Poslední mongolská výprava 4. část

4.3.2014 - Milan Rozsypal

Celou cestu zpět do tábora poslouchám výčitky, že kdybych toho okouna nefotografoval a on mi neuniknul, tak mohl skončit v polévce. Pak bychom nemuseli náš úlovek rozdat. „Mohla z něj být skvělá polévka. Pravá ucha!“ slyším stále dokola. „Máme co jíst? Máme! Je to dobré? Je! A máme toho dost! Tak proč si ještě něco vymýšlet?“ ptám se rázně ukrajinských oponentů. „No, máme se dobře, ale dali bychom si něco jiného! Co ti tady v Mongolsku, nejvíc šmakovalo?“ vyzvídá na mě Dimitrij. „Určitě mladý jak! Také mladý býk nebyl špatný!“ vzpomínám na své gurmánské zážitky. „Ale my si dáme mladého kozlíka!“ vykřikl Anatolij. „Kdepak! Mladá ovečka je přece lepší!“ napomíná ho Dimitrij. „Jo, jo! Máš pravdu!“ Pochvalně přizvukuje jeho kolega. Když to opatrně sdělím našemu řidiči, evidentně pookřeje a začíná si otírat pusu. Už je to jasné. Brzy ráno koupí ovečku a přiveze ji do našeho tábora. Po snídani nevyrazíme na ryby, ale na zabíjačku.

Než se stačí ovce v našem táboře rozhlédnout, už leží převrácena na zádech na igelitové plachtě. Jeden z mongolských pasáků ji drží zadní nohy. Druhý ji ostrým nožem zaživa prořízne břicho.


„Bé, bé, bééé!“ ozývá se slabounké bečení nešťastné ovečky. Vypadá to skoro jako v hrůzostrašném hororu. Ruka pasáka se ztrácí v tělní dutině. Ovečka je stále při vědomí. V tváři pasáka vidím velké soustředění. Něco hledá. Nyní to nalezl. Je slyšet slabounké prasknutí. Celá ovce sebou naposledy škubne. Pomalu zavírá oči. Je mrtvá.


Ostrý vojenský bajonet a obyčejné zatnuté pěsti rychle vysvlékají ovci z kožíšku.


Teprve po vyvrhnutí ovce vidím, že celá tělní dutina je zaplavena krví. Mongolský pastevec ji opatrně vybírá naběračkou. Nyní jsem pochopil. Ruka mongolského řezníka hledala v ovčím těle pulsující aortu. V okamžiku, kdy ji řezník nalezl, tak ji také porušil. Tím ovce vykrvácela do břišní dutiny. Při podříznutí by byla krev z části ztracena. Takto zůstala zachována pro další zpracování.


Maso se po staletí zpracovává stejným způsobem – suší se na slunci. Vítr spolu se sluncem vytáhnou ze svalové hmoty vodu. Usušené maso je tak přirozenou cestou konzervováno pro postupnou spotřebu.


Kousek pod táborem je velká skála. Před ní se vrací jedno z proudných říčních ramen zpět do původního koryta. Takové místo je rybářským požehnáním, neboť ho zbožňují tajmeni. Ti menší sem pravidelně natahují. Je to vidět na frekvenci záběrů i radosti ukrajinských lovců.


Malý tajmen není velký bojovník, ale rozhodně je to nádherná ryba. Je zvláštní, že když nalezneme řeku s malými tajmeny, chytíme jich někdy i velké množství. Teprve starší ryby jsou samotáři.


Většinu ryb ukrajinští lovci vytáhnou na mělčinu a tam je odháknou a pustí. Jsou spokojeni, že jím to bere a že mají naději na úlovek velké ryby. Čas od času totiž zahlédnou, jak se z hlubiny pod skálou vynoří tajmen a proplouvá okolo nich vzhůru proti proudu.


Útok tajmena na domnělou kořist nelze dobře zachytit. Zvlášť ještě v případě, kdy se zvíří jemné usazeniny z dna. Na většině fotek je vidět jen zvířený kal se stříbrnými bublinkami vzduchu, sražených pod hladinou.


Po záseku jde tajmen většinou k hladině. Jeho síla je ve výskoku a v následné rotaci kolem své osy. Shodný způsob boje má i naše hlavatka podunajská.


Když se osvobození nepovede, přichází na řadu další strategie boje, která je založena na překvapení.


Tajmen sjíždí až ke dnu. Poctivě kopíruje každou jeho nerovnost. Rovnoměrně táhne vlasec přes brzdu navijáku. Zažil jsem i moment, že nezkušený rybář si v tento moment přitáhl brzdu v domnění, že jde příliš volná.


Vzápětí ale přichází trest! Tajmen umí překvapivě zrychlit. Prohne se do oblouku a vyráží. V tom okamžiku je to vždy – kdo z koho! Když není rybář dobře připraven, končí to utržením ryby.


V čisté vodě prozářené sluncem si Anatolij všímá, že čas od času mu z hlubiny vyjíždí za nástrahou tečkovaný bojovník. Brzy správně usuzuje, že je to proto, že jeho nástrahy jdou příliš mělce. Doporučuji mu zkusit velkého twistera. „Cha! Milane, co mi to radíš? Lovit tajmeny na silikon! To není možné?“


Když mu ale přiblížím své úspěchy při lovu tajmenů na „gumu“ na řece Chug, odchází lovit na twister. Je více než úspěšný. Jsem tomu rád. Uvolnění zaseklého jigového háčku je snazší a pro ryby šetrnější.


Úspěšný lov je večer k všeobecné radosti všech zúčastněných zakončen pravou mongolskou zabíjačkou.

Osobní prosba:

Prosím Vás chraňte dravé ryby.

Jakýkoliv Váš skutek nebo alespoň slovo směřující k tomuto cíli pomůže dobré věci.

Honoráře za články věnuje autor ve prospěch Masarykova onkologického ústavu www.mou.cz

Pokračování příště – Jak přežít atentát aneb výzkumná cesta po proudu řeky Selenge