Krmítkové boilie

- Claune

Při lovu s feederem mě napadla myšlenka nastražovat samotnou návnadu. Chtěl jsem se zaměřit na kapry všech velikostí a částečně vyřadit z boje nenechavou bílou rybu menší velikosti, větší jedinci byli vítáni. Cílem bylo eliminovat použití klasických nástrah jako masných červů a nakládané kukuřice a nechat vše v boji s šupinou na krmítkové směsi.

Částečně jsem hleděl na ekonomickou rovinu a nízké náklady, a částečně také, což bylo u lovu na feeder podstatné, na rychlost záběru, protože na ní závisí důvěra v návnadu a její soulad s nástrahou. Krmítková směs ryby rychle přiláká, a tak jsem této její vlastnosti využil, uvařil jsem koule o průměru 10 až 20 mm a začal experimentovat.



První zkouška proběhla za pár dní. Dorazil jsem na břeh Jizery s velkým očekáváním, jinak než vždycky, kdy mě v batohu hřála krabička s červíky a já byl připraven vytáhnout jako poslední záchranu „slávistu“ a tím zamazat neúspěch hejnem plotic. Tentokrát to nešlo. Byl jsem tam jen já a moje krmítkové kuličky.


Suroviny na výrobu


Tekuté složky nalijeme do směsi


Do vody, ve které povaříme uválené koule, nalijeme sirup


Když koule vyplují na hladinu, posbíráme je


Hotové boilie po šesti hodinách ve vodě stále drží


Pětašedesátník

Na podzim padá listí a člověk, smuten z končících teplých dnů, naráží pohledem na souhru barev všude kolem sebe. Řeka plynula pomalu, místy se točila, někde téměř stála, nevyzpytatelná a tajemná, ta, která nedá nic zadarmo, tak jak ji mám rád. Jako by jí byla lhostejná má snaha, žila dál svým životem a psala dál svůj román, jehož stránky každý rybář tak rád hltá… Čekala s odpovědí na mé otázky a já se tenkrát zeptal: Bude to fungovat?

Místo u protějšího břehu s převislým stromem, s mlýnicí vírů, místo mého domnělého soka. Tam jsem nakrmil asi pěti krmítky směsí, která byla hlavní ingrediencí pro moji třešničku na dortu, měla nalákat a ošálit. Při šestém hodu jsem na vlas, spíš vlásek relativně tenkého návazce (0,16 mm) nastražil svoji novou zbraň. Prvních pět minut se nedělo nic, jen pár drobných drbanců, ale znáte to, byly z těch, které každému skutečnému rybáři rozbuší srdce. Zkontroloval jsem nástrahu. Krásně držela u háčku, jako by si skoro říkala o cvrknutí do kapří tlamy. Nahodil jsem zpět a začal navazovat druhý prut.

Než jsem provlékl poslední očko, letmým pohledem jsem se podíval na špičku prutu a zjistil jsem, že se i v naprostém bezvětří kýve jako za bouře. Neváhal jsem a ihned zasekl. Na břehu se za chvíli objevil krásný cejn kolem půl metru. Na druhý nához se situace opakovala s tím, že druhý cejn byl ještě o něco větší a naměřil jsem mu pěkných 55 cm. Blažený výraz střídal ještě blaženější – funguje to!

Dalších dvacet minut se nedělo nic a já mezitím dostavěl druhou udici a opatřil ji svým novým boiliem stejně jako její družku. Trochu přicházející skepse? Ne.

Asi za deset minut pravý prut zaznamenal klasickou „hokejku“ a po pětiminutovém boji se na břehu objevil čiperný kapří dorostenec ve skvělé kondici. Snad jsem čekal, že bude větší, ale ten hltoun i tak potěšil – k mému údivu spolkl téměř 20mm kuličku, která se mu skoro nevešla do tlamy. Potvrzeno: ryby přijímají tuto potravu s naprostou důvěrou.

Dohodil jsem druhý prut do boje a netrpělivě čekal na rozluštění dnešní hádanky. Na pomoc jsem na krmné místo dohodil hrstičku koulí. Asi za deset minut, když jsem víc než špičky prutů pozoroval šplhající veverku na statném dubu, přišel razantní záběr na pravý prut. Trojnožka s „hřebenem“ se stihla poklonit hladině, tak jak se sluší silnému soupeři, a já skákal za pruty rovnou do bláta na mělčině. Bylo to o pověstný „fous“ a já si vynadal do věčných snílků, kteří asi nikdy nespasí svět. Na druhém konci zbylo jen krmítko a ve vzduchu to známé „co to asi bylo za rybu, kdybych ji tak alespoň spatřil…“ Druhý prut jsem vrátil do boje s grimasou generála po prohrané bitvě a první jsem už do boje nepovolal. Nebe se černalo.

Po deseti minutách se akce opakovala podle stejného scénáře, tentokrát jsem však s „odlshatterhandovským“ grifem zvedl prut a nastartoval kontakt s podvodním druhem. Kapr jako by měl pod ploutví „šupleru“, naměřil si průměr koncového návazce, lehce se zašklebil a rozjel si to rovnou k potopeným větvím. Brzda navijáku pískala jak papiňák a já musel přeladit na hlubší tón. Dotáhl jsem na maximum a chlapík, jako by ocenil můj cit pro hudbu rybářovi nejbližší, zastavil, šplouchl mocně ploutví nad hladinu a rozjel se dělat radost do středu řeky. Tam se mu tak zalíbilo, že se jel projet asi přes půl fotbalového hřiště po proudu. Na nitku u huby jsem moc nesázel, proto jsem mu radši dal prostor a začal „pánbíčkařit“. Má slova a mé vzdechy byly vyslyšeny a po vyčerpávající dvacetiminutovce byl na břehu silný šupináč, jeden z těch domorodců, kteří se nekamarádí s každoroční „dosádkou“. Poctivých „pětašedesát“ na jemné špičky vždycky potěší, o to víc, když se musíte poprat s tvorem, který zná každý kousek řeky a pár let má už ve své domovině odježděno. Co však potěšilo nejvíc, byly kuličky!

Bylo to moje poslední posezení minulého roku a krásné zakončení sezony, které bylo zároveň stimulem pro další experimentování.

Jak na to?

Co budeme potřebovat?


Suroviny na několikahodinový lov

Krmítková směs (řeka), osobně používám nejlevnější Traper River (0,3 dcl ve sklenici), má skvělou konzistenci
2 ks vejce
1 plná polévková lžíce medu
1 plná polévková lžíce sirupu (používám kvalitní sirup YO – malina)
trochu hladké pšeničné mouky

Náklady: cca 40 Kč/kg

To je vše!



Postup

Vejce, med a sirup rozmícháme ve sklenici a postupně je přiléváme do sypké složky. Vyhněteme těsto, ze kterého buď ručně, nebo s rollballem vytvoříme kuličky podle požadovaných průměrů. Lehce zaprášíme moukou a dáme vařit s trochou sirupu, dokud kuličky nevyplavou na hladinu. Trvá to asi minutu.

Poté jsem kuličky sušil po dobu asi dvou dnů a pak už jen úspěšně chytal. Zbytek jsem zamrazil. To je veškerá „věda“! Rychlé a účinné. Nejsem kaprař, ale experimentem ve sklenici jsem zjistil, že koule se začínají rozpadat po šesti hodinách, což by mohlo každého „boilísáka“ potěšit. Recept je dělán tzv. „na sladko“ a je to proto, že Jizera je celoročně studená řeka a „kazozuby“ jí svědčí.

Přeji krásné chvíle nejen u vody

Autor: Claune - ®

Diskuse k článku (162 reakcí)

Přečteno: 39 131x
Průměrná známka: 1.08