Při lovu feederem mohou nastat takové okolnosti, za kterých jedinou možností, jak dostat svou nástrahu na zajímavé místo, je nahození proti proudu.
Co nás k tomu může přinutit? Obvykle nemožnost nahodit pohodlně po proudu z důvodu nepřístupnosti terénu. Většina rybářů se nahazování proti proudu brání a považuje tento způsob lovu za téměř nepřijatelný a nebo přinejmenším za nevýhodný. Je ale nahazování proti proudu opravdu nevýhodou?
Já si myslím, že to tak není. V první řadě je mi jedno, jestli nahazuji doprava, nebo doleva, protože prioritou je dostat nástrahu na to nejlepší místo, jaké řeka nabízí a kde mám větší šanci uspět. Pokud takové místo leží proti proudu a nemohu na něj nahodit normálně shora, pak neváhám nahodit proti proudu, pokud to jde.
Výhodou lovu po proudu je podle všeobecného názoru možnost použití menší zátěže či krmítka a především jemnější špičky. Ale je to skutečně tak? A je skutečně pravda, že vlasec procházející lovištěm nad rybami přijíždějícími ke krmení proti proudu jim vadí? Možná mi několik pokusů na různých vodách dá alespoň nějakou odpověď. Předpokládám, že si vyzkouším nějakou malou říčku a pro srovnání něco většího a rychlejšího, třeba někde pod jezem.
Cílem nebude ulovit konkrétní rybí druh, ale jakékoli ryby. To mi snad něco napoví o tom, zda lov proti proudu není úplná hloupost, kterou nemá smysl si komplikovat život.
Začnu na malé říčce. Je tu dostatek malých kaprovitých ryb a kapříků, takže o záběry jistě nebude nouze, a míst, kde mohu nahazovat proti proudu, jsou tu mraky. Vybírám si jedno za velkým keřem nad hladinou u protějšího břehu. Budu házet až k převislým větvím do tišiny, kde mohu předpokládat jak drobnější ryby, tak i kapry. Proud je tu jen velmi mírný a dovoluje mi lovit s patnáctigramovým krmítkem. V podstatě je úplně jedno, jestli chytám po proudu, nebo proti němu. Na napnutí vlasce a výběr špičky nemá proud absolutně žádný vliv. Je to, jako bych chytal na stojáku, a proto používám nejjemnější špičku z výbavy prutu.
Nejdříve začínám s klasickou průběžnou koncovou sestavou a návazcem dlouhým 45 cm. Pomocí malého krmítka dostávám ke dnu trochu vnadicí směsi spolu s masnými červy a čekám na první záběr. Špička nastraženého prutu směřuje vzhůru. Záběr přichází velmi rychle. Špička proutku se malinko zachvěje, přihne se a zásek přináší prvního cejnka malého. Po něm následuje plotice a malý kapřík. Je to naprosto stejné, jako bych chytal po proudu. Po několika dalších menších rybách měním koncovou sestavu. Průběžku nahrazuji obráceným páternosterem, takže krmítko je na konci vlasce.
Mimo to, že se mi s touto sestavou mnohem lépe hází, nezaznamenávám žádnou výraznou změnu. Záběry přichází se stejnou železnou pravidelností a druhová skladba ryb se nijak nezměnila. Plotice, cejnek, kapřík a také pěkný karas. Jen záběry se mi zdají trošku ostřejší, ale kratší, což přisuzuji kratšímu návazci, který má teď pouhých 25 cm. Zasekávám ale každou rybu, takže to není žádný problém. Po několika rybách skláním špičku prutu k vodě. Chci zjistit, jak moc vadí rybám vlasec na lovišti. Závěr je jednoznačný – zřejmě nevadí. Usuzovat mohu samozřejmě jen podle toho, že záběry pokračují v klidu dál a beze změny. Prodlevy v záběrech se neprodloužily a nezaznamenal jsem ani zvýšený počet kontaktů rybích těl s vlascem. Co pohnutí špičky, to zásek a ryba. Do prázdna nešel ani jeden zásek.
Popravdě řečeno, myslel jsem si, že tak nějak to bude, protože lov na pomalu tekoucí řece se prakticky rovná lovu na rybníce. Je na čase zjistit, jak se budou ryby, špičky a koncové sestavy chovat na opravdu proudivé vodě.
Na řece si vybírám opravdu proudné místo pod jezem. Není to velká hloubka, ale také tu není mnoho vázek, takže se nemusím strachovat o své montáže. Není to nic příjemného, když stále někde visíte a pak trháte a převazujete.
Začínám opět s průběžkou. První zkušební hod jen s prázdným krmítkem směřuje kolmo přes řeku. Krmítko klesá ke dnu, pevně se na něm usadí a ihned zjistím, že špička v hodnotě 1 oz je tak akorát. Když pošlu krmítko po proudu dolů, špičce se znatelně uleví, ale na jemnější variantu to není. Při nahození proti proudu a klesnutí krmítka se celá situace maličko zamotá. Krmítko je v pohodě, ale myslím, že špičku to klidně snese i jemnější. Měním ji za 0,5 oz a myslím, že jsem udělal to nejlepší, co jsem v tu chvíli udělat mohl.
První záběr přichází dvě, tři minutky po nahození. Na tři bílé červy zabírá velká plotice. Záběr se projevuje rychlým škubnutím a následným povolením vlasce. Povolení vlasce je tak výrazné, že po zaseknutí ucítím rybu až ve chvíli, kdy už mám prut hodně vzad. Nicméně ryba visí. Další záběr je podobný, ale protože dávám pozor a zasekávám dřív, je všechno v pořádku. Je to opět plotice. Pak přichází další záběr a opět zasekávám rybu až v krajní mezi s prutem hodně vzad. Úspěšnost záseků je sice stoprocentní, ale připadá mi to, jako by to bylo hodně se štěstím. Nemám z toho dobrý pocit.
Měním průběžku za páternoster s koncovým krmítkem a jsem opravdu zvědavý, co se stane. Špičku příliš nezvedám, protože je tu poměrně mělko a nemá to příliš smysl. Pro jistotu to ale zkouším, jen abych věděl, co změna se špičkou udělá. Je to ale stejné. Rozdílný sklon prutu se na špičce nijak neprojevuje.
Fajn, je čas naplnit krmítko a poslat ho na loviště. První záběr se projevuje krásným a plynulým pohybem špičky. Trefuju se naprosto snadno a přesně přímo do záběru a hned cítím rybu na konci vlasce. Paráda! Ryba není největší, ale příliš snadno to nevzdává. Poškubává silně hlavou, avšak brzy je v podběráku. Pěkná ostroretka. Následuje další a další. Záběry jsou čitelné, ryby zaseknuté pevně v koutku tlamy. Po několika ostroretkách přichází cejnek malý a pak docela pěkná parma. Záběry byly i při rozdílných rybách v podstatě totožné, a přestože vlasec procházel lovištěm, nijak negativně se to neprojevilo.
Celkově na mě v tomto případě zanechal lov s koncovým krmítkem proti proudu naprosto skvělý dojem a myslím, že si jej co nejdříve zopakuji.
