Předem je nutno podotknout, že u nás žádní profesionální rybáři nejsou, tedy co se sportovního rybolovu týká, ale často tak někteří rybáři označují závodníky nebo rybáře, kteří se lovu věnují skutečně hodně. Často kladená otázka adresovaná závodníkům zní: „A na co chytáte?“ Po rychlém vysvětlení, že především na masné červy, hnojáčky, patentky a občas kukuřici, tazatelům nejde do hlavy jedna věc, tedy to, jak je možné třeba na masné červy ulovit během čtyř hodin více než třicet kilo ryb. Jim to tak nejde ani náhodou a zlobí je především rybky opravdu malé, které nemohou ani zaseknout. Následuje další vysvětlování o vnadění, soustředění ryb na jedno místo a další a další věci. Nakonec to většinou skončí u jedné věci – peněz. Tolik krmení, tolik litrů masných červů?! Běžného rybáře jímá hrůza při pomyšlení, že by měl za víkend hodit do vody tolik peněz, skladovat litry červů a žížal, a já se ani nedivím.
Rohlíkové boilie dovede chytit i větší ryby
Na druhou stranu vidím, jak mnoho závodníků a velmi zkušených rybářů napodobujících závodní styl těmito „obyčejnými“ rybáři doslova pohrdá. A to se mi skutečně nelíbí. Nelíbí se mi ani to, jak se ušklebují nad tím, že tihle rybáři chytají na tak „obyčejné“ nástrahy, jako je třeba nějaká extrudovaná pšenice nebo rohlíkové boilie. Nazývají to dědovskými nástrahami a podobně.
Chci ovšem zdůraznit, že ne všichni jsou takoví, ať na té, či oné straně, a v žádném případě nechci tvrdit, že je to tak vždycky. Jen říkám, že se s touto věcí setkávám jak v běžném životě, tak i na webových stránkách v různých diskuzích, a že mě to skutečně zlobí.
Tohle ale není věc, o které chci psát. Kdysi jsem si přečetl jeden chvalozpěvný příspěvek na webu o tom, jak zkušený náctiletý profík s přehledem přechytal „dědky“ na návesním rybníčku, a téměř jsem zuřil a chystal se napsat autorovi něco hezky od plic. Udělal jsem ale to, co dělám vždycky v takových případech – nechal jsem to být, abych vychladl a podíval se na věc trochu s nadhledem. Když udržíte nervy a emoce na uzdě, což každý neumí, a je to také často vidět, začnete možná přemýšlet jinak. Uvědomíte si malou životní zkušenost náctiletých a jejich touhu zařadit se mezi „elitu“. Možná si vzpomenete i na to, že jste v jejich věku nebyli jiní. Mnozí lidé bývají rádi středem pozornosti a mladí a velmi mladí obzvláště. Zapomínají pak snadno na to, že se stávají spíše směšnými. Přesněji řečeno si to vůbec neuvědomují. Oni na to přijdou, ale chce to čas. Myslím, že takovým obdobím si prošel každý, a neplatí to jen pro rybařinu.
Měkčené plovoucí kuličky jsou bezvadné při lovu s krmítky na method feeder
Také závodím a nejčastěji skutečně používám jako nástrahu masné červy. Ovšem jak jsem tak přemýšlel o těchto věcech, uvědomil jsem si, že ani já jaksi netíhnu k oněm „dědkovským“ nástrahám. Ne proto, že bych jimi opovrhoval, ale prostě proto, že nemám velkou potřebu je používat. Nevadí mi, že chytám menší ryby, protože jich je dost a jsou mezi nimi i slušné kousky. Tato nástraha mi umožňuje, abych se na rybách skutečně bavil. A pak jsem si řekl: „Tak víš co, vyzkoušíme si něco z toho, nač nechytáš, ať vidíš, co tě čeká! Vždyť už jsi v podstatě také dědek.“
Lisovaný rohlík je skutečná klasika
Hned následující víkend jsem vyrazil k místnímu rybníku vybavený foukanou kukuřicí, pšenicí, také nějakou pufinkou a k tomu ještě lisovaným rohlíkem, který jsem už dávno nepoužil. Vzal jsem si jen jeden feederový proutek s tím, že nebudu chytat nijak daleko od břehu a spíš se budu snažit chytat přesně, zhruba na dvaceti metrech. Když jdu k vodě odpočívat, nemám v úmyslu si situaci nijak komplikovat dalekými hody. Někdo naopak chytá daleko s cílem dostat se k větším rybám a nevadí mu, že má méně záběrů. V tom jsme každý trochu jiný a vnucovat někomu, že právě můj styl je ten správný, se mi jeví jako naprostý nesmysl. Ať si každý odpočívá po svém. Je to jeho právo, a jen proto, že se rozhodl jinak, není přece o nic horší. Nebo snad ano? Rybařina přece neznamená jen aktivitu, ale i odpočinek, takže ať si to dělá každý po svém a vůbec nechápu, jak může být tak samozřejmá věc předmětem diskuze. Trochu jsem odbočil, ale i tohle je často přetřásané téma.
Foukanou kukuřici mají rádi amuři
Ke vnadění si připravím trochu jednoduché základní směsi a ještě ji doplním hrubým spařeným kukuřičným šrotem. Ten si připravím vždycky doma. Prostě ho přeliju vařicí vodou. Mnohem víc pak voní. Přidám ještě něco pražené chlebové strouhanky. Ta směs nakypří a provzdušní. Na provzdušnění je ovšem nejlepší síto. To se mi ale k vodě tahat nechce a dědkové přece takové „blbosti“ k vodě netahají, protože nejsou k ničemu. Já se ale tisíckrát přesvědčil, že spousta věcí se dá dělat mnoha způsoby a všechno jde vždycky udělat líp. Navíc mě to naučila závodní praxe. Takže přes kbelík položím dvakrát přeloženou síťku podběráku a směs přes ni prohodím. Je taková polosuchá, přesně do krmítka, a tak to jde snadno. Celá operace netrvá déle než dvě minuty a výsledek je znatelný. Směs je nadýchaná, bez hrudek a bude se skvěle rozpadat. Asi bych to udělal i rukou, ale to by zabralo trochu víc času. Ten je pro mě pořád vzácný a já jsem přišel na ryby a ne matlat se v kbelíku. Sorry.
Do směsi je třeba přidat hrubý partikl
Jakmile je směs hotová, přidám větší množství vařené pšenice s kukuřicí a naklíčeným konopím. Směs dostanu na místo velkým klasickým feederovým krmítkem tak, že směs v krmítku skoro vůbec neumačkám. Jakmile dopadne krmítko na hladinu, s trhnutím ho vyprázdním. Vytvářím tak krmný koberec, kdy na dně bude hrubší partikl a sypká vnadicí směs bude tvořit jen jakousi kulisu, aby bylo místo atraktivní.
Otevřená krmítka jsou v podstatě krmítka na method feeder
Když je ve vodě dostatek návnady, sejmu krmítko a místo něj připevním na vlasec prachobyčejné spirálové krmítko připomínající srkačku. Rozdíl mezi tímto krmítkem a srkačkou je v tom, že pravá a původní srkačka má krátký návazec, nebo někdy dokonce i dva pevně připevněné návazce ke spirále krmítka. To nemůžu použít a nikomu to ani neradím, protože když ryba utrhne vlasec, bude vláčet krmítko s sebou. Nechci ani domyslet, co by se stalo, kdyby se druhý volný háček někde na dně o něco zachytil… Moje krmítko je na hlavním vlasci umístěné průběžně, takže při nehodě z vlasce vždycky spadne. Je to vlastně takový prapůvodní styl moderního method feederu bez formičky. Teď budou možná někteří přitakávat, ano, jistě, formička je na nic, nač formičku, je to drahé, zbytečné, dříve jsme se obešli… Samozřejmě, obešli. Ale pomocí formičky natlačím do krmítka vždycky stejné množství směsi, vždycky zachovám stejný tvar a výsledkem je, že se mi pak lépe a přesněji nahazuje, což ocení každý, když potřebuje chytat dál od břehu. Přesné nahazování znamená trefovat se na krmené místo, zbytečně ho nezvětšovat a mít tak více záběrů. Opět může někdo oponovat tím, že to trefí tak jako tak a že mu na počtu záběrů nezáleží. V pořádku, ale je proto můj styl špatný? Mě to takhle baví, zrovna tak jako jiné baví sedět a sledovat okolí. Já teď chytám blízko, ale přesto si pro přesné hody vlasec stejně označím.
Velký cejn na rohlíkové boilie
Použiji „dědkovské“ nástrahy v pořadí lisovaný rohlík, pak foukanou pšenici, barevné měkčené kuličky, foukanou kukuřici a nakonec i rohlíkové boilie. Jediné, co dělám jinak oproti „staré škole“, je to, že všechno nastražuji mimo háček. Mimochodem tato metoda také není úplně mladá a úzce souvisí s „vynálezem“ boilie, který se datuje asi do roku 1970. V tu dobu Kevin Maddock a Lenny Midlleton, dnes už také dědkové, hledali způsob jak chytat kapry, aniž by je obtěžovaly drobné ryby. Takže, dědkové, díky! Tento způsob nastražení v kombinaci s krátkým návazcem a otevřeným krmítkem přináší pěkné ryby a na záběry se obvykle dlouho nečeká. Původně jsem očekával, že některá z nástrah bude lepší než ostatní, a trochu jsem se bál u pufované pšenice, že se brzy rozmočí. Ve skutečnosti byly mé obavy naprosto liché a každá z nástrah „chytila“ svou rybu.
Je tedy třeba říct, že mi nástrahy nepřišly ani tak „dědkovské“, jako spíše účelné, protože jsem měl pokoj od drobných plotic a nenasytných zakrnělých cejnků. Jediné, nač si troufli, byla skutečně drobná pšenice, ale i na tu jsem chytil větší rybu, takže to bylo naprosto v pořádku. Nikdy se mi také nestalo, že bych přitáhl zpět krmítko a ještě v něm byla směs. Takže děkuji „podběrákovému“ sítu. Celkově hodnotím toto dopoledne jako jedno z nejlepších za posledního půl roku.
Kapr zabral na foukanou kukuřici
Nebudu dál zdržovat. Původní myšlenka byla prostá – zachytat si s nástrahami, nad kterými někteří moudří „profíci“ ohrnují nos, pomocí nejobyčejnějšího krmítka s jednoduchou směsí. Dá se k tomu říct jen jedno: z mého pohledu nelze žádné nástrahy škatulkovat. Nástrahy jsou prostě nástrahy, a když se použijí vhodným způsobem, mohou být všechny skutečně účinné a to také jsou. To, že někomu nefungují, ale není vina nástrahy. A ještě chci říct, že když někdo nepatří mezi úspěšné a šikovné rybáře, nemusí být hlupák a nezaslouží si opovrhování. Možná kohokoli z nás vysoce předčí v jiných věcech a stále to bude náš kolega, který miluje lov ryb stejně jako my.
