Mistrovství světa v JAR 2.část

7.2.2014 - pepa-konopásek

Místo konání: JAR, přehrada Bloemhof
Datum konání: 18.-24. 11. 2013

Složení českého týmu:
Závodníci: Radek Štěpnička, Petr Broumovský, Láďa Hrabal, Martin Maťák, Josef Konopásek
Náhradník: Milan Štěpnička
Státní trenér: Roman Srb
Doprovod týmu: David Kolařík, Franta Pelíšek, Luca Pergreffi s trenérkou Terezou, Martin Štěpnička, Radana Srbová a Věra Papírníková

Je tady úterní odpoledne a my společně vyrážíme na místní farmu. Po příjezdu nás zdraví majitelka, která si s sebou na uvítanou nese malou opičku. Farma je taková malá zoo, zaměřená hlavně na šelmy. Okoukneme tygry a lvy, dáme si na osvěžení pivko, pomazlíme se s malými tygry a u toho všeho pořád dokola probíráme vše, co se děje u vody. Plata jsou od sebe vzdálená dost daleko, a tak každý závodník vidí maximálně na své sousedy po pravé a levé ruce. Zajímá mě, jak se dařilo ostatním z našich, proto se bavíme o tom, co a jak kdo chytil. Po příjezdu na ubytování si dopřávám sprchu a malý odpočinek. Potom jdeme na večeři, dáváme si „žabí hlen“, místní drink.

Následuje menší porada, na které si shrnujeme informace z celého dne. Podstatné a nejdůležitější je, že krmit větším a středním množstvím vůbec nefunguje. Začíná se projevovat nadipovaná kukuřice na háčku a Milan přichází s tím, že moc dobře funguje celou sestavou po náhozu potáhnout – sestava se narovná a krmítko, které po náhozu zapadlo do dna, se z něj vytáhne. David nás informuje o Angličanech a jejich chytání při úterním tréninku. Nachytali 50–60 ryb, nebyl u nich celých pět hodin tréninku, což v místních podmínkách ani nešlo, ale vše důležité jsme se o nich a jejich taktice dozvěděli. Hlavně to, jak krmí a v jaké vzdálenosti chytají. Domlouváme se, že zítřejší špionáž ještě zesílíme – já obětuji první dvě hodiny středečního tréninku a vyrazíme na ně společně i s Romanem a Fandou. Pak ještě každý říká něco o svém chytání a uvádí taktiku na středeční trénink. Velkou výhodou je, že každý z našich závodníků to cítí trošku jinak, takže se zkouší relativně hodně druhů chytání a není potřeba dávat to někomu za úkol.

Po poradě jsem odcházím na pokoj a začíná převazování připravených prutů. Měl jsem pořád menší problémy se zamotáváním sestavy, především při delších náhozech. Hodně jsem o tom diskutoval s Láďou a Martinem. Snažil jsem se o co nejpečlivější navázání a každá šokovka se musela po odchytaném dnu vyměnit za novou. Ještě než jdu spát, přichází Terka a nese mi dárek. Je to místní dip, který míchá náš domácí. Doporučení dostala od Irů. Úspěšně ho používají a docela se jim daří. Zajímavé je, že je dvojnásobně dražší než dipy, které jsme ráno viděli v místní rybářské prodejně. Není to žádný chemický smraďoch, ale příjemně karamelově vonící bílé mléčko. Rada je jasná – mám dipovat kukuřici na háček a část přidávat i do krmení. Říkám si, proč ne, vyzkoušíme… Pár kuliček rovnou nadipuji a jdu konečně spát.

Středa, 20. listopadu

Probuzení. Vedle stolečku místní dip, takže se mi to včera nezdálo. Jdu na snídani a informuji zbytek týmu o nové zbrani. Odjíždíme na box č. 9. Pořád si říkám, že dneska už by to mohlo být o poznání lepší, ale uvidíme. Dorážíme na místo, nosím si věci na plošinu a rozmíchávám si místní krmení. Rozděluji ho na dvě části: jednu bez posilovače a druhou s místním dipem. Rozbaluji pruty, které neklipuji, a připravuji si vše potřebné okolo.

Je asi 9:30 ráno, mám vše připravené, a tak společně vyrážíme k boxu č. 15, kde sedí nabitý tým anglických profíků. Nejvíc mě překvapuje, že u nich není zástup špionů z ostatních zemí a třeba i místních diváků. Je to velký rozdíl oproti MS v plavané, kde jsou pořád pod neskutečným dohledem. Říkám si, že je to možná dobře pro nás, a s velkým soustředěním se snažím sledovat vše důležité. Dalekohledem se snažím obhlédnout hlavně montáže, víc se toho ale vidět nedá. Zajímavé bylo sledovat anglický tým při jejich minischůzce. Vzali kbelík s krmením a šli úplně bokem. Vysvětlovali si něco ohledně chování krmení ve vodě, možná, i s použitím barvy. Jsou to ale jen mé odhady, byli moc daleko.

Blíží se krmení, proto si všech šest anglických závodníků pěkně rozdělujeme. Já mám na starost č. 1 a č. 2, David si bere č. 3 a č. 4 a Roman s Fandou č. 5 a č. 6. Nejsou od sebe nijak daleko, ale chceme mít dokonalý přehled. Vše mají rozdělené po dvou lidech, kteří dělají zhruba to stejné. První systém při základním krmení byl vůbec nekrmit, maximálně jedním krmítkem. Druhý systém byl zakrmení středním množstvím asi pět krmítek na lovné místo. To mě dost překvapilo, protože celou dobu jsem slyšel, že krmili jen minimálně. Nikdo nechytá, všichni čekají, až uplyne deset minut (doba pro krmení), a potom teprve začínají chytat.

Začátek je velmi pozvolný a první ryby se začínají objevovat u závodníků, kteří měli nakrmeno nejméně nebo středně. Po hodině chytání je situace podobná, ale všichni už mají rybu. Zbytečně nepřehazují a čekají na záběr. Vzdálenost, ve které chytají, je podobná, odhaduji ji tak na 42 metrů. Určitě nejde o žádné rychlostní chytání, ale ryby pravidelně přibývají celému týmu.

Chytá se necelé dvě hodiny, když odjíždíme. Myslím, že mi to dalo hodně, protože vlastní pohled na věc je to nejlepší. Jsme domluvení, že David se tam vrátí na poslední hodinu. Dorážíme na náš box, v krátkosti sděluji ostatním, co jsem viděl, a jdu chytat ve chvíli, kdy trénink probíhá už dvě hodiny. Krmím, posílám do vody dvě malá krmítka s nadipovaným krmením a třetí nához už letí s kukuřicí na háčku. Je to neskutečné, ale do pěti minut mám první záběr. Jsem však nedočkavý, nepočkal jsem si na hokejku, takže rybu jsem netrefil. Nahazuji znovu a záběr opět přichází, ale zase se stejným výsledkem. Na třetí nához už tahám kapříka, pohodička…

Ryby mi berou a mám radost, takže se úplně nesoustředím na každý záběr a sděluji Romanovi, že vše funguje, ale rybář na břehu, slušně řečeno, nic moc. Poslední hodinu mi to slábne, a tak zkouším chytat Legendem z dálky, a dochytávám ještě dva kapříky.

Začal jsem chytat na 65 metrech, což byl asi jediný rozdíl oproti chytání Angličanů, ale nějak se mi blíž chodit nechtělo. Kluci z týmu také něco nachytali, takže oproti prvním dvoum dnům máme zlepšení. Já jsem za tři hodiny chytání navážil 15 kg a byla to asi největší váha v okolí. Vedle nás seděl tým Nizozemska (aktuální mistři světa) a bylo vidět, jak se neskutečně trápí.

Balíme věci, odpolední trénink by byl zbytečný, a jedeme se na chvilku projet do volného safari. Největším zážitkem z této cesty po polňačce se jednoznačně stává setkání s nosorožci. Bylo neskutečné vidět na vlastní oči, jak jsou velcí, vidět je ve volné přírodě.

David nám ještě sdělil, že Angličané poslední hodinu chytali kapry ve velkém stylu a rozdíly mezi nakrmenými a nezakrmenými místy se postupně dorovnaly. Když jsme přijeli na ubytování, chtěl jsem si jít na chvilku lehnout, ale Luca mi oznámila, jak na místní řece berou neskutečně sumci. Na tohle slyším velmi rychle. Vzal jsem dva pruty, spoustu žížal a vyrazili jsme. Mělo to být asi tři kilometry od našeho ubytování, takže vlastně „za barákem“. Odbočili jsme z hlavní silnice podél místního Sparu (obchod s potravinami) a pak přišla zatáčka do pravého úhlu. Jak Luca odbočil, zasvítilo nám do očí zapadající slunce, což bylo stejné, jako když vám do očí zasvítí baterkou. Pak se jen ozvala velká rána a na kapotě auta nám přistáli dva místní hoši s nějakou motorkou. Vše se naštěstí obešlo bez většího úrazu, odneslo to jen pár plechů. K řece jsme se ani nedostali, ale zážitků bylo moc. U večeře jsme měli o čem vyprávět.

Jinak klasický režim. V klidu večeříme, ten z týmu, kdo ulovil prvního kapra, platí rundu „hlenů“ a jdeme na poradu. Každý den mám pocit, že se to někam vyvíjí a každý z kluků chce pracovat. Hodnotíme si celý den i s chytáním Angličanů, rozdělujeme si místa, určujeme si vzdálenost chytání. Končíme s krmením Sensas, které se neosvědčilo. Budeme mít připravené krmení se zelenou barvou, které začalo fungovat Martinovi. Po poradě jdu vše opět převázat a zase malinko pozměňuji koncové sestavy. A konečně se dostávám do postele.

Čtvrtek, 21. listopadu

Ráno je pořád stejné, slušná snídaně, na které jsme společně s dalšími týmy jako Španělsko, Německo, Itálie a Irsko. Pohled na španělské slečny je vždy po ránu moc příjemný, takže se vstává dobře.

Dnes máme box č. 11. Je to sektor D, sedíme dál od forhontu. Opět věřím, že to dneska bude lepší. Máme už dost informací a ryby už by mohly po třech dnech krmení dojíždět. Já mám připraveno to samé jako ve středu, to znamená polovinu krmení s dipem a do zbytku obyčejného krmení přidávám barvu, která fungovala Martinovi. Zaklipováno mám na 60 metrech a vše je připraveno.

Na začátek dávám tři krmítka a čekám na záběry, ale najednou se nic neděje. Vedle mě sedí Milan Štěpnička, který chytal každý trénink ryby, a teď je na tom stejně jako já. Záběry prostě nemáme, i když zkoušíme všechno možné. Už jsem tak věřil, že jsme našli cestu k africkým kaprům, ale prostě nic. Když mám po třech hodinách jednoho kapříka, opět beru do ruky záchranu, prut Legend, a přidávám v dálce během hodiny tři ryby. Obcházím ostatní. Ti jsou na tom lépe, proto od nich zjišťuji co a jak.

Začínám balit trošku dřív a vše mi pěkně vrtá hlavou. Opět se k nám dostává informace, jak Angličané zase zachytali. Naší neskutečnou výhodou, a pro mě obzvlášť, je David, který u nich strávil celý čtvrtek. Donesl mi přesný rozpis, a když jsem zjistil, že nejlepší Angličan měl okolo šesti kaprů a ještě nějakou yellow fish, jsem zase v klidu. Pokud bych hned od začátku chytal v dálce, nachytal bych stejný počet v pohodě také a to mě uklidnilo.

Po příjezdu si dávám rychlou sprchu a jdeme na slavnostní zahájení. O něm se nijak zvlášť rozepisovat nebudu. Bylo hezké a zajímavé, video i fotky jste mohli vidět. Osobně už jsem se čím dál víc soustředil na závod. Pořád jsem se nemohl zbavit myšlenky, že se to může celé otočit, a stále jsem moc nevěřil tomu chytání na náhodu v dálce.

Večer máme klasickou poradu a důležitou přípravu na páteční oficiální trénink, který jsem chtěl brát velmi zodpovědně. Jdeme na box č. 4. Zleva na č. 3 mají být Angličané a na pravé straně box č. 5 s JAR. Nemohli jsme si přát víc. Na poradě si odsouhlasíme vzdálenost, která by měla být ideální, přibližně 45–50 m. Navrhuji, že půjdu na 80 metrů a sednu si mezi Angličany a naše kluky. Říkal jsem si, že to asi bude velká výhoda, ale už jsem si tady pár věcí myslel a pak to bylo naopak. Je konec porady a já jdu zase vázat. Vytahuji i jiné feedery než Lared. Chci chytat daleko, ale kdyby mi to nefungovalo, půjdu na kratší vzdálenost, na které můžu chytat bez problémů na Virtual Feeder. Možná se to někomu bude zdát divné, protože montáže jsou celkem jednoduché, ale vážu dvě nebo tři hodiny a pak jdu spát.

Pátek, 22. listopadu – Den oficiálního tréninku

V noci mě začínají kousat komáři. Nevím, jak je to možné, ale musím na sebe před spaním nastříkat dost repelentu, abych měl klid. Ráno si dávám radši sprchu a pořádně se myji. Mám strach, aby to ze mě ryby necítily. Ještě snídaně a před odjezdem pozdrav od pana Jelínka, který si dáváme každé ráno. Na výběr je hruška, nebo meruňka.

Dorážíme na místo. Mým sousedem je Phil Ringer a vpravo pak Radek Štěpnička. Velikým rozdílem oproti ostatním dnům je vítr a počasí. Beru si i bundu, což je po dnech pařáků a spáleném celém obličeji opravdu velká změna. Svůj záměr chytat na 80 metrech měním na 70 metrů. Je to maximální vzdálenost, v jaké jsem schopný chytat v tomto větru relativně přesně. Na krmení dávám tři krmítka čistého krmení bez dipu. Čtvrtý nához už je s kukuřicí na háčku a já čekám na záběr. Dostavuje se po sedmi minutách, a to jsem mezi posledními z našeho týmu, kdo chytil rybu.

Je to, jako bychom byli na úplně jiné vodě, najednou všichni zdoláváme kapra za kaprem. Chytáme snad víc kusů než Angličané po levé ruce a místní rybáři z JAR nechytají kupodivu vůbec. Já stále zůstávám na své vzdálenosti 70 metrů, ale žádná výhoda to není. Anglický závodník po mé levé straně má podobný počet ryb, ale ty jeho jsou určitě větší, a kluci z našeho týmu chytají na 50 metrech daleko víc kusů! Dochytám celý trénink na 70 metrech s bilancí deseti kaprů a váhou 17 kg. Určitě to není špatné a je to po celém týdnu moje nejvyšší váha. Naši jsou na tom ještě lépe, mají přes 20 kg. Přesnou váhu Anglie neznáme, ale nijak extrémně nás určitě nepřechytají a JAR vpravo jsme výrazně předčili.

Konečně spokojenost a samé pozitivní vyhlídky. Celý náš tým má přes 60 ryb a o tom jsme si mohli nechat jenom zdát. Konečně se projevila i ta moje domněnka, že ryby přijedou. Odpoledne se dozvídáme, jak se celkově nachytalo více ryb po celé trati, ale nic to nemění na našem dobrém pocitu z chytání. Trénink končí, balím si věci a jedeme na zaslouženou odměnu: v místní restauraci si dáváme neskutečně velký a bravurně vypečený steak.

Pokud se chcete zeptat na něco osobně, budu k dispozici během For Fishingu na stánku Colmic. Na For Fishingu proběhne i má přednáška o MS v JAR.

Pokračování v příštím díle