UK styl po česku

26.11.2012 - fotojakes

Ať člověk otevřel anglický časopis, nebo rybářský web, všude narážel na fotky upravených míst, pěkně a účelně poskládaných věcí a prutů precizně posazených do vidliček či stojanu. Kolikrát to vypadá, že ty pruty snad rovnají vodováhou. Prostě všechno krásně uhlazené a lahodící oku. Mému zraku také neušlo, jak to vše vypadá dobře i v přírodě. Takové fotografie jsem začal vídat i na MRKu v diskuzích, což „vyvrcholilo“ tím, že někdo založil diskuzi „United Kingdom Style“. Diskuze byla na začátku dost divoká a mnoho rýpalů to v ní zkoušelo, ale časem se ustálila a získala si desítky aktivních příznivců.

O co vlastně jde?

Otázku, co to vlastně je ten UK styl, slyším poměrně často, a tak bych rád popsal svůj pohled na věc. To, že je Anglie kolébkou kaprařiny, jak ji dnes chápeme, ví asi každý. Jenže v každé zemi se kaprařina vyvíjela trošku jiným směrem a právě v tom, kam došla kaprařina u nás, vidím poměrně velký rozkol od té původní myšlenky a podoby. Mělo by jít především o přírodu a klid, což u nás bohužel často postrádám. Kolem revírů stojí karavany, šílené party stany, čepuje se chlazené pivo a hučí elektrocentrály, a to podle mého není kaprařina, a vlastně ani rybařina. Bohužel se právě tohle mnohdy jako kaprařina prezentuje, a tak se nemůžeme divit, že to kolem revírů vypadá tak, jak vypadá, ani se nelze divit, proč tolika rybářům vadí takoví rybáři, kteří se zajímají o lov velkých kaprů. Snad právě proto začalo mnoho z nás vzhlížet k těm fotkám z Anglie a postupně vznikal „UK styl“, který se z diskuzí na MRKu rozšířil i k našim revírům.

Hlavní myšlenku spatřuji v tom, že se snažíme splynout s přírodou u vody, a proto tam netaháme nic, co tam působí jako pěst na oko. Pruty stavíme blízko k sobě, pokud možno co nejníž nad zemí a většinou jen do vidliček. Pokud to terén vyžaduje, používáme nějaké menší stojany, které nám umožní mít pruty stejně nízko a blízko sebe, abychom nezabrali příliš mnoho místa na břehu. To samé platí i o nocování u vody: malé bivaky či brolíčka stavíme velmi blízko u prutů a kolikrát se dá říct, že z nich dosáhneme na pruty. Veškeré věci a tašky jsou uloženy přehledně v bivaku a vedle prutů je venku jen podběrák, podložka a kbelík s vodou na polévání ryb.

Vybavení? Nejen z Anglie!

Nedílnou součástí toho stylu je i krapet jiné vybavení, než je u nás běžně k vidění. Důvodem je jak způsob chytání, tedy lov na menších revírech, tak i snaha přiblížit se anglickým kolegům, kteří měli na promýšlení všech možných zlepšováků mnohem více času. Proto z jejich dílny pochází mnoho dobrých nápadů a zlepšováků, které nám rybolov zpříjemňují a také usnadňují.

Pruty

Když začnu u prutů, hned mě napadne zásadní rozdíl v materiálu rukojetí. Korek se u nás považuje za přežitek a přitom v Anglii je na kaprových děličkách vidět více než často. Důvod je prostý – u nás je hitem prut s dělenou rukojetí-nerukojetí, kde krom sedla navijáku najdeme maximálně tenkou gumovou vrstvu na blanku. Přitom právě silnější rukojeť je mnohem příjemnější v ruce a lépe se drží. Také nesmím opomenout tepelně izolační přednosti korku, který ani v silném mrazu nezebe.

U vyznavačů tohoto stylu se můžeme setkat spíše s jemnějšími či kratšími pruty, protože loví spíš na menších stojatých vodách, ale není to pravidlem.

Velmi oblíbené jsou i na zakázku stavěné pruty, třeba se jménem majitele, ale to už jsme v úplně jiných cenových relacích. Je to velmi pěkné, pruty jsou přesně podle našich snů a představ, ale cena bývá tak vysoká, že to je pro drtivou většinu z nás nedostupné.

Stojan kontra vidličky

Vidličky se u nás používají už po mnoho generací, ale s příchodem kaprařiny do naší země se rozmohly stojany. Ty mají mnoho nesporných výhod, například v tom, že se dají postavit i na betoně nebo na kamenech. Jsou ale těžší, méně skladné a zbytečně veliké. Proto mnozí z nás opět sahají po vidličkách, a to tak krátkých, aby pruty byly lehce nad terénem. Samozřejmě jsou i místa, kde se použití stojanu nevyhneme, ale vidličky jsou u vody takové přirozenější a méně ruší. Jejich další výhodou je i různé směrování prutů, pokud se snažíme prochytávat různé kouty revíru z jednoho místa.

Swingery

U swingerů se dává přednost malým bobinům na krátkém řetízku či šňůrce, kdežto v Čechách normálně „frčí“ převážně kyvadlové swingery MK2 a jim podobné. Bobiny jsou vesměs lehké a velmi citlivé, proto se používají především na menších revírech, což je přesně náš případ. Někdo si dokonce swingery upravuje podle svého a tělíčka bobinů nahrazuje figurkami nebo hracími kostkami.

Bivak

Většina vyznavačů tohoto stylu ví, že ryby se nejlépe chytají o samotě, proto stačí malé bivaky, či přístřešky pro jednu osobu, které nebudou na břehu zabírat příliš moc místa, ale pojmou všechny věci, aby se nic neválelo volně kolem. Rozhodně sem nepatří různé hangáry, party stany a podobné šílenosti.

Uši k hlásiči

Zajímavou vychytávkou, kterou mnozí ocení, jsou Snag Ears, uši k hlásiči. Šroubují se za hlásič, aby bránily vyskočení prutu z drážky hlásiče. K tomu může dojít například při lovu do strany a hrozí při tom, že o prut přijdeme. Dnes už je jich na našem trhu poměrně dost a není takový problém vyrobit si je nebo si je nechat udělat od známého zámečníka. Je to jen destička s dírou a dvě tyčky.

Anglické značky a domácí dílna

Někteří rybáři velmi lpí na renomovaných anglických značkách, ale to už je otázkou priorit a hlavně finančních možností. Jde především o to, aby vybavení bylo funkční, kvalitní a byl na něj pěkný pohled. A to můžou poskytnou i jiní výrobci nebo vlastní výroba.

Vzhledem k nedostupnosti některých vychytávek na našem trhu či jejich příliš vysoké ceně se nejeden z nás pustil i do vlastní domácí výroby podle fotek. K vidění jsou pak opravdu originální kousky. Já se rozhoupal například k výrobě úzké hrazdy s rychloupínáním hlásičů nebo Snag Ears. Sice to nebylo dokonalé, ale měl jsem z toho opravdu velkou radost, a že to nemělo „punc“ anglické firmy, mi vůbec nevadilo.

Cílený lov konkrétní ryby

Vzhledem k tomu, že v Anglii se loví pouze metodou Chyť a pusť a v revírech bývá jen několik málo zkušených kaprů, je tam velmi oblíbená honba za konkrétní rybou. Možná to zní šíleně, ale je to tak. V Anglii, a pokud mám dobré informace, tak už i u nás jsou rybáři, kteří se snaží ulovit nějakou konkrétní rybu z daného revíru. Rozhodně se nejedná o nic snadného a vyžaduje to od rybáře mnoho snahy, aby tu svou cílenou rybu lokalizoval a ulovil. V podstatě se jedná jen o ryby, které mají mnoho zkušeností s háčky a jsou ostražité, proto to není nic snadného, a z některých zahraničních článků je cítit, že to hraničí až s posedlostí. Když čteme, jak se rybář věnuje dvě sezony jednomu revíru, jen aby ulovil jednu konkrétní rybu, většina z nás jen nechápavě kroutí hlavou. Já musím uznat, že na tom něco je. Je to skutečná výzva, která nás žene kupředu.

Také jsem si to zkusil, sice jen jednou, ale už vím, jaké to je. Celou sezonu jsem ze stromu pozoroval pěkného lysce na jedné malinkaté propadlině, a ač jsem věděl, na kterém místě se nachází a kudy projíždí, přes veškeré své snahy a nástrahy jsem ho k záběru nepřesvědčil. Zkoušel jsem vše, od boilií a pelet až po kukuřici, červy, žížaly a podobné, ale záběr od této ryby nikdy nepřišel. Má honba skončila bohužel trošku nevesele, kapr se prostě přestal ukazovat, tedy spíš už v té vodě nebyl. Začalo tam chodit až příliš mnoho rybářů a někdo měl asi víc štěstí než já.

Specimen angler – rybář, který se zaměřuje na určité druhy ryby

U nás krom kaprařů, tedy lovců kaprů, není specializace rybářů na určitý druh ryby příliš rozšířená, rozhodně ne tolik jako za kanálem. I u našich vod už ale dnes potkáme „specialisty“ na lov konkrétního druhu. Mezi oblíbené druhy ryb patří například lín, parma, tloušť, cejn atd. Cílem takových rybářů není nic jiného než lov oblíbeného druhu ryby, a to pokud možno bez úlovků jiných druhů. Díky úzké specializaci bývají tito rybáři mnohem úspěšnější, pokud jde o jejich oblíbený druh, ale nemusí to samozřejmě platit vždy. Mě osobně láká třeba cílený lov línů, ale bohužel je jen málo vod, kde se nějací pěkní líni vyskytují.

Revíry po vzoru Anglie

Asi nejvyšší metou českého UK stylu jsou revíry podobné těm v Anglii. Mám na mysli malé rybníčky či jezírka obrostlé vegetací, kde se loví pouze z vyznačených a upravených míst, kde smí lovit pouze pár členů „klubu“ a kde platí jiná a přísnější pravidla. Více bych to asi nerozebíral, protože je to ještě v plenkách a takové vody lze spočítat na prstech ruky. Věřím nicméně, že časem jich bude mnohem víc, a pak se i tomuto tématu podíváme na zoubek.

Neberte to tak vážně!

Na závěr musím napsat, že se nejedná o žádné dogma, ale o můj vlastní pohled, proto je jasné, že na to bude mít mnoho z vás jiný názor. Rozhodně bychom neměli něco jen do detailu kopírovat, ale snažit se vzít si z toho to dobré pro nás. Podle mě je to především úcta k přírodě, revírům a ostatním rybářům. To vychytané a pěkně vyhlížející vybavení je jen takovou korunkou. Nutno podotknout, že ani kolem anglických revírů to nevypadá vždy tak jako na fotografiích, které jsou v časopisech a na internetu, ale to je v konečném důsledku úplně jedno – jde o to, jaké si to uděláme u našich revírů.

Nezapomínejte, že náš „český UK styl“ je vlastně jen produkt diskuzí podobně smýšlejících lidí zde na MRKu, proto to neberte zas až tak vážně. Vždyť to vzniklo trošku jako recese na šílenosti, které nám kolem vody připadaly už za hranicí normálu, a tak jsme jen pojmenovali to, co by mělo být přirozené. Je pravdou, že k tomu všemu netřeba žádný styl, ale pokud to bude fungovat a vzhlédnou se v tom další rybáři, časem by to nemuselo kolem našich vod vypadat tak tragicky. A stejně jako všude a vždy i zde platí, že všeho moc škodí. Proto to nepřehánějte a nežeňte nic do extrému.

S pozdravem Petru zdar