MRK.cz - stále na rybách - ryby a rybaření

MRK - Stále na rybách

Zimní lovec

6.2.2013 - osprey

Rybařina už dnes není záležitostí teplé části roku a stále více rybářů dokáže svůj koníček provozovat ve všech čtyřech ročních obdobích. Pokud se rozhodnete do této skupiny také zařadit, budete napřed muset srovnat své představy a možnosti. Jde o to, na jakých revírech máte možnost lovit, jaké ryby byste rádi viděli na svém prutě, jakými technikami se chcete o jejich ulovení pokoušet, jak jste rybářsky vyspělí a tělesně zdatní, a jistě je toho ještě daleko víc.
Abych nějak uvedl následující soubor zkušeností se zimním lovem a zdůvodnil některé své postoje, napsal jsem jakousi „předmluvu“ k tomuto článku, kterou jste si před nedávnem mohli přečíst pod názvem „Příběh zimního lovce“. Teď se tedy dostáváme k samotnému lovu. Podotýkám, že popsané poznatky vycházejí ze zkušeností získáných na řekách jižních Čech tekoucích v nadmořské výšce přibližně 400 m n. m., na jejichž toku nejsou žádné údolní nádrže ani větší zdroje oteplené vody. Zkušenosti z Polabí, jižní Moravy nebo úseků pod přehradami mohou být naprosto odlišné.


Na pražské Vltavě bych ze svých zimních zkušeností neuplatnil téměř nic.

Ryby jako studenokrevné organizmy snižují v chladné vodě svou aktivitu. Některé ji jen omezí, jiné upadají do jakési zimní strnulosti. Protože útlum tělesné aktivity a horší dostupnost potravy ryby do jisté míry handicapuje, vyhledávají místa nebo úseky toku, kde se jim zima přežívá lépe. Někde se prostě jen stáhnou do hlubší vody a jsou zde rozptýleny na rozsáhlé ploše, jinde se shlukují na velice omezeném prostoru. Je to různé druh od druhu, jsou značné rozdíly mezi jednotlivými revíry a krom toho se může chování ryb v závislosti na počasí a stavu vody během zimy měnit. Ať už je to ale jakkoli, ryby v zimě přijímají potravu jen v omezené míře a v řadě případů odmítají výrazněji cestovat. Nejdůležitější věc na zimním rybolovu je proto lokalizace ryb.

Kdo četl předchozí článek, ví, že jsem říční rybář. V zimě v podstatě na sto procent.
Navštívil jsem těch řek a říček povícero, v zimě i v létě, a každá je v mnoha ohledech jiná, v zimě možná víc než kdy jindy. Rozhoduje o tom spád, hloubkové poměry, členitost dna a břehů (dno je důležitější), kolísání průtoku, zdroje teplé vody, přítomnost predátorů i rybářský tlak. Viděl jsem vody, na kterých narazíte na nějaké ryby téměř všude (typicky jsou to nížinné regulované toky s konstantní hloubkou). Na jiných tocích jsou celé kilometry téměř bez života a všechno, co má ploutve, najdete namačkané v relativně malých oblastech. Moje oblíbené revíry patří ke druhému typu, a pokud byste toužili najít nějaké pěkné místečko, kde si lapnete svoje zimní zero, velice ochotně posloužím. Takových tu máme opravdu hodně a řadu z nich jsem si vyzkoušel, mnohdy i opakovaně.


Pěkná tišinka za padlým stromem, ale je příliš mělká. Ryby tu potkávám jen za vyšší vody v předjaří a nebývá jich mnoho.

Další zásadní věcí je počasí. Aktivitu ryb výrazně tlumí pokles teplot, dlouhotrvající silnější mrazy a přechody front. Strávil jsem za těchto podmínek u vody už tolik času a s takovými výsledky, že jsou chvíle, kdy k vodě ani nechodím, pokud zrovna nepotřebuji trochu vymrznout. Pokud je zima opravdu tuhá, jsou ryby mimořádně pasivní a navíc se většinou zdržují pod ledovou pokrývkou. Fanatickým „rybochytům“ pak zbývají jen dírky a úseky s oteplenou vodou pod přehradami. Příznivý je z pohledu rybáře vzestup teplot, setrvalé teplejší počasí (teploty kolem nuly a nad ní), a pokud toužíte po větších rybách (zejména to platí pro tlouště), tak i zatažená obloha.
A ačkoli jsem se snažil vybírat pro články o zimním rybolovu snímky, kde je vidět sníh a led, daleko lepší je, když nikde nic podobného není.

S blížícím se jarem jsou ryby obecně aktivnější a rozšiřuje se spektrum lovených druhů. Vysledoval jsem dlouhodobým pozorováním, že každý druh má trošku jiný práh zimní aktivity. Když to vezmu velmi zhruba, za silných mrazů často nedokážu ulovit prostě nic (mnohdy proto, že většina okolních revírů je prostě pod ledem). První záběry při oteplení budou patřit tloušťům. Určitě by braly i lososovité ryby, ale ty nechytám. Následuje plotice s jesenem a tam, kde se vyskytuje, i perlín. S dalším oteplením se přidá cejnek, cejn, ostroretka a podoustev. Někde v tomto seznamu by se měl vyskytovat i okoun, ale u něj to hodně závisí na čistotě vody. Podotýkám, že jde o zkušenosti z řek získané při plavané bez zakrmování. Ryba musí být aktivní natolik, aby vzala volně plující nástrahu. Na řadě míst, a zejména po zakrmení, lze chytat v lednu i kapry, ale to už je jiná kapitola. Nejde o to, abyste můj „žebříček“ aktivních druhů převzali. Spíš se podívejte, jak je to na vašich oblíbených vodách.


Mráz a řeka plná plující ledové tříště, to je pro mě konečná. U vody jsem byl i za takových podmínek, ale jen s foťákem.

Stav vody má na ryby také značný vliv. Nejhorší je vzestup hladiny způsobený masivním táním sněhu. Voda se prudce zchladí, zakalí a dostávají se do ní splachy ze silnic. V povodí každé větší řeky je nějaké město a voda z ulic se solí a všemi nečistotami je v řece během chvilky. Trvá to pak několik dní, než se všechno ustálí a bude naděje na úspěšný lov.
V čisté vodě s hladinou pod běžným stavem a za jasného dne mohou být ryby zase opatrné. Někdy se pak vyplatí dochytat vycházku až do soumraku. Asi ideální na lov ryb je lehce zvýšená ustálená voda s mírným zákalem, jejíž teplota se pokud možno zvedá. Pokud budeme o něco skromnější, bude stačit ustálený průtok s teplotami kolem nuly nebo vyššími.


Podmínky dobré k chytání, ale bude třeba hledat hlubší nezamrzlé partie s mírně táhnoucí vodou.

Na revírech, kde v zimě lovím, mohou hrát určitou roli i predátoři. Pokud ryby znepokojují lovící draví nepřátelé, snaží se ukrýt pod jakýmkoli souvislejším kusem ledového příkrovu, na řadě typických stanovišť je vůbec nemusíte najít a celkově jsou opatrnější a méně ochotné nechat se lovit navíc ještě na udici.
Početná a pravidelná přítomnost kormoránů vede k tomu, že v místech, kde se dají ryby snadno vybít, po několika letech v podstatě téměř nic nezimuje.


Na řadě míst nelovím sám…

V zimě se dá ulovit valná většina našich ryb. Z bílé ryby téměř všechny druhy, k tomu kapr, okoun, mník, … Velice dobře by braly i lososovité ryby, které jsou překvapivě „mrazuvzdorné“, ale snažím se jim vyhýbat, jak to jen jde. Pokud objevíte úsek, kde vám budou v zimě brát na housku potočáci a lipani, měli byste se sebrat a jít pryč.
Pokud je pod vodou hlad, dají se klidně v polovině ledna ulovit i takové druhy, jako je lín nebo amur. Většinou se ale jedná o zbědované ryby ve špatné kondici, které musí přijímat potravu, aby nezahynuly. Když se mi jednou kamarád chlubil bohatými úlovky línů na dírkách, upozornil jsem ho při prohlížení fotek, že každá ta ryba je na průřezu podobná spíš kosočtverci než klasickému oválu. K tomu jsem vyslovil pochybnost nad tím, že by se větší procento těchto ryb dožilo jara. V květnu se pak na daném revíru skutečně žádný lín neulovil a při výlovu tam byly snad dva kusy. Amury jsme lovili na Vltavě poté, co povodeň vypláchla do řeky nějaký chovný rybník. Od ledna do března se jich chytily možná desítky. Jednalo se o menší jedince kolem 30 cm až 50 cm. V následujících letech ale většina z nich zmizela a zbytek se aklimatizoval. Pro zajímavost – amuři zpravidla zimují hluboko v nadjezí a zjara přinejmenším někteří z nich migrují daleko proti proudu.


Amur chycený 14. ledna 2007.

Královskou disciplínou zimního lovu na řekách je pohyblivá plavaná, někdy označovaná jako šoulačka. Nedá se praktikovat všude. Ideální jsou pro ni menší členité řeky, které se dají snadno „číst“ a stanoviště ryb jsou na nich dobře dostupná. Čím je voda rozlehlejší, hlubší a jednotvárnější, tím je šoulačka náročnější a nudnější. Jsou i revíry, kde se na šoulačku téměř nedá chytat.
Pokud panují dobré podmínky, je možné lovit úplně v klidu bez krmení a na naprosto běžné nástrahy, jako jsou bílí červi, rohlík, hnojáčci apod. Tloušti ocení i větší masitá sousta – ideální jsou měkká, rychle se louhující masa jako drůbeží střívka, játra, vepřová mícha, a pokud se praštíte přes kapsu, tak třeba i drůbeží šunka nebo krevety.
Když ale nekrmíte, musíte ryby aktivně vyhledávat. Má to tu výhodu, že nejste vázaní na jedno místo. Můžete se přesouvat, prochytávat zajímavé destinace jednu po druhé, mapovat si reliéf dna v celých úsecích. Zjistíte tak obrovskou spoustu informací včetně toho, kde ryby skutečně stojí.
Větu „můžete se přesouvat“ lze snadno nahradit větou „musíte se přesouvat“. Máte-li dobrý cit pro stanoviště ryb a slušně zvládnutou techniku lovu, dostanete záběry poměrně rychle, ale stejně rychle nastane situace, kdy ustanou a dalšího už se nedočkáte (nebo jen od malých ryb). Dobrý odhad toho, kolik času věnovat kterému místu a jakým tempem pokračovat dál, je jedním z pilířů úspěšné zimní šoulačky. V zásadě je to technika nenáročná na vybavení, vaše úspěchy nestojí na drahé výbavě ani na výdobytcích moderní potravinářské chemie, ale pouze na vašem vlastním umění, znalostech vody i ryb a na schopnosti se rozhodovat. V jistém smyslu mi to připomíná moji oblíbenou přívlač. Z těchto důvodů, pokud je to jen trochu možné, se pohybuji v zimě kolem vody s plavačkovým prutem v ruce.


Používám matchový prut dlouhý 420 cm a nebo, jako v tomto případě, pětimetrovou boloňku.

Jste-li si skutečně jisti stanovištěm ryb a jde-li vám o jednotlivé kusy, dá se šoulačka praktikovat nejen na plavanou, ale i s feederovým prutem či pruty. Na feeder se ale snažím lovit bez krmení pouze velké tlouště. V hluboké tažné vodě na středu řeky se na plavanou chytá poměrně špatně a za vyšších průtoků nástraha rychle driftuje. Feeder tyto problémy řeší, ale musíte si být skutečně jistí kvalitou místa. Podobně můžete nástrahu „ukotvit“ třeba na hraně potopeného křoví. Zkušená ryba dá v řadě případů nehybné nástraze přednost. Počet úlovků bude obvykle nízký, čemuž v mém případě napomáhají i rozměry nástrahy (je velká).


Kamarád při feederové šoulačce.

Ani si nepamatuji, kolikrát jsem v zimě krmil při lovu na plavanou. Mockrát to nebylo. Plavaná je pro mě v tuto dobu dynamickou technikou, při níž se odmítám uvázat k jednomu místu. Nejde o to, že by se tak chytat nedalo. Naopak, plavaná na zakrmeném místě je i v zimě mimořádně účinná. Ale mě to prostě tolik nebaví a se splávkem na jednom místě nevydržím.
Když už si tedy někde sednu a namíchám krmení, bude se feederovat. Plavaná je pro mě ovšem v zimě daleko zábavnější a není mi při ní taková zima. Proto se k feederu uchyluji za nepříznivých podmínek (například, když je kvůli zámrzu málo dostupných míst) nebo při průzkumu lokalit, když tuším zajímavější druhové spektrum a chci se podívat, co všechno na místě plave. A také tam, kde to jde se splávkem špatně (většinou v hlubokých tazích, nebo když je třeba lovit na velkou vzdálenost). Tím je už předem dáno, že s kvalitou záběrů to bude všelijaké. K tomu se přidává fakt, že pro vody se zdevastovanou obsádkou je typické, že převládají stále dorůstající mladší ročníky a větších ryb je jen pár.
Kdysi mi někdo vytkl, že dokážu dělat z feederu hotovou vědu. No, věřte, že chytat během zimy prokřehlé pidiplotice, cejnky a cejny a neztratit tu jednu dvě slušnější ryby, které se k nástraze dostanou, může být někdy skutečně náročné. Někdo by namítl, že v tom případě přeci mohu jet na nějaký lépe zarybněný revír s většími rybami. Možná, jednou za čas. Ale mě zajímá „moje“ řeka a to, že se někde jinde chytají větší ryby a ve větším počtu, mě až tak netrápí.


Jesen bere na feeder i v zimě velmi poctivě. Jen kdyby takových bylo víc…

Pro zájemce uvedu pár technických postřehů. Je-li to možné, snažím se přes zimu lovit nakrátko s prutem kategorie light. Kmenový vlasec mám obvykle silný 0,14 mm, návazec standardně 0,12 mm. Jestliže je to nutné, zjemňuji na 0,10 mm nebo v některých případech i na 0,08 mm. Dost často zjemnění opravdu pomůže, zvláště když ho doprovází i úpravy celé montáže včetně velikosti háčku a sousta. Na druhou stranu, zdolávání na příliš jemných návazcích vysiluje ryby, takže se snažím to s jemností nepřehánět.

Na větších vodách používám silnější pruty i vlasce, často až na úrovni výbavy, se kterou bych chytal v létě. Při cíleném lovu velkých tloušťů mám obvykle návazec v síle 0,14 mm a zbytek sestavy podle podmínek (lov na pět metrů a na třicet není totéž).

Každý, kdo chytá na feeder, ví, že s montážemi se neustále lavíruje, a otázka, zda průběžku nebo paternoster, je věčné dilema. Ovšem když ryby špatně berou, pravidelně končím u paternosteru s jemným návazcem (jeho délku je třeba pečlivě ladit) a malým ostrým háčkem. Obvykle mě ale do této situace dotlačí rybí omladina nevelkých rozměrů a absence větší ryby v zakrmeném místě.
Krmení, které používám, je zimní klasika. Spíš kvalitnější, tmavší, dost hlíny (pokud nějaká je) a sem tam zkusím přidat něco soli. Žádnou oblíbenou značku nemám, beru, co zrovna je. Černou barvu krmení nevnímám jako nutnost. Úplně nejlepší výsledky jsem zaznamenal před lety s pytlíkem jakéhosi „no name“ hnědorudého krmení odněkud z Polska. Spotřeba krmení je úměrná očekávanému množství ryb a zakrmené ploše. Při lovu nakrátko, na vodách, kde to s rybami není žádná sláva, mi může kilový sáček v zimě vystačit i na čtyři vycházky. Na velké řece v dobře zarybněném místě by možná „padl“ i celý, ale s krmením je lepší to v zimě nepřehánět. Lovné místo se proto snažím spíš vytrvale „cukrovat“, než to tam „valit po hrstech“.

Nejoblíbenější nástrahy – houska, bílí červi.

A ještě jeden postřeh. Pokud mrzne, bývá často problém zarazit do země vidličky. V takovém případě si nosím k vodě malý trojnohý stojánek. Na lehký prut, pokud nepotřebujete, aby trčel strmě vzhůru, bohatě stačí.



Co spousta rybářů téměř nebere v potaz, je etika zimního lovu. Za zmínku stojí už sama skutečnost, že rybářské předpisy zakazují lov ryb „shromážděných k přezimování a rozmnožování“. Teď jsem se na to do papírů díval a pořád to tam je. I z tohoto důvodu mám raději šoulačku, kdy ryby hledám a chytám tak nějak plošně.
Když už si ale v zimě sednete někam k vodě, asi budete chtít, aby tam nějaké ryby shromážděné byly. A skoro určitě tam jsou shromážděné k přezimování, co jiného by tam dělaly? Lov na takovém místě už tedy nebude podle litery zákona úplně košer. Ale řekl bych, že jsem jeden z mála, kdo si s něčím takovým láme hlavu.
K tomu se přidává skutečnost, se kterou tvůrci v současnosti platných předpisů také zrovna nepočítali – nejeden dnešní rybář rybu zdolá, trochu ji požmoulá, možná i vyválí, aby měl nějakou tu fotku, a pak ji pustí zpátky.
A co na to ta ryba? Nevím. Na jednu stranu, kdyby byla tak choulostivá, aby ji běžná manipulace po vylovení stála život, asi by se nedaly ryby chovat, protože tam si různého přelovování a manipulace užijí víc než dost. Nicméně skutečnost, že rybu zdoláte, unavíte, pomačkáte, případně i vyválíte, jí na zdraví a vitalitě nepřidá. A zima je pro ryby kritické období, jehož úspěšné přežití rozhodně není samozřejmost.

Zažil jsem situaci, kdy jsem přišel k úplavu, kde podle stop ve sněhu krátce přede mnou postával nějaký kolega. Na hladině se točily dvě plotice a tlouštík mezi dvaceti a pětadvaceti centimetry. Dvě z ryb byly ještě živé, všechny pak naprosto čerstvé. Nenapadá mě nic jiného, než že můj předchůdce toužil po fotce a rybky si užily sněhu víc, než jim bylo zdrávo (ten den byla teplota dost pod nulou).

Vadit může i dlouhé zdolávání, a to hned z několika důvodů. Každé jaro je u nás na řece „týden mrtvých ryb“. Jak jarní tání zvedne průtok, slabé a nemocné ryby, které dokázaly na zimovištích jakž takž přežít, neustojí zvýšený stav vody a vídám je, jak se převracejí v proudu a jsou unášeny někam do dáli. Některé jsou už mrtvé, jiné dodělávají. Jedná se o typický úkaz, který se opakuje rok co rok, a počet ryb, které takto zaznamenám, závisí jen na tom, jaký byl průběh zimy a kolik času strávím v tu dobu u vody. Nemyslím, že se na tomto jevu zásadní měrou podepisuje sportovní rybolov, v přírodě se takové věci zkrátka dějí.
Pokud ale budou některé místo opakovaně navštěvovat rybáři a část zimujících ryb se uloví během zimy i několikrát, může se pak skutečně stát, že pár z nich si v březnu prohlédnete, jak kolem vás v lenivých piruetách pomalu proplouvají unášeny proudem.


Březen 2010 – uhynulý jesen se točí v úplavu pod mýma nohama. Ten den jsem podobných mrtvolek viděl několik.

Poměrně zajímavé jsou i situace, kdy člověk – rybář – nevědomky „přihrává“ ryby predátorům. Kdysi jsme s kolegy pravidelně navštěvovali jámu, kde zimovalo poměrně překvapivé množství ryb. Muselo jich být na místní poměry skutečně dost, protože kromě nás přilákaly i párek čerstvě odstavených vydrýsků. Obvykle to bylo tak, že krátce po tom, co člověk odešel, protože přestával vidět na splávek, proťaly vodu pruhy bublin a začala lovit „druhá směna.“ Jednou jsme se s kamarádem trochu zapovídali a chlupatá torpéda nám létala přímo pod nahozenými pruty. Na rozdíl od nás se ale „hydromačky“ se svými úlovky příliš nepáraly a hromádky šupin na břehu utěšeně přibývaly. A pak mi blesklo hlavou, co tady vlastně vyvádíme. My si zachytáme a to, co potaháme a unavíme, vydry krátce poté dorazí a sežerou. Přestal jsem na ono místo chodit, ale myslím, že už stejně bylo pozdě.
Příští rok zde byl jen zlomek původního počtu ryb, některé druhy se tu vůbec nevyskytovaly a místní vydry braly to místo jen jako průběžnou zastávku, kde se jim nevyplatilo příliš zdržovat. No a já od té doby na místech s pravidelným výskytem chlupatých i pernatých „rybožravců“ radši moc nechytám.


Co metr, to hromádka šupin. Bohužel, u některých jsem možná nechtěným „spoluautorem“.

Smutnější než nějaké „přihrávání“ úlovků vydře je, když objevíte místo s pěknými rybami a vaše úspěchy vzápětí přilákají někoho, kdo začne ty „fišle“ ve velkém odnášet. Dost mě mrzí, že v době, kdy je na tom původní obsádka mnoha našich toků opravdu bídně, pořád platí možnost odnést si denně sedm kilo v podstatě generační ryby, která by se mohla už za pár měsíců třít a udržet tak kontinuitu přirozeného zarybnění.

Kdysi kolega objevil úplav, kde se z neznámého důvodu rozhodlo zimovat hejno parem. Nebyly tam nikdy předtím ani potom, ale ten rok se tam prostě z nějakého důvodu natáhly. Kamarád jich pár chytil, a že nebyl lakomý, pozval mě na příště, ať si taky nějakou zdolám. Dlouho jsme seděli naprázdno, jen vlasec občas brnknul, jak o něj ryba v hloubce zavadila, ale nakonec se jedna špice přece jen ohnula, já zasekl a už jsem ji vodil. Ohnutý prut přilákal dva postarší pány toho typu, který závodí, kdo má na konci roku hustěji popsané papíry a víc kilo na konečném součtu. Za mými zády se rozpoutala debata, co to asi bude, začaly padat dotazy, na co chytám a jestli to tady bere a jak dlouho tu budem. Povzdechl jsem si, sklonil prut, aby křivka jeho ohybu nevypadala tak lákavě, pronesl pár slov o tom, že je to asi podseknutý cejn a dělal všechno pro to, aby mi ryba spadla. Do toho jsem poslouchal řeči na téma, jak to ten vůl drží, že snad v životě nezdolával rybu a že o ni takhle akorát přijde. Kéž by!
Nakonec se parmě skutečně podařilo z háčku uvolnit, já jsem s hřejivým pocitem v duši překousl poslední hlášku o neschopných pitomcích a beze slova jsme s kamarádem, který moje počínání celkem rychle pochopil, začali oba balit. Ani jeden z nás už na to místo víckrát nešel, a pokud jsem si stačil všimnout, nikoho dalšího naštěstí nenapadlo tam po zbytek zimy chytat. Víc jsme pro naše „zlaté holky“ udělat nemohli. Věřím, že vytáhnout pár kousků za asistence četnějšího publika, byl by osud toho zimoviště kapku jiný. Když to shrnu, možná by bylo nejlepší vůbec v zimě nechytat a znám spoustu rybářů, kteří to ze zásady a z přesvědčení dělají. Sám bohužel patřím mezi ty, kteří to zkrátka nevydrží a vlasec si prostě někde smočit musí. Když to ale musí být, dokážu si lov odepřít a v těch případech, kdy se rozhodnu chytat, dělám všechno proto, aby chycené ryby rozdýchaly ten nepříjemný zážitek co nejrychleji.


Tloušť potěšil. Foto ve vodě by mu ublížit nemělo a takto zaseknutý háček lze uvolnit, aniž bych se ryby dotkl – šetrnější už je jen nechytat.

Takže jak by nakonec vypadalo takové moje desatero zimního rybáře?

1) Nesnaž se chytat velké počty ryb, jsi u vody pro radost a není potřeba si něco dokazovat
2) Snaž se nebrat původní říční druhy, zvlášť pokud jich na revíru není mnoho; pěkná ryba roste i přes deset let a nikdo ji do vody nevysadí
3) Neprodlužuj zbytečně zdolávání, ryba bude své síly a zásoby energie ještě potřebovat
4) Nauč se ryby fotit ve vodě, na zdokumentování běžného úlovku to stačí a je to mnohem šetrnější než na břehu
5) Pokud je to možné, používej háčky bez protihrotů
6) Spousta ryb se dá vypnout přímo ve vodě, aniž bys na ně sáhl – když to jde, nebuď líný se ohnout
7) Nepokládej ryby pokud možno na zem a už vůbec ne na sníh, písek nebo beton – jako improvizovaná podložka stačí i obyčejná igelitka, v ideálním případě namočená
8) Nevystavuj rybu zbytečně velkým tepelným rozdílům (studený sníh či led, nebo naopak dlouhý pobyt v teplé ruce)
9) Minimalizuj pobyt ryby na souši i manipulaci s úlovkem
10) Jsou situace, kdy je v zájmu ochrany ryb lepší vůbec nechytat


Dvakrát cvaknout a pustit – vaše ruka může být až o třicet stupňů teplejší než rybí tělo. Pro zajímavost si zkuste strčit ruku do vody o třicet stupňů teplejší, než je vaše vlastní tělo. Budete se možná divit.

Igelitka vás moc nezatíží a s její pomocí pořídíte i na sněhu snímek, za který by vás nemělo moc lidí peskovat.


A jsme na konci. Je pravda, že zimní lov může mít daleko víc podob. Můžete kaprařit, muškařit, lovit na dírkách, preferovat na rozdíl ode mě stojaté revíry anebo vyrazit do zahraničí. Každopádně lovit se dá opravdu celý rok a zjišťuje to stále víc lidí. Jenom je důležité myslet na to, že v posledních letech začíná příroda dostávat pěkně na frak a naše vody i jejich obsádka nejsou výjimkou. Mohl bych uvést dlouhý seznam kdysi skvělých míst, kam už dnes nechodím, protože není proč. Jestli tenhle trend bude pokračovat, nebo se to zlomí a zase bude líp, to záleží na nás.
Vím, že je to takový můj tradiční agitační závěr, ale ono to tak je. Řeka není žádný soukromák s dírkami, kde když to přestane brát, nasype majitel nové ryby. Tady se velmi rychle můžeme dostat do stavu, kdy těch ryb bude… no prostě málo. Nic víc a nic míň. Mně už to asi tolik vadit nebude. Kdysi jsem zažil něco jako rybářský ráj a dnes už můžu klidně fungovat jako podivný turista s prutem v ruce. Ale je hodně těch, co s rybařinou teprve začínají a mají spoustu snů a plánů. Tohle je takový vzkaz pro ně. Informace o tom, že to jde, ale platí tu to klasické „Něco za něco“.


S blížícím se jarem se rybím maminám pěkně kulatí břicho. Takováhle ryba může potenciálně dát život desetitisícům potomků s tím nejlepším rodokmenem.

Nepovažuji se za žádného „chyťapusťáka“, ale v zimě pouštím skoro všechno – většina ryb, které v tu dobu lovím, se vysazuje maximálně ve stáří ročka.


Přeju všem, kdo dočetli až sem, hodně štěstí u vody!

Autor: osprey - ®

Diskuse k článku (38 reakcí)

Přečteno: 8 622x
Průměrná známka: 1.09

Související články

Příběh zimního lovce

Zima není období, kdy by to většinu rybářů táhlo k vodě.

Co je nového - všeobecné
Oznámení - obecné
Vložit oznámení

sbírka

Dovoluji si oznámit ,že jsem se rozhodl uspořádat sbírku nějakého rybářského nářadí -náčiní pro svého kolegu z práce,kterého postihla dne 16.1.2017 osobní tragédie v podobě vyhoření domku do...

Kalendář akcí - obecné
Seznam závodů
Výsledky závodů
Všechny výsledky
Akční nabídky
Všechny slevy a akce
akce, rybareniEiger Nepromokavá souprava Rainy Set (SLEVA 52%)

Za 1 299 Kč s DPH.
Set do deště od firmy Eiger je vyrobený ze 100% nepromokavého ohebného PU materiálu. Tento komplet Vám zaručí že i za vytrvalého deště zůstanete v suchu.


akce, rybareniPánská zimní obuv Hunter Speciál

Za 1 219 Kč s DPH.
Pánská vycházková zimní obuv Hunter Speciál, která Vás spolehlivě zahřeje.


Doporučujeme e-shop
Rubrika E-shopy
AQUAZONA.CZ – Rybářské potřeby AQUAZONA.CZ – Rybářské potřeby

Rybářský e-shop s maximálními službami pro zákazníky. Rychlé dodání, široký výběr, snadná orientace na stránkách, skvělý slevový a věrnostní...