Velmi často dostávám dotazy, jak vyfotit to či ono, nebo jaký fotoaparát pořídit. Když se tak zamyslím, dostávám tyto dotazy minimálně stejně často jako otázky týkající se rybaření. Když uvážím, kolika lidem jsem už slíbil nějaký „kurz fotografování“ na rybách, rozhodl jsem se, že vysvětlit vše formou článku, nebo spíše seriálu bude snazší cesta.
S rozvojem techniky se dostala možnost fotografování do rukou v podstatě všem, navíc bez nákladů, když vynechám pořizovací cenu přístroje. Proto je dnes svět zaplaven obrázky z foťáků, telefonů a podobných zařízení. Bohužel, tak jako vše, i tato mince má dvě strany. Jednou stranou je fotografování dostupné všem a druhou stranou je velká záplava bezmyšlenkovitých a navíc nekvalitních „cvaků“, které ani nelze za fotografie pokládat.
Ve fotografování platí také pravidla a zákonitosti. Zákonitosti jsou dané, jsou to fyzické zákony optiky a vlastnosti světla, které se nemění, a je jen na nás, jak se je naučíme znát a hlavně ovládat. Pravidla jsme sice vytvořili my lidé, a i když se jimi řídit nemusíme, je dobré je znát a pokud možno se jich držet. Mají totiž své opodstatnění, pomohou vám tvořit fotografie čitelnější a pochopitelnější pro všechny diváky. Tato pravidla se čas od času záměrně porušují, ale rozdíl mezi fotografem a „cvakalem“ je v tom, že fotograf ví, proč pravidlo porušuje a jaké dojmy chce fotografií vyvolat.
V tomto seriálu bych rád postupně rozebral to, co nejčastěji trápí začínající fotografy, rád bych osvětlil základní pravidla a přidal nějaké své zkušenosti. No a protože jsme rybáři, a na rybářském serveru, je jasné, kolem čeho se bude fotografování točit – budou to ryby a vše, co souvisí s rybařinou.
Na úvod tohoto článku bych ještě rád uvedl, že jsem fotografii nestudoval na žádné škole a ani kurzu a v podstatě jsem se učil zkoušením, čtením knih a později konzultacemi se zkušenějšími fotografy. Proto bych chtěl profesionály poprosit o shovívavost, jelikož článek je určen začátečníkům, kterým už můžu předat nějaké své znalosti a zkušenosti. Vím, jak moc mi drobné rady a tipy pomohly a stále pomáhají, proto se budu snažit co nejvíce jich předat dál. První část sice nepojednává tak úplně o focení, ale úzce s ním souvisí.
Zacházení s úlovky při focení
Většina autorů toto téma nechává na závěr článku o focení v rybařině, ale já bych ho rád probral hned na začátku. Přeci jen by při focení ryb mělo být jejich zdraví na prvním místě, tedy za předpokladu, že je budete vracet do revíru. Polemizovat nad „nutností“ fotografování úlovků, nebo nad pouštěním trofejních ryb rozhodně nechci a budu rád, když si toto téma necháte do jiných diskuzí než pod tento článek, protože to rozhodně není jeho cílem. Beru to tak, že je nemalá skupina rybářů, kteří si chtějí svůj úlovek vyfotografovat a zase jej třeba i pustit zpět do vody. Tím bych to pro tento článek uzavřel.
Když máte potřebu svůj úlovek zvěčnit na fotografii a poté ho pustit na svobodu, je velmi důležité, abyste to provedli co nejšetrněji a bez újmy na zdraví ryby. Je sice hezké, že ryby pouštíte, ale při špatném zacházení během manipulace na břehu a během fotografování můžete rybě způsobit poranění, na které dříve či později uhyne, a navíc ve vodě, kde poslouží maximálně jako potrava bakteriím a jiným podobným organizmům.
Takto může dopadnou „chyť a pusť“, když se rybář nechová k úlovku, jak by měl.
Příprava
Starost o úlovek vlastně začíná ještě dříve, než vůbec vyrazíte k vodě nebo než nějakou rybu ulovíte, tedy přípravou vybavení. Je dobré naučit se mít stále nabité baterie a čistou paměťovou kartu, aby se vám nestalo, že začnete fotit rybu a zjistíte, že máte prázdné baterie, nebo plnou kartu. Je to velmi nepříjemné a rybu budete zbytečně trápit pobytem na suchu po dobu výměny baterií či vyprazdňování paměťové karty. Je dobré mít po ruce připravenou také záložní kartu i záložní baterie pro případ, že něco selže, ale není to nutnost, pokud budete pečliví při přípravě. Když jdete k vodě připravení, nemůže vás nic zaskočit. A to neplatí jen pro focení.
Vybrané místo, kde není žádný rušivý element v pozadí, připravený kbelík s vodou a podložka.
U vody mějte vše na svém místě a připravené k použití. Rozhodně si fotoaparát nedávejte na dno batohu a podobná místa, aby vám jeho hledání nezabralo více času než zdolání a vyfocení ryby. Dále si na břehu připravte podložku a nádobu s vodou, kterou rybu a podložku polijete. U podložky bych se rád zastavil, protože někdo ji považuje za zbytečnou hloupost. S tím nesouhlasím, především pokud lovíte větší ryby. Na druhou stranu uznávám, že není nutné mít kupovanou, mnohdy předraženou matraci. Základním důvodem použití podložky je ochránění ryby před nepříznivým prostředím na břehu a poškozením slizové vrstvy, která je pro ryby životně důležitá. Tuto vrstvu může poškodit suchý nebo hrubý materiál a její poškození má za následek zaplísnění nebo napadení parazity, pokud ryba ztratila svou přirozenou ochranu. Proto se prosím snažte podložku používat, pokud s rybou manipulujete na břehu.
Pod pojmem podložka si většina z vás asi vybaví podušku za pět, devět či patnáct stovek. Ale věřte, že úplně stejně poslouží kus igelitu nebo podobného materiálu položený na měkkém podkladu, jakým je například tráva. Ač vlastním podložky hned dvě, při krátkých vycházkách se poslední dobou spoléhám především na igelitový pytel, který opláchnu a hodím do kbelíku. Šetřím si tak místo a smrad v autě, a vám to ušetří ještě pořizovací náklady.
Moje oblíbená podložka v ceně několika korun.
Není třeba fotit vše
Fotit každou rybu je rozhodně zbytečné, proto doporučuji už ve vodě rozhodnout, zda vůbec tahat rybu na břeh a trápit ji focením. Pokud rybu fotit nechci, pokusím se jí vyndat háček a ihned pustit. Pokud se jedná o větší nebo divočejší rybu, často se manipulaci na břehu nevyhnu, protože vyndat háček ve vodě nebo v podběráku je v takovém případě nadlidský úkol. Často čtu v diskuzích, jak stačí odháknout rybu u břehu. To ale nejspíš píší ti, co jen halekají u klávesnice, ale u vody moc nejsou. Háček je kolikrát tak zaseknutý, že se vytahování neobejde bez použití peánu či druhé ruky na břehu, natož ve vodě. U menších ryb to problém není, ale zkuste vyndat háček větší štice nebo kaprovi u břehu ve vodě…
I takto se dá vyfotit úlovek a ani jsem ho nemusel vytáhnout z vody.
Pokud chceme ulovenou rybu fotit a jsme u vody alespoň ve dvou, jeden podrží rybu v podběráku a druhý připraví fotoaparát. Až poté teprve vyndáme rybu na mokrou podložku. Tím zkrátíme její pobyt na břehu. Dejte pozor na to, kde máte podložku uloženou, protože tmavá plocha se na sluníčku dokáže pěkně rozpálit a ani polití vodou ji dostatečně nezchladí. Ryba položená na podkladu, který má teplotu čtyřicet, padesát nebo i víc stupňů, rozhodně nebude v klidu a bude vyvádět jak pominutá. Může si tak způsobit zranění nebo vyskočit z podložky. Pokud jsem u vody sám, položím rybu na podložku a nějak ji překryji, aby z podložky nevyskočila. V tomto případě oceníte podložky, které se dají zapnout. Z těch se ryba prostě nemá šanci dostat a vy tak můžete v klidu připravit vše na focení.
Nastavování fotoaparátu před samotným focením může být i sranda.
Během focení rybu polévejte vodou, aby neoschla, protože to může mít stejný dopad jako setření slizu. Focení se snažte omezit jen na jeden, maximálně několik málo snímků, aby se ryba mohla co nejdříve vrátit do svého živlu. Při focení držte rybu co nejníž nad podložkou nebo nad vodou – kdyby sebou mrskla, což se často stává, mohla by spadnout z výšky a způsobit si zranění. Rozhodně si s rybou nestoupejte! Pád z výšky jednoho metru ryba přežije jen těžko, hlavně pokud je větší.
Toto s rybou nikdy nedělejte – můžete jí ublížit, hlavně pokud se jedná o větší rybu.
Zde jsou vidět zhojená polámaná žebra, ale jedná se o vyřazenou generační rybu, která zranění utrpěla manipulací při každoročních výlovech.
Co často vídávám, a to i u známých kaprařů, je stavění kapra na podložce na břicho. To nikdy nedělejte! Pro rybu je tato poloha sice přirozená, ale ve vodě, a nikoliv na břehu, kde jí tím můžete způsobit polámání žeber a poškození vnitřních orgánů. Vodu, kde toto rybáři často dělají, můžete poznat – loví se na ní kapři s boulemi na boku. To jsou zhojená polámaná žebra, jejichž příčinou je často právě takové špatné zacházení.
Tohle by na břehu nemuselo dopadnout dobře, proto pokud to počasí dovoluje nebo mám vysoké holínky, jdu se s rybou fotit do vody.
Rozhodně nejlepší a pro rybu nejbezpečnější je focení ve vodě, kde ryba v případě pádu prostě jen uplave. Vy sice možná přijdete o fotku, ale rybě se nemůže téměř nic stát a to je to podstatné.
Náchylnost ryb na poškození slizové vrstvy:
velká náchylnost – perlín, plotice, okoun
střední náchylnost – kapr, amur, karas
ryby odolné – sumec, lín, úhoř
Po zdokumentování je dobré vrátit rybu co nejdříve do vody, ale ne tak, že ji tam „fláknete“ a necháte ji jejímu osudu. Ryba je mnohdy po souboji o svůj život značně vysílená, a tak si musí nejdříve odpočinout a rozdýchat se. V tomto stavu totiž nebývá schopna pohybu, a když ji necháte jen tak klesnout na dno, do míst, kde je minimum kyslíku nebo i žádný, uhyne tam na udušení. Svalstvo a orgány spotřebují veškerý kyslík v těle a ryba si sama nedokáže pomoct. Toto je markantní hlavně v létě, kdy je voda teplá a obsahuje málo kyslíku.
Rybu dejte do vody a držte ji v její přirozené poloze. Můžete s ní také hýbat dopředu a dozadu, aby jí proudila voda žábrami a ryba rychleji nabrala sil. Stačí ji držet za ocas, a když se začne sama snažit vytrhnout se vám a odplout, je připravená na návrat do vody.
Trošku jsem naťukl teplotu a obsah kyslíku, což bych rád rozvedl. Od podzimu do jara je to bezpředmětné, voda je dostatečně studená a obsahuje většinou dost kyslíku. Ovšem uprostřed sezony se voda ohřeje natolik, že v ní moc kyslíku není. Je to dáno fyzikou a chemií, protože čím je voda teplejší, tím méně kyslíku dokáže absorbovat, ale naopak spotřeba kyslíku ve vodě stoupá, jelikož rozkladné procesy a živočichové fungují rychleji.
Nechat rybu „rozdýchat“ je velmi důležité a u amura to platí dvojnásob, protože do souboje dává vše a o to větší nebezpečí mu potom hrozí.
Držení ryb při focení
Ryby se snažte držet v přirozené poloze a tak, aby jim to neublížilo. Nejlépe je držet rybu oběma rukama, první rukou pod prsními ploutvemi a druhou za řitní ploutví. Neplatí to samozřejmě pro všechny ryby. Například u sumce a okouna je nejlepší držet je za spodní čelist a druhou rukou je podpírat za břichem. Rozhodně nedělejte to, abyste vsouvali ruce či prsty do žaber nebo močopohlavního otvoru.
Klinik
Někteří rybáři používají takzvaný klinik, neboli dezinfekci na ránu způsobenou háčkem. Já jsem klinik používal jen tehdy, pokud to vyžadoval místní rybářský řád, ale příliš velký smysl v tom nevidím. Je to obyčejná dezinfekce, která se ve vodě naředí a opláchne, takže účinek bude asi nevalný, ale je to jen má domněnka. Na druhou stranu, něco podobného se používá i při označování ryb odstřihnutím ploutve během pokusů a výzkumu v rybníkářství. Když už chcete klinik používat, stačí jodisol či podobné běžně dostupné a hlavně levné dezinfekce. Je to kolikrát to samé, jen v jiném obalu.
Zimní lov
Mám na mysli především lov na dírkách, který se stává stále oblíbenějším, a vod, kde to je možné, stále přibývá. Tady by mělo být dodrženo jen několik základních pravidel. Za prvé věnovat se tomuto lovu, jen pokud je únosný mráz, protože pobyt ryb na vzduchu o teplotě patnáct a více stupňů pod nulou se na rybách musí podepsat. Ryby mají v zimě teplotu těla jen několik málo stupňů nad nulou, zpravidla o půl stupně vyšší, než je teplota vody, a pokud je vystavíte silnému mrazu, začnou omrzat. Ještě horší je situace, kdy ryby pokládáte přímo na led, což způsobuje omrzliny téměř okamžitě. Takže buď ryby za silného mrazu nelovte, a nebo si z nich raději udělejte večeři. Ale vracet omrzlé ryby do vody je nesmysl.
Základní pravidla zacházení s rybou při focení
1-Dobu focení a manipulace s rybou na břehu zkraťte na nezbytně nutnou dobu.
2-Netrapte kvůli focení každou rybu jen proto, abyste měli nějakou fotku.
3-Připravte si fotoaparát a potřebné vybavení před samotným vytažením ryby.
4-Nesakujte ryby jen proto, abyste mohli fotit za světla.
5-Pokud ryby pouštíte zpět, jejich zdraví je důležitější než povedená fotka.
Fotografování ponechaných ryb
Pokud si chcete úlovky nechat a zároveň si je vyfotit, je lepší před vyfocením rybu zabít a neprodlužovat její trápení. Při focení zabité ryby už dbejte jen na trochu vkusu, přeci jen byla ryba soupeř a ten si zaslouží úctu i po smrti. Myslivci také nefotí zakrvácenou a rozstřílenou zvěř. Tím nemyslím aranžování větviček, ale aspoň opláchnutí zakrváceného úlovku.
Snad jsem vás povídáním o zacházení s úlovkem příliš nerozladil. Příště už se podíváme na výběr vhodné techniky a pojmy s tím spojené. Pokud máte nějaké konkrétní otázky ohledně focení ryb, napište mi do diskuze, emailu či SZ a já vám buď odpovím, nebo odpověď začlením do tohoto seriálu.
