Partikl, 2. díl - Příprava partiklu

27.8.2012 - Miras

V první řadě je nutné si uvědomit, že většina partiklu, v největší míře luštěniny, po namočení do vody bobtná, tedy zvětšuje svůj objem. Není těžké si domyslet, co se asi stane, když někdo nasype do vody třeba pytel neuvařeného hrachu – v lepším případě ryby, které neuvařený hrách pozřely, nebudou několik dní, možná několik týdnů žrát, v horším případě zdechnou. Partikl musí být připravený tak, aby nezpůsobil rybám žádné zdravotní potíže, nebo aby dokonce nepochcípaly. Jak toho dosáhnout popíšu níže.

Partikl se nečastěji připravuje třemi způsoby

1) Vaření
2) Kvašení (fermentace, nakládání)
3) Naklíčení

Vaření

Proces přípravy lze rozdělit do dvou stejně důležitých fází:
Namáčení
Vaření

Namáčení

Je nutné dbát na to, aby namáčený partikl byl celou dobu ponořený pod hladinou. Zdá se to být samozřejmé, ale občas se zapomíná na to, že např. luštěniny, tygří ořech nebo kukuřice jsou schopny absorbovat velké množství vody. Máte-li možnost kontrolovat stav vody a případně ji průběžně dolévat, pak nemáte problém. Nemáte-li však tuto možnost, doporučuji dát 2–3 díly vody na 1 díl partiklu. To by mělo stačit.

Možná jsem puntičkář, ale k namáčení používám buď dešťovou vodu, nebo převařenou vodu z kohoutku, případně vodu z řeky či jezera, kde právě rybařím. Když si přivoním ke sklenici vody z vodovodu a cítím tu výraznou chlorovou vůni, nemám z toho dobrý pocit a takovou vodu nepoužiju. Jde však pouze o můj subjektivní dojem.

Pokud k namáčení použijete teplou vodu (ne horkou!) místo studené, zkrátíte tím dobu potřebného namáčení.

Berte v úvahu také to, že delší doba namáčení vede ke zkrácení doby varu – ušetříte tím čas, který byste strávili u sporáku, palivo v hořáku a také tím dopomůžete partiklu k zachování nutričního profilu.

Vaření

Když se některé suroviny uvaří nebo jinak tepelně upraví, jejich molekulární struktura a nutriční profil (včetně „lákacích“ vlastností) se nasytí a poškodí. Z toho vyplývá, že budete-li partikl máčet maximální možnou dobu a vařit jen minimálně, zachováte v nejvyšší možné míře nutriční hodnoty připravovaného partiklu.

Všeobecně platí, že převařený partikl je lepší než nedovařený. Důvod je zřejmý – ryba jej stráví rychleji. Každopádně nejlepší variantou je trefit to „tak akorát“, a to z důvodu zachování nutriční hodnoty. Tohle však příliš neřeším – uvařený nebo převařený je pořád „dobře připravený“. Dobře připravený partikl projde snadno a rychle trávicím traktem ryby, která pak může dál pokračovat v konzumaci krmení, a o to mi přeci jde.

Je jen na vás, v čem budete krmení pro ryby vařit – já používám buď tlakový hrnec, jehož nespornou výhodou je zkrácení doby varu na minimum, nebo vypůjčený kotel Brutar, v němž je možné vařit velké množství partiklu najednou.

Drobný partikl (pšenice, konopí, len, …) lze „uvařit“ i tak, že jej nasypete do hrnce, zalijete horkou vodou, přiklopíte pokličkou a necháte takto stát přes noc. Ráno je vše připraveno k lovu. Místo hrnce lze použít i termosku.

Pokud chcete, aby uvařený partikl vypadal pořád stejně, stačí do něj přilít trochu konzervantu. Na tuto myšlenku mě přivedl kamarád Karel, který mi uvařenou kukuřici zalil lákem z boilie, které obsahovalo konzervant. Po téměř třech měsících je kukuřice pořád jako nová. Žádná plíseň, žádné kvašení, prostě funglovka!

K následující tabulce dodám snad jen to, že uváděné časy jsou skutečně minimální, doporučuji je raději překročit, zejména pak dobu namáčení. Pro případ, že byste si chtěli nechat přivézt nějaký partikl z ciziny, uvádím i anglické názvy.

Kvašení (fermentace, nakládání)

Je to již velmi dávno, kdy jsem v Maďarsku viděl, jak místní borci sypou do vody desítky kil zkvašené, páchnoucí kukuřice. Nedůvěřivě jsem nad tím kroutil hlavou a myslel si něco o dementech. Shodou okolností jeden z Maďarů přišel na pokec a světe div se, uměl anglicky. Když jsem si mu postěžoval na použití páchnoucí kukuřice, suše odpověděl: „The worse smell, the better…“, tedy „Čím smradlavější, tím lepší…“. A oni fakt chytali – sice menší kapříky, sem tam amura, ale chytali. Začal jsem nad tím přemýšlet a začal jsem zkoušet. Od té doby nespotřebovaný partikl vždy zasypu cukrem a bez ohledu na vznikající zápach jej pak v klidu používám dál. Prostě to neřeším.

V květnu jsem takhle cíleně do cukru, vody a koření naložil pšenici – smrad byl tak ukrutný, že se sousedi chodili ptát, co nám to tam chcíplo.  Začátkem července jsem smrdutou pšenkou zakrmil na svém oblíbeném revíru a druhý den jsem vyrazil k vodě. A byl to mazec – ryby braly bezvadně a pšenice z nich doslova tekla.
Tři měsíce „stará“ kukuřice s konzervantem stále vypadá jako „nová“

Letos jsem se zde na Mrku dočetl o „kefírové fintě“, kterou popisuje kolega mates202.

Taky jsem to vyzkoušel a je to paráda. Hlavně je to prakticky bez práce – stačí namočený partikl zalít kefírem a pak už žije svým vlastním životem, dokud jej nespotřebujete. Více o fermentaci bude zmíněno v následujícím díle.

Nakládaný, komerčně nabízený partikl

V dnešní uspěchané době se lze velmi snadno dostat do situace, kdy se člověk náhle rozhodne odjet na ryby a ono není na co chytat a čím krmit. Pak se vyloženě nabízí rychlé, pohodlné řešení – vykoupit svůj čas hotovým výrobkem. Tuto variantu používám velmi zřídka, leč se jí vůbec nebráním. Je to prostě něco za něco, v tomto případě čas za peníze. Stačí si jen z regálu vybrat pytlík či dózu požadovaného partiklu a vůně.

Naklíčení

Vzhledem k tomu, že nikdy nekrmím naklíčeným partiklem ve velkém, nezabývám se příliš stravitelností. Důležité je, aby už nic nebobtnalo. Celkem chápu, proč tak málo rybářů připravuje partikl tímto způsobem – je s tím více práce. Je to sice relativně nepohodlný způsob přípravy, ale výsledky jsou celkem přesvědčivé! Nevím, co ryby tak láká na naklíčených zrnech či oříšcích. Je to ten světlý, sladký klíček, který vzhledem připomíná kořínky vodních rostlin? Nebo snad jednoduché cukry, které se při nakličování tvoří a uvolňují? Nevím to. Tak či tak, naklíčený partikl rybám chutná. Jak jsem již v začátku tohoto odstavce naznačil, příprava vyžaduje více než jen namočení do vody na několik hodin.

V následujících řádcích popíšu, jak připravuji lupinu. Totéž bude platit i pro ostatní druhy partiklu, jen si vypozorujte dobu klíčení.
1) Lupinu nechám jeden den v kbelíku vody, aby maximálně nasákla tekutinou.
2) Přesypu lupinu do červené bedýnky na maso, případně na tác nebo jinou nízkou nádobu tak, aby na dně byla pouze v jedné či dvou vrstvách.
3) Ze kbelíku, ve kterém byla lupina namočená, naliji tolik vody, aby byla lupina v bedýnce zhruba z jedné poloviny pod vodou.
4) Přenesu bedýnku pod okno nebo na jiné místo, kde je dostatek světla. Občas dávám bedýnku na dvorek, kde ji však překryji skleněnou tabulí, aby mi ptáci lupinu nevyzobali.
5) Čím světlejší a teplejší prostředí, tím rychleji lupina klíčí.
6) Musím si ohlídat, aby lupina nevyschla. V případě nutnosti ji dovlhčuji.
7) Za 2–3 dny je klíček dostatečně velký.
8) Je hotovo – a lup tam s tím!

Písmenka jsem vyčerpal, dnes končím… Příště svůj miniseriál doklepnu povídáním o zatraktivňování partiklu.

S pozdravem „Co sežereš, nechytíš“