Rybolov v zemi půlměsíce 12.díl

15.12.2013 - Alabalik

Turecko očima mého parťáka

Na závěr seriálu si vám dovolím nabídnout pohled na Turecko, jak ho viděl můj parťák Lukáš. Položil jsem mu za tímto účelem několik otázek. Lukáš má na rozdíl ode mne zkušenosti s lovem ryb na mnoha místech světa, takže může porovnávat. Bude tedy určitě zajímavé, poslechnout si jeho názory.

Lukáši, máš rybářské zkušenosti z mnoha míst světa. Opakovaně jsi například navštívil Itálii a Skandinávii. Jak hodnotíš rybaření v Turecku v porovnání s těmito populárními evropskými revíry?

Rozdílů je tu celá řada. Ty hlavní jsou určitě v lovených druzích ryb, exotičnosti destinace a v neposlední řadě v informacích. Když vyjedou rybáři od nás poprvé na Älandy, Pád, Ebro nebo třeba na Cassien, už mají alespoň nějakou rámcovou představu o tom, co mohou očekávat. Velkou výhodu v tomto směru představuje internet, kde se dá načerpat velké množství informací. Lovené druhy ryb jsou v takových lokalitách většinou stejné, jako ty naše, jen jsou větší a bývá jich víc. Například na deltě řeky Pád se loví především kapři a sumci a metody, které se tam používají, nejsou nijak zvlášť vzdálené chytání třeba na Labi. Proto když jsme před několika lety vyrazili na svou první italskou výpravu, už předem jsme věděli, co a kde budeme chytat, co si máme vzít s sebou a kde seženeme potřebné povolení.
Turecko (nebo minimálně oblast horního Eufratu, kde jsme spolu chytali) je po rybářské stránce prakticky terra incognita. I přes to, že jsme sháněli informace poměrně intenzivně, stále byla naše cesta plná otazníků a spoustu věcí jsme spíš odhadovali.

A ještě prosím o srovnání s exotickými revíry. Jak se liší výprava za rybami do Turecka s rybařením v Africe?

Řekl bych, že to je mnohem srovnatelnější než chytání v Evropě. Cílené rybářské výpravy do Afriky jsem podnikl pouze do Egypta a Keni, ale jelikož prut si s sebou vozím téměř všude, vyzkoušel jsem si i rybolov v Tanzanii, Kamerunu a Zambii.
Největší podobnost je asi právě v tom, že se chytá na neznámých revírech s nulovým rybářským tlakem a drtivá většina ulovených ryb se v Evropě chytit nedá. A velký rozdíl je určitě v bezpečnosti. Rozsáhlá část afrických zemí má obrovské problémy s kriminalitou, leckde jsou ozbrojené střety, hmyz, hadi, paraziti, nemoci… Je toho dost, navíc často stačí k problémům jen to, že jste běloch…
Zato v Turecku jsem byl přístupem místních opravdu příjemně překvapen. Nikdo se nás nesnažil podvést nebo okrást. Naopak všichni byli ochotní a přátelští. Vlastně asi jediné riziko, na které jsme narazili (pomineme-li nepříliš pravděpodobné uštknutí jedovatým hadem), by mohlo být setkání se zdivočelým nebo pasteveckým psem.
Další rozdíl je určitě také mnohem nižší finanční náročnost Turecka.

Přívlač z těžko schůdných skalních srázů na horním Eufratu.


Lukáš prohlíží úlovek hrotočelce z přehrady Karakaya.

Využij této příležitosti a pochlub se čtenářům svými exotickými úlovky. Co konkrétně jsi v Africe ulovil?

K chlubení toho moc nebude. Dvou nejznámějších afrických ryb, nilských okounů a „tigerfishů“, jsem sice chytil poměrně velké množství, ale všechny byly spíš z kategorie dorostenců. Největší tygří ryba měla 55 cm a velikost svého největšího okouna ani nevím, ale velký nebyl.
Osobně si asi nejvíc vážím výstavního exempláře perutýna ohnivého z Rudého moře a jakési parmy z horské oblasti na hranici Nigérie a Kamerunu, kterou se mi nepadařilo blíže určit. Nebyla rozhodně nijak obrovská (měřila 62 cm), ale za daných podmínek (rozbitý prut, opravdu velice silný proud a neustále útočící hejno malarických komárů) jsem moc nedoufal, že ji zdolám.

Které místo v Turecku na Tebe udělalo největší dojem nebo kde se Ti nejvíc líbilo?

Největší dojem – rozhodně Munzur. Naprosto fantastická řeka zasazená do scenérie čtyřtisícových vrcholů. Nádhera.

Co Tě v Turecku nejvíc překvapilo?

Překvapilo mě tam spoustu věcí, ale nejvíc asi to, jak málo byly oblasti, ve kterých jsme byli, navštěvované cestovately a turisty. Cestuji poměrně hodně, ale takto zapomenutých koutů jsem viděl jenom opravdu málo. A zvlášť u tak civilizované země, jakou Turecko je, mě to překvapilo (a rozhodně mile).

Může se stát Turecko populární rybářskou destinací, kam budou klienty vozit i cestovní kanceláře?

Těžko říct. Kdo by se před několika lety nadál, že kapraři budou jezdit do Maroka, a děje se to. Takže nemožné to určitě není. Turecko je obrovská země, která má po rybářské stránce rozhodně co nabídnout, ale nemyslím si, že by tam byly lepší revíry na sumce a kapry, než jsou ty evropské. Hlavní potenciál bych viděl v parmě štikovité, která byla největším lákadlem i pro nás. Pokud by se podařilo vypátrat místa s jejím nejvyšším výskytem a určit spolehlivou metodu jejího lovu, jistě by se našlo dost lidí, kteří by tuto velkou a krásnou rybu chtěli ulovit.

Co může být při rybaření na Eufratu hlavní problém z pohledu běžného českého rybáře, který se tam vydá na vlastní pěst?

Určitě jazyková bariéra – pokud by tedy neuměl turecky… Jako další mě napadá právě onen již zmíněný nedostatek informací. Zjistit, kdy, kde a na co chytat, je opravdu problém.

Proč myslíš, že se nám letos na jaře nepodařilo ulovit žádnou větší rybu?

Těch důvodů je asi celá řada. Začal bych tím, že jaro asi nebude nejlepší roční období na lov parem. Tající sníh zvyšuje průtok i zakalení řek a bílé ryby ve tření budou nejspíš pro parmy snadnou kořistí. I většina úlovků, co jsme našli na internetu, byla chycená na podzim. My jsme na podzim z časových důvodů jet nemohli, tak jsme riskli jaro.
Jelikož krajina, kterou Eufrat protéká, není kdovíjak úživná a díky horským přítokům je jeho voda i poměrně studená, předpokládali jsme spíš chudou rybí osádku, jak po stránce druhové, tak ohledně množství. Proto jsme doufali, že parmy nepohrdnou žádnou nástrahou. Největší naděje jsme vkládali do klasické kaprařské metody na pelety halibut a masové boilie a do lovu na mrtvou rybku (nebo filet či korýše). Bohužel to ale byl omyl a v konkurenci spousty bílých ryb nebyly ani mrtvé ryby ani pelety pro parmy dostatečně atraktivní.
Dalším důvodem je také to, že lokalizovat parmu na tak obrovských vodních plochách, jako jsou Karakaya a Keban, chce velké štěstí nebo loď s echolotem a moře času.

Co bys udělal při další cestě na Eufrat jinak?

Tak určitě bych přijel na podzim. A určitě bych s sebou už tentokrát nebral kaprařské ani sumcařské vybavení – to se ukázalo jako zbytečné. Vzal bych si dva vláčáky, jeden na lehčí přívlač (na pstruhy na Munzuru) a jeden tvrdý (na parmy). Možná i jeden prut na trolling, protože pokud by se mi povedlo pronajmout si někde loď, mohla by to být na tak velkých vodních plochách úspěšná metoda.

Opravdu si myslíš, že brát kapráky nemá cenu? Ve spojení s masivní krmnou kampaní by mohla být kaprařská sestava na velké parmy také účinná, ne?

Účinná by být mohla, ale také nemusela. Abychom na to dokázali odpovědět, museli bychom dobře znát potravinové návyky velkých parem. Pokud je nějaká část roku, třeba alespoň na některých místech, kdy parma nemá takovou hojnost živé potravy, mohlo by být chytání na pelety úspěšné. Obávám se ale, že zakrmování by muselo být poměrně masivní, což přináší problém shánění dostatečného množství návnady v Turecku, a nebo její komplikovaný dovoz. Ovšem zase je pravda, že zdolávání parem okolo 30 kg na kaprařské náčiní musí být zážitek! Dokud ale nebude k dispozici dostatečné množství relevantních informací, bude lepší následovat příkladu domorodců, kteří loví velké parmy přívlačí.

Jak se Ti osvědčila cestovní bazuka na pruty, kterou sis koupil speciálně na tuto výpravu? Pojedeš příště zase s tímto zavazadlem, nebo raději sáhneš po teleskopech?

Bazuka byla výborná. Nejen že uchránila všechny pruty před poškozením, ale také jsem se díky ní stal všude centrem pozornosti, počínaje pražským metrem a nejzapadlejším koncem Kurdistánu konče.
Teleskopy nepoužívám. Možná jsou některé dobré a kvalitní, ale já dávám přednost děleným prutům. Na další výpravu bych ale bazuku už asi nepotřeboval, vzal bych si míň prutů, takže by mi stačil jen cestovní tubus.

Co říkáš na nabídku obchodů s rybářskými potřebami, které jsme navštívili v Elazigu a Malatyi?

Nabídka nebyla nijak oslnivá, ale nějaké ty základní věci tam koupit lze. Přesto bych ale doporučoval komukoli, kdo by se chtěl do této oblasti na ryby vydat, aby si všechno vybavení vezl s sebou a místní obchody bral jen jako variantu, když bude nejhůř…

Jaké jsou Tvé další cestovatelské a rybářské plány?

Teď momentálně Amazonka.

Takže na Turecko jsi zanevřel?

To rozhodně ne. Rád bych se na Eufrat vrátil, jak jen to čas dovolí. I přes to, že jsme nic velkého nechytili, byl jsem z naší expedice nadšený a rád bych zúročil cenné zkušenosti, které jsme tam nasbírali. Mimo to mám s místními parmami ještě nevyřízené účty…

PS: Pokud máte pocit, že nějaká důležitá otázka nepadla, položte ji Lukášovi sami v diskusi k tomuto článku. Odpoví na ni hned po návratu z expedice do Jižní Ameriky.

Text: Zdeněk Micka
Foto: Autor a archiv Lukáše Krafta