Rybolov v zemi půlměsíce 11.díl

- Alabalik

Rybářský průvodce po Istanbulu

Rybářský cestopis z Turecka by nebyl kompletní, pokud bychom se alespoň v jednom díle nezmínili o Istanbulu. Předpokládám, že tohle místo je pro většinu čtenářů tohoto serveru mnohem dostupnější než povodí Eufratu. Nebudu proto tentokrát popisovat vlastní zkušenosti, ale zvolím formu tematického průvodce. Mým cílem není přesvědčit vás o kvalitách toho revíru, ale spíše ukázat, že toto město na Bosporu je zajímavé nejen pro milovníky historie a památek, ale může být atraktivní destinací i pro rybáře. A to bez ohledu na to, zda přijedou s vlastními pruty, nebo jen tak „na čumendu“.


Nábřeží Eminonu u Galatského mostu je vždy plné rybářů, kteří loví v zátoce Zlatý roh malé makrely.

Istanbul je jediné velkoměsto, které leží na dvou kontinentech. Na asijskou a evropskou část jej rozděluje Bosporská úžina, důležitý průliv mezi Černým a Marmarským mořem. Starobylé centrum města leží u zátoky Zlatý roh. Právě její okolí je po rybářské stránce nejzajímavější. Nábřeží nabízí mnoho úseků vhodných k lovu, nachází se tu řada přístavů a některá ukotvená plavidla slouží jako malé rybí restaurace. Najdete tu také dva bohatě zásobené rybí trhy, a to poblíž obou konců Galatského mostu, který spojuje protilehlé břehy této zátoky.

Kouzlo rybích trhů

Menší trh leží vlastně skoro přímo u východního vstupu na most. Ten větší je součástí Egyptského bazaru (Misir Çarşi). Na rozdíl od sousedního Velkého bazaru (Kapali Çarşi) není tato obchodní plocha zaměřená na turisty. Tomu odpovídají ceny, atmosféra i vystavené zboží. Egyptský bazar nabízí vše, co potřebuje tradiční turecká kuchyně, tedy kvalitní potraviny domácího původu, exotická koření, sýry, zeleninu, drůbež i skopové. Několik uliček patří také stánkům s rybami. Těch sladkovodních zde najdete minimum, většinou jde o úlovky z Černého moře. Ve Středozemním moři (tj. podél slavné „turecké riviéry“) už dnes vody příliš bohaté nejsou. Kromě ryb ulovených do sítí (mořský okoun, černomořský pstruh, pražman) jsou zde také ryby z klecových chovů. Turecko je například jedním z největších producentů mořského cejna (Sparus pagrus pagrus, turecky fangri).


Lov v zátoce Zlatý roh má zvláštní kouzlo, neboť se odehrává v historickém centru orientálního města.

Na Egypském bazaru se prý občas objeví i jeseter. Kaspický kaviár je na pultech stále, ale ceny jsou astronomické. Většinou jde o zboží z Íránu a Ázerbajdžánu. Velmi zajímavá je také ulička, kde prodávají humry, krevety i mnoho druhů slávek a ústřic.

Návštěvu bazarové čtvrti je možné spojit s prohlídkou některého obchůdku s rybářskými potřebami. Na prodejny s tímto sortimentem se snadno doptáte, pokud budete vědět, že je Turci nazývají balik malzemeleri. Další krámky objevíte i ve čtvrti Fatih, Aksaray nebo poblíž Taximu.

Pokud zavítáte i do asijské části města, nezapomeňte navštívit rybí trh ve čtvrti Üsküdar, který je součástí obchodní plochy Mimar Sinan Bazar. Budete potřebovat hodně štěstí, abyste tu narazili na nějaké ryby z povodí Eufratu. Ale občas až sem doputuje pár kousků parmy štikovité, jejíž maso je velmi vyhledávané. Nabídku tvoří především mořské ryby. Nečekejte však žádné gigantické žraloky a mečouny. Docela často však lze narazit na velkého platýse. Samozřejmostí jsou regály plné obrovských duháků. Kusy kolem sedmdesáti centimetrů patří k běžnému standardu.


Pěkný rybí trh se nachází i v asijské části města, ve čtvrti Üsküdar. Ptejte se na Mimar Sinan Bazar.

Čudly a delfíni

Ani v Istanbulu není k amatérskému rybolovu potřeba žádné zvláštní povolení. Dobrých míst ovšem není mnoho a musíte se připravit na pořádný nával. Především o víkendech a ve večerních hodinách lemuje nábřeží kolem Galantského mostu doslova les prutů. Za dobré místo jsou považována všechna zábradlí těsně u vody. Občas je mezi nimi malá mezera se schůdky či moly na nastupování do člunů. Na tato místa pozor. Kameny pobřežní zdi jsou porostlé kluzkým povlakem řas a stačí jeden chybný krok a jste po krk ve vodě. Sám jsem byl svědkem podobné události.

Nepopulárnějšími žhavými místy jsou galerie přímo na Galatském mostě. V každou denní hodinu zde můžete vidět desítky mužů s pruty nahozenými přes zábradlí, viz následující odkazy:

Rybolov s výhledem na záliv a lemovaný mešitami a minarety je zážitkem. Má zvláštní atmosféru a dobře se v něm odráží společenská povaha Turků. Zatímco český rybář je tichá bytost, jež v osamění zadumaně sleduje hladinu, obyvatel Istanbulu rybaří nejraději v davu, za hlučného debatování s přáteli. Stále je při tom v pohybu, často přehazuje udici, pije čaj, telefonuje, smlouvá s pouličním prodavačem preclíků, odbíhá do vedlejšího obchodu sledovat na obrazovce vývoj fotbalového utkání atd.

Nechcete-li v Istanbulu zůstat jen v roli pozorovatele, můžete sami zkusit štěstí. Přímo na mostě je možné zapůjčit si vše potřebné, od prutu po návnadu. Nečekejte žádné velké úlovky. Z mostu se loví především malé rybičky sotva větší než prst. Jde o druh stříbrné makrely, které se turecky říká istavrit (latinsky Trachurus trachurus, anglicky horse mackrel). Montáž má více návazců, takže někdy se vytáhne i několik drobných makrelek najednou. Jiné úlovky jsou naprostou raritou.

Mimochodem, z mostu lze údajně občas pozorovat dovádějící hejna delfínů. Tvrdí to některé turistické průvodce i domorodci. Osobně jsem je bohužel neviděl.


Bosporská úžina dosahuje místy hloubky až 120 metrů, je dlouhá 31 kilometrů, v nejužším místě měří pouze 660 metrů, avšak v nejširším 4 700 metrů. Jde o rušnou dopravní tepnu.

Přívlač v Bosporu


V přístavech na Bosporu lze levně zapůjčit veslice, ale k rybolovu se hodí spíš motorový člun.

Při rybolovu ve slané vodě je v Turecku nejatraktivnější sportovní rybou mořský okoun (Dicentrarchus labrax, turecky deniz levregi). Může dosáhnou délky až jednoho metru a hmotnosti dvanácti kilogramů. Loví se i ze břehu, buď přívlačí, nebo na rybičku. Někteří rybáři nedají dopustit na krevetu. Nejvíce záběrů prý přichází za rozbřesku nebo těsně po setmění. Přímo ve městě jsou však vaše šance téměř nulové. Je třeba udělat si výlet na Bospor nebo na nedaleké pobřeží Černého moře.

Podobným způsobem, tedy přívlačí nebo pilkrováním, se loví také Pomatomus saltatrix, turecky lüfer. Platný český název této ryby je lufara dravá, starší literatura používá poetičtější jméno modroun tanečník. Lüfer trochu připomíná tuňáka s velkou tlamou. Dorůstá nepatrně větších velikostí než mořský okoun. Vyskytuje se v Egejském, Marmarském i Černém moři, ale údajně mu svou slaností a mírným proudem velmi vyhovuje Bosporská úžina. Kdysi zde byl hlavní cílovou rybou všech rybářů. Jeho maso se pravidelně objevovalo na hostinách osmanských sultánů v paláci Topkapi. V současné době jsou bohužel úlovky větších kusů stále vzácnější a do sítí se loví hlavně droboť kolem dvaceti centimetrů. Nicméně občas velký lüfer ohne prut šťastného rybáře i dnes. A pak to vypadá takto: www.bolbolbalik.com

Lüfer se loví na hloubce, poblíž břehu jen v okolí skalních srázů. Potřeba je loď. Pokud si půjčíte obyčejnou veslici, počítejte s tím, že se ve vlnách neovládá snadno. Vyžaduje to značnou sílu a zkušenosti. Přímo v Bosporu ztěžuje plavbu také množství velkých plavidel. A jak jsem se sám přesvědčil, podceňovat není dobré ani silný vodní proud ve směru z Černého do Marmarského moře, který způsobuje rozdílná teplota vody. K rybaření na moři se hodí jen větší čluny s motorem, což je finančně poměrně nákladná záležitost.

Drsní pytláci

Istanbul není pro typického českého rybáře, který má rád klid. Může poskytnout zajímavé rozptýlení, ale vracet se sem za rybami asi nikdo nebude.

Bosporské úžina je důležitá a rušná dopravní tepna. Podle oficiálních údajů tudy propluje až padesát tisíc lodí ročně. Pěkný šrumec vládne také v zálivu Zlatý roh. Kromě mnoha soukromých a nákladních lodí zde „zahušťuje“ provoz místní mezikontinentální městská doprava. Trajekty několika společností křižují vodní plochu, houkají, kouří a občas se jen zázrakem navzájem nesrazí. Že do vody teče ze všech stran spousta nečistot, snad ani není třeba dodávat.


Na rybích trzích v Istanbulu jsou k vidění především mořské ryby. Většinou jde o úlovky z Černého moře nebo ryby z umělých chovů.

Co na to vše říkají ryby, nevím. Ale ochránci přírody bijí na poplach. V posledních letech se také silně vyostřil jejich spor s rybáři, jejichž počet ve vodách obklopujících tureckou metropoli roste. Problémem nejsou lidé lovící na udici, ale lodě komerčních lovců, které se často dopouštějí nelegálního drancovaní. Katastrofou je hlavně pokračující chytání ohrožených druhů ryb. Aktivisté se snaží zamezit hlavně tomu, aby v sítích rybářů končily malé rybky, které by jinak, kdyby zůstaly v moři, mohly dospět a dál se množit. Proto jsou stanoveny limity, od kolika centimetrů délky se mohou tyto druhy ryb lovit. Namátkové kontroly ovšem ukazují, že většina rybářů a obzvláště větších rybářských společností tato nařízení vůbec nebere vážně. Dochází tak k fatálním škodám a ve výsledku k dramatickému úbytku větších ryb. Ministerstvo zemědělství přišlo už několikrát s plánem na zpřísnění podmínek rybolovu, ale v praxi to funguje tak, že velké společnosti tato nařízení příliš nerespektují. Podle ochránců se v této hospodářské oblasti angažuje silná a bohatá lobby rybářských velkofirem, která zatím úspěšně brání tomu, aby se přísná vládní omezení promítla do každodenní reality.

Aktivisté to však nevzdávají a jejich protesty nabývají na intenzitě. Mnohdy teče i krev. V loňském roce skončil dokonce tento dlouhodobý spor ozbrojeným útokem na šéfa jedné z organizací, která bojuje proti pytlačení. Ahmet Aslan, který je sám profesionálním rybářem a stojí v čele asociace bojující proti pytlákům už třicet let, střelný útok přežil, ale přišel o oko. Atentát měl být nepochybně varováním ostatním aktivistům, aby pytláky nechali na pokoji, jinak skončí stejně. 


Běžným zbožím je pražman (turecky çupra nebo též çipura) a mořský okoun (levreg).

Endemický ježdík a piraně

Když budete mít dostatek času, stojí za to vyrazit za sladkovodními rybami do okolí města. Je to přeci jen něco jiného než urban fishing ve špinavém moři. V evropské části Turecka, která se nazývá Thrákie a leží na jih od bulharských hranic, plavou podobné druhy ryb jako u nás. Vyhledávaným úlovkem je zejména candát. Za místní raritu lze považovat endemický druh ježdíka (Gymnocephalus cemua), kterému Turci říkají trakya levregi. Žije v tekoucích a brakických vodách a dosahuje údajně až 35 centimetrů. Přímo na okraji města najdete několik přehrad. Největší z nich je Alibey Baraji, její hladinu přetíná byzantský akvadukt, který dnes slouží jako most.

Mnohem lákavější cíle však leží za asijským předměstím. Bohaté úlovky nabízí především obrovské jezero Sapanca (45 km²). Vyplňuje tektonickou propadlinu a jeho hloubka dosahuje místy až 52 metrů. Z jezera Sapanca jsou často hlášeny úlovky kapitálních kaprů. Má sladkou vodu, ale podle celkem věrohodných zdrojů v něm přesto přežívají i některé mořské druhy, například jehlice (rod. Syngnathidae). Jaká je celá jeho rybí obsádka, uvádí tato stránka: www.wikipedia.org


Jako somon (turecký výraz pro lososa) bývají na rybích trzích mylně označováni kapitální duháci.

Nedávno proběhly tureckými médii senzační zprávy o tom, že se v jezeře Sapanca vyskytuje také dravá piraňa. Několik těchto ryb tam bylo totiž rybáři prokazatelně ulovili do sítí. O jaký druh přesně šlo, nebylo specifikováno, ale přiložené fotografie ukazovaly opravdu nebezpečně vyhlížející dravce s ostrými zuby. Turečtí odborníci veřejnost uklidnili prohlášením, že jihoamerické piraně nemohou přežít v jezeře Sapanca po delší dobu, a naprosto vyloučili, že by se v něm dokázaly rozmnožovat. Patrně je tam vypustil nějaký vtipálek.

Zvláštní ovšem je, že se nejednalo o první ani poslední hlášení výskytu tohoto rybího druhu v Turecku. Piraně už byly uloveny i na dalších jezerech v blízkém i vzdáleném okolí Istanbulu. Letos například ve vodách Iznik Golu. Takže pozor, ať se nevrátíte z rybářského výletu do Turecka bez prstu!

Text: Zdeněk Micka

Foto: autor a Jiří Prokop

Autor: Alabalik - ®

Diskuse k článku (11 reakcí)

Přečteno: 8 646x
Průměrná známka: 1.54

NRybolov v zemi půlměsíce 12.díl

Na závěr seriálu si vám dovolím nabídnout pohled na Turecko, jak ho viděl můj parťák Lukáš.

NRybolov v zemi půlměsíce 10.díl

Počet rybích druhů je přehrada Karakaya mnohem bohatší než výše položený a chladnější Keban.