S položenou na líny

- Přemysl Čejp

Nejraději lovím líny na plavanou, neb lín se nejčastěji pohybuje v blízkosti zarostlých břehů, kde obírá z rákosí, leknínů nebo napadaných větví drobné vodní měkkýše, larvy vodního hmyzu a jinou podvodní havěť. Je úchvatné sledovat rozvážně se pohybující líny, jak shánějí potravu. Jenže lín je ryba plachá, a tak načapat ho při shánění potravy obnáší mnohdy hodiny trpělivého vyčkávání. Někdy je dílem náhody, že se trefíte do doby, kdy se zrovínka promenádují v blízkosti břehů, a vy máte jedinečnou možnost sledovat tyto krásné ryby při shánění potravy. Lín je totiž v braní nevyzpytatelný. Nemá pravidelné návyky jako cejn nebo kapr, u kterých se dá vysledovat pravidelná doba, kdy na ně můžete jít nebo kdy je snadno přilákáte na zakrmené místo. Lína musíte trpělivě vysedět. Vyčkat, až přijde ta chvíle, kdy se líni objeví u vašich nástrah a vám se podaří nějakého opatrného lína ulovit. Ta chvíle může přijít kdykoliv, ráno, pozdě večer, za deště, před bouřkou nebo netypicky za parného slunného dne. Jenže ne vždy je pro plavanou na lovném místě dostatek prostoru a ne vždy je plavaná při lovu línů účinná. Tehdy přichází na řadu lov na položenou…



Kde líny hledat

I když se voda tváří, že v ní lín nikdy nežil, nemusí to tak vždy být. Lín je schopen přežít i v těch nejznečištěnějších vodách a – hlavně díky své opatrnosti – uniká často a úspěšně nahozeným nástrahám rybářů. O jeho existenci v revíru někdy promluví až vypuštění a následný výlov, případně usilovné pozorování vody a jejích obyvatel. Je až s podivem, jací trofejní líni se někdy v revírech nacházejí, aniž by o nich kdokoliv věděl. Jenže i přes tento fakt línů v našich vodách ubývá a mnohde, kde bylo lína nadbytek, zcela vymizel. Příčinou je buď opakované vysazování sumců, hlavního nepřítele línů, nebo to, že rybáři používají čím dál častěji lepší lovné techniky, a s tím spojená špatná ochrana této krásné ryby (nesmyslná denní hranice ponechání 7 kg). Nechme však politiku politikou, ta patří k pivu. Na ryby si bereme k prutům pohodu a klid. Kde tedy trofejní líny hledat?





Nejčastěji se s nimi potkám na ramenech zarostlých stulíky, na bahnitých rybnících obrostlých rákosím či na hlubokých pískovnách zarostlých řasami. Prakticky se s ním však můžeme potkat na všech typech našich vod. Pro samotný lov však nejraději vyhledávám břehy zarostlé rákosím, které roste daleko do vody. Líni hledají na rákosí vodní šneky a jinou vodní droboť, a tak se jim na takových místech snažím zkřížit cestu svými nástrahami. Zároveň jim rákosí slouží jako úkryt před přirozenými nepřáteli. Lov blízko břehů má výhodu navíc i v tom, že tak blízko břehu se nemotají kapři. Mluvím tedy o příbřežních partiích s mělkou vodou, kde je hloubka do půl metru. I na taková místa však někdy kapři zabloudí. Proto je vždy dobré při lovu na tak krátkou vzdálenost mít správně seřízené brzdy.

Co na ně








Snad každý ví, že top nástrahou na líny je rousnice, vodní šnek nebo čerstvý, voňavý rohlík. Osobně však při lovů línů považuji za osvědčenou a celoročně úspěšnou nástrahu malou peletu black halibut nebo malé feederové peletky o průměru 8–12 mm, které někdy ještě obaluji těstem umíchaným přímo na místě u vody. K tomu si s sebou vozím předem umíchanou suchou směs z rybích mouček (30 %), sušeného mléka (20 %), syrovátky, kukuřičné mouky (10 %), sójové mouky (10 %) a trochy kvasnic. Někdy přidávám i Robin Red (10–20 %). Z tekutých složek používám Maggi, rybí olej (lososí, tresčí aj.), esence v příchuti kaviár nebo krab a důležitá je esence oliheň. Na zahuštění přidávám buď krupici, nebo vajíčko v syrovém stavu. Do těsta nepřidávám vodu, jen tak docílím toho, že se těsto nezačne u vody kazit, když je teplé počasí, a vydrží i do druhého dne. Obalovacího těsta si vždy udělám dva až tři druhy. Jedno s Robin Redem, jedno bez, jedno více obohacené esencemi, jedno slabší a pak je různě kombinuji. Někdy se mi vyplatilo všechno smíchat dohromady a takříkajíc to chuťově přepálit. Línům navoněné věci nevadí, ale je to jak kdy a vždy je potřeba se tomu u vody co nejrychleji přizpůsobit. U línů jde někdy o chvíli – jejich braní může trvat také hodinu nebo třeba i jen půl. Proto je potřebné být na takové chvilky plně připraven. A to neplatí jen pro obalovací těsto, ale hlavně pro dostatek připravených PVA punčošek naplněných peletovým mixem či holými pstružími peletkami, které línům chutnají. Při lovu línů se nevyvarujete častých planých záběrů a tedy i častějšího přehazování. Někdy si PVA ušetřím díky menšímu lisu, kterým si u vody udělám ze zakrmovací směsi čerstvě vylisované pelety. Vydrží nához a ve vodě se snadno a rychle rozpadnou. Zakrmení uzpůsobuji přítomnosti jiných ryb. Pokud je ve vodě hodně perlínů a plotic, nekrmím zakrmovací směsí (šrotem), kukuřicí ani jiným drobným partiklem či peletkami. Použiji výhradně halibutky o větším průměru (12–16 mm). Plotice a jinou droboť se takovýmto zakrmením podaří vyselektovat. Pokud jsou na revíru ve větším množství cejni, krmím jen lehce halibutkami o průměru 16–20 mm. Množství volím podle předpokládaného výskytu cílených ryb.




Kdy na ně







Co se ročního období týče, je to samozřejmě duben, květen, ale za nejlepší měsíc považuji červen. V červnu se někdy vyskytnou dny, kdy nenajdete nástrahu, která by nefungovala. Je to pravděpodobně doba, kdy se líni připravují na tření, a tak shánějí potravu, kde se dá. V letním období jako by línů nebylo. Jsou dny i měsíce, kdy o lína nezavadím. Na podzim se línům již moc nevěnuji, ale i tak si sem tam na ně vyrazím. Jde však už jen o teplé dny, kdy má voda minimálně okolo 10 °C. Denní doba lovu je ošemetná, tak jako počasí. Traduje se, že líni rádi bouřku a po bouřce že jdou nejlépe. Kolikrát jsem u vody mokl, kryl se před blesky, kroupami. Přívaly vody z nebe splavily z břehů všechen hmyz, žížaly, slimáky a jiné pro líny vybrané pochoutky, a nic. Líni nikde. A jindy jsem pak chytal líny v tom nejparnějším dnu, kdy se ani lístek na stromě nepohne, ptáci únavou ani nepípnou a ty zelené potvůrky si v pravé poledne usmyslí, že se nadlábnou… :o) Neexistuje ani pravidlo pro nejlepší denní dobu lovu. Někdy je to ráno, někdy večer, někdy za tmy, někdy v pravé poledne. Lín se prostě musí vyčekat, vysedět, vytrpět. I tak to vždy stojí za to…

S čím na ně


Pruty používám jemnější, s křivkou 1,5–2,5 lb a s parabolickou akcí, aby dokázaly vypružit nečekané výpady línů při zdolávání. Navijáky preferuji s přední brzdou, kvůli snadnější manipulaci, která je u zdolávání línů potřeba. Vlasec dávám o síle 0,22 mm, nejlépe však nějaký pevný fluorokarbon, abychom líny co nejméně rušili viditelností vlasce. Průběžné montáže volím pro nástrahu umístěnou na háčku a montáže napevno pro nástrahu mimo háček. Na montáže používám lehká olůvka o váze 30–40 g, aby bylo nahazování co nejtišší. Přeci jen lovíme blízko břehu, i když nějaké to nahození rybám zase až tak moc nevadí. Na slabé návazcové šňůrky vážu háčky o velikosti 6–10. Lín je „žužlač“, takže je potřeba předložit menší háček, aby snadněji nasrkl nástrahu i s háčkem. Po nahození vlasec vždy dostatečně vypnu, aby byl znatelný sebemenší podrb a mohl jsem tak zjistit pohyb ryb na lovném místě, případně i slabé záběry, hlavně ve studené vodě zjara a v pozdním podzimu. Většinou se ale líni prozradí svými záběry ve formě „padáku“ čihátka. Pak už zbývá jen trpělivě zvedat pruty a čekat, jestli se lín chytil, nebo ne…



Závěr

Jak jsem už zmínil, línů v našich vodách ubývá. Příčin je mnoho a jednou z nich jsme my sami, rybáři. My, kdo může rozhodnout, jestli rybu vzít, nebo pustit. Nechci a nebudu moralizovat, ale je na každém z nás, abychom poznali tu chvíli, kdy už ne, kdy už je lepší lína pustit. Dejme našim potomkům naději, že se i oni budou potkávat v přirozeném prostředí s líny, s těmito nádhernými rybami, které tu jistojistě žily dlouho před námi…



Autor: Přemysl Čejp

Diskuse k článku (55 reakcí)

Sponzorem tohoto článku je www.bejsfish.com.

Přečteno: 14 392x
Průměrná známka: 1.2