MRK.cz - stále na rybách - ryby a rybaření

MRK - Stále na rybách

Mistrovství světa v JAR 3. část

25.2.2014 - pepa-konopásek

Místo konání: JAR, přehrada Bloemhof
Datum konání: 18.-24. 11. 2013

Složení českého týmu:
Závodníci: Radek Štěpnička, Petr Broumovský, Láďa Hrabal, Martin Maťák, Josef Konopásek
Náhradník: Milan Štěpnička
Státní trenér: Roman Srb
Doprovod týmu: David Kolařík, Franta Pelíšek, Luca Pergreffi s trenérkou Terezou, Martin Štěpnička, Radana Srbová a Věra Papírníková



Pátek, 22. listopadu – Odpoledne

Po náročném pátečním tréninku, který pro nás dopadl neskutečně dobře a kdy jsme dokázali držet krok s anglickým týmem, jsme vyrazili do místní restaurace na pořádný steak. Vzali jsme to velmi zodpovědně a pustili jsme se do toho jako správní bojovníci před rozhodující bitvou. Každý maso na tři sta gramů a někdo i hodně krvavé! Jídlo bylo famózní, můžu už jen vzpomínat. Stále se diskutovalo a probíralo vše okolo ryb. Dostaly se k nám informace, že ryb se chytalo po celé závodní trati o dost víc. A konečně přišlo to, na co jsem celou dobu čekal.

Jakmile jsme dorazili na ubytování, roztřídil jsem si svoje věci a pustil se opět do převazování snad úplně všeho. Rozhodl jsem se, že si připravím tři pruty (dva Virtual Feeder a jeden Lareda 3,60) na kratší vzdálenost 50 metrů s menšími navijáky a kmenovým vlascem Fendreel v síle 0,20 mm, dále pak dva pruty Lareda 3,90 na vzdálenost 70 metrů s baitrunnery a kmenovým vlascem Fire Carp v síle 0,21 mm, samozřejmě se šokovkou z Fendreelu silného 0,25 mm. Poslední prut Legend Feeder jsem připravil na lov na dálku, vše upravené stejně jako pruty na 70 metrů. Všechny montáže jsem navázal úplně stejně a celkem jednoduše. Na kmenovém vlasci je průjezd nebo karabinka, pod tím tvrdý gumový stopper, který se zarazí o uzel. Na delší vzdálenosti mám asi 15 cm zdvojeného vlasce ze šokovky a na konci mikroobratlík. Na kratší vzdálenost nechávám ten kousek jen ze silnějšího vlasce v síle 0,22 mm a na konci opět mikroobratlík. Návazec mám z fluorokarbonu Colmic King v síle 0,18 mm dlouhý asi 52 cm od krmítka, jak to dovolují pravidla. Za celý ten týden jsem převazoval minimálně padesátkrát a postupně jsem to vyladil tak, že se mi montáže vůbec nemotaly ani nekroutily. Ani jsem ještě všechno nestihl dovázat a byla večeře, už jen velmi lehká. A následovala předposlední, ale nejdůležitější porada.



Asi by bylo na místě zhodnotit si nejdřív celý týden. Zjistili jsme, že jakékoliv větší zakrmení vůbec nefunguje a je potřeba používat daleko menší krmítka, než na jaká jsme normálně zvyklí. Určitě dobře funguje nadipovaná kukuřice, pro závod nám budou stačit tři druhy: Nejvíc věříme příchutím Krill Berry, Carpix a místní mlíčko, jako čtvrtý druh kukuřice natural. Po pátečním tréninku si myslíme, že ideální vzdálenost by měla být 45 až 50 metrů. Určitě se musíme snažit nahazovat co nejpřesněji a ihned po náhozu krmítko potáhnout, aby nebylo zabořené v písku a návazec se celý narovnal. Je třeba soustředit se na každý záběr, a pokud je sestava zaklipovaná, být nachystaný všechno rychle odklipnout a povolit velkému kaprovi. Ryby tady bojují velmi statečně. Co se týká krmení a hlavně používání ochucených barev nebo různých dipů, tomu je lepší se vyhýbat, protože s tím nemáme velké zkušenosti a nejvíc nám funguje obyčejné místní krmení. Tolik souhrn toho nejpodstatnějšího.

Roman páteční poradu zahájil a seznámil nás s rozlosováním na sobotní závod. Sektor A Láďa Hrabal, na sektoru B chytám já (je to jediný sektor bez forhontu, a tak jsem rád), sektor C Petr Broumovský, na sektoru D Radek Štěpnička a na sektoru E Martin Maťák. Po vzájemné domluvě je každému závodníkovi přidělen břehař. Pak si ještě chvilku ujasňujeme některá pravidla, hlavně ta, která se liší od našeho chytání. Na chvilku jsme se zasekli u posilovačů-dipů. Mohou se tu používat pouze ty ve spreji, proto manažer týmu operativně zařizuje prázdné lahvičky s rozprašovačem, a vše je v pořádku. Velkou výhodou oproti ostatním týmům je, že používáme jen jeden a ještě minimálně, ale někteří s tím měli velký problém. Nějak jsem to používání sprejů nepochopil, ale víc jsem se tím nezabýval. O taktice jsme se bavili průběžně celý den, proto si jen připomínáme vzdálenost a základní krmení v podobě dvou až tří malých krmítek. Chytat co nejpřesněji, hlavně vydržet a počkat si na záběr. Dáváme si jeden místní žabí hlen a já odcházím dovázat své pruty. Dnešní den byl zase dost náročný, Radanka mi maže spálený obličej, oloupanou kůži na nose, chystám se usnout. Komáři zase úřadují, beru si repelent, abych se v klidu vyspal.



Sobota, 23. listopadu – První den závodu

Vstáváme o hodinu dřív, takže dnešní budíček je okolo páté hodiny ráno. Dávám si sprchu, abych spláchl případný zápach repelentu, který jsem používal i v průběhu noci. Následuje snídaně a pak pomalu odjíždíme do minicentra rezervace, kde už probíhá losování a jsou připravená dvě auta. Ta nás rozvezou po trati, abychom dodávkou někde nezapadli. Nakládáme si věci do aut podle sektorů a jdeme doladit krmení a rozdělení nástrah. Na závod máme připravené dva druhy krmení, jedno úplně obyčejné a druhé s místní zelenou barvou (fungovalo hlavně Martinovi). Ve spreji máme místní dip (mlíčko) a v menší nádobě přírodní kukuřici. Tři druhy nadipované kukuřice máme v malých kalíškách, pak nějaké žížaly a červy, se kterými moc nepočítáme. Maximální množství krmení je stanoveno na 12 litrů a množství nástrah na 2,5 litru. Ani nevyužíváme plnou kapacitu, prostě to není potřeba.

Konečně je tady rozlosování. Musím říct, že dlouho jsem pro český tým neviděl tak pěkný los. Máme malé číslo na sektoru A, já na béčku chytám na místech z pátečního tréninku, na sektoru C máme dokonce čistý forhont, potom malinko horší na D, ale nic hrozného, a na E je to zase poblíž forhontu. Je jasné, že po losu se nedá nic dopředu říct, ale není špatný. Přejeme si navzájem hodně štěstí a rozvážíme se na svá místa.

Na místo dorážím v pořádku, kontroluji si všechny věci, a jelikož mám dost času, procházím celý sektor a pokukuji po soupeřích. Vítr fouká podobně jako při pátečním tréninku, proto věřím, že ryby brát budou. Na břehu je se mnou Fanda Pelíšek. Je určitě nervóznější než já, ale je v pohodě. Sdělujeme si ještě několik detailů o pozorování ostatních závodníků a já Fandovi určuji, koho chci nejvíc hlídat. Mezi závodníky, kteří budou pod dohledem, je určitě zástupce týmu Nizozemska, Maďarska, Anglie a domácí JAR. Ještě chci pohlídat zástupce dánského týmu, který sedí až na čísle 16, a ještě slovenského závodníka M. Hasoňa. Vím, že i tyto týmy chytaly přes týden velice slušně.

Je tu první signál a to znamená začátek přípravy. Nosím si všechny věci na plošinu, abych už nemusel nikam odbíhat. Nevím ani, jak mě to napadlo, ale radši si umývám ruce v místní vodě a trošku je drhnu pískem. Potom začínám všechno připravovat. Šest prutů i se vším kolem je rozbalených velice rychle. Jelikož už mám všechny dopředu zaklipované, není s ničím sebemenší problém. Kontroluji si krmení a nástrahy a už čekám na kontrolu. Mezitím se dostavuje i Luca s kamarádkou Terkou, takže můj tým na břehu je kompletní. Kontrola probíhá bez problémů a už se konečně blíží očekávaný závod.

Oproti plavané, kde jsem zvyklý si před signálem krmení vše připravovat, starat se o živé návnady a dělat koule krmení dopředu, tady se nic neděje. Trpělivě čekám na signál krmení, jen si dolaďuji krmení a kukuřici na háček, aby všechno bylo na správném místě. Ještě se krátce pomodlím, aby rybičky pěkně braly, a už je to tady – konečně signál krmení.



Beru do ruky Legend s upraveným krmítkem, ze kterého krmení ještě lépe vypadne, a plním ho obyčejným krmením bez barvy. Po náhozu na plný klip (na krmicím prutu mám zaklipováno na 49,5 metru) nikam nespěchám a nechávám krmítko na dně minimálně dvě minuty. Pak potáhnu a opakuji další nához. Jako základní krmení dávám pouze dvě krmítka! V klidu měním Legend za Laredo 3,60 zaklipované na vzdálenosti 50 metrů, plním připravené 50gramové krmítko se spodní středovou zátěží, napichuji kukuřici bez příchuti a přichází signál začátku závodu!

Nahazuji a už se plně soustředím na první záběr. Ten přichází nečekaně rychle, asi po čtyřech minutách, a už zdolávám prvního závodního kapříka. Není to žádný obr, ale jako první ryba úplně ideální. Do konce první hodiny přidávám ještě další čtyři takové. Jsem dost zaskočený velikostí chycených ryb – nemám ani jednoho kapra vážícího přes 1 kg a to je něco, s čím jsem se za celý týden nesetkal. Počet je skvělý, po hodině závodu držím krok s nejlepšími, ale moc dobře si uvědomuji, že váhu budu mít o dost nižší.

Opět se mi hlavou honí taková zajímavá myšlenka: celý život jsem zvyklý napichovat kukuřici za kraj a uprostřed úzké strany, ale říkám si, jestli ten můj háček N800 není tak těžký, že si lehne na dno a kukuřice tam pak zůstane nepřirozeně stát. Zkouším to změnit, navlékám kukuřici na háček po celé její délce, abych měl jistotu, že bude ležet pěkně na dně. Hned první záběr a konečně mám většího kapra. Váží minimálně 1,5 kg. Jestli to bylo díky jinému napíchnutí nástrahy, to už se těžko dozvím, ale už jsem u něj zůstal po celé dva dny. Ryby mi pěkně přibývají a i po dvou hodinách závodu to vypadá dobře. S každou zaseklou rybou nikam nespěchám a snažím se hlavně žádnou neztratit.

Během třetí hodiny závodu přestává foukat, a tak se domlouvám s Fandou, aby vzkázal klukům, že mají být včas připravení zareagovat na situaci, kdyby ryby kvůli bezvětří přestaly brát a bylo by potřeba přejít na delší vzdálenost. To se ale neděje a oproti závodníkům okolo mě, kterým záběry rapidně ubyly, mně záběry pořád přicházejí, jen jsou takové jemnější. Na háček začínám dávat kukuřici nadipovanou v mlíčku a má to neskutečný účinek. Záběry přicházejí o dost rychleji a oproti jiným začínám zasekávat jemnější, ale plynulé záběry. Všichni ostatní čekají vyloženě na záběry-hokejky! Velmi mi k tomu napomáhá skoro úplné bezvětří, které se na konci třetí hodiny dostavilo, a také to, že se snažím povolovat vlasec, aby kapřík při záběru cítil co nejmenší odpor špičky. To funguje i během náhozu.

Luca, Tereza i Fanda zjišťují, jak probíhá závod po třetí hodině, a je jasné, že o první tři místa v sektoru už bojujeme jen tři! Společně se mnou je to Angličan a domácí rybář z JAR. Mají chyceno pár větších kaprů, ale také chytají dost menších ryb yelow fish. Já mám zase samé menší kapry. Uvidíme…

V průběhu čtvrté hodiny přidávám opět slušné množství ryb a na situaci se nic nemění. Na začátku páté hodiny začíná foukat jako na začátku a povolování vlasce se dost komplikuje, protože voda táhne i v bezvětří, natož při silném větru. Říkám si, že musím vydržet a trpělivě si počkat na každou rybu. Najednou přichází záběr, na který jsem celou dobu čekal. Pořádná hokejka a ihned po záseku mi kapr rovná prut. Rychle odklipuji a vím, že to je určitě kapr přes 2 kg. Takhle tady ti větší bojují!

Ryba jede asi deset metrů na vodu a já najednou cítím problém: vlasec mi přes něco drhne a kapr je ve vázce. Zkouším, jestli nevyjede, ale je to špatné. Vždy, když zatáhnu, drhne to, ale jakmile povolím, kapr ihned odmotává vlasec. Nedá se nic dělat, domotávám, co jde, a trhnu. Vlasec se úplně uvolní, soudím, že se uřízl a já motám jen samotný vlasec. Hlavou se mi honí jen to, jak jsem přišel o největší rybu závodu. Ale co to?! Najednou jsem na vzdálenosti patnácti metrů od břehu a kapr je na prutu! Celou dobu se snažil jet proti tahu a mně se zahákl vlasec na dně někde na 60 metrech. Jak jsem mu povoloval, dojel kapr až ke břehu. Neskutečné štěstí! Už v klidu vzdolávám kapra s váhou kolem 2,5 kg.



Ke konci závodu přidávám ještě asi tři menší kapříky a pro dnešek mám dobojováno! Jsem spokojený. Konečný počet ryb 31 je něco, čemu bych po čtvrtečním tréninku jen těžko věřil. Informace od ostatních kluků během závodu byly také pozitivní, a tak se je na co těšit. Už je tady váha, vytahuji vezírek a na váze se ukazuje něco přes 26 kg. Čekal jsem asi i víc, ale menší kapříci váží asi opravdu málo. Zatím je to největší váha, ale jsem na trojce a mí největší konkurenti budou teprve vážit. Radši ani s váhou nejdu dál a balím si věci.

První neskutečná „bomba“: porážím Angličana o pouhých 500 gramů! A za chvilku druhá pecka: Jihoafričan má méně o 1,5 kg. Potom už následují menší váhy, takže si připisuji jedničku v sektoru na MS ve feederu. Padá na mě neskutečná úleva, vědomí, že všechno moje snažení mělo smysl. Moc dobře si ale uvědomuji, že jsem teprve v půlce a čeká mě ještě neděle. Kluci zachytali také dobře, obzvlášť Petr, ten udělal trojku a Láďa čtyřku. Po sobotě jsme na čtvrtém místě a dostáváme se role černého koně závodu, protože máme malý odstup na 3. místo. Vím, že to bude dost těžké, protože před námi jsou ti nejlepší. Porážet pravidelně týmy Maďarska, Anglie a domácí JAR se nedá, ale ten jeden jediný závod by to mohlo vyjít.

Po cestě na ubytování se bavíme o celém chytání během sobotního dne a zjišťujeme, co je náš největší problém. Nikdo za to ani nemůže, ale vysílačky fungují na mnohem kratší vzdálenost, než měly. Slyšíme se mezi sebou na sektorech A, B a C a potom zvlášť na sektorech D a E. Nevím, jestli by to něco výrazně změnilo, protože taktika byla jasná, ale pár detailů by možná pomohlo. Nemělo cenu se tím nějak zvlášť zabývat, všichni jsme se připravovali na nedělní závod.

Už to píšu poněkolikáté, ale zase jsem všechno začal převazovat! Vyměnil jsem i kmenové vlasce na navijácích, se kterými jsem chytal v sobotu, a jelikož jsem čekal ještě větší nárůst ryb, zkrátil jsem vzdálenost na 42 metrů. Laredo zaklipované na 70 metrů jsem si nechal jenom jedno a to druhé jsem předělal na kmenový vlasec silný 0,25 mm a návazec silný 0,22 mm, kdyby ryby začaly brát ještě víc. Opět jsem měl připraveno šest prutů. Dneska jsem stihl vše do večeře, takže pohodička. Zašli jsme na večeři, která byla jako vždy perfektní, a vyrazili jsme na poslední poradu.

Taktika chytání byla jasná, nebylo co měnit. Společně jsme si připomněli detaily ohledně chytání a trenér nás seznámil s rozlosováním na neděli. Petr šel na sektor A, Láďa na B, já na C a Radek s Martinem si prohodili D a E. Hned jsem sledoval, co se v sobotu na sektoru C událo. Bylo vidět, že fungoval forhont, ale nachytaly se vysoké váhy po celém sektoru. To bylo dobré znamení. Po sobotě jsem měl nejmenší hmotnost ze všech jedniček a tohle nabízelo šanci to dohnat. Dali jsme si ještě panáčka na dobrou noc a hurá na kutě.



Neděle, 24. listopadu – Druhý den závodu

Ráno se opět probouzíme kolem páté hodiny a po celém týdnu dřiny, i když se to možná někomu nezdá, se mi zdá, že už bych snad ani další den nevstal. Dávám si sprchu, snídani, pohled na Španělky nám dodává sílu, ještě všechno naskládat do auta. Odjíždíme na poslední chytání v JAR a já si moc dobře uvědomuji, že to bude to nejdůležitější, co nás čeká. Ve družstvech to máme skvěle rozjeté a já mám velkou šanci i v jednotlivcích. Plně se začínám koncentrovat na samotný závod.

Zastavujeme na společném parkovišti, roznášíme si věci podle rozlosování do připravených aut a jdeme společně připravit krmení a kukuřici. Veškeré živé nástrahy, jako jsou červi a žížaly, už si k vodě ani nebereme, sázíme vše na jednu kartu. Zůstává nám krmení se zelenou barvou, pak klasická krmení, do kterých přidáváme rozmixovanou kukuřici. Na háček máme nadipovanou kukuřici jako v sobotu, doplněnou o příchuť česneku. Jeden dip, a to je místní karamelové mlíčko. Vše připraveno!

Čekáme na losování. Není tak skvělé pro tým jako v sobotu, ale není to nic hrozného. Já sedím na C12, což je páté místo od forhontu. Je mi jasné, že závodníci na C16 a C15 budou ve velké výhodě. Když vidím vylosování Angličanů, tipuji je na jasné mistry světa! Přejeme si společně štěstí a vyrážíme na svá místa. Na všechno je podezřele dost času, ale určitě je to lepší, než se někde nervovat.

Jakmile dorazím na místo, moc mě potěší, že po mé pravici na C13 chytá asi nejlepší anglický závodník v chytání kaprů na feeder Steve Ringer. Je mi jasné, že jestli s ním dneska prohraju, bude v jednotlivcích přede mnou. Poprosím ho o společné foto a jen si říkám, jestli vůbec ví, že jsem ten Čech ze včerejšího dne, který ho porazil o půl kila. Říká mi, že sedíme na nejhorších místech v sektoru. Na mém místě prý chytal v sobotu Holanďan a utrhl 17 kaprů ve vázkách. To samé mi potvrdil i holandský trenér. Trošku jsem začal být nervózní.



Je tu první signál. Postupuji úplně stejně jako v sobotu. Nosím všechno na plošinu a začínám se připravovat. Posílám Fandu k Láďovi pro klasické olovo, abych zkusil nějak prohledat ty vázky. Rozbaluji si šest prutů. Čtyři mám zaklipované na 42 metrů, Laredo na 70 metrů a Legend mám připravený na krmení. Na něj dávám 40gramové olovo a snažím se zmapovat dno. Olovo po dně doslova vláčím a ani na desátý nához nikde neváznu. To mě dost uklidňuje a dál to neřeším. Při pohledu na Steva, který tomu věnuje neskutečně mnoho času, zaklipuji krmicí prut na 41,5 metru, abych při potažení sestavy, na kterou budu chytat, byl přímo v krmení. Čas ubývá rychleji než v sobotu. S Fandou ještě probíráme hlavní soupeře v sektoru: Maďar a Jihoafričan sedí v levé části sektoru, Angličan vedle mě, a co mě nepotěšilo, je, že zrovna na forhontu je člen mistrů světa z roku 2012 zástupce Nizozemska.

Rychle se krátce pomodlit, ať to dneska vyjde nám všem, a už je tu signál ke krmení. Velice mě překvapuje, že všichni krmí víc, dokonce i Angličan vedle mě. Hned se ptám Fandy, kolik krmí Jihoafričan a Maďar. Je to minimálně šest krmítek a krmí dál. Přidávám také víc a do vody dávám asi šest krmítek. Je to asi nejméně z toho, co vidím, ale pořád je to daleko víc než v sobotu. Všichni asi čekají, že ryby brát prostě budou. Napichuji kukuřici na háček a ihned po signálu začátku nahazuji.

A zase je opak pravdou! Ryby najednou neberou. Po deseti minutách má rybu jen č. 16 a 15, a navíc slušné kapry. Po 12 minutách přehazuji bez záběru a to se opakuje ještě dvakrát. Když se chytá 40 minut, mají ryby jen čísla 14, 15 a 16. Ostatní mají maximálně po rybě. Hlavou se mi začínají honit myšlenky, že jsem možná měl zůstat na 50 metrech jako v sobotu, na začátku tolik nekrmit. Zvažuji, jestli nemám přejít na 70 metrů, kde bych určitě něco chytil. Ale pak to vše zavrhuji a je mi jasné, že jestli chci dneska vyhrát, musím vydržet.

Posílám čtvrtý nához a konečně mám pohyb na špičce. Byl jsem ale nedočkavý a rybu nesekám. Rychle nahazuji znovu a už je tu první kapřík. Do konce první hodiny přidávám ještě dva a se třemi rybami porážím po hodině všechny závodníky sedící vlevo. A ztrácím naopak na soupeře na číslech 14, 15 a 16. Steve vedle mě je na tom podobně. Začátek druhé hodiny je stejný jako konec první a já se dostávám do tempa. Ve druhé hodině dávám devět ryb a začínám utíkat Stevovi a hodně se přibližovat těm ostatním. Je to dobré, i když chytám zase menší kapry a chybí mi ti bonusoví. Opět ale nemám žádné yelow fish, které ostatní chytají.

Třetí hodina začíná podobně jako v sobotu. Začíná se uklidňovat vítr a závodníkům okolo mě to dost slábne. Měním obyčejnou kukuřici za dipovanou v mlíčku, hodně povoluji vlasec a na každý nához přidávám kapra. Vůbec si s nima nehraji jako v sobotu, ale nekompromisně je rvu z vody, nenechávám jim ani metr a to mi moc pomáhá. Ostatní závodníci jich dost ztrácejí ve vázkách, do kterých jim kapři zajedou hned na prvních metrech po záběru. Daří se mi také většinu kaprů podebrat hned napoprvé, jakmile se objeví u břehu, čímž šetřím cenný čas. Protože jakmile se to hned nepodaří, je to další zdolávání navíc.

Po třech hodinách už jsem počtem na 1. místě. Tuším ale, že to ještě nestačí, protože mám samé menší kapry. Je tu čtvrtá hodina, všechno dokonale funguje. Chytám největší počet ryb za celý víkend! Na tabuli se mi zapisuje 12 kaprů a to už je fakt mazec, protože na záběr se poměrně čeká. Už jasně vedu v sektoru a ti, kdo se pohybují po břehu, začínají chodit kolem s tím, že bojuji o titul mistra světa už jen s místním Jihoafričanem Jumbem, který chytá na sektoru B.

Vedle sedící Steve to nevydržel a v průběhu čtvrté hodiny začíná intenzivně dokrmovat. Asi po dvaceti minutách začíná pravidelně chytat ryby a mně to začíná na začátku páté hodiny slábnout. Ihned také dokrmuji, ale stále to není ono. Kapry sice chytám, ale čekám dlouho na záběr. Začínám tedy dokrmovat po každé rybě dvěma krmítky. Takhle to probíhá asi půl hodiny, a když vytahuji kapra 15 minut před koncem, říkám si, že to by už mohlo stačit. Už nekrmím, už jen chytám a má to neskutečný účinek. Za posledních deset minut přidávám ještě tři kapry. Poslední hodinu jich mám osm a některé i trochu větší. Celkem jsem nachytal 41 kusů, což je o deset kaprů víc než za mnou na počet kusů druhý Holanďan na forhontu. Zprávy od kluků mám takové všelijaké, proto čekáme na zvážení. Já vím, že to nejdůležitější mám splněno. Porazil jsem ve svém sektoru Angličana, Maďara i domácího závodníka z JAR.



Jde se na váhu. Vím určitě, že mám ve vezírku více než 30 kg, ale jinak se to tady dost těžko odhaduje. Můj odhad se potvrzuje, s váhou 30 kg jsem zatím první. Nikdo na číslech C13, 14 a 15 nemá víc. Už je tu jen Holanďan. Vidím, jak tahá vezírek, a už tuším, že to bude špatné. Neměl sice chycené žádné velké kapry, ale většina jich měla okolo 1,5 kg, a tak se s váhou 34 kg dostává přede mě.

V tu chvíli jsem byl neskutečně zklamaný. Navíc dorazily zprávy od ostatních: Láďa zachytal skvěle, udělal dvojku a porazil ho pouze mistr světa z JAR Jumbo, Martin má slušnou pětku, ale závod se moc nepovedl Radkovi s Petrem. Hned jsme věděli, že to nebude lepší než to čtvrté místo. Byli jsme moc smutní. Mně osobně se navíc honily hlavou myšlenky, že budu se součtem 3 ještě čtvrtý v jednotlivcích, a tak pojedeme domů se dvěma bramborami.

Konečně jsou tu oficiální výsledky. Končíme na 4. místě o pouhých sedm bodů na stříbrnou medaili. Bylo to hlavně proto, že u každého ze států silné trojky před námi také dva závodníci nenachytali. Možná to bylo i lovnými místy, protože jako pouhá náhoda se mi to zdá divné. Na výsledkové tabuli v jednotlivcích vidíme ale něco neskutečného: jsem vicemistr světa ve feederu a končím na krásném 2. místě. Ani jednička v sektoru by mi titul nepřinesla, a tak jsem naprosto spokojený!



Co říct závěrem? Tento článek píšu dva měsíce po šampionátu. Snažil jsem se popsat vše důležité a doufám, že se mi to povedlo. S odstupem času jsem možná zjistil, proč některé věci fungovaly, něco nevím dodnes. Všichni se ptají, co jsem dělal zázračného a jinak, jak napsal Martin, ale jediné, v čem jsem se lišil, bylo, že jsem zasekával i menší záběry. Taktiku jsem měl stejnou, ale to, co jsem dělal, mi neskutečně vycházelo. Ať už to bylo přesné nahazování, úspěšnost záseků, rychlost zdolávání, a nebo podebírání ryb. Myslím, že na žádných závodech už se mi nestane, abych na padesát náhozů dostal 41 ryb do vezírku.

Nyní už můžu jen vzpomínat na skvělý týden v tak daleké zemi. Na partu lidí, která fungovala tak, jak se podle mě má. Chtěl bych ještě naposled všem poděkovat, a obzvlášť vám všem za sledování přímého přenosu. To, co se dělo tady na MRKu, nemělo chybu a hnalo mě to neuvěřitelně dopředu. Luca tomu přenosu dodal obrovskou jiskru a jen těžko se něco podobného bude opakovat. Strašně moc jsme chtěli přivézt medaili ve družstvech! Snad se to někdy povede…

S pozdravem Pepa Konopásek

Autor: pepa-konopásek - ®

Diskuse k článku (19 reakcí)

Přečteno: 8 393x
Průměrná známka: 1.07

Související články

Mistrovství světa v JAR 2.část

Podstatné a nejdůležitější je, že krmit větším a středním množstvím vůbec nefunguje.

Co je nového - feeder + obecné
Oznámení - feeder
Vložit oznámení

Na toto místo můžete sami vložit své oznámení ostatním čtenářům MRKu.

Kalendář akcí - feeder
Seznam závodů
Výsledky závodů
Všechny výsledky
Akční nabídky
Všechny slevy a akce
akce, rybarenisleva 28% - křeslo JRC

Za 2 890 Kč s DPH.
Jedná se o rozbalené zboží, které sloužilo jeden den k předváděcí akci. Zboží je ve 100% stavu s plnou zárukou. Původní cena 4000Kč, nyní 2890Kč.


akce, rybareniMivardi HARDCORE - Novinka 2017

Za 941 Kč s DPH.
Nekompromisní robustní podběrák s pevným rámem a odnímatelnou celokovovou tyčí. Je vhodný pro zdolávání kaprů ve vodní vegetaci, kdy je zapotřebí rybu podebrat i s balíkem vodních rostlin. Pogumovaná síťka s velkou životností velmi rychle schne a nepohlcuje zápach. Variabilní dvoudílná tyč.


Doporučujeme prodejnu
Adresář prodejen
Rybářské potřeby - Braunstar s.p. Rybářské potřeby - Braunstar s.p.

Ústí nad Labem, Moskevská 44