Rybářské nástrahy – Rohlík

16.5.2013 - Milan Tychler

Kdo z nás by někdy nechytal na nějaké to pečivo? Snad každý. Ale máte vůbec alespoň nějakou potuchu o tom, jak se vyrábí takový zcela obyčejný rohlík? Náš národ rohlíky miluje. Asi všichni jsme se s rohlíkem seznámili už v raném dětství. Denně můžete být svědky toho, jak dítě sedící na nákupním vozíku, který tlačí maminka v supermarketu, žmoulá rohlík. A proč ne? Vždyť čerstvý rohlík je opravdová pochoutka.

Jak se tedy takový „obyčejný“ rohlík dělá? Základními surovinami na jeho výrobu je pšeničná mouka, droždí, olej a voda. Celkem jednoduché těsto se v pekárně vymíchá v automatických strojích, což trvá asi šest až sedm minut, a pak se nechá deset minut odpočívat. Vyzrálé těsto se pak porcuje na malé kousky velikosti jedné porce, čili jednoho rohlíku. Tyto kousky přejíždí do předkynárny, kde v ideální a konstantní teplotě předkynou. Tento proces trvá osm až devět minut.

Pak se kousky přesouvají do rohlíkového stroje. Ten z nich vytvoří oválné placky, které se dál strojově rolují. V maličkém rodinném podniku jsem viděl dělat rohlíky ručně, ale popravdě řečeno, je to hrozná práce. Už stočené rohlíky putují zase dál do kynárny. Tam při teplotě 34–38 °C a při vyšší vlhkosti kynou necelou třičtvrtěhodinu.

Po nakynutí se rohlíky ovlaží vodou. Některé se sypou hrubou solí, jiné třeba kmínem nebo mákem a pečou se na páse v peci při teplotě mezi 230 a 270 °C. Na začátku pásové pece prochází rohlíky vodní párou, aby kůrka změkla a byla pružná, protože rohlíky při pečení zvětšují svůj objem a popraskaly by. Po upečení už se rohlíky jen napočítají do přepravek a míří do obchodů, aby si na nich zákazníci mohli pochutnat. Nejlepší jsou rohlíky čerstvé, hned po upečení, ale k nim se hned tak nedostaneme. Máme štěstí, když se k nám dostanou ještě vlažné.

Ne všechny pekárny jsou ale stejné a ne všechny pečou úplně stejné výrobky. Nejsou tedy všechny rohlíky stejné. Setkat se můžete s klasickým doutníkovitým tvarem rohlíku a také rohlíky ohnutými do půlkruhu, což bývalo dříve běžné. Váha běžného rohlíku dlouho bývala 50 g. Nyní je to jen 43 g, a někdy dokonce i méně. Jeho cena se pohybuje od 1 Kč do 3,50 Kč. Nejlevnější jsou rohlíky přirozeně ve velkých obchodních řetězcích, kde je také většinou kupujeme.

Sladký rohlík

Celozrnný rohlík

Jak jsem už napsal, není rohlík jako rohlík. Výraz „rohlík“ pro nás jasně označuje druh pečiva, ale ne jeho skutečné složení. Rozlišujeme tedy obyčejný rohlík, tukový a jeho varianty se solí, mákem a kmínem, rohlík cereální, sezamový atd. v závislosti na tom, čím je posypaný a z jakého je těsta. Za speciální považujeme například pivní rohlík nebo rohlík anglický. Anglický rohlík se zapéká se slaninou a sýrem. Je to skutečná pochoutka, zvláště když je ještě teplý. Pivní rohlík je normální rohlík a jeho složení je často stejné jako u běžného tukového rohlíku, ale je štíhlejší, posypaný solí a více vypečený, takže je tmavší. Je paradoxem, že některé výrobky označované jako „pivní rohlík“ vůbec neobsahují pivo. Pivní se jmenují jen proto, že lahodí s některými pochoutkami k pivu. Jí se i samostatně a má výraznější chuť. Najdete ho jak v supermarketech, tak i v malých pekařských krámcích.

Je zřejmé, že se můžete setkat s mnoha různými rohlíky, a už to není tak jako dříve, že rohlík byl prostě rohlík a byl všude stejný. Každá provozovna je trochu jiná a každá používá svou recepturu, které se drží, a normy jako takové se týkají jiných věcí. Normy upravují především hygienické předpisy, kvalitu použitých surovin a také se tu trochu bojuje s názvy. Jestliže vyrábíte pečivo, které se nazývá celozrnné, musí obsahovat nejméně 80 % celozrnné mouky, jinak jej nemůže takto označit.

Potravinářská inspekce posuzuje to, zda dodržujete vlastní recepturu, a že jich je! Kromě klasické receptury obsahují některé rohlíky už zmíněné cereálie, různé žitné a pšeničné šroty, margarín, cukr, slunečnicová a jiná semínka. Nás jako rybáře ale zajímá obvykle ten zcela obyčejný rohlík, který je, když ho necháte jeden den v igelitovém sáčku, hezky gumový a dá se nastražit jednoduchým zmáčknutím, když je čerstvý a později napařený.

Ryby mají rohlíky také rády. Sám jsem si mnohokrát jako kluk vyzkoušel, že dávají rohlíkům přednost před chlebem. Chléb a rohlíky bývaly zcela běžnými nástrahami a já jsem se na ně něco nachytal! Na rohlík ale vždycky přicházely záběry rychleji a bylo jich více než na chleba. Jedinou nevýhodou rohlíku oproti chlebu bylo to, že na háčku nevydržel tak dlouho jako chléb, zejména při lovu na hladině. Drobné ryby jej z háčku vždycky strhly mnohem dříve než chlebovou kůrku. Proto se k háčku vždycky ještě všelijak přivazoval bavlnkou, což opravdu pomáhalo.

Nastražení lisovaného rohlíku mimo háček

Kostička nastražená do obloučku

Časem se rybáři naučili rohlíky napařovat a stlačovat mezi dvěma prkénky, čímž se rohlíková hmota zhutní. Z rohlíkové placky se pak vykrajovaly malé kostičky, které držely na háčku velmi pevně, a drobné ryby už je nedokázaly tak rychle rozbít. Někdy ale byly tuhé až moc a docela ztěžovaly zásek. Proto se nastražovaly na poměrně velké háčky. Z napařeného a slisovaného rohlíku se dají pomocí speciálních kleští vyštipovat hezké kuličky podobné rohlíkovému boilii. V závislosti na tom, jakou silou a jak dlouho byl napařený rohlík stlačený, získáte kuličky nebo kostičky tuhé, anebo měkčí. Měkké jsou dobré v tom, že se snadno nastražují a dobře se s nimi zasekává, ale ve vodě rychle zvětšují svůj objem a ryby je rychleji strhnou z háčku. S tužšími je to naopak. Zvětšují objem jen málo a déle vydrží. Proto je vhodné nastražit je i mimo háček, stejně a nebo podobně jako rohlíkové boilie.

„Rohlíkové“ kleště

Nastražení rohlíku z kleští

Při napařování celého rohlíku a jeho následné přípravě k lovu lze využít i různé potravinářské barvy a také vůně a ochucovadla. Jednou z možností je také využít práškové dipy. Nastražené sousto se posype speciálním práškem a ten po reakci s vodou vytvoří na nástraze gelový povrch, který může být pro ryby zajímavý, ale také nemusí. Kdysi jsem zaznamenal velký úspěch brzy na jaře s rohlíkovými kuličkami, které jsem namáčel do obyčejného jahodového sirupu. Takto se připravoval rohlík pro lov na klasickou položenou.

Motaná kůrka z rohlíku

Kyprou střídku zmáčkneme pevně k ramínku háčku

Při lovu na plavanou jsem vždycky používal jen měkkou čerstvou rohlíkovou střídku. Prostě z kypré střídky utrhnete malý kousek, napíchnete jej na háček a zmáčknete ho jen na ramínku háčku. Kousek na obloučku musí zůstat měkoučký. Je to bezvadná nástraha při lovu proplaváváním například s boloňkou. Dobrou nástrahou je také rohlíková kůrka. Když vezmete rohlíkovou kůrku a pěkně ji srolujete, vytvoříte tak poměrně kompaktní sousto, které ve vodě oproti střídce ani moc nebobtná. Dá se nastražit jak přímo na háček, tak i mimo něj. Při lovu s jakýmkoli pečivem, tedy i s rohlíkem, je třeba počítat s tím, že ve vodě zvětší svůj objem, a proto je dobře nastražovat spíše menší sousta, aby byla přiměřená rybím tlamkám. Rohlík je skutečně vynikající nástraha a velmi dobře funguje kdykoli v roce. Dokonce i v zimě můžete mít s kousíčky pařeného rohlíku mnohem větší úspěchy než s jakoukoli jinou nástrahou. Rohlíkovou specialitou je především lov kaprů a amurů na hladině a pak také lov tloušťů na plavanou s poměrně velkou nástrahou na háčku.

Když necháte na řece splouvat okolo břehu pomocí splávku kus rohlíku vodním sloupcem, jistě se dříve či později dočkáte prudkého potopení splávku a jeho rychlého ujíždění do strany. Na 99 % pak zaseknete tlouště. Je to bezvadná zábava v létě i v zimě. Nejsme tedy jediní, komu rohlík opravdu chutná.