První rok s Lipánky

- Tomáš Kupka

O nízkém počtu dětí v rybářských kroužcích, který má navíc v posledních letech klesající tendenci, slýcháme dnes a denně. Tento problém trápí většinu MO a tedy i celý Rybářský svaz. Nejinak tomu bylo i v naší MO v Novém Městě nad Metují. Běžely tu sice dva kroužky, za což jsme byli samozřejmě rádi, ale s celkovým počtem kolem dvaceti žáků na desetitisícové město, jsme spokojení nebyli. Myslím, že nemá význam rozebírat tu důvody, které mohou za to, že rybaření jako volnočasová aktivita dnes mládež tolik „netáhne“. Věděli jsme, že doby, kdy museli vedoucí kroužků z důvodu naplnění kapacity děti odmítat, jsou nenávratně pryč a že situaci v dnešní společnosti rozhodně nezměníme. Jedinou možnost jsme viděli v tom, že změnu uděláme v našem přístupu, a to ve všech směrech. A když změnu, tak radikální.



Prvořadý úkol byl samozřejmě získat děti. A protože žádný plakát nemůže nahradit osobní kontakt, rozhodli jsme se uspořádat náborové akce přímo na základních školách. S jednotlivými řediteli jsme si hned zkraje měsíce září domluvili konkrétní termín a vyhrazení nějaké větší učebny. V přednáškách jsme děti seznámili se vším, co rybářský kroužek obnáší, a představili jsme různé druhy prutů, navijáků, nástrah a spoustu dalšího rybářského vybavení. Nechyběly ani lastury vodních mlžů či preparovaná hlava velkého pstruha. Vyzkoušeli jsme děti z poznávání ryb a zodpověděli jsme spousty otázek. Na konci celého programu, který jsme se snažili vytvořit co nejzajímavější, jsme rozdali dětem přihlášky se všemi potřebnými informacemi pro jejich rodiče a zároveň s pozvánkou na dětský rybářský den na naší „malé vodě“. Děti si tam mohly ještě před tím, než se do kroužku závazně přihlásí, rybolov vyzkoušet se zapůjčeným vybavením.



Musím přiznat, že v den první schůzky jsem byl poněkud nervózní. Jednak proto, že jsem z časových důvodů nemohl vést kroužek jindy než v sobotu a netušil jsem, zda bude dnešní mládež ochotná v den volna brzy vstávat, a také z důvodu velkého očekávání ohledně účinnosti náborových akcí. Jak se brzy ukázalo, mé obavy byly zbytečné. S dvaceti přihlášenými dětmi, z nichž osmnáct bylo úplných nováčků, jsem mohl být naprosto spokojený. Tím spíše, že jsem se postupem času dozvídal o dalších a dalších dětech, kterým docházku do kroužku znemožnil nízký věk nebo jiné zájmy jako hokej, fotbal nebo tenis, které jsou v Novém Městě na vysoké úrovni.



Úskalím prvního ročníku bývá to, že nové děti, aniž by měly možnost si rybolov vyzkoušet, musí na několik měsíců usednout do lavic, kde jsou jim do hlavy vtloukány poučky z rybářského řádu. To řadu začínajících rybářů odradí ještě dříve, než se dostanou k vodě a stihnou si rybařinu zamilovat. Tohle jsme nechtěli dopustit, a proto jsme dělali hodiny co možná nejpestřejší a vždy jsme kombinovali části teoretické s praktickými. Odměňovali jsme žáky hrou, promítnutím videa a samozřejmě pochvalou a kladnou motivací. Smysl mělo určitě také vyzdobení učebny tematickými velkoformátovými fotografiemi a historickými pruty, půjčování rybářských časopisů a DVD společně s tiskem záživně psaných (alespoň doufám) učebních materiálů a v neposlední řadě i zvolení názvu kroužku.


Jelikož jsme nechtěli děti učit klasické položené, ale zejména plavané, potažmo feederu, bylo nutné zajistit jim odpovídající vybavení v dobrém poměru kvality a ceny tak, aby jejich úsilí nemařily například nevhodně zvolený prut nebo špatně fungující brzda navijáku. V tomto ohledu byla klíčová naše velmi dobrá spolupráce a vztahy s rodiči. Na zvláštní rodičovské schůzce jsme rodičům vysvětlili, proč není dobré na vybavení přehnaně šetřit a že matchový prut v délce 3,60 metru dítě zvládne, že ho ryba určitě nezlomí a že kapra kolem padesáti centimetrů udrží případně i vlasec v síle 0,12 mm a háček podstatně menších rozměrů, než je u většiny rybářů zvykem. Zároveň jsme se nabídli, že vše potřebné obstaráme, a na uklidněnou jsme dodali, že vyřídíme i případné reklamace. Možná se to může jevit jako malichernost, ale přesvědčit rodiče, aby do svých dětí investovali a umožnili vám pracovat na jejich rozvoji podle vašich představ, je možná to nejdůležitější a nejtěžší, co vás může při práci s mládeží potkat. Podařilo se, a tak jsme mohli navázat spolupráci s panem Josefem Konopáskem, který nám nejen poskytl velmi kvalitní vybavení, ale také nám vždy ochotně poradí v otázce samotného rybolovu, čehož si nesmírně vážíme. Touto cestou jsme tedy zajistili dětem potřebnou výbavu a zároveň jsme přispěli k tomu, že měly po rozbalení vánočních dárků určitě pořádný důvod k radosti.


Začátkem dubna, hned jak to počasí dovolilo, jsme se z učebny přesunuli na naši malou vodu a současně přidali pravidelnou nepovinnou páteční schůzku, která se vzápětí opakovaně proměnila v trénink na dětské závody, kdy jsme se zaměřovali zejména na lov bílé ryby na odhoz a na krátké biče. V průběhu jarní části jsme rovněž nechali vyrobit potištěná týmová trička s názvem kroužku a znakem ČRS, což společně s vyhlášením týmové soutěže na nadcházejících závodech úžasně stmelilo kolektiv. Žáci se začali chovat jako tým, přáli úlovek jeden druhému a měli dobrý pocit z toho, že někam patří. Další pozitivní věcí bylo zajištění velice kvalitních a hodnotných cen a pohárů, což děti opět motivovalo k dobrému výkonu. Jak se však později ukázalo, nejlepší motivací byl můj příslib, že pokud získáme prvenství v družstvech nebo jednotlivcích, přeplavu rybník. No a protože Lipánci, ačkoliv byli nováčky, získali v konkurenci 45 dětí první, třetí, čtvrté, páté, šesté sedmé atd. místo, a tedy i týmový primát, moc na vybranou jsem neměl. Dosažené výsledky, radost dětí, četnost úlovků v průběhu celého jara, mnohá uznání a poděkování ze strany rodičů nás utvrdily v tom, že jsme se vydali správnou cestou.



To byl tedy první rok s Lipánky. Možná jsem zde neuvedl nic převratného. Určitě je spousta kroužků, které fungují na vysoké úrovni, na vyšší, než jsme dnes my, ale pokud tento článek v nějakém ohledu inspiruje současné vedoucí nebo přivede někoho k založení kroužku nového a dá mu motivaci pro práci s mládeží, nebude mé psaní pouhou ztrátou času. Dnes vidím, že s tímto přístupem bychom u nás byli schopni zvednout počty dětí určitě na takových 60 žáků, tedy na trojnásobek. Co nás v tomto směru ovšem bude limitovat, nebude nedostatek dětí, ale nedostatek kvalitních vedoucích, kteří by se této činnosti mohli a chtěli ve svém volném čase a v podstatě bez jakéhokoliv ohodnocení věnovat. Otázka nějaké finanční motivace pro vedoucí je složitá, těžko říct, zda by byla nějakou významnější součástí řešení, a proto se tu do ní nechci pouštět. Možná je to ale dobrý námět k zamyšlení pro ČRS. Když ale hledíte na to, jak děti u vody pomáhají jeden druhému, pouštějí mírové ryby šetrně zpět do vody, i když je k tomu nikdo nenutí, a vidíte úsměvy na jejich tváři, je to ta nejlepší odměna.



Tomáš Kupka

MO ČRS Nové Město nad Metují

Autor: Tomáš Kupka - ®

Diskuse k článku (25 reakcí)

Přečteno: 6 144x
Průměrná známka: 1.12