Poslední mongolská výprava 6. část

- Milan Rozsypal

O překvapení na rybách není nikdy nouze. A v Mongolsku je to navíc umocněné tím, že v místech, kde lovíte, před Vámi ještě nikdo nikdy nerybařil. Taková nezkušená ryba, která se ještě nikdy nepotkala s žádnou rybářskou nástrahou, se umí před rybářem projevit tak, že na to potom ještě dlouho vzpomíná. Ryba ve snaze dosáhnout kořisti odhodí poslední zbytky opatrnosti. Naplno ji ovládne nekontrolovatelné lovecké běsnění. Když se divokost takovéto útočící ryby setká s moderní nástrahou, vznikne z toho nevšední rybářský prožitek. Každý z nás ví, že štika je mistrem maskování. I když víme, kde ji máme hledat a která místa štika pro své loupeživé přepady upřednostňuje, tak v Mongolsku je tomu občas přece jen jinak. O jednom takovém místě a zvláštním setkání, kde sehraje největší úlohu rybářské štěstí, je i následující zážitek.


Ještě nikdy jsem nezažil, aby v Mongolsku byla taková hejna malých jelců. Občas se hejno přesune až do říčního proudu a právě nyní prchá do mělké zátoky. Všude se ozývá šplouchání rybek. Ale ať se dívám, jak chci, tak nikde není patrné, proč rybky tak panikaří? Všude vidím až na dno a žádný dravec zde není?! V tom uvidím světlý stín u malé potopené větvičky. „Tak přece! Paráda! Štika! A na lovu! Teď mám jedinečnou možnost pozorovat v čisté vodě její lovecké umění!“ raduji se. Soustředěně sleduji mramorové maskování číhající ryby. Štika je přímo magicky přitahovaná vyděšenými rybkami. Pomalým pohybem se k nim stále přibližuje. Vystrašené rybičky se tlačí u břehu. Nakonec štika volí vyčkávací taktiku. Nepatrná větvička u dna se stává místem, pro její smrtící útok.


„Tak toho bych mohl využít! Číhající rybu by mělo jít snadno ošálit!“ chvíli dumám a pak přesně nahazuji. Mířím kousek vedle, abych nástrahu nevedl přímo nad rybou. Když vedu wobler okolo štiky, vyráží číhající dravec do útoku. I když se to dalo čekat, jsem přece jen zaskočen šílenou divokostí ryby.


Wobler Whacky s kulatou lopatkou používám od prvního okamžiku, kdy jsem ho dostal. Mám ho rád pro jeho nepravidelný chod a také proto, že vhodným vedením mohu usměrnit jeho chod. Vím, že takové kombinaci pohybů málokterý dravec odolá. Opět to vyšlo! Razantní zásek spolu s divokostí ryby „přišpendlil“ štíhlý wobler přímo na špičku zubaté štičí mordy.


Oranžové bříško wobleru přilepené přímo před očima, štiku pěkně dráždí. Trojháčky wobleru, ale pevně drží. Vsadím se, že štika v prvním momentu vůbec neví, co se stalo. Jen já si zatím myslím, že mám všechno pod kontrolou. „Dostal jsem ji na háček a tak ji také vytáhnu!“ To říkám proto, že jsem zatím neviděl, jakou podivuhodnou úlohu v tomto příběhu sehrál podivně zaseknutý wobler v štičím zobáku.


V tvrdé štičí mordě visí oba háčky prvního trojháčku. Jeden ve spodní a druhý v horní. Jak sebou štika cloumá a otevírá tlamu, rozevírá celý trojháček. Háček je beznadějně poničený a deformovaný. Přestal plnit svou funkci.


Zatím se nevzdávám, ale vidím, že štika už visí na jediném háčku. Ryba jako by to tušila. Veškerá energie rybího těla je nesměřována zbavit se protivné nástrahy. Úměrně s tím roste štičí rychlost. Mramorované štičí zbarvení se náhle mění na protáhlé žhavé čáry.


Postupně zvyšuji protitah v prutu. Díky tomu rozjetého štičího démona přece jen zabrzdím. „Ať se snaží, jak chce, dál ho prostě nepustím!“ pevně si umiňuji. Navzdory tomu, že ocasní ploutev ještě zabírá, štika již stojí na místě. Po chvíli vlnění a mírného cukání hlavou se štika začíná pomalu otáčet do směru mého stupňujícího se tahu.


„Hurá! Mám vyhráno! To bylo snadné!“ chvástám se. „Teď ji přitáhnu a bude to! To je úplně předpisová akce, jak z učebnice sportovního rybolovu. Úplně podle slov toho slavného vojevůdce – přišel jsem – nahodil jsem – a zvítězil jsem!“ raduji se předem ze snadné výhry.


„Ale co to? Proboha, co to dělá?“ vydechnu překvapením. Štika se kousek přede mnou nečekaně rozjíždí na plné obrátky. V největší rychlosti a vší silou naráží do dna. „Hrome! To je prohnaný dravec!“ polknu naprázdno.


Mé oči se snaží proniknout rozvířeným sedimentem říčního dna. Strachy ani nedutám. Je ryba ještě na háčku nebo už je volná? Ten okamžik k zjištění skutečnosti, je nekonečný. Zdá se mi, že i mé srdce se zastavuje úlekem! Voda se rychle čistí. Okolo štiky usedá zvřený kal. „Aáá!“ zoufale zaúpím. „Hmm! Tak to je konec! Tato ryba mě není souzená!“ povzdechnu si. Důvod mého zoufalství je jednoduchý. Jediný háček wobleru visí už jen za nepatrnou tenkou blanku, mezi štičími zuby.


Než to stačím vůbec pochopit, je háček z tlamy pryč! „Jéjda! Jak je to možné? Že bych měl opravdu takové štěstí? Možná mi je mi ta štika opravdu souzená?“ Vydechnu překvapeně, když vidím, že jeden háček z prostředního trojháčku se šťastnou náhodou zachytil v nosní dírce štičího zobáku!


To by se samozřejmě nelíbilo nikomu, kdyby ho něco šimralo v nose. Štika není žádnou výjimkou. Navíc už byla volná a nyní ji místo slibované svobody zase něco tahá za nos. Vztek ji rozpaluje do běla. Útočí na vše, co vidí kolem sebe. Proto také naráží do blízké říční naplaveniny. Po útoku se podvodní nános doslova rozpadá, ale wobler v její nosní dírce stále pevně drží.


Zuřící štika vystřídala snad všechny fígle, jen aby se zbavila nepříjemné nástrahy vlající na její hlavě. V duchu jsem již smířen s tím, že rybu nemohu vytáhnout. Zákonitě o ni musím přijít. Copak to jde? Pohleďte sami! Lze vytáhnout štika, která prakticky za nic nevisí?!


Když je štěstí unavené, tak sedne i na mě. Ale dnes se na mě opravdu pořádně přilepilo. Jak jinak si mám vysvětlit, že když vypadl prostřední trojháček, ale hned vzápětí ho nahradil poslední trojháček wobleru, který se tak šťastně rozhoupal, až se zachytil za štičí čelist. Ač to zní neuvěřitelně, tak jsem měl štiku na každém trojháčku wobleru. To štiku definitivně přesvědčilo, že další odpor je marný a raději se nechala vylovit.


To, co se štice nepovedlo za celou dobu boje, se nakonec s radostí daří mně. Uvolňuji poslední trojháček a dávám rybě svobodu. Na rozloučenou mi štika mává ocasní ploutví a děkuje za svobodu. Spíše jsem to ale já, který by měl děkovat za nesmírně poučný štičí příběh. Z něj jsem se poučil, že i ten beznadějně ztracený zápas lze s vírou a štěstím úspěšně vybojovat.

Osobní prosba:

Prosím Vás chraňte dravé ryby.

Jakýkoliv Váš skutek nebo alespoň slovo směřující k tomuto cíli pomůže dobré věci.

Honoráře za články věnuje autor ve prospěch Masarykova onkologického ústavu www.mou.cz

Pokračování příště – Nekonečná plavba po proudu řeky Selenge přináší další úlovky a nečekaná překvapení.

Autor: Milan Rozsypal - ®

Diskuse k článku (10 reakcí)

Přečteno: 5 688x
Průměrná známka: 1.36

NPoslední mongolská výprava 7. část

Je to taková zvláštní směsice očekávání, vzrušení a snad i obav. Je to zkouška, zda obstojíme sami před sebou.

NPoslední mongolská výprava 5. část

Nad hlubinou zaslechnu hlasité šplouchání. Okouni loví! Vyměňuji wobler za hlubokopotápivý.