Dyje a její ramena

- GRUPA

K článku na tohle téma mě přivedly dvě věci a to články o řekách a jejich kanálech, které jsou od naší země vzdáleny mnoho set kilometrů a to, jak výpravy, které se na ně vydají provází všelijaké svízele a problémy. Jako nadstav hlavního toku, tamní policie, lodní doprava, průtok, teplota vody atd. Což u nás na Moravě v tak velké míře asi nehrozí. A v neposlední řadě taky samozřejmě nějaké mé vlastní zkušenosti z téhle oblasti. Nemám v úmyslu zde určovat přesná místa a názvy revírů či lokalit, kde vím, že jde chytit sumec, candát, kapr, nebo třeba ouklejka pruhovaná. Ony vlastně taková 100% - ní místa snad ani neexistují. Má snaha bude jen vám tuhle lokalitu přiblížit a podělit se s vámi o to hezké co jsem zde prožil, prožívám a snad ještě prožiji. Pevně věřím, že mi to zarytí utajovači odpustí.

Nejvíce času jsem strávil přímo na řece Dyji, a to na jejím toku od hráze v Nových Mlýnech až po splav v Nejdku. Každý úsek této řeky má své pro a proti. Někdo nedá dopustit na úsek u Nových mlýnů, někdo na Bulhary a jiný zase na okolí splavu. Pěkná místa se dají najít všude. Řeka se v průběhu let mění, změnu způsobují časté povodně, bobři, povodí Moravy a samotní rybáři zařezáváním větví a pobřežního porostu, ve snaze si vylepšit místo. A taky neustálou snahou se dostat všude autem i přes všemožné zákazy apod.. Dnes není problém, při sezení na pravém břehu v Bulharech napočítat za den i noc i několik desítek projíždějících aut po cestě na druhém břehu, a to i přes to, že jsou zákazy vjezdu z obou stran. Tlak na tento revír bývá někdy opravdu šílený. Dyje by měla být v brzké době znovu regulována v první zatáčce pod obcí Bulhary, protože v daném úseku voda vymlela už opravdu hodně půdy, pozemků atd. Některým občanům už začaly i praskat domy či přístavky nebo garáže. Projekt jsem měl sám možnost vidět přímo na radnici na vlastní oči. Na otázku, kdy se má začít, mi bylo řečeno, že klidně zítra. Ale vše asi stojí na financích.

jedna

Kousek od hráze v Nových mlýnech se na pravém břehu nachází lužní lesík, spíše takový mokřad, ve kterém je tzv. „Křivé jezero“, zde je lov zakázán a je to lokalita, kde nemá člověk co dělat, protože se zde nachází hnízdiště některých chráněných zvířecích druhů i rostlin. Lov z pravého břehu je zde také zakázán až po potok, který vytéká právě z „Křivého jezera“, místní ho nazývají "Járek" . Při vtoku do Dyje dává možnost rybkám úniku před predátory. Tohle místo je asi nejnavštěvovanější a dostat se na něj, je tak trochu zázrak. Nic extra kromě toho tzv. "Járku" na něm ale já nevidím, že by tam ryby braly o poznání víc, se opravdu říct nedá, tak jako asi na každém jiném místě na Dyji. Co se týče břehů, je řeka solidně zarostlá keři a stromy z obou stran a i přes decimaci od bobrů, kterých je zde opravdu hodně, tak jako v celém Podyjí. Mnohokrát jsme si před lety mysleli, jak tam naproti loví sumec, ale ráno se ukázalo, že to nebyla žádná ryba! Ale tenhle „zubatej dareba“. Bobři nejen na hlavním toku, ale i v přilehlých ramenech, ztrácí ostych hlavně po setmění a nejednou se mi stalo, že super záběr nebyl od ryby, ale od bobra, který ve vodě vlekl větev. Překousnout jakoukoli šňůru pro něj není v tísni opravdu žádný problém. Třeba i u saku, pokud se mu nachomítne v jeho cestě do spíže. Pokud máte políčeno třeba na sumce a po složitém manévrování se vám podaří dostat nástrahu na "top" místo, tak vám tenhle zážitek, v ten nejméně vhodný okamžik, na lásce k bobrům opravdu nepřidá.

jedna

Dyje je v tomhle úseku hluboká na některých místech i 5 m, najít na ní hloubku menší než 120 cm je opravdu zázrak. Nejčastější hloubka bývá hned kousek od břehu okolo 2 – 3 m. Nejhlubší místa v korytě zabírají z pravidla cca jednu třetinu toku. Standardní hloubka se udává okolo 2,5 m, s průtokem 20 – 30 m3 za sekundu. Pamatuji si, že při největší povodni byla hladina na téměř 7 metrech s průtokem přes 600 m3 za sekundu. Voda byla opravdu úplně všude. Za posledních cca 20 let mi přijde zajímavé, jak se z mého pohledu mění rybí osádka. Na brčko s rousnicí na háčku se dali kdysi chytat okouni jeden za druhým, dokonce jsme jako děti soutěžili, kdo chytí okouna rychleji. Potom následovalo něco podobného s karasy a teď je už všechno zase jinak, jde tam sedět s brčkem a žížalou i celý den bez záběru, pak přijde jeden cejn, nebo při troše štěstí sumec kolem 50 cm. V naději mě drží, že to bude třeba příští rok zase úplně jinak.

Ryby, kterým se tam opravdu daří z mého pohledu snad pořád, jsou cejni, jeseni a sumci. Řeka má prostě svá tajemství a to jí pro mne dělá pořád zajímavou, krásnou a tajemnou. To, co řeka, mi u nás asi žádný stoják nenabídne. Až pod obcí Bulhary se stává řeka téměř holá a to až po rybí přechod u splavu v Nejdku. V úseku mezi obcí a splavem je na pravé straně stavidlo, (vodárna - čerpačka), které přivádí vodu z řeky do kanálu který vtéká do Lednického zámku a teče kolem starého splavu. Zde je i jedno z mnoha slepých ramen řeky Dyje, které se klikatí přírodou až ke splavu novému. Dá se říct, že jsou snad všechny tyto kanály v okolí Dyje ideální na lov nástražních rybiček.

jedna

A jsme u těch ramen, v okolí se jich nachází hned několik, některá jsou menší a ty největší mají kolem 8 ha. Některá jsou vyňata z revírů. V posledních letech začínají být ramena čím dál lépe přístupná auty, což nemá příliš dobrý dopad na situaci, která tam dříve byla. Když si vzpomenu na loňskou výpravu, kdy jsme nanosili věci do loďky na lednickém kanálu, pluli po něm až ke starému splavu, tam se na dvakrát vylodili. Přenesli loď přes starý splav a pluli po staré Dyji, až na místo, které se nám zdálo dostatečně daleko od lidí a aut. Po vylodění, vybalení, nakrmení a nahození, nás u klidné večeře a sklenky vynikajícího místního vína, z idylky vytrhla dodávka, která se objevila necelých 5 m od našeho místa za stromy. Připadal jsem si v ten moment jako úplný hlupák a uvědomil si, že to zase tak dobře, jak jsem si do té chvíle myslel, neznám.

Stále se ale dá najít nějaké to klidnější místo, kde se mi tohle nestane. Na ramenech i na řece, kam jezdím, byly dřív kapři atakující hranici 20 kg, kteří se chytali párkrát do roka, jenže s nástupem „wmk“ a trendu prodávání ryb, se populace trofejních kaprů snížila prakticky téměř na nulu. Stále je tam ale vcelku pestrá osádka ostatních ryb. Někde jsou pěkní amuři, karasi a někde líni. Vody jsou to opravdu nádherné a pokud si člověk udělá čas v týdnu, kdy se na vodu nevyvíjí takový tlak, tak může zažít slušnou porci pohody, pokud má nějaký vztah k přírodě a nemusí za každou cenu chytat přinejmenším metrové ryby. Pozorování splávku osvětleného chemickým světýlkem v noci u leknínu, kousek od břehu má pro mne své kouzlo. Čekat monotónně celé dny a večery na záběr od kapra, mě nikdy moc nebavilo. Odměnou mi je pár krásných ryb. A to ať už třeba ježdíků, okounů, úhořů, či sumců nebo línů.

jedna

Při letošní letní výpravě na jedno z ramen jsem byl překvapen rybou, která se mi v nějaké větším vzrůstu nedaří už léta chytit, tj. amur bílý. Při plavbě na člunu na předem vybrané místo jsem koukal, že nejsou nijak extra plaší, ale jezdí nám kousek od člunu jakoby nic. Pokud člověk neudělal prudší pohyb, tak se dostal do opravdu těsné blízkosti, nebyli to sice žádní extra obři, ale takový pohled mě potěšil. Místo jsme zvolili takové, aby na naší straně, která měla slušně zarostlý břeh stromy a keři, byla hloubka téměř 2 m a naopak na druhé straně něco okolo 1 m s porostem ve vodě, od palachů, přes stulíky a kdo ví čeho ještě. Na mělčině jsem tajně doufal a věřil, že přijde právě ten, pro mne prokletý. Amur. 20 kg Bonduelky ve mě probouzelo slušnou naději na úspěch. Kolega chytal v mělčinách hlavně na boilie. Kromě několika kaprů všech možných tvarů a ošupení do 5 kg, se nám nic nedařilo. V hlubší partii u břehu jsem já večer chytal na mnou oblíbený splávek se světýlkem.

Až na pár menších sumečků žádná sláva. Bylo to letos celé nějak slabší. Jediná odměna za dřinu s věcmi a nemalé finanční náklady na tuto "misi", byla ryba, která zabrala 16.6. kolem 04:15 hod., chvilku po náhozu, který se ne úplně zdařil a do prokrmeného místa mu nějaký ten metr chyběl. Nechtěl jsem přehazovat a plašit ryby v tak mělké vodě a na oplátku mi přišel velmi rychlý záběr. Hned na začátku bylo jasné, že ryba bude slušnějších rozměrů, slabší odpor a mírný tah do strany s výpady až kousek ode mne, mě znovu uvedl do naděje na amura, světlá šmouha dlouhá cca 1 m u břehu která zamotala brčko a oba beckleady, (protože jsem jeden zapomněl večer vyndat), mě ještě více utvrzovala v amurovi.

jedna

Žádný amur se ale nekonal, na brusinku s anansovým pop-upem se nechal zlákat sumec 110 cm dlouhý, radost i "zklamání" v jednom se mi v ten moment honily chvilku v hlavě. Stěžovat si ale na rybu přes metr, by bylo hloupé. Jediný problém byl v zamotaní těch koncových olov s matchkou. Má chyba, protože jsem chtěl být aktivní. Než jsem ráno nachystal druhou udici s kukuřicí, tak jsem si všiml, že žížala na háčku je z večera díky rose ještě v pohodě, tak jsem jí tam na tu chvilku, než to dochystám nahodil. Co vám budu povídat, rozmotával jsem to snad půl hodiny.

V celém okolí Bulhar, Přítluk, Nových mlýnů..., se nachází všelijakých ramen a rybníčku opravdu spousta, na všech jsem nebyl. Ne všude se může se svazovou povolenkou chytat, ale to se dočtete v BP MRS. Prochytat pořádně všechny tyto revíry se mně, ani vám, asi jen tak v krátké době nepodaří. Je to běh na dlouhou trať. Celá tahle lokalita jižní Moravy není jen o rybách a už jednou zmíněném vínu, je tu i spousta krásné přírody, zvěře, ptactva, květin, komárů a prostě všeho, co do přírody patří. Zvěř je ale pěkná z okna v autě, nebo na druhém břehu, či jinde v dálce na obzoru, ale tady se stává a to dost často a to hlavně v noci, pokud je člověk sám a potichu, že se k němu přiblíží stádečko třeba divočáků, opravdu hodně blízko. Mně se to přihodilo přímo na Dyji, loni na podzim. Valící se stádo chrochtajících divokých prasat ze svahu za mým skromným přístřeškem nebylo nic příjemného, naštěstí je hned odehnal mnou způsobený šramot při hledáni foťáku. Nejen prasata, ale i srnčí už mě pěkně vylekalo, když jsem byl tam, kam i král chodí sám a najednou se kolem mě prohnal srnec. Na zvěř se dá narazit opravdu skoro kdekoliv. Pří vzpomínání, je to krásné, ale v ten daný moment to moc idylické není.Tak, třeba se tam někdy potkáme a pokud ne, tak se třeba sejdeme u čtení pokračování tohoto povídání o řece Dyji a jejich ramenech.

Ať vám to hrrrčííí...

Autor: GRUPA - ®

Diskuse k článku (343 reakcí)

Přečteno: 22 639x
Průměrná známka: 1.61