MRK.cz - stále na rybách - ryby a rybaření

MRK - Stále na rybách

Štěrkové království

9.4.2012 - Zindys

Tímto článkem bych se chtěl poohlédnout za dvěma uplynulými sezonami na jedněch krásných vodách. Za tu nedlouhou dobu jsem se do těchto vod zamiloval tolik, že krom dvou výjezdů ročně s kamarády dál od domova už ani jiné vody nenavštěvuji, a dokud se něco radikálně nezmění, navštěvovat ani nehodlám…

Podzimní východ slunce na jezeře Annín

Nebudu tuto lokalitu obestírat rouškou tajností, protože si myslím, že ji zná a navštěvuje už tolik lidí, že by to byla zbytečnost. Ano, jde o Tovačovská jezera, která jsou známá především každoročním konáním velmi oblíbeného Carp maratonu. Jedná se o čtyři samostatná jezera, z nichž tři jsou obhospodařovaná těžební společností a poslední jezero spravuje rybářský svaz. Je mi jasné, že po přečtení poslední věty si dost lidí řekne: „Ááá, zase soukromák… Tam umí nachytat kdekdo. To ani dál číst nebudu…“ Já ani nikoho nenutím! Píšu z vlastní zkušenosti i podle různých rybářských diskuzí, kde je často slovo „soukromák“ předmětem mnoha různých opovržlivých narážek či dokonce hádek.

Zde je patrná mohutná ocasní ploutev, kterou tu má téměř každý kapr

Bohužel, mnoho lidí si neuvědomuje, že není soukromák jako soukromák. Znám spoustu privátních vod, které přetékají kapry a jinými druhy ryb, kde je opravdu spíše nešikovnost zůstat bez záběru. Ale je i pár lokalit, kde se hospodaří s rozumem, kde se kapr nesype do vody bezhlavě, navíc je tam velmi čisto a lovná místa jsou regulována tak, aby tlak na vodu byl rovnoměrně rozložený. Ať už se ale jedná o takovou, nebo makovou vodu, každý to známe – pokud ryba nežere, můžeme se stavět třeba na hlavu a záběr neuděláme nikde, ani na sádkách. Ale zpět k Tovačovu. Jezera spadající pod těžební společnost mají krom lokality 3 - Annín stejná pravidla jako všechny okolní svazové vody, jen je zde „malinkatý“ rozdíl, který jsem po loňské sezoně vypozoroval, protože jsem měl i svazovou povolenku.

Kamarádova půlhodinová práce na jednom místě na místní svazovce, kde za týden mohl začít na stejném místě znovu – je tak těžké odnést prázdnou plechovku, když donést si plnou je tak jednoduché?!

Na vodách, kde to vypadá jak na smetišti, opravdu chytat nehodlám. Jdu k vodě s tím, že chci sedět v čisté přírodě. Bohužel všude, kam jsem přijel na ryby, to bylo podobné. Kolem samé papíry, plechovky, sáčky od svačiny a po setmění časté lupání PET lahví v každém větším křoví. Když k tomu přičtu chování některých „rybářů“ k rybám, hlavně k těm, které jdou zpět do vody, mám nutkání zvracet. Nejednou jsem byl svědkem toho, že byl podmírový kapřík tažen po štěrku z vody až k nohám lovce a odtud hozen zpět do vody. Všechno to podtrhuje absolutní nezájem rybářské stráže, z čehož vyplývá, že se z vod odnáší i poslední větší ryby, a jestli na revíru platí K-70, to nikoho nezajímá. Když už RS vyjde k vodě, dá jen razítko a to, jestli je kolem rybáře uklizeno, nebo není, ji nezajímá a ani chvilku nepozoruje, co se kolem vody děje. Na tomto jsem se shodl i s několika kamarády. Mám na mysli svazové vody v okolí mého bydliště. Je jasné, že jsou i oblasti, kde to ve většině případů funguje tak, jak má.

Z toho všeho mi vyšlo jediné – dokud se ve svazu něco zásadně nezmění, zůstanu věrný jezerům, kde jsem našel vše, co jsem hledal – pořádek u vody, povinnou podložku pod ryby, rozumné horní míry a denní limity pro odnášení ryb. A co hlavně: časté kontroly RS, které jsou pro dodržování rybářského řádu důležité. Navíc, co je bohužel skutečností, je to, že když už někdo o papíry přijde a na svazu má známé, má své papíry během pár dnů zpátky doma. Na jezerech jde dotyčný hříšník okamžitě do evidence a už si tam nikdy nezachytá. A to je to, co se mi líbí. Někdo si asi říká, proč se nesnažím něco změnit a jen nadávám. Přiznám se – jsem spokojený a v nápravu svazu v nejbližší době moc nevěřím. Je mi jasné, že mnoho lidí nebude s mým názorem souhlasit, ale každý máme na svůj názor právo a já si za ním stojím. Teď se ale vrátím ke svým posledním sezonám, které mě v tomto utvrdily.

Sezona 2010

Koncem března konečně začaly povolovat ledy a mohli jsme se po zimě zase vydat k vodě. Pavel zde chytal už v sezoně 2009, takže kam budeme chodit, bylo hned jasné. Tovačov je proslulý tím, že zde plavou pěkné ryby a jezero je plné trávy – což jde při on-line přenosech z Carp maratonu dobře vidět. Ovšem málo lidí ví i o dalších dvou jezerech, které jsou součástí tohoto revíru. Protože člun nevlastníme a oba raději nahazujeme, vybrali jsme si druhé jezero, Troubky, které není zarostlé. Dalším důvodem bylo to, že je tam daleko větší klid, protože ryby tam nejsou tak velké jako vedle, a navíc se tam nesmí chytat nonstop.

Kamarád Michal – na Troubkách chytá mnoho let a má zde nachytané opravdu pěkné ryby

Při první vycházce k vodě jsem byl natěšený, až si konečně nahodím. Jednak po zimě a jednak proto, že jsem zde nikdy v životě nechytal. Doufal jsem také v nějaký záběr, ale ten se bohužel nedostavil a bylo to tak i celý další měsíc. Byl jsem zvyklý na delší doby bez záběru, ale už mi to, a nejen mně, vrtalo hlavou. Pavel si opakoval: „To není možné, vždyť loni jsem tu měl tolik záběrů…“ Musím podotknout, že jsme chytali na hloubce kolem 15 metrů, která je zde na jezeře normální (markerem jsme naměřili nejvíc 24 metrů), ale postupně nám došlo, že na jaro to asi nebude to pravé ořechové. Našli jsme si tedy na druhé straně jezera mělčí partii, nakrmili jsme si a o víkendu se vydali k vodě. Ovšem za oba dny se opět nedostavil jediný záběr. Co tu Pavlovi šlapalo vloni, najednou nefungovalo. Tím se jen potvrdilo, jak je každý rok jiný a že pro úspěch je vždy potřeba vymýšlet nové a nové věci a taktiky…

Povodně a s nimi spojená změna

V květnu jsme se k vodě skoro nedostali z důvodu povodní. Stejně jako v roce 1997 se protrhla hráz mezi řekou Moravou a jezerem a do jezera opět natekla voda. Naštěstí se hladina zvedla asi „jen“ o dva metry. Po povodních přišla na řadu hrozná vedra, s nimi se začalo líhnout mnoho komárů a u vody už nebylo tak vesele, protože na slunci se nedalo vydržet a ve stínu nás neskutečně žraly tyhle krvežíznivé potvůrky. I přes tuto nepříjemnost jsme ale vytrvali a konečně se dostavily i výsledky. Voda se rychle ohřívala, proto jsme zkusili lov pod břehem, což se vyplatilo.

Jezero Troubky

Lovili jsme pět až deset metrů od břehu a natahali jsme mnoho krásných kaprů. Nebyla to žádná monstra, ale byli jsme spokojení. Navíc zde v jezeře jsou ryby neskutečně bojovné. Kapříci kolem 70 cm nám dávali pěkně zabrat a jejich jízdy, při nichž nám rvali pruty z vidliček, se nám uložily do paměti na velmi dlouho. Ze všech ryb teklo mlíčí, takže bylo jasné, že se blíží období tření, a my se báli, že po mírném ochlazení to pod břehem skončí.

A také, že ano. Hned druhý víkend se ochladilo a bylo po záběrech. Další dva týdny se nedělo nic ani pod břehem, ani v dálce, kde byla hloubka. Proto jsme učinili další krok – přesunuli jsme se opět na jinou část jezera, kde jsme si předem vnadili. Po povodních tam moc místa na pruty a celkově na pohyb nebylo, ale aspoň jsme tam byli sami a měli klid. Hned první vycházka na nové místo přinesla Pavlovi pěknou rybu s mírou 70 cm. V létě voda po povodni rychle klesala, teploty na slunci se šplhaly ke 40 °C, ale ryby braly pořád jako o život, především kolem poledne, kdy se nepohnulo ani stéblo trávy. U vody bylo k nevydržení, ale další a další pěkné ryby nás tam držely. Ulovili jsme mnoho pěkných ryb kolem 70 cm, což je na tuto lokalitu z odhozu opravdu super, a Pavel ulovil i tři kousky přes tuto hranici.

Vypozorovali jsme, že zde převažují ryby velké 55–65 cm, které žerou vše, a selektovat je nemá prakticky smysl. Dokonce i kapříky kolem 45 cm nebyl problém vytáhnout na dvě 20mm kuličky boilie pod sebou na třícentimetrovém přívěsu. Prostě do toho mlátili tak dlouho, až se nějak na háček napíchli.

Kamarád Jarek, který na hloubce chytá moc pěkné kapry téměř celý rok

Na podzim, až se voda ochladila, začaly v mělčí partii jezera záběry od větších kousků ustávat. Proto jsme se přesunuli zpět na hloubku, odkud jsme měli po celou sezonu pravidelné zprávy od kamaráda Jardy o jeho pěkných úlovcích, ale i o nezdarech. Po této změně se nám opět podařilo několik hezkých ryb ulovit. Ke konci sezony jsme se přesunuli i na Annínské jezero, protože tráva zde v pozdním podzimu dost řídne, lehá si na dno a na některých místech už se dá lovit i z odhozu.

Jeden z krásných kaprů v parádním zářijovém dni

Po delší době jsme se vydali na ryby i s kamarádem Petrem a jeho synem. Bohužel, ani na malé nástrahy doplněné o atraktivní PVA punčošky se záběr nedostavil. Poslední listopadový víkend jsme se vydali na jiné místo, kde jsme věděli, že je větší hloubka a také nějaké vázky. V neděli, za teploty vody 6 °C, se nám povedlo z vody vydolovat parádní ryby s váhou 12 kg a 8,5 kg. Tím jsme krásně ukončili sezonu, jelikož pak už nás led na hladině k vodě nepustil.

Sezona 2011

Celou zimu jsme hledali různé informace, probírali získané zkušenosti z uplynulé sezony, spřádali plány, jaké použijeme montáže, kde budeme od jara chytat atd. Ovšem zima byla docela dlouhá a rybářský „absťák“ se na nás projevil, a tak jsme začátkem března už jezdili kolem zamrzlých jezer. Poslední březnový víkend jsme se konečně mohli vydat na „naši“ vodu a zvolili jsme hned mělčí partii, kde se nám minulou sezonu dařilo. Na úvod jsme udělali dohromady neuvěřitelných 15 záběrů na koule, i když je pravda, že v drtivé většině od menších ryb, ale přesto… Já jsem hned s prvním záběrem zdolal rybu s mírou 70 cm a tím nastartoval parádní sezonu.

Úspěšné zahájení sezony 2011

Pro tuto sezonu se naši kamarádi, Petr st. a Petr ml., oba velcí srandisti, rozhodli, že budou jezdit častěji s námi, takže jsme si užívali u vody krom adrenalinu také kopec legrace. Jejich hlášky jsou nenapodobitelné a nemají chybu. Často se divíme, kam na to pořád chodí. Co nás mrzelo, bylo to, že ryby přes 70 cm, které zde považujeme za velmi pěkné, brali jen nám a jim se jaksi vyhýbaly. I přesto si zde ale zachytali vždy pěkně a v naší soukromé statistice vede Petr s největším lyscem, jelikož z těch větších ryb se chytají především šupináči. Musím ještě říct, že tato voda není moc úživná a ryby jsou zde spíš nižší, tím pádem ani s váhou na tom nejsou nijak zvlášť dobře. Ale jsou to krásné zdravé ryby, parádně vybarvené, s mohutnými ocasními ploutvemi, které své proporce vynahrazují neskutečnou silou a krásnými souboji. Mnohdy se stává, že po ukázkovém záběru rybu nemůžeme několik vteřin vůbec otočit. Člověku se hned vkrádá do hlavy myšlenka, že toto je konečně ta ryba, na kterou tu čekáme. Jenže nakonec je všechno jinak a po podebrání ryby zůstává lovec trochu zklamán, že čekal rybu mnohem větší než 65 +. Přesto jsou ty souboje napínavé a úžasné. To jsem zase odběhl, takže teď zpět k lovu.

Jeden ze dvou Pavlových devítikiláků v roce 2011 na Anníně

Další víkend foukal z boku silný vítr, který nám nedovolil nahazovat příliš daleko, ale i tak bylo záběrů dost a Pavel zdolal krásného šupináče s mírou 71 cm. Náročnější čtenář si možná řekne: „Co tohle je za ryby?!“ Jenže každá voda je opravdu jiná. Jsou lokality, kde i taková ryba za daných okolností bude pro vás prakticky trofejní. Poté jsme se sem vrátili až v květnu a hned první den se mi podařilo zdolat další rybu přes 70 cm. Byl jsem stále v euforii z vydařené velikonoční výpravy a hned tohle, sezona byla rozjetá opravdu skvěle. Další chytačky v květnu přinesly sice mnoho záběrů, ale bohužel jen menší kapříky do 65 cm.

Prozatím největší ryba, jakou jsme na jezerech ulovili

První víkend v červnu mi to ale vynahradil. Záběrů bylo tehdy jen pět na šest prutů, ale zato jeden z kaprů chycený na panáčka měl 73 cm a 8 kg. Tak těžkou rybu jsme zde ještě nechytili a také stavbou těla se vymykala ze zaběhnutého standardu. Pustil jsem kapra s tím, ať se ozve, až bude mít přes deset kilo, abych viděl, jak pěkně roste. Tak uvidíme… Během prázdnin jsme se dostali na jezero jen v červenci, kdy se nám povedlo ulovit tři opravdu pěkné ryby. V srpnu jsme podnikli s kamarády jen jednu vícedenní výpravu na jiný konec republiky a jinak jsme museli z důvodu stěhování rybařinu zabalit. Zpět k vodě jsme se vydali až v půlce září a za jeden den se nám podařilo ulovit kapry s mírami 71 cm, 73 cm a hlavně 75 cm, což byla naše „meta“ pro tuto sezonu. Byl to parádní den, který se zde asi už jen tak opakovat nebude. Tímto dnem taky dobrá sezona na jezeře skončila a už se nám až do října nepovedlo chytit nic zajímavého, a to ani na hloubce.

Jezero Troubky

Přesunuli jsme se proto na Annínské jezero dřív než v minulé sezoně s tím, že zde třeba ulovíme nějakou pěknou rybu přes 10 kg. Hned druhý víkend měl Pavel nesmělý záběr, který vůbec neodpovídal následnému tahu ryby připomínajícímu rozjetý vlak. Ryba si opravdu dělala, co chtěla, a v podstatě mu nedala vůbec šanci. Když se ji pokusil po asi třicetimetrovém výpadu otočit, aby nezajela do potopených stromů, bohužel se vyřízla. No, co už… Vítězit se nedá pořád, tak se s tím prostě musíme smířit. Na druhou stranu i ryba musí občas vyhrát, jinak by nás to za chvíli nebavilo.

Prozatím nejtěžší troubecká ryba – setkám se s ní ještě někdy?

Čas plynul, a jak jsem měl do podzimu skvělou sezonu, tak její konec mi tedy vůbec nevyšel. Krom pár ryb do 65 cm jsem si zvedl jen osobáček na feeder, cejna na 52 cm a perlína 35 cm. Pavel ovšem ukázal, kdo má víc „prutohodin“, a vytáhl dvě krásné ryby lehce přes 9 kg, ze kterých měl velkou radost. K vodě jsme jezdili i nadále, přes výrazně nízké teploty prakticky až do Vánoc. O záběrech už to ovšem nebylo, protože teplota vody byla jen 4 °C, ale i přesto tam bylo krásně…

Předvánoční mrazivý lov s kamarády

Závěrem

Z článku lze asi lehce vypozorovat, že nám v kaprařině nejde jen o monstrózní kapry, protože ty bychom asi hledali jinde, ale taky o kus pěkné a čisté přírody, klid, pohodu a odreagování se od všedního, čím dál víc stresujícího života. Proto bych vám rád závěrem doporučil, abyste se radovali z každé ulovené ryby (na což jsem chtěl tímto článkem také poukázat) a nenechali si vymývat mozky obřími rybami, které se na nás hrnou ze všech stran. V rybařině nejde jen o trofejní ryby, i když i ty k tomu patří, ale zejména o krásné zážitky v klidné a čisté přírodě. Myslím si, že už tak to s námi příroda nemá lehké, proto bychom jí to neměli ještě více ztěžovat odhazováním odpadků.

I z menších ryb je třeba mít radost a s díky je pouštět zpět do vody

Za CT Carp fans přeji mnoho zážitků u vody a hodně krásných puštěných ryb Zdenda „Zindys“ Kráčmar

Autor: Zindys - ®

Diskuse k článku (58 reakcí)

Přečteno: 11 621x
Průměrná známka: 1.46

Oznámení - kaprařina
Vložit oznámení

Na toto místo můžete sami vložit své oznámení ostatním čtenářům MRKu.

Kalendář akcí - kaprařina
Seznam závodů
Výsledky závodů
Všechny výsledky
Akční nabídky
Všechny slevy a akce
akce, rybareniFox Case 2016 pouzdro na signalizátory

Za 475 Kč s DPH.
Fox swinger case, pouzdro na nové Fox MK3 a Illuminated Euro MK2 Swingery 2016 v exklusivním, luxusním a praktickém provedení za výrazně sníženou cenu po registraci


akce, rybareniFox Flatliter 5ti sezónní spacák

Za 4 860 Kč s DPH.
S plnou a bohatou výplní z dutého vlákna a vnitřní podšívkou z fleecového microvlákna Vás zahřeje a udrží v teplíčku i během zimních výprav při mínusových hodnotách, po registraci výrazně snížená cena


Doporučujeme prodejnu
Adresář prodejen
RYBÁŘSKÉ POTŘEBY U ZLATÉ ŠTIKY RYBÁŘSKÉ POTŘEBY U ZLATÉ ŠTIKY

Uherské Hradiště, Nádražní 26