Zimní plotičkaření

28.3.2013 - Milan Tychler

Zimní měsíce rybaření nepřejí, ale ti, kdo se nesoustředí jen na lov kaprů na položenou na své oblíbené pískovně a jsou trošku všestrannější, se na rybách pobaví i v dobu, kdy břehy malých říček zasype sníh.

Abych pravdu řekl, mými oblíbenými měsíci nejsou ani prosinec, ani leden, a není to ani únor. Nicméně i v těchto měsících, je-li to možné, vyrážím k vodě, jak to jen jde. V tu dobu navštěvuji menší stojaté vody, pokud nejsou pod ledem, ale nejraději malé říčky. Na stojácích lovím pomocí winklepickeru na hlubších místech nacházejících se blízko břehu a i na říčkách hledám hlubší místa, protože právě tam se dá očekávat nějaká ryba, která bude ochotná zabrat i v zimě. Mou zimní rybou je plotice. Tato hezká ryba bere po celý rok a i v době, kdy skutečně mrzne, se dá přemluvit k záběru.

Má první zimní cesta za ploticemi v minulém roce vyšla přesně na Mikuláše. Bylo to v době, kdy se na jižní Moravu snášely první sněhové vločky. To mi samozřejmě nevadilo. Vločky, které se po dopadu na zem hned nerozpouští, jsou v tuto dobu vždycky lepší než nepříjemný déšť. Vyrážím jen na krátko k malé říčce a doufám, že se nějakého záběru dočkám. Pokud ano, budu moct říct, že jsem byl v tomto úseky říčky dneska jistě první, protože čerstvou sněhovou pokrývku ještě neporušila ani jediná lidská stopa. Jdu jen nalehko s kraťoučkým lehkým proutkem, který mám připravený na plavanou. Žádné krmení, žádné komplikované sestavy. Jen lehoučký půlgramový splávek, na malém navijáčku dvanáctka, broček, háček a několik různých nástrah. Vyzkouším masné červy, kukly a nesmím zapomenout na měkká zrnka kukuřice z plechovky. Někdo se nad kukuřicí asi podiví, ale já na ni nedám dopustit ani v té nejtěžší rybářské době. Kukuřice je totiž naprosto skvělou nástrahou kdykoli v roce a nabízí podobně jako pečivo, které je v zimě oblíbené, mnoho možností. Má výraznou barvu, takže ryby ji snadno najdou, dá se lovit na jedno i více zrnek, zrnka můžete dokonce i půlit a kombinovat s jinými nástrahami. Pro mě je ale nejlepší variantou jen slupička z malého zrnka, se kterou si proud jemně pohrává a to ji dělá velmi lákavou.

Nacházím malou tišinku s hlubším místem. Říčka je tu široká maximálně čtyři metry. Upravím hloubku a na háček nastražím dva masné červy. Dva maličké bročky vyvažující splávek nastavím tak, aby byly 15 cm nade dnem a samotná nástraha při splavování občas jen škrtla o dno. Takhle to mají plotice nejraději. Splávek ještě neurazil ani metr a jeho svítivá anténka už signalizuje záběr mírným přitopením. Hned nato se splávek zastaví a vydává se k protějšímu břehu. Jemně přiseknu a už cítím na háčku nějakou rybku. Z vody jde lehce, zvedám ji nad hladinu jen tahem prutu. Je to plotička přibližně kolem 15 cm. Přesně taková, jaké tady čekám. Během chvilky jich mám několik a pak nastává klid. Je čas přesunout se jinam.

První plotice

Bodující kukuřička

Stačí pár kroků a jsem u místa, kde větve vrby spadlé do vody vytvořily další zajímavé místo. Není tu větší hloubka, ale proud se tu zklidňuje a v tišině jistě budou nějaké ryby. Splávek pomalu cestuje po hladině. Občas jej přibrzdím a hned zase pouštím dál. Pomalu se blíží k nebezpečným větvím a vtom je tu záběr. Anténka splávku se lehoučce zachvěje, pak se vynoří i s částí splávku a hned se zase celá potopí. Tohle divadlo přetne rychlé zaseknutí. Klidná hladina je na kusy a já přitahuji ke břehu další plotici. Po ní přichází ještě jedna a najednou po dvou proplaváních nic. Zkusím změnit nástrahu. K bílému červu přidávám jednu kuklu a tato změna přináší další tři plotičky.

Opouštím tohle místo a pokračuji kousek po proudu k úseku, který není na první pohled ničím zajímavý, ale já vím, že nemohu nechat tento na první pohled fádní úsek jen tak bez povšimnutí. U protějšího břehu je totiž dvojnásobná hloubka než u toho mého, a pokud jsou v této části toku nějaké ryby, bude to právě tam.

Na háček stražím zrnko kukuřice. Splávek pomaloučku plyne po hladině a nijak se nemá k tomu, že by alespoň naznačil nějakou přítomnost ryb. Než jej vytáhnu, přidržím jej o něco déle než obvykle a v tu chvíli se potápí. Jasně cítím v napnutém vlasci tah ryby. Stačí jen zvednout špičku prutu a ryba visí. Další plotice je tu. Zdá se, že jsou dnes opravdu při chuti, a dělají mi skutečně radost. Při následném splavování nástrahy dojde dvakrát k přitopení anténky, ale záběr není dotažený do konce. Možná bych měl zmenšit nástrahu. Ale nakonec se rozhodnu jinak. Nastražím jen slupičku z malého zrnka a k ní připíchnu na háček kuklu.

Nahodím, a sotva se splávek trochu uklidní, přichází razantní záběr. Splávek hupsne bez varování pod hladinu a rychle mizí směrem po proudu. Rybka se brání o poznání razantněji a brzy vychází najevo proč – není to plotička, ale malý tloušť. Byla to první, ale i poslední změna toho krátkého odpoledne se zimními plotičkami.

Kolem čtvrté už se začíná rychle stmívat. Dvouhodinová vycházka, která ani nemohla dopadnout lépe, je u konce. Spokojeně skládám proutek a teprve teď začínám pociťovat, jak mám zkřehlé prsty. Ale jinak jsem v pohodě a spokojený jako želva. Zachytal jsem si a jsem tomu rád, protože vím, že se teď nějaký čas k vodě vůbec nedostanu. Pokud to byla má poslední rybařina toho roku, pak tedy stála za to. Já opravdu nepotřebuji chytat hromady ryb a nejde mi jen o velké ryby. Spokojím se rád s tím, že mám pár záběrů na splávek, a už se těším na vycházku příští.