MS Irsko 2014

- Martin Maťák

Tento příběh začal již v listopadu 2013, kdy se volil nový trenér české reprezentace LRU Feeder. Volby vyhrál Milan Štěpnička, účastník předchozích 3 mistrovství světa, který si k sobě vybral asistenta Petra Bromovského a managera výpravy Davida Kolaříka. Klíč pro výběr závodníků zůstal stejný jako v předchozích letech - automaticky byli vybráni první 3 z tzv. nominačního žebříčku (součet výsledků z nejdůležitějších závodů předchozí sezóny) a k nim si trenér vybírá 3 závodníky podle svého výběru. Nominováni byli: Maťák Martin, Hrabal Vladimír, Chalupa Ladislav, Konopásek Josef, Štěpnička Radek a Černý Radek. K výpravě se přidali i další tři pomocníci z rodiny Štěpničků - Martin, Vojtěch a Milan starší.


Náš hotel.

Přeskočím-li veškeré přípravy a porady, které předcházely tomuto závodu, začnu rovnou přesunem do Irska. Doprava byla naplánována tak, že Milan, Petr a David pojedou velkým řeznickým chlaďákem více jak 2000 km po zemi a po moři s veškerou výbavou, návnadami a nástrahami a zbytek výpravy poletí letadlem jen s příručními zavazadly, na místě si půjčíme 2 auta a dojedeme 300 km z letiště na hotel.

Cesta proběhla bez problémů a v sobotu večer jsme již byli všichni na místě. MAPA


Pohled od hotelu.

Výborně zvolená základna s výhledem na přehradu a s "garáží" pro umístění krmení, vezírků a dalšího rybářského harampádí, ve které bylo mimo jiného i sedm lednic pro uchování živých nástrah! Z ČR jsme si dovezli mnoho červů, hnojáků, dendrobén a patentek, o které se perfektně staral doprovod a Pepa Konopásek. Několikrát denně bylo potřeba nechávat prolézt červy přes síto a odebírat hotové kukly, vyměňovat vodu velkým patentkám, přebalovat vše možné atd. Vše bylo dovezeno z ČR, na místě byly dvojnásobné až trojnásobné ceny (některé týmy si stěžovaly, že od místních dodavatelů nedostaly všechny objednané nástrahy, nebo jen ve špatné kvalitě). Klukům za tohle patří obrovské poděkování - jak Davidovi za zajištění takto zařízeného ubytování, tak Petrovi, Pepovi, Milanovi a ostatním, kteří vstávali dříve než zbytek týmu, aby bylo vše včas a perfektně nachystáno.


Plechová garáž byla asi 50 m od hotelu - s lednicemi a prostorem pro uložení rybářských věcí.

V neděli ráno nás čekala snídaně - výborná vajíčka, slanina, párečky. Tento den byl ve znamení příprav - chytat na závodní trati se ještě nesmělo. Navazovali jsme si pruty, vytřídili výbavu na potřebné a rezervní věci atd. Někteří zkoušeli i chytání přímo pod hotelem - sice to byla jiná přehrada, než na které se mělo chytat (ta byla níže po proudu asi 15 km autem), ale skladba ryb byla podobná - plotice, plotice a zase plotice. Myslím, že nic jiného zde ani nechytli. Braly na hod a velikost byla cca 10 - 25 cm.

Odpoledne jsme se vydali na obhlídku závodní trati - jedná se o nový úsek, který byl vybudován jen krátce před mistrovstvím. Na 2 km břehu se vybagrovala příjezdová cesta, na které byly po cca 200 metrech malinká parkoviště pro 2-4 auta. Zde na mapě severní břeh přehrady - ještě před úpravou MAPA

Překvapilo nás pouze 20 tréninkových boxů (jeden box pro 6 lidí), přičemž národů bylo 25. Později se dozvídáme, že dalších 5 boxů je na jiné části jezera v místech, kde se obvykle pořádají místní závody. Úzká dlouhá zátoka - Garden center MAPA

Již před odletem jsme měli kusé informace o tomto revíru - měli by se chytat především plotice, občas cejni a kříženci cejnů a plotic. Předpokládalo se, že každým dnem bude počet plotic narůstat až do koncentrace, že bude velmi obtížné ulovit cokoliv jiného. Již na loňském MS v JAR nás závodníci z Irska informovali, že se bude chytat 15-20 kg plotic v počtu cca 200 kusů. Při závodech v plavané se zde chytá plotic ještě daleko více a to i na 4m biče kousek od břehu. I na feeder se chytá relativně blízko u břehu na hloubce 3 - 9 metrů.

V článcích z posledního místního závodu (červen 2014) konaného poprvé na novém závodním úseku bylo varování na vázky, které totálně znemožňují chytání na mnoha místech. Zároveň zde byla zmínka, že tentokrát byly plotice ve tření na přítoku přehrady a chytali se pouze cejni, ale během šampionátu to má být jinak.

V pondělí ráno snídáme tu stejnou snídani - vajíčka, slanina, párečky - a jedeme k vodě. Po cestě vyzvedáváme mokré vezírky, podběráky a holínky, které se musely všem preventivně namočit do desinfekčního roztoku.


Tréninkový box č. 1 a Pepa na forhontu.

Máme tréninkový box č. 1 úplně na konci slepé cesty kolem vody. Na forhont si sedá Pepa, pak Radynek, Martin a pak tuším, že si dobře pamatuji Radek, Vláďa a Laďa. První den jsme si mohli vybrat krmení a lovný styl podle sebe. Volím Sensas Gross Gardons + Etange, Pepa podobný mix, Radynek slaného cejna, Laďa černý cejn + grosska, pak tam tuším byl pro někoho skořicový Bremes a možná Wonderblack.

Když to zkrátím, tak si tento den zachytal jen Pepa na forhontu, který nachytal tuším kolem 7 kg, jám měl asi 2 kg a ostatní měli taky jen pár rybek - okouni, úhoři, plotice a sem tam cejn. Laďa se trápil ve vázkách - utrhl asi 15 krmítek. Chytali jsme na hloubkách mezi 5 a 9 metry a příliš chytří jsme z tréninku neodcházeli. Téměř celý lov foukal silný vítr, občas i pršelo. Slabé záběry jsme vůbec neviděli, často jsme vytahovali vycucané nástrahy. Česká taktika "zakrm a čekej na hokejku" zde tedy nejspíše fungovat nebude, což se dalo čekat, ale uvidíme, jak budou ryby najíždět do této prokrmené oblasti. Jezero je obrovské a mají odkud přijíždět.


První den byl největší vítr.

Po lovu nakupujeme u místního obchodníka plastová krmítka, která při klesání tolik netrousí návnadu do sloupce a při stahování se rychle zvedají ode dna, takže se s nimi tolik nevázne. Později také zjišťujeme, že narozdíl od drátěných krmítek s nimi jde lépe cítit, jestli vůbec táhneme zaseknutou rybu - plotice totiž byly občas tak malé, že s větším krmítkem člověk nepoznal, jestli na háčku je nebo není.

V úterý snídáme opět tu stejnou snídani - někteří již vajíčka nemohou ani vidět a spokojí se s tousty s marmeládou.

Čeká nás box č. 13 - trochu v zátoce s menší hloubkou - zde jsme chytali na největší vzdálenost z celého týdne - asi 30 metrů na hloubce kolem 4-5 metrů. Tento den se nám dařilo již lépe. Opět jsme zkoušeli různá krmení - já měl slaného cejna s konopím a kukuřicí, zkoušeli jsme i nějaké nové směsi. První část tréninku vál jen slabý vítr a velmi dobře se mi chytalo s pletenkou. Potom vítr zesílil a ve vlnách mi pletenka třepala se špičkou více než klasický vlasec, takže jsem ji již nepoužíval. Opět byly strašně špatně rozpoznatelné záběry - ryba nikdy nevydržela na háčku, vždy jen 1-2 zadrncání jako od ouklejí. Bylo potřeba nechávat špičku téměř bez ohybu, nebo vlasec vůbec nevypínat. Ryby také docela dobře reagovaly na popotažení nástrahy. Od břehařů jsme dostávali informace, že je potřeba velmi často přehazovat a dostávat do vody více krmení v pravidelných dávkách, na což především plotice velmi pozitivně reagovaly. Nebyl problém je takto přilákat na své místo a přinutit k záběru, ale stále jsme měli veliké problémy je zaseknout. Jako nejlepší nástraha se jevily kousky žížal a červi, u kterých byl ovšek problém, že po více jak minutě ve vodě jsme je téměř pokaždé vytahovali vycucané.

Ve středu nás čeká příjemná změna - ke snídani jsou místo smažených vajíček ... vajíčka na tvrdo.

Jdeme na box č. 8. Chytáme již značně rychlostně, do toho nás trenér stále směřuje. Nahodit, počkat 15 sekund, než krmítko dopadne ke dnu, došponovat vlasec, čekat maximálně minutu a zase přehodit. Celé to musí trvat maximálně 2 minuty, spíše se však pokoušíme sekat dříve. Se žížalou zkoušíme čekat déle na cejna, ale nezdá se, že by se to vyplatilo. Navíc při čekání nekrmíme a tím ztrácíme zájem u plotic. Někdo zkouší stříhané dendrobeny, někdo hnojáky a v této fázi se nám zdá, že vyhrávají dendrobeny. Nachytali jsme mezi 4-8 kg, což není tak špatné v porovnání s tím, co vidíme u ostatních, ale tak jako předchozí dny, koukáme i na Angličany, kteří mají při vážení mezi 7 a 12 kg (a to se zdálo, že nasadili své béčko a nejlepší dnes nechytají). Narozdíl od nás chytají daleko více cejnů, často potahují nástrahou a málokdy vytahují prut bez ryby. Všichni chytají s pletenkami a to i přesto, že nahazují jen 20-25 m od břehu.


Středa - úsek s nejměnší hloubkou.

Večer sedíme u piva s jedním z místních znalců, pořadatelem rybářských festivalů (závodů), který nám dává cenné rady, jak chytat. Zásadní je informace, že bez pletenek nemáme ani nastupovat (nejlepší je prý Matrix, které si hned druhý den kupujeme 5 cívek), dále nám upřesňuje typ a velikost háčku (Tubertini serie 18 velikost 12 na cejny a 14 na plotice), nástrahy a doporučuje vyřadit dendrobeny a zaměřit se pouze na hnojáky. Krmení schvaluje námi preferovanou Grossku + Lake (testujeme pak i rozdíl mezi Lake a Etange). David později v noci dokonce domluvil účast jedné z místních legend feederového rybaření přímo na našem zítřejším tréninku, super!

Ve čtvrtek nás čeká "Garden center" - starý závodní úsek a na něm krajní box č. 1 s největší hloubkou. V této chvíli ještě nevíme, že to je nejhorší místo a naopak si myslíme, že díky větší hloubce by zde mělo být více cejnů než na opačném konci zátoky s výrazně menší hloubkou. Postupně se ale další dny dozvídáme, že z prvních 10 míst není vůbec možné přechytat zbytek sektoru.


Čtvrtek v Garden centru - v popředí Laďa Chalupa.

Chytáme cca na půlce ve vzdálenosti 30 metrů s hloubkou asi 4 metry. Ryby zde berou znatelně více, než jak jsme si zachytali na předchozí dny. Chytáme především plotice a Pepa přichází s taktikou, kdy na jednoho červa navlačeného na ramínku háčku dokáže odchytávat ryby rychlostí vyšší jak 1 ks za minutu, přičemž při takto rychlém přehazování se dokonce plotice zvedají do sloupce a berou nástrahu z propadu! Nahodí, prut ihned dává do vidličky a buď zabere plotice z propadu, nebo chvíli po dopadu na dno. Pletenku vůbec nenapíná, není na to čas, nechává ji plavat na hladině a záběr je na špičce vidět i tak. Kluci mu to stopují a měl jednu chvíli 37 plotic za 30 minut. Ryby jsou ovšem hodně malé, průměr kolem 30 gramů, a jeho úlovek po 4 hodinách (přestal chytat o hodinu dříve) je cca 8 kg. Vláďa na forhontu má 9,5 kg - chytal u dna a podařili se mu i nějací cejni. Radek objevil, že se mezi ploticemi dají chytat cejni na kukuřici, vytáhl jich asi 12 ks a měl celkem asi 11 kg (cejni byli zpravidla kolem 300-600 g). Já s Radynkem jsme měli kolem 7-8 kg.

Tento den jsem zkoušel i dochytávat posledních 20 minut bez krmení jen s olůvkem, což se jevilo velmi efektivní.

Odpoledne nás čeká zahajovící ceremoniál - průvod a proslov několika řečníků v místním sportovním klubu. Večer si dáváme večeři zpátky v Garden centru a tak jako každý den kolem 22 hodiny padáme do postelí.

Páteční snídani je zbytečné popisovat, vajíčka nám lezou už i ušima. Z dvanácti účastníků zájezdu je zvládnou už jen asi 4 lidi a i těm se je v zájmu většiny snažíme zakázat.

Na boxu č. 17 nás čeká poslední ostrý trénink. Všichni dostáváme grossku + lake + hlínu, kukuřici, konopí, kukly, dendrobeny, hnojáky, trochu červů s pinkami a malé i velké patentky. Sedíme na místě, kde je asi největší hloubka, na které jsme zde zatím chytali - na 21-24 metrech tipuji možná 10m hloubku. Zkoušíme zde podobnou taktiku jako včera - velmi často nahazovat a přilákat "3 prdele plotic" (jak jinak nazvat kontinuální sloupec plotic sahající od hladiny až do 10m hloubky?). Nástraha jeden červ podélně navléknutý na raménku háčku velikosti 12 (ano, dvanáct, a to i na ryby, kde 150 g plotice je už bonusovka), případně 2 červi nebo červ s půlkou hnojáka. Pepa během chvíle tahá plotice na hod a mezi nimi i cejny, my ostatní po nějaké době také. Radynek se trápí ve vázkách, ale pak se také pěkně rozchytává. Zdá se, že tohle je cesta. V porovnání s ostatními národy se cítíme silní. Víme, že perfektně chytají Angličané - na ty nikdo nemá a bude zázrak, pokud nevyhrají. Velmi dobře chytají i Holanďané - jsou ubytovaní s námi na stejném hotelu a sice nevíme, jak moc jim věřit, ale každý den nám hlásí váhy přes 10 kg. Určitě na tom budou skvěle i Irové, ale pak už je velká mezera.


Pátek na největší hloubce s nejvíce úhoři.

Chytáme všichni mezi 5 a 10 kg a po tréninku nám Milan po poradě s Petrem a Davidem oznamuje nominaci na sobotní závod. V sobotu bude "sedět" Radynek, který v neděli vystřídá nejhoršího ze sobotního kola, pokud bude hoší jak pátý v sektoru. Sektory budou po 25 závodnících.

V pátek večer se dozvídáme rozlosování sektorů - na A jde Láďa Chalupa, na B jdu já, na C Radek Štěpnička, na D Pepa Konopásek a na E Vláďa Hrabal. V tomto pořadí si skládáme věci do náklaďáku, přičemž Vláďa si ráno po příjezdu k vodě a nalosování čísla přeskládá věci do menší Toyoty a odjede s Davidem do sektoru v Garden center.

V sobotu brzy ráno Milan s Petrem chystají krmení a živé nástrahy, a tak jako každý den odvádějí skvělou práci a to i v době, kdy my ostatní ještě spíme. Pepa řeší patentky, které objednal letecky čerstvé na víkend - lepší jsem ještě neviděl a asi jen tak neuvidím. Složení krmení a nástrah je stejné jako v pátek.


Sobota ráno - rozdělit namíchané krmení a jdeme na to.

Snídáme zase to stejné, ale bereme to již s humorem. Tvrďáci si dávají vajíčka, ostatní berou, co je. Začínáme podezřívat Iry, že takto získávají bioplyn a chtějí napojit i nás.

Losuje se podle losovací tabulky - tým si vytáhne jedno číslo, kterým jsou předem určena všechna zbylá čísla. Na nás vychází: Láďa A3, já B18, Radek C23, Pepa D8 (stejné místo, kde včera trénoval) a Vláďa E13. Děláme společnou fotku v oficiálních trikotech, přejeme si hodně štěstí a jdeme na to.

Po vyskládání věcí na mé místo čekám na začátek přípravy, do té doby si nesmím rozdělat pruty, bednu ani nic jiného. Koukám na soupeře kolem sebe - vlevo je Švéd, vpravo Moldavec a za ním hned Maďar, mistr světa z roku 2012, Atilla Erdei. Je fajn mít na dohled někoho silného.


Památeční fotka s oficiálními dresy.

V přípravě si chystám 5 prutů - 3x picker, 2x medium. Na 4 navijácích je pletenka, na jednom monofil. Zkouším hloubku a vázky a zdá se mi to být v pohodě. Žádné drcnutí na pletence necítím, je tam bahno a čisto. Vzdálenost volím 24 metrů - taktika je zaměřena na rychlé chytání menších a středních plotic a doufat, že se splete nějaký cejn. Hloubku zde odhaduji kolem 6 m. Návazce mám 0,12 - za celý týden jsem utrhl jen jednoho úhoře a jednu rybu při záseku, takže to bude stačit i tentokrát. Háček Tubertini serie 18 velikost 14 a také Hayabusa tvar katana velikost 12 a 14 - osvědčily se mi jak na záseky, tak na zvedání plotic z vody bez podběráku. Délky návazců kolem 50 - 80 cm, krmítka plastová se zátěží 30-40 gramů.

Po signálu na krmení využívám celých 10 minut na pomalé zakrmení asi osmi většími košíky návnady - dávám si čas, aby se každý košík vysypal opravdu tam, kde má. Sleduji Maďara - krmí asi na 20 metrech a druhé místo na cca 27 metrech. Většina ostatních lovců se drží také v tomto rozmezí.

Začátek jde dobře, možná mám i první rybu ve svém okolí. Tahám plotice, i když ne úplně podle svých představ, tak alespoň pravidelně. Za první hodinu jich mám 34 a na počet se držím v první pětce - jak mi hlásí Radynek, který mi dnes dělá břehaře. Těžko se odhaduje, kdo na tom jak je, když i plotice mají mezi sebou velmi rozdílnou hmotnost (20 až 200 gramů) a do toho se zamotávají okouni a někomu i cejni s váhou 200 - 800 gramů. Cílem bylo nakoukat na soupeře a nachytat všichni 8 kg plotic z propadu nebo u dna. Lehce se řekne, hůř provede. Plotice nebraly celou dobu stejně intenzivně a pokud braly, snažil jsem se je občas trochu selektovat půlkou hnojáka s červem, přičemž jsem doufal i v cejna. Zpětně tohle hodnotím jako svou chybu, měl jsem celou dobu zůstat i jednoho červa, pokud berou plotice z propadu, nebo u dvou červů, pokud jsou záběry až u dna. Na patentky se téměř nedalo lovit, plotice je rozcupovaly už během propadu.


Moje sobotní místo - vzhledem k umístění bedny ve vodě jsem věci pokládal do zavěšených kyblíků.

Volil jsem metodu chytání, kterou vymyslel Pepa na tréninku - po nahazení se prut dával hned do vidličky a čekalo se na záběry z propadu. Pokud záběr nepřišel, čekal jsem s povolenou pletenkou (dalo by se jí namotat více jak metr, než by špička zůstala ohnutá) na záběr, který se i přes velký pytel dal poznat lépe než na napnuté pletence. Pokud záběr 10-20 sekund nepřicházel, trochu jsem napnul pletenku a potáhl krmítkem po dně, ale opět jsem ji povolil, aby špička byla úplně rovná. Špička musela být co nejměkčí. Pokud záběr nepřišel do minuty po nahození, muselo se přehodit a většinou i vyměnit vycucanou nástrahu.

Dá se říct, že záběr byl na každé nahození, často i mnoho záběrů po sobě, ale efektivita záseků nebyla ani 50% a postupně se tento poměr zhoršoval. Další 2 hodiny jsem měl 14 a 13 ryb. Asi všem na trati záběry průběžně ustávaly, což bylo standardem i během většiny tréninkových dní.

Čtvrtou hodinu nám počasí ukázalo, co je to Irsko. Obloha se roztrhla a střídal se silný déšť s ještě silnějším. Zkoušel jsem i v děšti být aktivní, záběry byly, ale trápil jsem se stále s efektivitou záseků. Pro představu většina záběrů vypadala jako když berou oukleje - špička jen zavibruje v malém ohybu a záběr hned ustane. S povoleným vlascem byl ohyb trochu zřetelnější a trval o chvilinku delší dobu, ale žádné hokejky ani násobné ohyby se zde nekonaly. Ani ryby, které měly háček hluboko v tlamě, neudělaly normální záběry, které známe ze závodů u nás. Nejsme zvyklí lovit takto malé ryby.


Pořádný liják v druhé půlce sobotního kola.

V dešti mnoho "čárkařů" uteklo pod deštníky, a tak je mnoho nepřesností v počtu ryb ve výsledcích. V mém sektoru 8 lidí vedle sebe mělo napsáno 30 kusů ryb - včetně mne, přitom jsem jich měl jen za první hodinu napsáno 34 a celkově kolem 90 kusů. Skončil jsem s 5,5 kg na 10. místě v sektoru. Doufal jsem, že budu do pětky, ale přechytala mne hlavně vyšší čísla napravo, kde se lovily v průměru větší ryby. Byl jsem zklamaný, a to hodně. Věděl jsem, že jsem dostal šanci na lepší výsledek, a nevyužil jsem ji.

Kluci hlásí výsledky Pepa 4, Radek 10, Vláďa 10, Láďa 16. Vypadá to hrozně, ale kupodivu jsme na ještě přijatelném sedmém místě, se kterým se dá něco dělat. Suverénně vedou Angličané s 11 body, za nimi Irové a Holanďani, na které ztrácíme 26 bodů, což se zdá nereálné dohnat, a naopak za námi se to na nás v žebříčku nepěkně tlačí. Věděli jsme, že to bude těžší jak loni v JAR, kde jsme skončili čtvrtí mezi 15ti národy, a že letos mezi 25 soupeři je sedmička cca podobná, ale stejně jsme cítili, že jsme nezachytali podle svých představ. Já sám jsem byl hodně zlomený.

V neděli není co měnit na taktice, chceme opět chytat plotice na hloubce, která dává šanci i na trochu větší ryby. Třeba Irové chytali včera těsně u břehu úplnou droboť tempem cca 40 kusů za hodinu - evidentně to bylo v plánu celou dobu. Podle mne takto během tréninku nikdy nechytali, aby nám neodkryli karty, ale popravdě jsme se soustředili více na Angličany, kteří každý den nachytali mnoho cejnů a jiných, velikostně nadprůměrných ryb.

Los mne posílá na A25, Vláďa B23, Radynek C10, Radek D7 a Pepa E7. Všude jinde by los A25 byl katastrofa - "antiforhont", nejvzdálenejší místo od kraje závodní trati. Tady to bylo jedno. Dalo se zachytat úplně odkudkoliv, pokud tam nebyly vázky. Během 5 dní tréninku v 6 lidech, což čítá 30 vyzkoušených lovných míst, bylo jedno místo téměř nechytatelné, jedno s velkými obtížemi a tak na 5 místech se občas něco utrhlo, ale nic tragického. Chtělo to věnovat hodně času v přípravě prozkoumání dna. S pletenkou plynule táhnout 30g olůvko po dně a vnímat, jestli olůvko klouže po bahně (v pořádku), nebo přeskakuje kameny či jiné překážky. Jakmile se mi něco nezdálo, raději jsem se posunul o metr do strany nebo blíže ke břehu, abych měl opravdu čisté dno. V tomto jsem měl velké štěstí a za celý týden jsem ve vázkách neutrhl ani jedenkrát.

Celý svůj sektor mám po levé ruce počínaje závodníkem ze Srbska, zprava již začíná sektor B, kde první sedí Angličan Adam Wakelin (seděl jsem vedle něj i loni v JAR).

Vše začíná stejně jako v sobotu. 8 krmítek na 27 metrů od břehu a začít ploticemi. Ale něco je dnes špatně. Snad 15-20 minut jsem bez ryby, ba bez jediného kontaktu. Vedle mne Angličan tahá slušné plotice na hod - z 10 nahození jich má 8 a stejným tempem pokračuje. Láďa Chalupa mi hlásí, jakým stylem chytá - podle všeho zasekává prudkým otočením navijáku a prut zvedá až v okamžiku, kdy potřebuje vytáhnout zaseknutou rybu. Pokud se zásek nepodařil, nechává nástrahu znovu ležet a čeká na další záběr. Během jednoho nahození tak stihne několik zaseknutí a většinou se nakonec trefí. Pomáhá mu pletenka a prut namířený hodně dopředu. Pokud záběr chvíli není, potahuje nástrahou.


Radek Černý (vpravo) s trenérem Milanem Štěpničkou v nedělním kole.

Zde bych rád odbočil ještě k jiným praktikám, které jsme viděli - týká se to především držení prutu v ruce během celé doby chytání, což jsme pokládali za zakázané, ale v pravidlech o tom není zmínka a zřejmě je to povolené. Před závodem jsem si kladl otázku, jestli je vůbec přijatelné držet prut v ruce během čekání, než dopadne krmítko na dno, což trvalo i 20 sekund (v ČR sporné, jestli se tento úkon pokládá za součást nahození, nebo za součást čekání na záběr), ale mnoho lovců drželo prut v ruce trvale, včetně různých přívlačových pohybů.

Po asi 20 minutách jsem se konečně objevily první záběry a dostal jsem se do tepma. Sice menší plotice, ale připletl se mezi ně i jeden pěkný cejn - možná největší, co jsem zde za týden chytl - necelé kilo. Na dva červy.

Druhou a třetí hodinu se kolem mne začalo objevovat více cejnů - Srb jich měl asi deset, Angličan možná 7, jen mně se vybýbali. Srb chytal velmi pasivně, skoro bez přehazování a málo krmil. Kromě cejnů první 3 hodiny nic jiného nechytal. Angličan vypadal, že pokaždé chytí přesně to, co se zrovna rozhodl chytit - buď čekal na cejna a dočkal se, nebo tahal plotice na hod. Koukal jsem na něj a na cejny zkoušel patentky, což mně vůbec nefungovalo - krmil jsem více než on a měl jsem na svém místě mnohem více plotic, které nedovolily takové nástrahy používat. Již během proklesání ke dnu bylo tak 10 záběrů ve všech hloubkách a na dno dopadl prázdný háček (na červy byla záběrů na propad polovina). Zkoušel jsem i žížalky, ale tahal jsem stále jen plotice a občas menší křížence.

Poslední dvě hodiny cejni už nebrali nikomu, takže mi stačilo tahat své plotice. Fungoval mi nejvíce trochu delší návazec kolem 70 cm o průměru 0,12 mm a dvanáctka háček s jedním nebo dvěma červíky. Důležitá byla pletenka, co nejměkčí špička a časté potahování.

Posledních 10 minut jsem vyměnil krmítko za 30g olůvko, což se mi v tréninku velmi osvědčilo - ryby se daly chytat rychleji a nebylo potřeba je již dokrmovat. Asi při druhém nahození mne upozornil kapitán Angličenů Pickering, že chytání s olůvkem je zakázané. Bohužel jsem to nevěděl, v oficiálních pravidlech o tom není zmínka, ale prý se to řeklo na setkání kapitánů v pátek večer. Kouknul jsem po "čárkařce" (mimochodem to byla hospodská z místní krčmy, kde jsme ve čtvrtek byli na pivu) a ta mi varovným kýváním ukazováčku také naznačuje, že tohle nesmím. Anglán ještě přidává, že jsme na mistrovství světa v lovu s krmitkem. Chce se mi říct, že tohle je víc feeder, než přívlač u některých ostatních, ale zrovna jeho týmu by to nepatřilo, chytali rozumně. Vracím se tedy ke krmítku, které nechávám každý druhý hod prázdné, a chytám ještě pár posledních rybek.

Chtěl jsem být do pětky a je z toho pětka za 6,2 kg - tak to beru.

Kluci hlácí pořadí: Radek Štěpnička suprová trojka, Radynek 10, Vláďa 10 a po chvíli se ozývá i Pepa z Garden center s trojkou za asi 16 kg v podobě 287 ryb! Pepa chytal jen asi 10 m od břehu, aby byl rychlejší, kde také objevil větší plotice, a dokonce ulovil mnoho pěkných okounů vyloženě pod špičkou prutu, když je uviděl stát vedle vezírku. Když jsem procházejícímu Italovi říkal, že ze sektoru E ještě neznáme výsledek, ale že Pepa z místa E7 má skoro 300 ryb, tak nám tvrdil, že to je úplně jedno, že z tohoto místa není možné být do desítky, protože ho přechytají všichni z opačného konce sektoru. No a povedlo se, dokonce nechybělo moc na jedničku, kterou chytl Rumun v cejnech. Dvojku dělal Němec Scheuermann Felixx v ploticích - také úctyhodný počet 272 (nakonec druhý v jednotlivcích). Lze předpokládat, že čárkaři nemohli vidět nebo nestíhali psát všechny ulovené ryby, takže jak u Pepy tak u tohoto Němce mohlo být ryb ještě více. Počítejme průměr jedna ryba za minutu a to včetně přehazování a neúspěšných záseků.

Čekáme na celkové výsledky. Oproti včerejčku jsme si polepšili, ale nevíme, jak jsou na tom ostatní týmy. Víme, že vesměs všichni "nakoupili" (špatné výsledky za hodně bodů) kromě Angličanů, kteří mají jasný titul světových šampionů. Holanďani propadli, zřejmě nevyšla sázka na cejny. Po asi hodině se dozvídáme, že jsme čtvrtí! Skvělá zpráva, ale trochu smutek, že nám utekla trojka jen o 4 body. V nedělním kole jsme byli druzí hned za Angličany.

Celkové výsledky najdete zde: www.rybsvaz.cz


Stupně vítězů - Anglie, Irsko, Holandsko.

Angličané zaslouženě vyhráli. Jejich výsledky byly nejlepší každý den již od prvního tréninku a těžko si představit, že by je letos někdo překonal. Oba dny měli poloviční počet bodů než druhý v pořadí. Celkově druzí Irové vsadili na malé plotičky blízko u břehu - lovili je tempem cca 40 ryb za hodinu a měli největší počet ryb ze všech národů. Touto taktikou nic neriskovali a šlo jen o to nacvičit zručnost a rychlost. Titul v jednotlivcích se takto vyhrát nedal, ale v týmech to stačilo na druhé místo v sobotu a třetí místo v neděli. Holanďané měli velmi málo ryb, ale velkých. V sobotu jim to vyšlo (3), ale v neděli byli až na devátém místě - celkově se štěstím třetí - zmiňované 4 body před námi.

Všechny 3 národy, které nás překonaly, znají tuto vodu lépe než my. Irové jsou tu doma, Angličané skoro jako doma a Holanďani sem také jezdí na místní závody (poslední byly měsíc před MS - jen z Anglie zde byly 3 týmy). Pro nás to byl nový revír, kde jsme od prvního tréninkového dne postupně získávali zkušenosti a byli čím dál chytřejší. První 3 dny jsme hodně tápali, čtvrtek byl velkým pokrokem a v pátek jsme si zvolenou taktiku vyzkoušeli "naostro". Hodně nám v taktice pomohl Milan s Pepou, kteří nás správně "bičovali" k co nejaktivnějšímu stylu chytání a to i tehdy, když nejsou záběry. Velké poděkování patří zmíněnému místnímu závodníkovi (nevím, jestli to jméno smím prozradit, některým místním se to nelíbilo) společně s pořadatelem místních rybářských festivalů Duncan Lennox, kteří nás také směřovali na efektivní lov plotic. Správným krokem bylo zaměřit se na plotice s masňáky, použít pletenku jako kmen a velký háček, se kterým lépe seděly záseky, ryby nepadaly a možná se tím i trochu zvedla jejich velikost oproti malým háčkům.


Česká výprava.

Obrovské poděkování si zaslouží realizační tým - Milan Štěpnička, Petr Bromovský a David Kolařík. Kromě vyřízení všech formalit najeli dodávkou tam a zpět přes 4000 km a během týdne udělali obrovský kus práce. Loni v Africe bylo také vše perfektně zvládnuté, ale letos bylo nepoměrně více práce okolo návnad a živých nástrah (hlavně kuklení červů a starost o patentky a hnojáky). Pro představu se vezlo asi 500 kg hlíny a krmení a přes 100 kg živých nástrah. Veškerou živou obstarával Pepa Konopásek od svých dodavatelů. Velké patentky dorazily letecky čerstvé i na víkendový závod.

Velmi pomáhali i Martin, Vojta a Milan Štěpnička starší. Uznání si zaslouží i Radek Štěpnička za sehnání nemalé částky od sponzorů, stějně jako sponzoři sami.

Pánové, děkujeme!




Autor: Martin Maťák - ®

Diskuse k článku (66 reakcí)

Přečteno: 13 440x
Průměrná známka: 1.03

NMS feeder klubů - Itálie 2022

Taktika bola nastavená na jemné, precízne odchytanie malej ryby v blízkosti brehu a verili sme, že nám do tohto prijdú bonuskovky v podobe väčších pleskáčov, prípadne cefala.