Rozdíly mezi kaprařinou a závody

11.4.2014 - Fishky

Mám rád tu pohodu u vody, kdy se člověk může po hektickém pracovním týdnu uvolnit, pustit všechno z hlavy a relaxovat. Nic neřešit a nechat čas plynout, kochat se přírodou a nikam nespěchat. Sledovat okolí a užívat si ty chvíle, kdy svatý Petr „dá“ a ozve se ten nejkrásnější zvuk, zvuk hlásiče.

Kaprařina v tomto směru dává rybáři skutečně volné ruce a tu pohodu u vody si může každý vychutnat po svém. Sledovat vodu z pohodlného křesílka s dalekohledem, hledat aktivitu ryb, vyhřívat se na slunci, grilovat s partou přátel, hrát karty v bivaku či sedět u prutů jako přibitý a čekat na záběr. Svým způsobem je možné všechno a vymoženosti moderní doby nám dovolí nemít oči neustále přibité na „opičácích“. Kolegové preferující jinou techniku mi snad prominou, ale je to až dokonalé, jak je to pohodlné a účinné.

Na druhou stranu, kdo by v sobě neměl trochu té klukovské soutěživosti, závodního ducha a chuť zkusit se postavit „na startovní čáru“ s jinými kolegy kapraři? Kdo by si nechtěl aspoň jednou poměřit své síly v lovu kaprů a vyzkoušet, jak při takových závodech obstojí? Ano, závody se dají brát jako určitá „odnož kaprařiny“ a dají se odchytat i pasivně. Něco ve smyslu: „Hodím to tam a uvidím, co na to ryby,“ případně, když to nevyjde, prohlásím, že „bylo špatné místo…, počasí…, netrefil jsem se rybám do chuti… ryby byly tak pasivní, že neměly chuť vůbec na nic…“

Ale co když přeci jen budeme chtít vyhrát a dát do toho vše? Jít štěstí naproti a udělat pro vítězství maximum? Kdo to zkusil, určitě mi dá za pravdu, že kaprařina a kaprařské závody jako takové jsou dvě naprosto odlišné věci, a podle toho je lepší k závodům i jinak přistupovat.

Popis rozdílů mezi kaprařinou a kaprařskými závody by vydal spíš na knížku, ale zásadní rozdíly, nebo chcete-li pilíře, jsou asi čtyři – AKTIVITA, ZKUŠENOST, RYCHLOST a OPTIMISMUS.

Svým způsobem si můžeme užít každé závody (pokud tedy zrovna nesedíme týden bez záběru v dešti a zimě). Na druhou stranu, možná vás právě napadlo, že závody záleží jen a jen na losu a zbytek je dílem štěstěny a zkušenosti rybáře. Není to tak! Věřte mi, že v drtivé většině případů máte vše v rukou právě a jen vy a za předpokladu, že se těmi čtyřmi zmíněnými rozdíly oproti klasické kaprařině budete řídit, to také dobře dopadne.

Zkusme si tedy jednotlivé odlišnosti rozebrat postupně – i když možná by bylo opravdu vhodnější slovo „pilíře“, protože žádná z těch čtyř věcí není důležitější a na všech čtyřech rovným dílem závisí výsledek našeho lovu.

Aktivní přístup

Ten začíná, dá se říct, už před závody. Tuto první část známe určitě všichni. Je nutné zjistit si kompletní informace o daném revíru – hloubky, složení dna, rybí osádka a zarybnění, rybářský tlak, top místa… Prostě kompletně všechno důležité o lovu a nejlépe z různých zdrojů, aby byly informace co nejpřesnější. Vše má svůj důvod a smysl, ale tím aktivní přístup nekončí. To je ta snazší část.

Ta obtížnější je být potom aktivní po celou dobu závodu. Ano, čtete dobře, po celou dobu! Je jedno, zda závody trvají pět či padesát hodin, aktivní musíme být po celou dobu, tedy pakliže ještě stále chceme „stát na bedně“, a ne se jen zúčastnit. Ryba nám může najet poslední dvě hodiny, nebo ji můžeme mít naopak na místě jen první hodinu v hojném počtu, a pokud toho nevyužijeme, využije toho někdo jiný. Aktivní přístup je mnohdy těžké si udržet.

Zkušenosti

Nebo také, chcete-li, praxe. Pod tyto pojmy by se dala zahrnout schopnost adekvátní reakce na nastalé situace. Bere malá ryba, či naopak velká, ryba nebere dostatečně často, stojí ve sloupci, často padá či nedobírá... Musíme být schopní vytěžit maximum a využít každou příležitost rybu chytit. Svým způsobem jsou před námi ryby vždycky, ať ve větším, či menším množství. Vždy před námi jsou a je jen na nás, zda některé z nich dokážeme přemluvit k záběru, případně jak často se nám to povede. Musíme si všímat všech maličkostí vylosovaného místa lovu – a takřka každé místo na rybníce či jezeře má své klady, ale i zápory. Jestliže se nám podaří místo odhadnout a přečíst jeho zákonitosti, máme část práce tak říkajíc v kapse.

Jsou situace, kdy ryba z času na čas vyskočí jen kousek od břehu, a jen proto, že soused zleva a zprava hážou do dáli na polovinu, nebudeme my házet také na polovinu. Naopak si prozkoumáme právě to místo kousek od břehu, které nám prozradila ukazující se ryba. Důvodů, proč zrovna místo kousek od břehu může být v našem sektoru nejlepší, můžou být desítky – potopený strom, nerovnost dna, patentkové pole, štěrková lavice nebo prostě už jen fakt, že v tomto místě se sousedům zleva a zprava teprve vlasce potápí a ryba zde má klid. Zkušenosti rybář získává praxí. Čím pozorněji budeme sledovat dění kolem a všímat si maličkostí, tím rychleji si dovedeme utvořit celkový obrázek.

Rychlost

Mohlo by se zdát, že stačí, když si ve svém sektoru najdeme ideální místo a podaří se nám trefit se do chuti ryb. S tím lze jen souhlasit, na druhou stranu, pokud se nám nepodaří chytat bodovanou rybu v dostatečném množství (nebo-li nebudeme rychlejší než kolegové), pak úměrně k rychlosti bude nízké i naše pořadí. Jak rychle dokážeme přečíst vodu, jak rychle dokážeme zakrmit, jak rychle dokážeme znova přesně nahodit do rozkrmeného místa, jak rychle se nám podaří převázat úspěšnou montáž, o kterou jsme přišli v dešti nebo v noci mezi kameny, jak rychle dokážeme rozmotat tři pruty, které nám ryba v zápalu boje zamotala či jak rychle dokážeme opravit nebo vyměnit přetrženou napínací šňůru u podběráku – to vše se odrazí na množství času, který nám zůstane k samotnému lovu. Výsledky prvních míst na mnoha závodech jsou často vyrovnané, jinými slovy, záleží na každé minutě. Kdo dřív příjde na úspěšné místo, montáž, nástrahu... To vše se odrazí na celkovém úspěchu a pořadí.

Optimismus

Znáte ty chvíle, kdy nemáte náladu a nic vám nejde od ruky? Kdy nemáte chuť cokoli dělat a dokážete najít sto důvodů proč to nedělat? Tak na závodech se k tomu musíte postavit presně obráceně. Na závodech je rozhodující schopnost dokázat co nejrychleji přijmout fakt, že štěstěna nám možná nebyla zrovna dnes při losování nakloněna a nemáme top místo, ale jedno z těch průměrných či horších. Ale to už tak občas bývá. Potom už je jen na nás, abychom co nejrychleji přijali skutečnost, že před námi i v tom nejhorším místě na rybníce vždy nějaká ryba je a že pro její ulovení musíme udělat maximum. Musíme najít dobré místo, zvolit vhodnou montáž a strategii, mít po ruce dobré krmení a umět ho použít. Musíme věnovat 99 % své energie lovu, ale stále při tom jedním okem sledovat i soupeře, aby nám neutíkali, abychom měli vždy přehled, co se děje kolem nás a jak reaguje ryba. To, že sousedům zprava či zleva vedle nás ryba nebere, neznamená, že hodíme flintu do žita. Ba naopak! Optimismus je postoj, kterým právě to, že sousedům neberou, obrátíme ve vlastní prospěch a vytěžíme z toho maximum. Stále mi nerozumíte? Tak jinak…

Je poledne 16. května letošního roku, slunce svítí jako blázen a já toho mám po půlce závodů ve Vyškově na rozpálené asfaltové hrázi Kačence tak akorát dost. Nejraději bych to sbalil a mazal domů, dát si oběd a studenou sprchu. Nemám s sebou ani jídlo, protože jsem na závody vyrazil na poslední chvíli, a vlastně mi chybí i voda na pití. O přestávce mezi poločasy mažu nakupovat a chladím se zmrzlinou. Rybářské věci (a že jich není málo) mi u vody „hlídají“ sousedé, které jsem viděl dnes poprvé. Na jednu stranu riskantní, na druhou stranu jsem tak unavený, že mi to je celkem jedno.

Na začátku druhého „poločasu“ se ale situace mění. Uvědomuju si, že pomyslná „bedna“ není nereálná a že vše se dá ještě změnit. První půlhodinu se nic neděje, ale to připisuju přestávce a tomu, že ryby ujely. V rychlosti navazuju dnes nejúspěšnější návazec i do zásoby a doplňuju chybějící kalorie, i když v tom teple to není nic moc.

Pět minut po půl jedné se přizvedne špička levého prutu. Hlásič mlčí, swinger se nehýbe, přesto přisekávám a na druhém konci je kontakt. Než stihnu kapra navést nad podběrák, je na druhém prutě také záběr. Během dvaceti minut čtyři kapři přes půl metru. Rozhodčí si po změření a zapsání neodpouští poznámku, že snažit se už nemusím, že na forhontu sedí prvoligoví plavačkáři a řežou kapra za kaprem a v tuhle chvíli jich má nejlepší z nich snad pětadvacet. Za zatáčku na forhont nevidím, ale nechce se mi smířit se s tím, že bych to měl vzdát.

Dávám na oba pruty nový návazec a v rychlosti nahazuju. Než stihnu dovlhčit futro na krmení, ozývá se hlásič. Teplo je jak v pekle, není se kam schovat, dešník nemám, a tak mi nezbývá než mít na sobě permanentně mokrou čepici i tričko. Ještě že ti kapři jsou při chuti a berou. Střídavě dokrmuju, zdolávám, přehazuju, dodělávám PVA do zásoby a namáčím si oblečení. Asi dvě hodiny před koncem mi bere amur 62 cm a hned po něm kapr 72 cm. Krásně stavěný řádkáč s velkými šupinami, kterého domácí hned poznávají. Prý tak velkého, navíc pěkného kapra tu mají jen jednoho. Bohužel není čas ani na foto a po změření putuje kapřík zpět do svého živlu.

Kolem mě se nic neděje, na asfaltové cestě bez jediného stromu se definitivně všichni upekli. Asi hodinu před koncem závodu mi dochází krmení i PVA, proto už nepřehazuju a nechávám pruty déle nahozené. V prokrmeném místě se však ryba drží, takže do konce závodu přijde záběr na oba pruty. Je konec a já únavou padám do židle. Teď rychle pobalit všech pět prutů a přesunout se k rybářské boudě na vyhlášení. Doma jsem přítelkyni před odjezdem slíbil, že donesu pohár, ale to jsem netušil, že pohár starosty bude z těch asi devadesáti lidí, co se účastní závodu, jen pro prvního.

S konečným výsledkem 27 kaprů to při vyhlášení nevypadá moc optimisticky. „Nejúspěšnější“ lovec z plavačkářů na forhontu měl co do počtu 32 kusů. Organizátoři snad třikrát přepočítávají výsledky. Je to doma! V součtu těch 27 kaprů na boilie dělalo zhruba o 50 bodů (cm) víc než 32 menších kaprů nejúspěšnějšího plavačkáře, jehož kapři byli v průměru menší. Cena za největší rybu závodů mě také těší. Přitom stačilo tak málo – ve kteroukoliv chvíli závodu zvolnit tempo, uvěřit, že už to nemá smysl, chytit o rybu či dvě méně, a vše by skončilo uplně jinak… Vyčerpaný, ale spokojený mažu domů. Dnešek byl dobrý den.

Shrnuto a podtrženo – věřte tomu, co děláte. Věřte svým rozhodnutím, své volbě místa, nástraze i taktice, nenechte se rozhodit soupeři ani rozhodčími, buďte optimisté a snažte se „makat“ až do konce. Na druhou stranu buďte vždy připravení cokoliv od základu změnit a chytat jinak podle potřeby a aktuální situace. Buďte otevření novým věcem i názorům. Svým způsobem ten relax a pohodu můžeme zažít i na závodech, i když do toho dáte vše a padáte únavou. Ty zážitky a vzpomínky za to stojí.