Zimní candáti na Rio Ebro

26.2.2012 - Martin Mikoláš

Rio Ebro a jeho přehrady jsou už léta vyhlášenou rybářskou lokalitou. Lidé jezdí nejen na nejznámější přehrady Riba Roja a Mequinenza, ale i na samotné Ebro a jeho přítoky. Ty největší, Segre a Cinca, jsou vyhlášené pro lov kaprů a sumců. Na přehradách se kromě hlavních ryb chytá ještě okounek černý (black bass) a v poslední době, především na horní přehradě Mequinenza, i trofejní velikosti klasických okounů říčních.

O lovu na Ebru je ale v České republice zoufale málo informací a většina je jich poměrně zkreslených. Získat relevantní informace o jakékoli rybářské lokalitě je nejen v Čechách, ale i v zahraničí prostě problém. Navíc je v Čechách obecně zažité, že Ebro rovná se sumec. Pár lidí ví, že se tu chytají i trofejní kapři, a v televizi se občas objeví záběry z lovu blackbassů, ale to je tak vše. Pravdou je, že naše první informace byly zhruba stejného rázu, a přitom netrvalo dlouho, než jsme zjistili, že zdejší nejvíce lovenou a nejatraktivnější rybou je především candát. Španělští rybáři se sice hodně věnují lovu bassů, ale v pozadí nezůstává ani candát a kapr. Naopak sumec je mezi místními zcela opomíjený. Co se skladby ostatních rybářů týče, lze říct, že rakouští a němečtí rybáři sem jezdí víceméně jen za candáty. Tito rybáři tvoří více něž 50 % klientely místních kempů.

Klasický lednový obrázek – rybu kolem 50 cm, chycenou za okraj, lze bez poškození pustit zpět.

Lov candátů má však ve zdejších vodách svá specifika a spousta i velmi dobrých rybářů zde dokáže zcela „vyhořet“. Vždyť přiznejme si, kdo z nás má praktické zkušenosti s lovem na dně zatopeného lesa anebo v hloubkách dosahujících i několika desítek metrů. Je pravda, že v určitých termínech je lov prakticky stejný jako ten, na jaký jsem byl zvyklý i já. Spousta technik je zde ale jiných nebo se jejich použití musí přizpůsobit daným podmínkám. Například v určitých měsících je top technikou klasická přívlač, jindy je třeba chytat se splávkem (jednou nade dnem, jindy ve sloupci). V dalším měsíci funguje klasická položená s živou rybičkou, ale o měsíc později musíte chytat jen na kousky rybiček, celou vám prostě nesežerou. Technika lovu je jen částí cesty za španělským candátem. Dalším bodem vašeho tažení bude ty candáty především najít. Tady rozhoduje nejen hloubka, ale i složení nebo profil dna.

Jeden z těch slušnějších, cca 70 cm. Candáti na Ebru nejsou na rozdíl od sumců z kategorie trofejních. Ryba přes 90 cm je i zde unikátem, ale počty těch „menších“ jdou až do desítek denně.

Pokud však vyladíte všechno, co jsem už uvedl, a trefíte se místním zubáčům do apetitu, čekají vás nezapomenutelné zážitky, jaké budete jinde v Evropě hledat jen stěží. Hlavně nejezděte do Španělska s představou, že desítky ryb denně tu chytí každý, a všude a vždy. Když si přečtu zkušenosti jiných rybářů a jejich slova o rybách skákajících pomalu na břeh a lovu připomínajícím svou náročností lov ouklejí, jen se usměji. Mějte na paměti, že Ebro je voda jako každá jiná, obrovská, zrádná a nevyzpytatelná. Podmínky se tu mění ze dne na den, a co platilo včera, dnes už platit nemusí. Ne nadarmo můj kolega odpovídá lidem na otázku, jak to jde – Hele, včera ještě brali. Netvrdím, že díky tomuto a doufám i dalším podobným článkům získá čtenář patent na lov candátů na Ebru. Přesto věřím, že nejen díky mému celoročnímu pobytu na Ebru a mé práci správce rybářského kempu, při níž jsem v neustálém kontaktu s úspěšnými či méně úspěšnými rybáři všech národností, ale pochopitelně také díky mým nesčetným osobním zkušenostem získáte alespoň určitý přehled o tom, jak na ně.

Double je vcelku běžný a potěší vždy bez ohledu na velikost.

Leden je jedním z mála měsíců, kdy může být ve Španělsku opravdu hodně rozdílné počasí. Na Nový rok bylo téměř 20 °C . Na slunci atakoval teploměr na tu dobu jen obtížně uvěřitelných 30 °C. V závěru měsíce, kdy píšu tyto řádky, ukazuje teploměr teplotu lehce nad nulou a lodě v přístavišti pokryl sněhový poprašek.

Candáty můžete v tomto období zkoušet chytat skoro jakoukoli technikou, ale jedná se o relativně větrný měsíc, a tak je při lovu z lodě problém se stabilním ukotvením. Jako nejlepší se jeví vertikální přívlač s přírodní nástrahou (rybičkou). Použití umělé nástrahy sice není zcela vyloučené, ale s ohledem na možnost použití i mrtvých (mražených) rybiček se jeví jako zbytečné.

Čím rozdrásanější, tím lepší. Výjimkou není i několik ryb na jednu nástrahu.

Fireball, pro mě donedávna zcela neznámý výraz, speciální hlavičky nebo celé montáže pro vertikální přívlač jsou dnes běžně k dostání i v českých rybářských obchodech. Jedná se v podstatě o klasickou jigovou hlavičku se speciálním krátkým háčkem a druhým očkem na navázání trojháčku. Najdete je v nabídce firem, jako jsou Spro, Cormoran nebo Fox, ale určitě i mnoha jiných. V gramážích od 7 do 30 g stačí k lovu i v hloubkách přes 30 metrů, podle velikosti nástrahy lze použít jeden až dva trojháčky. Technika lovu vzdáleně připomíná pilkrování, zjednodušeně řečeno lze pouze „klepat“ o dno a jen měnit intervaly a intenzitu pohybu. Často bývá velmi účinné i zvednutí o několik metrů a následné spuštění nástrahy ke dnu.

Fireball – hotová montáž – fluorokarbon 0,40 mm a trojháček velikosti 8.

Vybavení potřebné k tomuto způsobu lovu může být skoro stejné jako pro klasickou přívlač. Jelikož se jedná o lov z lodě, jsou ideální kratší pruty s rychlejší akcí v délce 1,6–2,1 metru se zátěží do 1 oz (28 g), velikostně odpovídající smekací navijáky nebo malé vrhací multiplikátory a s ohledem na průtažnost monofilů pletené šňůry o průměru 0,08–0,14 mm. V případě opatrných záběrů lze mezi Fireball a kmenovou šňůru použít fluorokarbonový návazec v délce 30–50 cm.

Vynikající a mimořádně adrenalinový je tento lov v kombinaci s kvalitním echolotem, který musí mít dostatečný výkon k bezproblémovému zobrazení relativně malé nástrahy (8–15 cm). Candáti se v určitém období pohybují ve vodním sloupci a není nic úžasnějšího, než když svou nástrahu rychlým pohybem dostanete k candátovi a několika pohyby ho vydráždíte k záběru. Tento „on-line“ lov candátů lze srovnat s lovem sumců na vábničku a pro většinu rybářů je opravdu mimořádně zábavný.

Ryb, které zhltnou celou montáž, není v tomto období mnoho. Převažují opatrné záběry, kdy je ryba chycena jen za trojháček.

V lednu jsme naše rybářské výlety omezili jen na přehradu Riba Roja, jelikož dlouhé přejezdy na horní nádrži nejsou v zimních teplotách ničím příjemným. Většinou jsme chytali na měkkém rovném dně s hloubkou 15–18 metrů v bezprostřední blízkosti kempu. Ideální byly odpolední hodiny, kdy teploty až na výjimky přesahovaly příjemných 10 °C. Ryby jsou v tomto období aktivní celý den bez výraznějších výkyvů. Z nějakých, pro mě nepochopitelných, důvodů jsou tu však úseky, kde je candát na candátovi a záběr přichází okamžitě, zatímco o sto metrů vedle není ani šupina. Několikrát se nám v průběhu ledna stalo, že jsme přijeli na ideální místo a při prvním spuštění nástrahy na dno přišel ihned záběr. Následovala udivená slova kolegů v lodi: „Ryba?“ „Jo, ale nic extra!“ Ale kolikrát tomu zase bylo přesně naopak – super místo, dobrá hloubka, echolot plný ryb, a nic. V takovém případě neztrácejte čas a jeďte jinam. Stačí většinou jen změnit dno z rovného na svažité nebo o jeden až dva metry větší či menší hloubku. Právě v tom je kouzlo lovu z lodě a vertikální přívlače. Pokud budu chytat ze dna z kotvené lodě, je možnost vyzkoušení více míst omezená pohodlím a leností posádky. Kdo někdy kotvil loď na volné vodě, ví, o čem mluvím. Ideální je volně jedoucí loď s rychlostí do 0,6 km za hodinu. Při větší rychlosti je již problém udržet kontakt s nástrahou. V takovém případě musí přijít na řadu elektromotor, který dokáže zpomalit na přijatelnou rychlost. Použití kotvy je stejný problém jako při lovu s vábničkou. Rybám to prostě vadí a počet záběrů výrazně klesá. Ryby berou opatrně, nicméně poctivě, a pokud vaše nervová soustava ustojí neustálé ataky candátů na vaši rybičku, dřív nebo později candát rybičku zhltne. Kolikrát je sice záběr opravdu razantní a ryba najednou zhltne celou montáž, ale většinou se vyplatí si počkat. Říká se to snadno, ale většina nováčků této techniky dostane napoprvé od „profíka“ slušný nářez. Nebude to však trvat dlouho a tento opravdu adrenalinový lov se vám rychle dostane pod kůži.

Úsměv šťastné lovkyně.

Leden má výhodu v tom, že zatímco v Čechách lze chytat maximálně tak na dírkách, na Ebru skoro nikdo není a díky teplotě vody kolem 6 °C ryby opravdu berou. Pokud se tedy nemůžete dočkat sezony v Čechách, vydejte se do Španělska. Zima je tu mírná a ryby ochotné.