Poslední mongolská výprava 9. část

14.5.2014 - Milan Rozsypal

Naše výprava se pomalu blíží k závěru. Ukrajinci jsou spokojení s množstvím úlovků, ale stále touží po větší rybě. „Milane! Chceme někam, kde jsou velké ryby! Hlavně, ať to není daleko od tábora!“ dávají mi jeden protichůdný úkol za druhým. V tu chvíli si vzpomínám, že mi bylo doporučeno využít služeb mongolského rybářského průvodce. Nejlepší obrana je útok. Tak jim hned nabízím něco nového. „Co kdybychom požádali nejlepšího mongolského rybáře, aby nám ukázal, jak se rybaří v Mongolsku? Mohlo by to být zajímavé. Současně by nám to možná pomohlo k větším úlovkům?“ Podsouvám s lišáckým mrknutím svou variantu. „Hmm! To by bylo dobré! To vůbec není špatná idea! Jo! Do toho jdeme!“ radují se Ukrajinci. Ani se nedivím. Kdo z nás by si nechal ujít exotické metody lovu, spolu s nadějí na úlovek velké ryby.

Brzy ráno zastihnu našeho mongolského průvodce při ranní hygieně. Z obyčejné PET lahve je vyrobený přesný dávkovač na vodu. Z odříznutého dna je zhotovena mýdlenka.


Po snídani vyjíždíme k řece. Náš průvodce nám ukazuje vzdálené meandry řeky ukryté v rozlehlé stepi. To všechno proto, aby nás vzápětí dovedl zase na naše známé místo pod vysokou skálou. „Tady je stejně to nejlepší místo na celé řece!“ Vysvětlil nám a začal se chystat na rybolov.


Po příjezdu vytahuje zpod bundy velký dřevěný zásobník, na kterém je navinut silný silon o průměru skoro 2 mm.


A pak, začíná hrabat. Chytá syslíky. Na to že země ještě ztuhlá raním mrazem, postupuje velmi rychle. Brzy celé okolí vypadá, jako by zde ryla tlupa divokých prasat. Dávám mu svou svačinu na posilněnou a odcházím s Ukrajinci rybařit.


Na hladině zahlédnu nepatrný pohyb. To se vrací z loupeživé cesty po mělčině velcí okouni.


Malý Slider protahuji tak, aby se ve svých skocích dostal na zlomovou hranu mezi mělčinou a hloubkou. Každý záchvěv wobleru je se zájmem sledován okouním pantátou.


Jakmile se při jednom bočním skluzu dostává wobler do větší hloubky, přichází okouní chvíle. Teď anebo nikdy! Okouní výpad je smrtící.


Současně s tím, ale ryba poznává, že sem nejedná o šťavnaté rybí sousto, ale o hořkou woblerovou pilulku. Začíná boj o záchranu.


Při boji o život, je povoleno vše. Okoun toho také využívá. Jedním z jeho oblíbených fíglů je vrazit hlavu s nástrahou do vázky. Buď se mu podaří nástrahu vyrazit, anebo tam uvízne za trojháček.


V tomto případě to, ale nevyšlo. Ba naopak! Prudký úder zahnal malý wobler dál, do jícnu ryby.


Je dobojováno! Statný okoun leží na hladině. Vzdává se! Jeho prsní ploutvičky vzdávají čest rybáři a zároveň prosí o život.


Zatím, co se věnuji okounům, mi připravuje náš mongolský průvodce malé překvapení. Cítím jen jemné zatahání za rukáv. Ohlédnu se. Vidím, jak jeho významný pohled směřuje k mé opřené udici. „Jejda! Co to je?!“ divím se. Místo gumové rybky, mám na háčku nastraženého nějakého hlodavce. Podle toho, jak má myška krvavé podpaží nožek, si myslím, že umřela na nějakou ošklivou nemoc.


Náš mongolský lovec na to ale příliš nehledí. Odchází si chystat oběd. Za to, že se nám dnes věnuje, dostal v našem táboře královskou odměnu. Ovčí hlavu. Z povzdálí ho pozoruji. Velmi rychle a obratně odděluje z hlavy spodní čelist.


Tu si přináší k malému ohýnku, který má rozdělaný u vody. Tady odřízne několik svalů. Chvíli si je mlčky prohlíží a pak je vkládá přímo do ohně.

Stalo se, co se muselo zákonitě stát. Menší kousky masa strávil oheň. Největší sval se rázem proměnil na černý ohořelý škvarek. Mongolský průvodce mě bez mrknutí oka žádá o nůž. Začíná hodovat. Protože ale nezapomíná, že i já jsem se s ním rozdělil o jídlo, dostávám přes všechny možné výmluvy, také kousek masa.

Asi po 10 minutách usilovného žvýkání, docházíme ke společnému závěru. Maso je ještě příliš tuhé. Musíme ho ještě dopéct. To je moje záchrana. Jakmile unikám z dosahu mongolského hostitele, zbavuji se nechutného obsahu, který ukrývám v ústech.

Osobní prosba:

Prosím Vás chraňte dravé ryby.

Jakýkoliv Váš skutek nebo alespoň slovo směřující k tomuto cíli pomůže dobré věci.

Honoráře za články věnuje autor ve prospěch Masarykova onkologického ústavu www.mou.cz

Pokračování příště – Poslední rybolov na řece Selenge