Poslední mongolská výprava 10. část

- Milan Rozsypal

Mrtvý hlodavec napíchnutý na mé udici je vskutku impozantním dárkem od mongolského průvodce. Co je ovšem daleko horší? Nejen že na něj nechci chytat, ale také se ho nemohu se ho zbavit! Ať nástrahou mlátím o vodu nebo o břeh, myš drží na háčku, jako přilepená. Nakonec to ale řeším s patřičným nadhledem. Celou jigovou hlavičku i s myší vypínám z karabinky a nesu ji dárci. Posunky vysvětluji, že bych si přál, aby na tu nástrahu byl úspěšný. Při předávání ukazuji, že bych byl moc rád, kdyby chytil tááák velkého tula – tajmena. Pak rozpřahuji ruce, jak nejvíce to jde. Lovec je potěšen. Navíc chce ukázat, že je dobrý rybář. Vede mě na dlouhý kamenný výběžek, pod kterým je silný proud. Tady rozmotává svoje silonové lano. Na konci jeho sestavy plandá nebohý mrtvý myšák, napíchnutý na mé jigové hlavičce. Musím přiznat, že nához se mu opravdu daří. Silný proud odnáší nástrahu hodně daleko. Myslím, že je to nadějné. Uznalým pokýváním hlavy mu dávám na vědomí, že se mi jeho způsob rybolovu líbí. Lovec je potěšen a instruktáž pokračuje dále. Silný vlasec z cívky si motá kolem pasu. Vysvětluje mi, že jak ryba zabere, tak se stačí jen otáčet. Jeho tělo pak funguje, jako obří cívka navijáku. Holt, jiná země, jiný mrav. Chvíli spolu čekáme na záběr. Když se nic neděje, odcházím zkusit štěstí níž po proudu. Jen si v duchu přeji, ať mu zas tak velký tajmen nebere. Mám totiž oprávněnou obavu, že by ho stáhl do vody a já bych se s ním už nikdy neviděl.


Mám rád, když úplně na lehko mohu procházet vodou a vláčet. Jdu pomalu. Voda mě nadnáší. Střídavě nahazuji k druhému břehu. Pak nechávám wobler snášet proudem.


Některé útoky lenoků připomínají spíše výbuch podmořské sopky. Jiné start podmořské rakety.


Při všech těch otočkách a výpadech je dobré zachovat si klidnou hlavu. Lenoci jsou velmi bojovné ryby. Proto je vždy lépe si boj s nimi vychutnat a bezezbytku užít.


Vždycky jsem měl za to, že každá ryba, která je ve výskoku, dokáže kontrolovat svůj dopad do vody. Věřil jsem, že se ve vzduchu dokáže natočit tak, aby do vody dopadla po hlavě. Při lovu lenoků jsem si ale ověřil, že tomu tak není.


Jakmile projdu proudnější část řeky, přichází čas na změnu. Dobře rozpohybovaný malý smáček dokáže svým správným pohybem potěšit rybáře dvojnásobně. Poprvé svým pohybem. Podruhé úlovkem, který mu přinese. V mém případě je to statný okoun.


Po několika skocích smáčku zůstávám někde v dálce viset. „No nic naplat! Musím to utrhnout!“ Odhodlávám se rázem k rychlému činu. Jakmile ale vystupňuji tah ve vlasci, začnou se dít podivné věci. „Co to? Vždyť to jde najednou přitáhnout!“ A nejvíc se divím, když se přede mnou objeví velká štika. Divím se ale jen krátce. Vzápětí mi to totiž štika ukusuje.


Bouřlivé zalovení přímo na mělčině kousek před skálou, prozrazuje velkého lovícího dravce. Je to dobré znamení.


Hned se mi vybavují velké ryby, které jsem viděl ze skály. Čas od času se vynořily z hlubiny a vyjely do mělkého proudu, kde nyní stojím.


Z počátku jsem se domníval, že to jsou štiky. Nyní v tom mám jasno! To sem opravdu vyjíždí na lov tajmeni!


„Milanéé! Veký tajmen! Rychle sem přiběhnííí!“ Z tůně pod skálou ke mně doléhá vzrušené volání, které potvrzuje moji teorii. Přibíhám právě v okamžiku, kdy je ryba ve výskoku nad vodou.


Zachytit tajmena ve výskoku se nepodaří každý den. Tak stojím a fotím. Pozoruji ladnost pohybu ryby. Obdivuji její vzdušné variace. V tom okamžiku se pro mě zastavuje čas.


Čas se znovu rozbíhá až s mohutnou explozí dopadající ryby. Za sebou jen slyším: „Dimitrij! Táhni ho! Zaber, ať nám neuteče!“ Povzbuzuje kolegu jeho druh.


Než se naději, je tajmen skoro u břehu. „Pozor! Dělej trochu opatrně! Vždyť ho moc rveš! Jestli trochu nezpomalíš, tak ho najisto urveš!“ snažím se varovat nedočkavého rybáře. Ale, kde pak! Myslíte, že to pomohlo? Za svými zády zaslechnu jen rychlé odseknutí: „Neurvu! Mám tam pletenou šňůru na 20 kg!“ A tak to dopadlo jak v té písničce: „Hrubá síla zvítězila, navzdory vší osvětě, tak to chodí na světě…“ Jinak jen pro vysvětlenou. Standardně se tajmen se vylovuje, jak losos. To znamená, že ho chytíme jednou rukou za kořen ocasu a druhou pod tělem, na úrovni prsních ploutví.


„Konečně! Tajmen 108 cm! To je nádhera!“ raduje se Dimitrij. „Tak jsem si to představoval! Poslední den a na rozloučenou! Já jsem tak šťastný!“ zajíká se radostí.


Také já mám radost. Jako průvodce jsem snad úplně nezklamal. Doufám, že jsem ukrajinským rybářům ukázal krásu mongolských ryb a naučil je, více si jich vážit. Vím, že není daleko doba, kdy se vrátí rybáři z Mongolska a řeknou: „Byli jsme úspěšní! Chytili jsme jednoho tajmena!“ Ostatní jim budou závidět, že měli štěstí a potkali se s tak vzácnou rybou.


Rybu můžeme pustit jen, když má dost sil pro návrat do vodní říše. Každý, kdo vybojuje vítězný zápas s velkou rybou, musí vybojovat ještě jeden neméně důležitý zápas - o její život. „Rozdýchat“ – rozpohybovat rybu k životu. To je první povinností každého rybáře.


Jsou na světě místa, kde čas nemá žádnou moc. Nejlépe je to vidět v mongolských stepích. Stačí, sesednou z koně. Pohladit svého věrného psa a v klidu a tichu posedět.


Těsně před odletem zastavuji v malém buddhistickém chrámu. Tiše a se sepnutýma rukama prosím za štěstí této země.


V duchu se vracím zase zpět. Do modřínových hájů táhnoucích se po úbočích vysokých kopců. Moje oči opět vidí modrou šeď hor, která se slévá s oblohou a moje duše letí jako vítr v nekonečných stepích, žlutých jak paprsky podzimního slunce.

Být průvodce znamená pomáhat druhým. Být třeba jen na malou chvíli přítelem někoho neznámého na cestách životem. Pouze nezištná pomoc, rada nebo podaná pomocná ruka opravňuje člověka k tomu, aby se na jiné díval z vrchu. To platí ale jen za jedné jediné podmínky. Když pomáháte druhému, aby se postavil na své vlastní nohy. Je moc důležité říci si, třeba jen sám pro sebe, jak moc mi záleží na tom, co mě obklopuje. Umět potěšit pěkným slovem nebo i činem své bližní. To je to, co dává smysl životu. To je také hlavní důvod, proč vznikl tento seriál.

Osobní prosba:

Prosím Vás chraňte dravé ryby.

Jakýkoliv Váš skutek nebo alespoň slovo směřující k tomuto cíli pomůže dobré věci.

Honoráře za články věnuje autor ve prospěch Masarykova onkologického ústavu www.mou.cz

Pokračování příště – Poslední rybolov na řece Selenge

Konec

Autor: Milan Rozsypal - ®

Diskuse k článku (9 reakcí)

Přečteno: 6 784x
Průměrná známka: 1.22

NPoslední mongolská výprava 9. část

Co kdybychom požádali nejlepšího mongolského rybáře, aby nám ukázal, jak se rybaří v Mongolsku?