Manuál k použití – signalizátor

28.6.2012 - fotojakes

Toto téma jsem už sice jednou popsal a uveřejnil v časopise, ale myslím, že by nebylo špatné se k němu vrátit, jelikož stále a často u vody slyším zbytečný „rachot“. Tím nenarážím na hlučné rybáře, ale na elektronické hlásiče, nebo chcete-li pípáky, které jsou pro mnohé z nás nedílnou součástí vybavení na ryby. Tato pomůcka nám lov velmi usnadňuje především při delších vycházkách či v noci a několikadenní lov si už bez pípáků ani neumíme představit.

Bohužel i zde platí, že v rukou hlupáka nebo člověka neznalého se tento šikovný vynález stává nepříjemným, mnohdy až nesnesitelným, a ani se nedivím, že některým rybářům vadí. Já osobně chodím k vodě za klidem, přírodou a pohodou, proto nemám rád, když si rybáři pletou rybník s diskotékou, i když hlásiče sám používám velmi často. U některých je to z neznalosti, ale u mnohých bohužel z hlouposti a bezohlednosti, což je mnohem horší. Najdou se dokonce jedinci, kterým nevadí, že ty jejich pípáky slyší i rybář na druhé straně. Kolikrát mi takový „DJ“ zkazil posezení u vody, a dokonce jsem to jednou zabalil a jel domů. Proto jsem se rozhodl trochu věnovat tomuto tématu. Cílem článku není vyvolat odpor proti hlásičům, ale osvětlit jejich fungování a doufám, že alespoň pár lidí své pípáky ztlumí, vypne, nebo je alespoň bude používat jen k signalizaci záběru a jen tehdy, když to je třeba.

Problémy spojené s používáním signalizátorů

Rozhodně nejčastějším nešvarem je příliš vysoká hlasitost, kterou může bezohledný rybář obtěžovat široké okolí na desítky až stovky metrů. Argument, že by to jinak neslyšel, je zcestný, když to slyší rybáři na druhé straně revíru. Proto prosím – ztlumte si své hlásiče nejnižší potřebnou úroveň.

Další oblíbenou „disciplínou“ je používání hlásiče na lov s krmítkem a podobně, kdy co pár vteřin drbne nějaká bělice do krmítka a spustí tak slavnostní famfáru. Zde je použití hlásiče absolutně zbytečné a takový rybář jen otravuje své okolí.

Ne tak často, ale přeci jen se u vody najde i takový hlupák, který šponuje vlasec přes zapnutý hlásič, což je asi nejnepochopitelnější konání v souvislosti s hlásičem. Takový rybář si nejspíš plete místo svého pobytu a raději by pařil někde na technoparty. Přitom není nic jednoduššího, než hlásič ztlumit, vypnout, nebo dát vlasec mimo drážku hlásiče tak, aby hlásič nepípal.

No a když se pak tyto nešvary vyskytnou u jednoho rybáře naráz, má celé jeho okolí o zábavu postaráno. Je to asi dvě sezony zpět, kdy jsem se vydal vláčet na jeden asi čtyřhektarový rybník. Jako obvykle jsem měl v plánu obejít celou vodu dokola a proházet příbřežní partie, ale už při příchodu k vodě mě do uší praštil pisklavý tón hlásiče, který nasvědčoval tomu, že u vody je někdo minimálně nahluchlý. K mému úžasu vycházelo pípání zpoza křoví na druhé straně revíru. Než jsem k tomu místu došel, trvalo to asi dvě hodiny, ale přísahal bych, že ani jednu celou minutu nebylo ticho. Když jsem dorazil ke zdroji rozruchu, nestačil jsem se divit. Postarší rybářka seděla mezi pruty a bavila se lovem cejnů na foukačku. Moc jich nevytáhla, protože jí obří háčky s foukačkou cejni jen ozobávali. Co chvilku ale sekala a následně nahazovala obří krmítko a vše korunovala, když po náhozu položila prut do vidliček a začala šponovat vlasec přes zapnutý hlásič, přičemž namotala několik metrů vlasce a z hlásiče vyloudila neskutečnou „jízdu“. Nedalo mi to a zeptal jsem se jí, zda je nutné, aby tam měla ty hlásiče, na což mi odpověděla: „Chci se kochat přírodou kolem, a ne jen pořád hypnotizovat policajty.“ Tato odpověď mě dost překvapila, protože mě by to pípání při kochání přírodou značně otravovalo. Ale každý jsme nějaký, a tak jsem se jí zeptal, jestli je nutné mít to tak nahlas, když to je zřetelně slyšet na druhé straně revíru. Tomu se hrozně divila, a že prý to ztlumí, jenže neměla klasický hlásič, ale ten s digitálními tlačítky a evidentně jej neuměla ovládat, protože místo ztlumení přidala a začala přepínat různé tóny. To už na mě bylo moc, a tak jsem mávl rukou, hodil prut do auta a znechucen jel domů. Toto sice nebyla moje první podobná zkušenost, ale rozhodně to byl bod zlomu, který mě přiměl věnovat se tomuto tématu.

Jaký signalizátor zvolit

Dříve byl výběr signalizátorů hodně omezený, ale díky tomu také relativně snadný. Dnes už jich je na trhu tolik, že výběr je mnohem složitější, a než člověk vybere ten pravý, může sáhnout i několikrát vedle. Proto bych zde rád trošku rozvedl kritéria, která by při výběru měla hrát roli. Nejde o to, zda je to hlásič za 200 korun či za několik tisíc, to je otázka priorit a možností každého rybáře. Podstatné je, jak bude plnit svou funkci, tedy signalizovat záběr, respektive pohyb vlasce.

Nastavení hlasitosti

Je to základní a dle mého nejdůležitější ovládací prvek signalizátoru. Regulaci hlasitosti mají v podstatě všechny signalizátory, tedy snad jen s výjimkou těch malých, které se připínají na prut při lovu dravců. Nejčastěji se k regulaci hlasitosti používá otočné kolečko (potenciometr), dále mačkací tlačítka (tzv. digitální hlásiče) a v poslední řadě se hlasitost reguluje mechanicky, tedy zacpáním otvoru k reproduktoru (Carpsounder, Steve Neville). Myslím, že nejlepší je systém s otočným kolečkem, a musím podotknout, že mezi nimi pak ten, jehož hlasitost lze regulovat až do úplné nuly, tedy do ticha. Toto je důležité třeba při šponování vlasce, kdy zcela ztlumím zvuk, nebo v noci, když sedím u prutů. V takovou chvíli mi stačí jen svit diody, který mě na záběr upozorní, a nemusím sebe a ani své okolí otravovat pípáním.

Regulace citlivosti

Osobně ji nastavuji minimálně a vždy mám hlásič na maximální citlivost, ale když začne foukat nebo když lovíte na větší vzdálenosti, je třeba citlivost snížit, aby se zamezilo falešným záběrům a tím i zbytečnému pípání. Z tohoto důvodu považuji regulaci citlivosti za nepostradatelnou, tedy alespoň ze svého pohledu.

Nastavení tónu

Tato možnost už není tak důležitá, ale je třeba si vybrat vhodný hlásič, tedy pokud nemá regulaci. Každému se líbí něco jiného a každý reaguje jinak na různé tóny. Třeba příliš vysoký tón je pro někoho nepříjemný a někdo zas příliš nízký téměř neslyší. Většina mých známých má na hlásičích nastavený stále stejný tón, který nemění. Po nějaké době se vám totiž zafixuje do hlavy a reagujete na něj i při jednom slabém pípnutí. Problém může nastat při změně hlásiče či přeladění tónu, protože mozku bude chvilku trvat, než si zase zvykne na nový tón. Jsou hlásiče, jako Delkim, Fox či Carpsounder, které mají svůj specifický tón, a ten často ovlivní volbu při koupi nových hlásičů.

Výdrž baterie

Pokud se věnujete lovu s hlásičem často, je to poměrně důležitý faktor pro výběr hlásiče a příposlechu. Chytat stále ve strachu, že mi během pár dní dojde baterie, není vůbec příjemné a to ani nemluvím o delším pobytu dál od civilizace. Jako fotograf bych rád uvedl i jednu podstatnou informaci v souvislosti s výdrží baterie a teplotou okolí, a to že při poklesu teploty pod 5 °C ztrácí většina baterií až 80 % své kapacity.

Voděodolnost

Dříve to byla velká bolest levných hlásičů, protože stačil jeden slejvák a hlásič odešel do věčných lovišť. Dnes už je odolnost před vlhkem a deštěm snad standardem všech hlásičů. Dokonce už se objevují první 100% vodotěsné signalizátory. Jako příklad uvedu hlásiče ATT od jedné anglické firmy, které skutečně fungují i ponořené pod vodu.

Ovládací prvky a tvar hlásiče

Tvar signalizátoru, respektive to, jak v něm drží prut, je velmi podstatná věc. Může se totiž stát, že ryba zabere prudce, a když má hlásič špatný tvar, letí prut do vody nebo na břeh, což může skončit ztrátou prutu nebo jeho poškozením.

Další věcí je ovládání hlásiče, které by mělo být co nejjednodušší, abychom to zvládli bez problémů i po tmě a nedělali zbytečný rozruch u vody. Osobně mám rád hlásiče s ovládáním pomocí otočných koleček, které jsou nejjistější.

Doplňkové funkce

Jak se říká, pokrok nezastavíš a u elektroniky to platí dvojnásob. Většina výrobců se snaží své konkurenty přebít novými funkcemi, aby si získali nové zákazníky, a tak se můžeme setkat se zdířkou pro připojení svítícího swingeru či možností měnit barvu diody stiskem tlačítka. V poslední době se dokonce objevují hlásiče s polyfonním tónem a možností nahrání vlastních zvuků v MP3, ale tady jsem značně skeptický ohledně užitečnosti této funkce, i když připouštím, že někdo to uvítá. Rozhodně velmi vydařenou inovací je tlačítko „Mute“, které na své nové hlásiče umístil Flajzar. Toto tlačítko vypne na 60 vteřin zvuk a rybář tak může došponovat vlasec a umístit swingež, aniž by rušil okolí a rozladil si nastavení hlásiče.

Tuning signalizátorů

Toto téma je dnes už asi bezpředmětné, protože lze koupit za slušnou cenu hlásič podle vlastních představ, ale ještě před deseti lety to byl vcelku problém a pro mě jako studenta dvojnásob. Od kamaráda jsem koupil myslím za pět stovek dva hlásiče CSH, které ač nebyly špatné, měly své mouchy. Prvním zásahem do hlásiče bylo jeho utěsnění proti dešti, jelikož mi při prvním dešti přestal jeden fungovat. Problém byl v tom, že ve spoji dílů nebylo žádné těsnění, a tak mi tekla voda přímo na elektroniku uvnitř. Mezi spoj jsem dal silnější gumovou izolepu, která vytvořila perfektní těsnění. Z konstrukčního hlediska mi opravdu vadilo, že nejde ztlumit hlasitost na nulu, aniž bych hlásič vypnul, proto jsem se rozhodl pro další zásah. Částečně to šlo řešit přelepením otvoru hlásiče nebo vmáčknutím polystyrenové kuličky, ale elektronika mě tak trochu zajímala, a tak jsem nažhavil pájku. Na drátek k reproduktoru jsem umístil malý vypínač, kterým jsem mohl vypnout jen zvuk hlásiče, aniž bych cokoli měnil. V podstatě šlo o obdobu tlačítka „Mute“, které deset let po mně zavedl Flajzar. Po nějakém čase mi začala vadit nízká svítivost diod, proto jsem je vyměnil za modré supersvítivé. Spokojen se svým dílem jsem byl jen do první výměny baterie, jelikož mi silný proud nových baterií spálil nějaké obvody a u jednoho hlásiče přestala fungovat paměťová a u druhého záběrová dioda. Důvodem, proč tohle píšu, je poučení, jelikož není dobré hrabat se do něčeho, čemu pořádně nerozumíme. Navíc je jakýkoliv takový zásah porušením záručních podmínek a nikdo už vám reklamaci neuzná.

Příposlech

Toto téma jsem záměrně nechal až na konec článku, jelikož často budí přílišné emoce. Řekl bych, že až zbytečně, i když se opět najde mnoho těch, kteří si použití příposlechu vykládají poněkud špatně. Podle pravidel, které platí na našich revírech, je příposlech v podstatě zbytečný, ale mnoho rybářů včetně mě jezdí na soukromé vody či do zahraničí, proto zde použití příposlechu trošku rozvedu. Z mého pohledu se jedná o nepostradatelnou součást signalizátorů a k tomuto tvrzení mám své důvody. Není to tím, že bych měl nutkání být desítky až stovky metrů od prutů, což se na rybářských revírech u nás ani nesmí. Ale jak jsem už psal, mám rád u vody klid, a tak si často tlumím hlásiče na nulu a do náprsní kapsy si dám příposlech tak nahlas, abych jej slyšel jen já. Neruším tak pípáním ani rybáře, který je jen pár metrů ode mě.

Také když lovím velmi blízko svého břehu, sedím dál od vody, abych si svým pohybem po břehu ryby neplašil, ale nechci mít hlásiče tak nahlas, abych je slyšel na deset či více metrů. Zde je důležité myslet na to, jaký je terén na břehu i ve vodě, protože i za krátkou chvíli je ryba schopna urazit několik metrů, třeba do vázky, což bychom rozhodně dopustit neměli, a je třeba to brát v potaz. Občas se naskytne situace, kdy se musím vzdálit od prutů, třeba na záchod, ale stahovat přesně nahozené pruty s PVA nebo si rušit klid na lovném místě se mi nechce, stejně jako dávat hlásiče „na plný pecky“. Pruty většinou hlídá moje přítelkyně, když někam odejdu, ale i když je rybářka a má povolenku, nemá tolik zkušeností, aby zvládla všechny situace, proto chci „být na drátě“, abych jí mohl hned přispěchat na pomoc. Na závěr ještě jednou zopakuji, že na rybářských revírech se od prutů vzdálit nesmíte, a také, že ani nejlepší příposlech nenahradí vaši přítomnost u prutů.

Shrnutí

Doufám, že tento článek si přečtou i někteří ze zmíněných „hudebníků“, kteří nám kazí pobyt u vody, a zamyslí se nad svým hudebním talentem a nebudou jím plýtvat u vody. Vždyť televize pořádají mnoho soutěží, kde narozdíl od rybníka jejich hudební nadání někdo ocení. Pokud vám také vadí tento rámus u vody, nebojte se ozvat a slušně a s nadhledem požádat o ztlumení. Pokud to je normální člověk a slušný rybář, jistě to ztlumí. Je ale pravda, že můžete narazit i na ignoranta, kterému je to jedno a pošle vás tam, kam slunce nesvítí. Tady bych doporučoval raději opustit bojiště, protože takového hlupáka už asi nikdo nezmění a hrozí, že bude ještě otravnější a nepříjemnější než ten jeho uřvaný hlásič.

S pozdravem Petru zdar a přáním klidu a pohody u vody