Háček a velikost nástrahy

- Milan Tychler

Když ryby nechtějí brát, ať už z jakéhokoli důvodu, obvykle se doporučuje zmenšit nástrahu. Někdy to funguje, někdy ne, ale určitě má smysl se tím alespoň trochu zabývat a vyzkoušet to, abyste nemuseli od vody odtáhnout rozladění a s dlouhým nosem. Existuje samozřejmě mnoho různých možností, jak se pokusit dostat stávkující ryby z letargie, ale jednoduché zmenšení nástrahy je řešení okamžité a nenáročné. Jediné, co je třeba udělat, je jen zmenšit háček a nástrahu. Někdy stačí jen o málo, ale jindy absolutně dramaticky.


Každý si vybere ten svůj

To, zda budou ryby při chuti, když přijdeme k vodě, se nikdy nedá předem odhadnout, ale správný rybář musí předvídat a předvídá i tuto eventualitu a je na ni připravený. Má proto vždycky v zásobě kromě běžně používaných háčků i nějaký menší, kdyby ho náhodou bylo třeba. Názor na to, co už je malý a menší háček, se může samozřejmě hodně lišit. Pro někoho je háček velikosti 8 skutečný prcek a jsou rybáři, kteří by takovou „kotvu“ nikdy nepoužili. Rozhoduje styl rybaření, velikost lovených ryb a obecně vaše přesvědčení a důvěra v to, co děláte.


I takový háček dovede podržet pěknou rybu

K velkým háčkům obvykle inklinují ti, kdo sází na jistotu. I za cenu menšího množství záběrů prostě malé háčky nepoužívají. Nevěří jim a domnívají se, že se na nich nedá zdolat větší ryba. Skutečně maličké háčky jsou nejrozšířenější mezi plavačkáři a malé háčky používají ti, kdo loví feederem. Kdo chytá na klasickou položenou, obyčejně používá háčky větší. Nechci nikomu vnucovat názor, že pokud nechytá na malé háčky, dělá chybu. Chci jen říct, že menší háček s menší nástrahou může být dobrým a rychlým východiskem z nouze a zvlášť v období, kdy ryby nejeví velký zájem o potravu a dávají přednost spíš menším nástrahám, jsou velké háčky skutečně na závadu.


Takhle to mají rádi velcí cejni


Dvě kukly – dokonalá nástraha na velké líny

Každému se jistě stalo nebo byl aspoň při tom, když někdo ulovil opravdu pěknou rybu na droboučkou nástrahu určenou úplně jiným rybám. Určitě už se každému stalo, že měl záběr na maličkou nástrahu, ale protože lovil na jemné náčiní, neměl v podstatě žádnou šanci s rybou cokoli udělat, takže se mu z háčku buď okamžitě vytrhla, anebo utrhla návazec. To je jasný důkaz, že velké ryby nevyžadují vždycky velké nástrahy a že jsou ochotné zabírat i na něco tak titěrného, jako je třeba jeden jediný masný červ nebo půlka hnojáčka. Pokud byste v tu chvíli měli navázaný malý, ale pevný háček na maličko silnějším návazci, měli byste jistou šanci.

V teplé letní vodě, kdy je dostatek přirozené potravy a ryby spořádají denně skutečně velké množství rybích laskomin, bývá na běžné nástrahy překvapivě málo záběrů, ač byste čekali opak. Je to způsobeno jednak tím, že ryby dávají přednost přirozené potravě, ale i tím, že se orientují právě na maličká sousta. Netvrdím, že v tu dobu na větší nástrahu rybu nechytíte. Ale rybáři, kteří používají nástrahy drobnější, bývají mnohem úspěšnější a váš úspěch bude tím větší, čím budete akčnější. Maličkou nástrahu ale nenastražíte na veliký háček tak, aby nebyla rybě podezřelá. Je třeba upravit velikost háčku.


Takovému zrnku neodolá velká, ani malá ryba


Někdy se vyplatí kombinovat

O prázdninách jsem byl u řeky a jen tak jsem obhlížel terén. Bylo tam docela dost rybářů a k mému překvapení téměř všichni chytali s feederovým prutem. Chvíli jsem postál u jednoho, pak u druhého a s každým chvíli pohovořil. Všichni byli naladění na jednu písničku – je horko, ryby neberou, nestojí to za nic… Úsek, kde se usadili, nebyl ani hluboký, ani mělký a v minulosti vždycky oplýval především hojností ostroretek. Docela mě překvapilo, že neberou, protože jsem je tu chytával i v mnohem větších vedrech. Ale jak známo, věci se mění. Možná tu teď ostroretky vůbec nejsou.


Tohle už může být někdy až moc

No, zítra si to zkusím na vlastní kůži, rozhodl jsem se, dnes budu ještě chvíli sledovat své kolegy a uvidíme. Dva z nich loví na kousky pařeného rohlíku a jeden na chumel masných červů. Klasické nástrahy, které tu fungují, ale mně začíná být jasné, co stojí za nezájmem ryb – velikost takových nástrah je pro tyhle ryby s poměrně malými tlamičkami přijatelná tak koncem jara a začátkem léta. Teď, když spásají téměř výlučně jen jemné řasy ze dna a k tomu si slupnou sem tam nějakou tu maličkou vodní breberku, asi není kus rohlíku tím pravým. Zítra uvidíme…


Je dobré mít něco menšího v záloze

Následující den jsem zase u řeky, mí zarputilí kolegové ze včerejška také a stejně jako včera u svých prutů div nepodřimují. Jsou dost daleko od sebe, a tak nacházím místečko mezi nimi a vytahuji krátkou boloňku. V tomto úseku je asi metr dvacet vody a úplně rovné, tvrdé štěrkové dno. Připravuji si trošku tmavého krmení s perníkem, „připepřím“ to dvěma deckami masných červů a jdu na to. Pár kuliček dobře utaženého krmení házím mírně proti proudu asi jen šest metrů od břehu, dovažuji splávek a seřizuji hloubku tak, aby se nástraha pomaloučku vlekla po dně. Začínám se třemi červíky na háčku velikosti 14. Tři proplavání jsou bez záběru, počtvrté přichází prudké škubnutí, ale se zásekem přicházím pozdě. Jeden červ je pomačkaný. Upravuji nástrahu a zkouším to znovu. Tentokrát zásek sedí a z vody zvedám ouklej. No nic, jedeme dál. Další proplavání, další ouklej a pak nic. Přihazuji trošku dalšího krmení, a když umačkávám vnadicí kuličku, zahlédnu, jak se přímo přede mnou na vnaděném místě u hladiny vytočila malá parma. Takže ryby tady jsou, ne že ne! Zkouším chvíli tahat po dně pořádný chumel červů, ale není to k ničemu. Jdu tedy do varianty „malá nástraha, malý háček“ a hned na druhý pokus zasekávám větší rybu. No konečně!


Ostroretky šly jedna za druhou

Čekám menší parmičku, ale je to pěkná ostroretka. Pak už jde jedna za druhou. Háček č. 18 a jeden jediný masný červ. Jakmile dám dva, jsem bez záběru, a pokud nástrahu více brzdím, záběr taky nepřijde. Kolegové s feedery jsou bez záběru a je na nich vidět, že je šplouchání mých ryb u podběráku pěkně dráždí. Když mám asi sedmou rybu, ten vlevo to nevydrží a přichází se podívat. Hlavně zjišťuje, na co chytám. Když mu řeknu, že na masné červy, ani mi nevěří, protože on na ně nemá ani ťuk. Musím mu ukázat, že skutečně nelžu. Když to vidí na vlastní oči, jen zakroutí hlavou a jde si zase v klidu sednout, a aniž by cokoli udělal, dál sedí. Ale já za ním nepůjdu a nebudu ho přemlouvat, aby něco měnil. To je jeho věc.



Podobnou dobrou zkušenost mám s maličkými nástrahami a cejny. Ať na Moravě, nebo na Labi, jsou dny, kdy cejni berou klidně na pět červů na háčku velikosti deset, a pak jsou dny, kdy nevezmou nic většího a záběry přichází na jednu kuklu a k ní připíchnutou pinku na droboučkém háčku. Zajímavé je, že někdy cejni zabírají na větší nástrahy a s postupem času je třeba nástrahy zmenšovat a jindy je zase třeba začít s menšími nástrahami a nakonec berou cokoli. Asi jde o to, jak rychle se dovedou zasytit, a nebo naopak pěkně rozparádit. V každém případě je dobře být na tuhle eventualitu připravený a nebýt pak ničím zaskočený. Tak se nám to i hezky rýmuje…

Autor: Milan Tychler - ®

Diskuse k článku (46 reakcí)

Přečteno: 14 671x
Průměrná známka: 1.17