Jak jsem začal muškařit a jak to vidím teď

16.3.2012 - m.b.

Od roku 2009, kdy jsem napsal článek Jak jsem začal muškařit , se pár věcí změnilo. S dalšími sezonami jsem dospěl k závěru, že bych měl udělat aktualizaci, jelikož se na kapitolu začátečníka v muškařině dívám vlastně úplně jinak.

V původním článku jsem rýpal do toho, zda je muškařina opravdu královskou technikou a jestli je skutečně tak složitá. Také jsem radil, jak a s čím by se asi dalo začít. To vše jsem obalil pozitivním mottem zapůjčeným od Douglase Adamse „Nepropadejte panice“.

Před pár dny jsem se k článku opět vrátil prostřednictvím jedné z internetových diskusí a zjistil jsem, že zpětně sám se sebou nesouhlasím. Nesouhlasím právě s původním rýpáním a už vůbec ne s touhou mého tehdejšího já šířit muškařinu dál a přivést k ní nové zájemce. Ale vezměme to popořadě…

Obnovené mýty o muškařině

V článku z roku 2009 jsem „bořil“ některé „mýty“. Prohlašoval jsem, že podstatou muškařiny je jen a pouze doprava nástrahy a ulovení ryby. Dnes to vidím jinak. Muškařina mi změnila pohled na lov ryb i celkový dojem z pobytu u vody – v muškařině pro mě nejde jen o chytání ryb. Ať se na mě nikdo nezlobí, ale sedět u tripodu, pít pivo a jednou za osm hodin zdolat kapra není to samé jako procházet se okolo divoké řeky a hledat tišiny a jámy, jestli v nich náhodou nečeká zapomenutý lipan. Když si dnes jdu sednout s teleskopem a žížalou nebo chodím se splávkem okolo vody, jsou to pro mě pouze doplňkové kratochvíle. Nikoho nekritizuji pro zvolený způsob lovu a každá technika má něco do sebe, ale já se dívám na muškařinu jako na něco víc. Když se ohlédnu za minulou sezonou, nemám téměř žádné fotky úlovků a nepamatuji si žádné významné rekordy, ač jsem pár hezkých ryb chytil. Naopak si vzpomínám, jak se mi na brodicí boty lepil sníh a jak se v průzračné ledové vodě zvedl sotva mírový lipan 1,5 metru ode dna pro suchou mušku a sebral ji. Když k tomu přidám, že nástrahou je napodobenina něčeho, co ryba obvykle žere, co nevydává zápach, neblýská se a nechřestí, mám o královské technice zcela jasno.

Dalším „mýtem“, který jsem chtěl bořit, bylo, že muškařina je vlastně jednoduchá. Není. Je komplikovaná a troufám si říct, že vyžaduje více píle a zkušeností než jiné techniky – od znalostí toho, co žije ve vodě, která umělá muška co napodobuje, kdy ji použít a jak ji vést, přes různé techniky dopravy nástrahy na kýžené místo, výběr místa lovu nebo řešení toho, proč ryby v různých situacích neberou. „Muškařit” může opravdu každý, o tom není pochyb. Ale zvládnout celou škálu znalostí a pochopit souvislosti, to lidé kolikrát ani nezkouší a úzce se zaměří, například na lov na krátkou nebo „francouzskou” nymfu. Co se mě týče, já celé škále nerozumím a pořád se učím.

Noví „muškaři“

Ač bych tomu sám nevěřil, i přestože chodím na ryby jen pár let, musím říct, že za dobu mého snažení se toho hodně změnilo. Je mnohem těžší chytit rybu, ryby jsou menší a je jich méně, zájemců o muškařinu je víc, vybavení se zdokonaluje a zlevňuje.

Bohužel, dnešní zájemci především z řad návštěvníků webových fór chtějí v naprosté většině všechno hned a bez námahy, naservírované bez vlastního přičinění. Také přibylo „muškařů”, pro které je tato technika dobrým způsobem, jak na sebe upozornit, odlišit se, zvýraznit. Je to stejné jako s golfem před pár lety – sice je to nuda, prudí mě, že mi míček lítá všude, jen ne tam, kam chci, ale se zelenou kartou v peněžence jsem někým lepším. U vody pak vůbec nejde o celkový dojem a uspokojení touhy po chycení ryby na mušku, ale o úlovek (fotku nebo večeři) okomentovaný lakonicky, že „chytil jsem ho na redtaga, však víš“. Výsledkem jsou, s prominutím, dobytci, kteří lehce nabyli rady a jeli je hned vyzkoušet k vodě, takže pořizují fotky úlovků položených do písku, závodí, kdo popíchá víc podměrečných ryb za den a klidně vyrazí na ryby v období tření, protože to RŘ nezakazuje.

Dalším důležitým aspektem je, že osvěta na internetových fórech a skutečnost u vody se mnohdy výrazně liší. Návštěvníci Mrku a jiných rybářských serverů jsou pouze mizivým vzorkem skutečné rybářské obce. Například „jednoháčky bez protihrotu“ nebo tolik fanatizované „chyť a pusť“ jsou hezká témata k diskusi, ale zelený strom praxe roste výrazně nakřivo. Nebudu nikomu sahat do svědomí, na to je na internetu samozvaných odborníků tucty.

Zájemcům o muškařinu…

Když zhodnotím své zkušenosti a svůj upravený názor na osvětu této techniky, jsem stále přesvědčenější o tom, že o vědomostech, muškách, revírech a usnadnění cesty lidem, které ani neznám, by měli zkušení mlčet. Podle mého názoru si každý zaslouží dostat radu, ale jen tehdy, pokud už sám něco zkusil, měl snahu se něco naučit i vlastními silami a je jisté, že jeho přístup k dalším zprostředkovaným znalostem nenadělá víc škody než užitku.

Jestli máte opravdu zájem začít se touto technikou zabývat, pak se vykašlete na internetové teoretizace, netahejte rozumy, studujte a začněte s někým, kdo je ochotný vám pomoct nejen chytat ryby. Můžu jen doufat, že ten zkušenější bude schopen přinést vám právě výše popsaný další rozměr rybařiny.

Rozumím diskusím o náčiní a technice, ale jediné místo, kde se lze něco naučit, je u vody. Jestli mně osobně někdy něco skutečně pomohlo, je to darovaná muška od kamaráda na rybách a rada, jak ji správně použít. A také ovšem otevřená kritika na moji adresu, jak rybám nevědomky škodím a proč.

Děkuji všem, kteří byli ochotní mi doposud radit, za jejich dobrou vůli a trpělivost a přeji všem opravdovým zájemcům nejen o muškařinu, aby se za svojí rybářskou minulostí mohli otočit přímo a bez ostychu.

m.b.

Foto: Martin Mi., Kachna