v tržní velikosti dávají jezeru pěkně zabrat. Já jsem však u téhle vody vyrůstal. Vím, jak vypadala, když se teprve budovala, a s trochou štěstí je zde možné ulovit některého z původních obyvatel. Navíc v případě nějakých nenadálých komplikací to odtud měla manželka se synem blízko domů. O cíli naší první výpravy bylo tedy celkem rychle jasno.

Jelikož je tahle štěrkovna dostatečně zarybněná násadovými kapry a bílou rybou, rozhodl jsem se vytvořit místo, kam bych nalákal tu velikost kaprů, o kterou jsem nestál. Bokem od tohoto místa jsem se pak rozhodl servírovat vysušené boilie větších rozměrů, kolem kterého jsem chtěl vnadit pouze pár kuliček do prostoru.

O lovných místech jsem měl jasno už z předchozích akcí. Při těžbě štěrku zde vzniklo několik lavic táhnoucích se rovnoběžně se břehem, které alespoň částečně zatraktivňují jinak nevýrazné dno. Kromě bahna a několika utopených stromů tu na rozloze několika desítek hektarů nenajdete na dně nic zajímavějšího.

Já jsem si našel nevzdálenější lavici, kde se hloubka zvedala ze čtyř na 2,5 metru, a zde jsem vydatně zakrmil směsí řepky, řepkového šrotu, boilií a pelet. Tuto směs jsem zalil boosterem scopex-oliheň a vytvořil si asi padesát krmných koulí o velikosti tenisového míčku. Celou jednu tuhle dávku jsem soustředil přibližně doprostřed lavice a samotné nástrahy jsem potom umístil na spodní hranu lavice, do hloubky čtyř metrů. Druhý prut jsem umístil asi deset metrů od soustředěného krmení. Na oba pruty jsem kaprům servíroval 24mm boilie, samostatné, a nebo v kombinaci s pop-up boiliem v barvě fluoro.

Musel jsem vybudovat zázemí pro manželku a syna

Oblíbená hračka našeho syna a jeho tvář ozdobená první jizvou

Použité montáže

Poslední metry montáže tvoří několik metrů fluorokarbonu (já odměřuji přibližně dvě délky prutu) o průměru 0,40–0,50 mm, kterým maskuji položenou montáž. Fluorokarbon je nejen podle mne při zdolávání ryby bezpečnější než ostrá šňůra, která má mnohem větší tendenci zařezávat se do čehokoliv, co jí přijde během zdolávání do cesty. Na montáži je pak přibližně jeden metr šňůry s olověným jádrem, na kterou navlékám safety snag clip – bezpečnostní závěsku, ze které se zátěž po záseku vypne a nehrozí její možné uvíznutí. Celá montáž je ukončená obratlíkem vel. 8, návazcem dlouhým přibližně 25–30 cm, který zhotovuji z combi stiff link (fluorokarbonového návazce) v kombinaci s oblíbenou návazcovou šňůrkou, nebo samostatně z návazcové šňůrky. Háčky používám téměř po celou sezonu vel. 6 a přesto, že jsem v tento doplněk neměl dřív důvěru, nyní háček doplňuji krátkým rovnátkem, v mém případě tzv. červíkem. Myslím, že sestava se tak kaprovi z tlamky hůř vyplivuje – háček s rovnátkem se vzpřímí a tím dochází k lepšímu zapíchnutí háčku. Jednotlivé značky kaprařské bižuterie a doplňků nemá cenu rozebírat, každý si jistě našel svou oblíbenou, kterou upřednostňuje před ostatními.

Jak jsem už v úvodu psal, na této vodě jsou menší kapři velmi aktivní. Zkoušel jsem všechny různé triky, abych nalákal i některého ze zdejších starších matadorů, ale nic nepomohlo. Každý den jsem zdolal pět až šest ryb s váhou přibližně do 8 kg a jediné, z čeho jsem měl radost, bylo to, že jsem si nakonec dobře zachytal. Vyšlo nám počasí a synovi se u vody líbilo i přesto, že si zadělal na svou první jizvu (pádem na mé křeslo). Jako rodiče jsme to oba přežili, musím však uznat, že napoprvé to bylo dost náročné hlídat batole, jehož hlavním cílem bylo prozkoumat hlavně ty nejnebezpečnější věci v okolí našeho místa.

Druhá výprava – na Hejlov

Naši druhou výpravu jsme uskutečnili hned za 14 dnů v polovině srpna, kdy jsem si splnil jeden ze svých plánů, a to navštívit naši údajně nejlepší klubovou vodu – Hejlov. Vzhledem k tomu, že předpověď počasí hlásila citelné noční ochlazení, nechtěli jsme riskovat a naši výpravu jsme naplánovali tak, aby manželka se synem byli ubytovaní ve mlýně (vybrali jsme pokoj s názvem Vyhlídka), a já si pro dostupnost rezervoval místo č. 1. Musím říct, že už dlouho jsem nezažil nic tak hrozného, jako bylo těch přibližně tři sta kilometrů s po střechu naloženým autem po našich „dokonalých“ silnicích a dálnicích až k jezeru. O stavu našich komunikací si každý udělá obrázek jistě sám.

Ze začátku jsem dost pochyboval o tom, že se do našeho auta se vším vybavením ve třech lidech vejdeme

První foto před bránou hejlovského mlýna

Po trochu delším příjezdu k jezeru jsme kolem poledne byli na místě. Musím uznat, že atmosféra téhle vody na mě dýchla, poprvé při vstupu na dvůr mlýna a podruhé, když jsem stál na hrázi jezera. I když jsem si představoval trochu větší klid, samotná voda, čistota kolem vody, okolní příroda a pěkné ubytování mi vše vynahradily.

Samozřejmě, že jsem si předem zjišťoval o místu, na kterém budu lovit, podrobné informace. S sebou jsem si vezl čtyři druhy boilií doplněné o plovoucí boilie, pelety, dipy, boostery a obalovací těsta. S výběrem nástrah a návnad jsem neměl co řešit – už několik let věřím jedné české značce a jsem s ní spokojený. Montáže jsem rovněž neměnil, pouze jsem na každém prutu zkoušel jinou délku a typ návazcové šňůry. Jako zátěž jsem používal kameny, které po záběru z bezpečnostní závěsky vypadly, a já nemusel řešit případné nebezpečí uvíznutí zátěže a odpor, který by při delším vyvezení nástrahy zátěž způsobovala.

Když měla vybalena druhá půlka osazenstva naší výpravy, konečně jsem se také já dostal na lovné místo. Každý, kdo na Hejlově lovil, ví, jak těžká tahle voda je. Podle videí, článků a detailních informací od V. Krpeše, kterému tímto ještě jednou děkuji, jsem pruty položil na všechna známá místa a kapří cesty, které místo č. 1 nabízelo. Rozmanitost míst, kam lze nástrahy kaprům předložit, je zde opravdu velká. Hloubka, mělčina, původní koryto nebo lavice po pravé ruce … měl jsem z čeho vybírat. Dva pruty jsem nastražil vzhledem k letnímu počasí do hloubek 3,5–5 metrů a jeden na mělčinu, kam jsem doufal, že by mohli kapři v noci najíždět. Na každý prut jsem nastražil jinou variantu boilie a tajně doufal, že by se mi mohlo za přispění více příznivých faktorů podařit přelstít jednoho z místních mohykánů. Boilie jsem volil v prezentaci na dno, vysušené, pouze ve velikosti 24 mm, obalené navíc do pasty, nebo v kombinaci s plovoucí kuličkou.

Až na místě jsem poznal, jak velký vliv má na úspěch lovu na tomto jezeře vítr. První den to s počasím vypadalo nadějně a vítr foukal směrem na hráz. Během první noci jsem ulovil několik kaprů menší velikosti. Druhý den se však otočil vítr a až do konce výpravy vál směrem ode mne, k ostrovu. Já jsem následující téměř den a půl pouze sledoval, jak chytají rybáři na místech 5 a 6. Naštěstí jsem měl téměř polovinu jezera pro sebe, a tak bylo co vymýšlet a kam předkládat kaprům pasti. Nakonec jsem rozmístil pruty úplně mimo své lovné místo a na těchto místech jsem odchytal do konce výpravy. Záběry jsem měl pouze v noci, a to z míst, kde byl celý den naprostý klid a žádný pohyb na vodě. O to víc jsem si záběry a následné zdolávání ryb za srpnových nocí při vycházejícím měsíci a obloze plné padajících hvězd užíval. Vzhledem k rybářskému tlaku jsem od začátku chytání používal jen minimum krmení (boilie a pelety) rozházeného do prostoru. A po každém záběru jsem dokrmoval vždy jen pár kusů boilie okolo nástrahy.

Z nástrah mi nejvíc fungovalo boilie o velikosti 24 mm zatraktivněné obalením do pasty. Několikrát se v blízkosti mých nástrah ukázal kapr z kategorie těch řádně vykrmených, bohužel však úspěchem pro mne to ani v jednom z případů neskončilo. Během dne byly mé udice v naprostém klidu a já jsem se tak mohl věnovat rodině.

Myslím, že jsme si i náš druhý společný pobyt u vody užili. Do konce výpravy se mi podařilo zdolat ještě několik pěkných „hejlovských“ kaprů přibližně stejné velikosti. K focení jsem vybral jen několik z nich.

Náš syn vypadal na rybách spokojeně a o to mi také šlo

Oblíbená hračka… Snad mi z něj vyroste také rybář

Na rozdíl od mých klasických výprav za kapry, které absolvuji z devadesáti procent sám, jsem si vyzkoušel také pobyt u vody s mými teď už novými parťáky, tedy s manželkou a synem. Samozřejmě je nutné přistupovat k těmto akcím jinak. Věci a rituály, na které je člověk zvyklý sám, je nutné změnit a je třeba přizpůsobit se také ostatním členům výpravy. Můžete si však být jistí, že se takto dají zažít úplně jiná dobrodružství a nezapomenutelné chvíle.