Kdo by neznal lína, nádhernou rybu v zeleném hábitu protkaném jemnými hluboce zarostlými šupinkami, které jsou ukryté pod vrstvou slizu? Kdo se zahledí do jeho magického rubínově červeného oka s černou zornicí uprostřed, ten je nadobro ztracen a chce se znovu a znovu potkávat s těmito fešáky. Ono to ale není zas tak jednoduché, jak by se mohlo na první pohled zdát. Je dobré znát alespoň pár základních informací o jejich životě, potravě a chování. Můžeme se do toho pustit společně.
Takové rostliny dávají tušit, že by se zde mohl ukrývat nějaký lín, tedy pokud v revíru jsou.
Lín má rád stojaté vody s bohatými porosty rozmanitého vodního rostlinstva. V bahnitém dně s oblibou vyhledává larvy pakomárů, vodní mlže a jiné bezobratlé živočichy. Dokáže filtrovat i hrubší vodní plankton. Je rybou, která je méně náchylná na nedostatek kyslíku ve vodě. Nevadí mu ani mělké partie s prohřátou vodou. Když teplota vody stoupne nad osmnáct stupňů, začnou líni vytvářet menší skupinky, ve kterých zakládají nové pokolení. O to se starají ryby, které přečkaly ve zdraví minimálně tři zimy. Mladší „puberťáci“ mají smůlu. Musí si počkat, až na ně přijde řada.
Jikernačka se od mlíčáka pozná velice jednoduše – stačí se rybě podívat na břišní ploutve. Mlíčáci je mají mnohem delší, dosahují jim až za řitní otvor. Jikernačky mají břišní ploutve podstatně kratší. Jeden pár fousků kolem úst najdeme u obou pohlaví. Zajímavé je chování lína v zimním období. Jakmile teplota vody klesne pod pět stupňů, přestane lín přijímat potravu, najde nejhlubší místo, zahrabe se do bahna a do jara o něm nikdo neví. Zpomalí životní pochody a jako by líni ve vodě vůbec nebyli.
Velmi oblíbená potrava línů.
Když se na jaře voda znovu oteplí, začíná ta nejlepší doba, kdy na líny vyrazit. Hladoví po zimě jsou velice aktivní, a pokud jim nabídneme něco, co jim chutná, máme šanci pěkně si zachytat. Na jaře berou líni po celý den. Během léta je lepší vyrazit na ně brzo ráno, a ještě lépe večer. Ideální je zamračené počasí a také, když se honí po obloze bouřkové mraky. V parných dnech se lín chová obdobně jako v zimě. Opět se ukrývá v bahnitých nánosech. Ochlazuje se tak a o potravu nemá vůbec zájem. Při soumraku pak začíná rejdění línů. Začnou se vlnit traviny kolem břehů, voda se kalit a rybář si mnout ruce. Ovšem pozor, je to nevyzpytatelná ryba a tulák. O hejnové rybě se nedá mluvit. Velcí líni jsou samotáři a ti menší se rádi toulají po skupinkách. Většinou jde o ryby stejného ročníku.
Tam, kde je kamenité dno, nemá cenu na líny líčit. Mají své trasy kolem zarostlých břehů a místa, kde se rádi zdržují. A takové místečko jim můžeme systematickým přikrmováním vytvořit a naučit si je, aby se rádi vraceli tam, kde si na ně políčíme. Ideální je zakrmovat kousky rozstříhaných rousnic nebo hnojáků, které přidáme do sypké hlíny, zalijeme vodou a ze směsi vytvoříme menší koule. Do směsi můžeme přidat i kousky rozmočeného chleba protlačeného přes síto. Z těch si pak líni velice rádi kousky žížal vybírají a zdrží se tak delší dobu na našem místě. Rousnice jsou ideální, ale drahé a těžko se shánějí. Klasickými červy líny taky pohostíme. Lín je ryba všežravá. Nejraději má živočišnou potravu, ale nepohrdne ani rostlinnou. Dá to ale trochu přesvědčování. Použít se dá kukuřice, různá těsta, napařená pšenice, konopí, střídka rohlíku, peletky různých příchutí. Dobrá jsou i malá kolínka obalovaná ve strouhance. Na líny platí pořád stejně dobře jako za dob našich otců. Když se navíc ještě povaří ve vodě s několika stroužky česneku, nemají chybu. Rozvařená nejsou dobrá, raději těch několik minut vaření věnujte a kontrolujte tuhost. Musí být akorát, ani tvrdá, ani měkká. Přímo u vody se dá v nouzi sehnat malý slimák nebo ve vodě larva chrostíka.
Na líny je ideální vyrazit se splávkem. Trochu si pohrát s vyvážením splávku není na škodu. Stačí jemný, kolem jednoho gramu, vyvážený několika bročky. Koncové s nástrahou pak mohou ležet přímo na dně nebo můžeme servírovat pochutiny těsně nade dnem. Nastavení hloubky hraje v úspěšnosti lovu podstatnou úlohu. Jak se líni objeví a začnou brát, nesmíme zapomenout na přikrmování lovného místa. Velký lín je zdatný bojovník. Drží se u dna a k hladině se mu nechce. Snaží se využít vodních rostlin. S jemným vybavením a tenkými návazci pak bývá problém lína zdolat. Obzvlášť mezi lekníny nebo stulíky má hodně možností, jak koncovou sestavu zamotat a utrhnout.
Vybavení není dobré podcenit. U břehu se často pohybují mezi líny i kapři a jít na ně s 0,10mm vlascem je hazard. Kvalitní návazec v síle 0,14–0,18 mm by ale měl být dostačující. Délku prutu volíme podle situace, kde lovíme. Delší plavačkový prut si můžeme dovolit jen tam, kde nemáme nad hlavou košatou korunu stromu. Lín se dá úspěšně lovit i na položenou. Jestliže budeme lovit s feederem, pak raději s jemnější špičkou. Je dobré být připravený na noční lov. Splávek s chemickým světýlkem se hodí. Osobně noční lov nemám rád, i když je hodně účinný, ale cítím se být ošizen, když nevidím rybu při souboji, a ani co se děje v okolí. Večer u vody se dá o půl hodinky prodloužit s použitím speciálních rozjasňovacích brýlí se žlutými skly. V kvalitních od firmy Polaroid vám i při zatažené obloze připadá, že je pěkný slunný den i dlouho po západu slunce.
Lín je trochu opomíjenou rybou. Nedosazuje se do revíru tak jako třeba kapr. Má chutné maso a to dobře ví jak rybáři, tak i dravci. Naštěstí má dobré zbarvení a ve spleti vodních rostlin pozornosti dravých ryb uniká. Je jen málo revírů, kde se línům daří a kde je bohatá obsádka těchto krasavců. Kdo o nich ví, má štěstí. Jde o rybu, která se dožívá poměrně vysokého věku. Když má dobré podmínky k životu a štěstí na rybáře, může se dožít i deseti let a dorůst do délky přes půl metru. Padesáticentimetrový lín je nádhernou trofejní rybou. Podívat se takové krásné rybě do očí má však šanci jen malá skupina rybářů.
Trofejní ryby patří zpět do vody, proto kdyby se vám náhodou poštěstilo takovouto nádhernou rybu chytit, věnujte jí svobodu a dejte šanci druhým splnit si svůj sen. Já na toho svého vysněného krasavce bohužel stále ještě čekám. Dřív než dorostou, skončí většinou na omastku. Mám prostě smůlu. Vím o místečku, kde jsou, ale to neprozradím. Mohlo by to znamenat jejich konec. Takovou informaci si střežte jako poklad a neprozrazujte ji ostatním, kteří mají lína rádi pečeného v těstíčku.
GScarp.cz
