Vážíme si malých ryb?

27.11.2013 - Milan Tychler

Ani zdaleka ne všechny ryby, které ulovíme, jsou z kategorie trofejí nebo těch, nad kterými srdce skutečně plesá. Takové úlovky jsou vzácné. Ale stále se setkáváme s rybami, které v podstatě bez většího zájmu prostě jen zbavíme háčku a pustíme je do vody. Denně tak můžeme být všichni svědky toho, jak se s rybami zachází. Některým rybářům je prostě zatěžko použít podběrák, podložku, namočit si ruce a místo toho, aby rybu šetrně zbavili háčku nebo raději uřízli vlasec, když je ryba zaseknutá hluboko, rvou háček ven pomalu i s vnitřnostmi, přestože pean nebo něco podobného s sebou jistě mají. Ryba pak letí vzduchem, nebo se dokonce musí sama po štěrku doplácat do vody. Občas je jí milosrdně „pomoženo“ nohou. A netýká se to jen drobných ryb, jako jsou třeba plotice a cejni, ale i malých kaprů.

Já tomu stále nějak nerozumím. Kdekdo si stěžuje, že kaprů se vysazuje málo a že se vysazují jen malí kapři, a přitom se chovají, jako by je chtěli zabít ještě před tím, než poporostou alespoň o pár centimetrů. Jako by si vůbec neuvědomovali, že k tomu, aby ryba rostla, potřebuje být především v dobré kondici, a ne se po dlouhou dobu zotavovat z pobytu na břehu. Když se k rybě zachováte nešetrně v pozdním podzimu, může se stát, že ani nepřežije zimu. Dost na tom, co ryby schytají při vysazování. Až na jaře, nebo i kdykoli jindy v roce, uvidíte proplouvat na hladině a okolo břehu ryby doslova porostlé plísní, věřte, že za tím s největší pravděpodobností stojí někdo z našich kolegů rybářů.

Jako rybářská stráž s krajskou působností jsem se už setkal s ledasčím. Nikdy neotravuji rybáře na břehu nesmyslnými kontrolami. Jsou věci, které řeším jen upozorněním a napomenutím bez zbytečných řečí, ale pokud mám někomu zadržet povolenku, je to právě pro to, jak se chová k uloveným rybám.

Děti v rybářských kroužcích trpělivě učíme jak rybám neubližovat, a staří chlapi se chovají jako neandrtálci. I když ti by asi ulovenou rybu hned zabili a netrápili ji. Jak se může takový člověk vůbec nazývat homo sapiens, tedy člověk rozumný? Snad má rozum, ale proč mu právě tady schází? To je tedy otázka.

Být rybářem neznamená přece jen chytat ryby, tak jako pro myslivce není myslivost jen otázka střílení zvěře. Pro mnohé z nich je to až to úplně poslední. Jenže u rybářů je to z nějakého mně neznámého důvodu úplně jinak. Nejsou to hospodáři, nechrání ani ryby, ani vody a živočichy okolo ní. Teď to prosím na sebe nevztahujte všichni. Já dobře vím, že nejsou všichni stejní. Ale rozhlédněte se okolo sebe, co se u vody děje. Mnohým už je zatěžko i jen přijít odpracovat si brigády. Proč taky ne, když se dají zaplatit. Opět je mi jasné, že ne všude jsou brigády potřeba a někdy mohou být peníze pro organizaci prospěšnější. Anebo si vemte členské schůze. Kdeže jsou ty časy, kdy na nich bývalo plno. Dnes to vypadá, že život organizace nikoho moc nezajímá. Ale měl by. To je to místo, kde si můžete stěžovat na to, co se děje, a žádat nápravu. Tam je třeba na věci poukázat a také navrhnout řešení. U piva má řeči každý, ale pak dělá, jako by se ho nic netýkalo.

Chápu, že někdo nemá chuť se sdružovat a organizovat. Jenže chcete-li využívat práci komunity, je snad docela přirozené se na ní i nějak podílet. Avšak stát se dneska členem rybářského svazu a chytat ryby je jen otázkou peněz. Dříve to tak jednoduché nebylo. Já už to sice nepamatuji, ale kdysi se za nového adepta musel zaručit člen spolku a adept pak rok čekal. Počet členů byl omezený, takže někdy to trvalo hodně, hodně dlouho. Dnes v podstatě nemůžete ani nikoho odmítnout, a tak máme mezi sebou lidi, kteří si to nezaslouží. Ano, rybářská stráž by měla pracovat, trestat, sbírat povolenky. To jistě většinu z vás napadne. A už jste proti někomu takto represivně postupovali? Zvládli byste sami to, co chcete po jiných?

Není to tak snadné a leckdy jsou to hodně, hodně nepříjemné situace. Já jsem vděčný všem, kteří to ve volném čase a zadarmo pro nás všechny dělají. Ono se to zdá být jednoduchou věcí, ale nic na světě není černobílé a emoce pracují, jako právě teď. Nechal jsem se unést a to nebylo mým cílem. Cílem není ani vyvolat debatu o této věci a poslouchat navrhovaná řešení, protože vím, že každý nějaké má. Ovšem uvést je do praxe, to už je jiná věc. Chci jen, aby se každý zamyslel nad tím, co vlastně u vody dělá, jak se chová k rybám a co udělal pro to, aby se u vody takové věci neděly.

Co mě k tomu vede? Dva hlupáci, se kterými jsem se dnes u vody setkal a po kterých zůstala na břehu spoušť a ve vodě u břehu jeden mrtvý cejn a skomírající plotice. Důsledek jejich zábavy, za kterou si zaplatili. Teď se budou ze své hlouposti zodpovídat, ale je to opravdu nutné? Zkažený den nemají jen oni, ale i já, ale jak z toho ven?