MRK.cz - stále na rybách - ryby a rybaření

MRK - Stále na rybách

Za švédskými zubatkami

7.8.2012 - Knapík

Že se na přelomu dubna a května letošního roku podívám s největší pravděpodobností za štikami do Švédska na brakickou vodu Baltského moře, bylo zřejmé už někdy v průběhu roku 2011, kdy kamrád přivedl svoji manželku do stavu požehnaného, a ta se mu pak v listopadu odměnila za jeho snahu a píli porozením dcerky Máji. Ta, ač má k rybařině velice blízký vztah již z prenatálního období, osobní účast na této výpravě odmítla jednoznačně hovořícím gestem a výrazem tváře, který dával najevo, že se na akci ještě zcela necítí. Díky tomu všemu se usmálo štěstí na mě a přes počáteční známky neskrývaných obav jsem se stal součástí dvoučlenné výpravy na jeden z mnoha nesčetných ostrůvků Baltského moře, který se měl stát v termínu 28. 4.–4. 5. 2012 naším přechodným domovem a centrem našich rybářských výprav do nepříliš vzdáleného okolí. Lokalita je tak řídce osídlená, že potkat v těchto končinách konkurenci v podobě rybáře je takřka utopie. Přesto jsme i my byli během svého pobytu takto obšťastněni a dva čluny s rybařící posádkou jsme měli to štěstí v dáli zamženým okem námořníka zahlédnout…

Cestu po vlastní ose jsme po důkladné restaurační přípravě zvolili následně: Plzeň – Rostock – Trelleborg. Z Trelleborgu jsme pokračovali několik set kilometrů dál na sever a poslední krátkou část cesty jsme zdolali za pomoci výkonného motorového člunu místního farmáře, který nám za úplatu poskytl ubytování, loď a benzín.

Na trajektu jsme potkali spousty rybářů z různých končin, např. z Polska, Slovenska, Německa i Čech. Ti však mířili zejména do Norska na fjordy za účelem plnění mrazáků a skutečnost, že my jedeme chytat na vodu, která je de facto v režimu „chyť a pusť“, u nich vyvolávala jisté nepochopení a dalo by se říct, že u některých i neskrývaný úsměv ve tváři… Pravidla totiž říkala jasně, že v naší cílové lokalitě je možné si přivlastnit pro kulinářské využití maximálně jednu rybu na osobu a den.


Jsme ve Švédsku, již není pochyb

První švédské štiky – Den příjezdu

Ač znaveni dlouhou cestou, příliš času jsme neproplýtvali a necelé dvě hodiny po příjezdu jsme byli hotovi vyrazit na první krátkou, takříkajíc propagační výpravu s cílem potkat první švédské štiky. Zatímco doma vystupovaly tou dobou teploty ke 30 °C, sever nás přivítal zamračenou oblohou, všudypřítomným větrem a vlnami. To jsou podle všech ukazatelů ty nejlepší podmínky k lovu štik. Ale jak říkával náš tělocvikář: „Neexistuje špatné počasí, existuje pouze nevhodné oblečení.“ Hned druhý nához z pobřežního mola znamenal první záběr a první zdolanou rybu o délce lehce přesahující 60 cm, a to na Rapalu Long Cast v barvě okouna. Počáteční okamžiky na vodě byly poněkud rozpačité, ale netrvalo dlouho a my si již mohli užívat mírného neustálého houpání, které nás v průběhu celého pobytu neopouštělo ani na břehu. Následující vyjížďka na člunu byla záhy proměněna i v další ulovené štiky. Já toho odpoledne vytáhl tři štiky, Johny přidal další dvě a mohli jsme se tak těšit na další plnohodnotné dny strávené na vodě, které již byly na úlovky výrazně bohatší.

Vyjíždíme na vodu – Den první

Počasí z předchozího dne vydrželo a my se mohli opět pustit do neustálého kolotoče v podobě výběru nástrahy, nahazování, točení kličkou, spouštění a vytahování kotvy a popojíždění mezi zajímavými lokalitami. Dařilo se nám poměrně slušně a jen v bezprostřední blízkosti zátoky našeho ostrova jsme nachytali téměř tři desítky štik, mezi nimiž se už objevilo i několik urostlejších kousků. Z nástrah toho dne fungovaly nejvíc gumy (Dragon a Relax), rotačky, plandavka a z wobblerů pak Long Cast od Rapaly a FT Frenzy. Za jerky pak držel krok zejména vzor řečený Ojojoj, bez kterého se do Švédska snad ani nesmí. Johny zakončil ten den se 17 kusy štiky a já přidal dalších 23 kousků.


První lepší štika zájezdu

Mění se počasí a vaří se zelňačka

Oproti prvnímu dni, kdy bylo počasí rybářsky takřka ideální, nám den třetí ukázal, že drsný sever umí nastavit i druhou tvář. Ráno jsme se probudili do jasného dne s vymetenou oblohou a minimem větru, což jsou naopak podmínky, kdy se prý štikám zrovna dvakrát nechce. Nicméně když už jsme jednou byli ve Švédsku, na počasí jsme nemohli brát ohledy, a proto jsme vyrazili na vodu. Menší aktivita ryb se projevila zejména u Johnyho, který ať dělal, co dělal, střídal nástrahy, způsob vedení i místa, ne a ne se pořádně rozchytat. Já bodoval vcelku slušným počtem 18 ryb, Johny pak přidal dalších pět kousků.

Toho dne došlo ke dvěma událostem, které náš pobyt na nějakou dobu silně poznamenaly. První z nich byl daleký a nevratný odlet jerku výše označeného jako Ojojoj a dále pak vaření speciální zelňačky dle jakéhosi prý zaručeného receptu, který jsem do té doby neznal. Johny však byl v tomto směru již zkušeným praktikem a do její přípravy se pustil s rutinou. Kromě běžně používaných surovin jsem se podivoval pouze nad tím, že je k její přípravě potřeba asi padesát kuliček nového koření, které v ní nakonec skutečně našly svůj osud a polévku tak zdatně okořenily. Výsledek v podobě značné plynatosti na sebe pak nedal dlouho čekat a ještě pár dní nám zpestřoval společný rybolov.


Zuby jako jehly

Dvanáct hodin nonstop na moři

Slunečno a větrno připadalo na 1. 5., tj. Svátek práce, nicméně my jej ctít nemohli. Naší hlavní výzvou pro ten den bylo chycení sté ryby této výpravy a s tím jsme také vyrazili časně ráno na vodu, zásobeni každý jednou tatrankou, jablkem a PETkou s pitím. Dvanáct hodin v jednom zátahu na vodě bez zásobovacího oddílu bylo slušnou prověrkou rybářského zápalu, který nám očividně nechyběl. Ten den ulovil Johny své dvě největší ryby výpravy a celkem 18 kusů, já kontroval do té doby svojí nejdelší a nejhubenější švédskou štikou a počtem 17 kusů. Za zmínku stojí ještě operativní záchrana jedné štiky, která si při souboji omotala hlavu a žábry lankem a šňůrou několikrát dokola, což jí naprosto znemožňovalo dýchání. Následně jen brnkla zuby o pletenku a padala nezadržitelně ke dnu. Rychlý zásah podběrákem ji vzápětí nejspíš zachránil od jisté smrti. Toho dne fungovaly z nástrah nejlépe De Profundisův okoun, plandavka a gumy Savage Gear. Historická plandavka s červeným očkem, kterou jsem měl ve výbavě už pouze v jediném exempláři, vzala toho dne bohužel za své. Příčinu jejího odletu při náhozu jsem identifikoval jednoznačně jako rozepnutou karabinu.


Johnyho největší štika

Další maraton

Počasí bylo podobné jako minulého dne, jen vítr zalézal za nehty ještě o něco víc, však se také teplota vzduchu pohybovala pouze kolem 6–7 °C. Abych navázal na předchozí den, byl jsem u vody už v 6:00 a výpravu jsme společně končili kolem hodiny dvacáté. Rybářsky se opět dařilo poměrně slušně, zejména pak návětrná strana sousedního ostrova vydala hezkou řádku štik. Jedna z nich mohla vysloveně hovořit o štěstí, když po jejím zdolání povolila karabina a ryba i nástrahou vybavenou dvěma trojháky klesala do hlubin. Rychlý zásah mojí ruky ji naštěstí zachránil. Překvapivě jsem se k ní ani „nepřišil“, a tak jsem ji mohl zbavit těžké nástrahy. Po důkladnější prohlídce se ukázalo, že nejen karabina, ale i kroužky měly už své nejlepší za sebou, takže následovala jejich urychlená výměna za silnější. V řeči čísel tento den vydal Johnymu 13 štik a mně dalších 25 kousků.

Setkání s kanibalem

Opět jsme měli vymetenou oblohu bez mráčku a vítr, jak se zdálo, opět o něco zesílil. Toho dne padl náš výběr na dvě hlubší rákosové zátoky s výrazně kalnější vodou, všude jinde byla totiž průhlednost vody až několikametrová. Bohužel snad i díky nepříjemně ostrému větru jsme zde neuspěli. Vydali jsme se tedy na poměrně mělkou lokalitu rozčleněnou velkými oblými balvany pod vodou. Zde jsme už jednou uspěli a věřili jsme místu i tentokrát. Nezklamalo nás a v krátkém čase vydalo několik ryb přes 65 cm. Jedna z nich byla přímým důkazem vrozeného kanibalizmu štik, když nejprve spolkla svoji menší příbuznou a pak si teprve vyšlápla na moji nástrahu. Nenatrávený ocas menší štiky jí ještě vyčníval z jícnu. Poté jsme se rozhodli prochytat ještě další podobné lokalilty a ukázalo se, že štiky se dají chytat prakticky všude a na téměř libovolnou nástrahu, i když „Profunďák“ byl i tentokrát nepřekonatelný. Tento den jsem zakončil se 17 rybami, Johnymu se tolik nedařilo, ale i tak přidal sedm pěkných kousků.


Kanibalizmus jak se patří

Dostame jich dvě stě?

Poslední den před námi stála výzva v podobě ulovení 35 štik, které by zakulatily celkový počet ulovených ryb na rovnou dvoustovku. Pustili jsme se tedy do toho poměrně zčerstva a už od časného dopoledne jsme přidávali další a další ryby. Toho dne došlo také ke změně počasí, což avizoval již předchozího dne prudký pád ručičky bimetalového barometru. Nebe přešlo z azurové oblohy do odstínu temně šedé a z oblohy sem tam spadla nějaká ta kapka. Štiky však spolupracovaly poměrně spolehlivě a kromě běžných velikostí se ukázalo i několik pěkných ryb a mezi nimi i nejzmasilejší ryba výpravy, která neodolala a vyšlápla si na jednu ze mnou dosud opomíjených gumových nástrah. Stejnou nástrahu slupla o něco později další slušná ryba, která zabrala v místech mezi ostrovy, kde se do té doby lovily ryby o poznání menší. V průběhu odpoledne jsme se pak rozdělili, a zatímco já lovil ze břehu našeho ostrova, Johny vyrazil ještě na člunu, aby se podařilo chytit ještě pár štik, které takříkajíc chyběly do počtu. Nějaké ryby opravdu chytil, mezi nimi pak i štiku, která na něj vyvrhla zčásti natrávenou rybu, a celkový součet posledního dne byl tento: 14 štik Johny a já 22 kousků.


Nejzmasilejší ryba výpravy

Balíme – Den odjezdu

Toho rána jsme se probudili už zase do krásného prosluněného dne, jehož dopoledne jsme si vyhradili na úklid objektu. Jaké však bylo naše překvapení, když se už kolem sedmé hodiny objevila parta tří postarších německých rybářů, kteří nás měli střídat. Z krátkého rozhovoru s nimi vyšlo najevo, že tahle trojice jezdí na stejné místo už patnáctou sezonou a zřejmě dobře ví proč.

Suma sumárum jsme chytili 201 štik, z nichž Johny zdolal jich 76 a já jsem jich ulovil 125. To jsou na tamní poměry neskutečně vysoká čísla i vzhledem k tomu, že největší počet ryb nalovila dle místní kroniky vedené od roku 1998 čtyřčlenná skupina rybářů, a to 217 ryb, a nejlepší výkon jednotlivce byl až do naší výpravy 57 ulovených štik. Jen pro srovnání s loňským rokem uvedu, že vloni zdolal Johny se svojí přítelkyní v průběhu týdenního pobytu „pouhých“ 55 štik.

Valná většina ryb zde má velikost v rozmezí 55–65 cm (což znamená, že u nás by se taková ryba podívala z vody maximálně jednou), menších ryb se pochytalo vysloveně minimum, nicméně se ukázalo a potvrdilo, že velikost nástrah nehraje pro baltské štiky téměř žádnou roli. Dokonce i ryba lehce přes 50 cm byla schopná polknout čtrnácticentimetrový jerk neskutečně hluboko, na což také dvě ryby doplatily a byly dovezeny pro potřeby kuchyně do Čech.

Jiný místní rekord zůstane zřejmě dlouho nepřekonán, neboť parta, o níž se zmiňuji výše, zvládla kromě rybolovu zpracovat také dva sudy piva, pět litrů kořalky a odehrát přes 1 100 her prší. Z dalších jejich výkonů už zmíním jen tolik, že u jména „Hnědan“ bylo uvedeno pouze „neměřitelno“. Výklad tohoto spojení ponechám na vaší vlastní ctěné představivosti.

Švédská příroda v lokalitě, kterou jsme navštívili, je jedním adjektivem řečeno přírodní. Nejspíš i proto, že osídlení oblasti je mimořádně řídké a přírody si k jejímu velkému štěstí nikdo moc nevšímá. Smíšené pralesy dominují většině ostrovů, bohatství ptačí říše zahrnuje mnoho druhů hus, kachen, dále se tu vyskytují zejména racci, labutě, nějaký ten orel a kormorán je vysloveně v menšině. K mému překvapení je i přes svoji severní polohu daná oblast poměrně početně osídlená hady, a to nejen užovkami, ale i zmijemi. Mezi ostrovy prý vcelku běžně přeplavávají losi, jeleni i jiná zvěř, ale tu ponechme zájmu nimrodů, kteří tam také jezdí za účelem ukojení svých loveckých choutek.


Lesní pastvina

Zpáteční cestu jsme si pak zpestřili návštěvou lososí řeky Mörrum, kde právě probíhal tah a lov mořského pstruha, lososa a jakéhosi jejich hybrida. Řeka je to bezesporu pěkná, ale v mých očích až příliš snobácká a jistě se ve Švédsku najde vícero cenově dosažitelnějších lososích řek. Stromy ověšené rybářskými nástrahami i ve výši deseti metrů nad vodou pak nesvědčí příliš o umu některých místních lovců. Noční cesta trajektem do Rostocku probíhala bez komplikací, jediný šrám našemu dojmu ze švédské pohostinnosti tak zasadili domácí hokejisté, kteří takříkajíc v suchém triku přejeli naši reprezentaci poměrem 4:1, za což pak byli po zásluze ztrestáni ve čtvrtfinálové odvetě.


Švédský soumrak

Použité vybavení:

Pruty:
Dragon Team 2,55 m, 10–28 g
Berkley Skeletor 2,74 m, 7–28 g
Dragon Milenium Fatso Jerk 1,95 m, 20–60 g
Dragon Destiny 2,70 m, 10–35 g
Shimano Lesath 2,70 m, 20–50 g
Dragon Guide Select Skinner Cast 195 cm, (40–80 g)

Navijáky:
Spro Red Arc 1040
Ryobi Zauber 3000
Shimano twin power 2500 FB
Team Dragon HS200iL

Pletené šňůry:
Dragon a Fire Line na 9 kg, 12 kg a 18 kg
Lanka Dragon 7 x 7 na 9 kg, 12 kg a 18 kg

Dopravní prostředek:
Mitsubishi Carisma 1,8

Autor: Knapík - ®

Diskuse k článku (18 reakcí)

Přečteno: 8 299x
Průměrná známka: 1.17

Co je nového - dravci + obecné

Začátek pstruhové sezóny:

Oznámení - dravci
Vložit oznámení

Na toto místo můžete sami vložit své oznámení ostatním čtenářům MRKu.

Kalendář akcí - dravci
Seznam závodů
Výsledky závodů
Všechny výsledky
Akční nabídky
Všechny slevy a akce
akce, rybareniIMPERIAL BAITS - Esence Carptrack FLAVOUR WORM UP 50ml

Za 262
Dlouho jsme pracovali na našich esencích a nyní je můžeme nabídnout i Vám. Dávkování 5 - 8ml/kg boilies


akce, rybareniJarní výprodej značkového oblečení se slevou až 35%

Poštovné kurýrem nad 1500 Kč Zdarma, dárek ke každé objednávce.


Doporučujeme prodejnu
Adresář prodejen
Kaprňák - rybářské potřeby Petr Havlíček Kaprňák - rybářské potřeby Petr Havlíček

Kutná Hora, Na Spravedlnosti 134