Lov sumců z bellyboatu

7.11.2011 - VAlos

Noční rybolov má své nenahraditelné kouzlo. Přidáte-li k němu bellyboat na vodě plné sumců, je zážitek dokonalý. O cíleném lovu sumců z bellyboatu mi v Praze na výstavě vyprávěl kamarád tak nadšeně, že nebylo možné nezačít. Přehrada Mequinenza poskytuje podmínky pro tento adrenalinový způsob lovu sumců po velkou část roku.

Bellyboat má celou řadu výhod (a nevýhod). Netaháte za sebou žádnou kotvu, jste mobilní a nenápadní. Často se stane, že vám ryby bez obav připlouvají doslova mezi ploutve. A hlavně jste úplně svobodní! Bellyboat vám otevře dveře téměř všude. Ve stísněných místech, kde i středně velká loď působí dojmem zaoceánského parníku. I na Baťově kanále se pohybujete tiše a s jistotou. Máte dostatek prostoru pro manévrování a své místo můžete prochytat opravdu důkladně.

Letošní léto je pro lov sumců přívlačí opravdu vynikající. Výrazný úbytek vody koncentroval velké množství ryb do malého prostoru. Je ideální čas pro bellyboat. Blíží se jedenáctá hodina a já s Nečou vyrážíme vláčet pod most u městečka Caspe. V okolí mostu se už delší čas chytají slušné ryby na trolling, ale den za dnem jsou záběry řidší a také velikost úlovků stále klesá. Také úbytek trollujích lodí svědčí o tom, že žně pomalu končí. Ryby začínají být vůči nástrahám tažených za lodí apatické. To ovšem neznamená, že tam nejsou. Pár hodin po setmění se nad vodou rozléhá opravdový koncert. V krátkých intervalech se ozývají sumčí pukance.

Neča vláčí ze břehu. Mně příprava trvá déle. Pomalu se soukám do plovací vesty, obouvám ploutve a naposledy kontroluji vybavení, abych se nemusel zbytečně vracet. Je tmavá noc. Pilíře mostu jsou slabě ozářeny zbytky světla ze vzdálených lamp. Dál od mostu je naprostá tma. Nastupuji do bellyboatu s trochu stísněným pocitem. Pomalu se odkopávám směrem k pilířům. Sumci hlasitě loví na hladině. Vláčím děleného woblera. Již delší dobu jsem bez kontaktu s rybou a stále mě to táhne do tmy dál od mostu, kde se sumci ozývají daleko intenzivněji. Ale pohádka je pořád stejná. Sumci neustále pukají a můj wobler ignorují. Jeden z nich zaloví metr ode mě. Vůbec jim na vodě nevadím, ale abych je přinutil zaútočit na wobler, na to jsem krátký. Po delším čase se vracím opět k mostu. V tu chvíli hlásí Neča ze břehu záběr a za okamžik už zdolává metrovku. Byl to jeho první záběr večera. Hned vyzvídám, na co přišel a měním nástrahu. Super Shad Rap by se měl dostat přibližně do stejné hloubky jako Nečův model. Navíc je to klasika, které věřím.

Asi dvacet metrů ode mě se u pilíře ozve nesmělé puknutí. Okamžitě posílám wobler do kola zvlněné vody. Dvakrát otočím a hlásím na břeh záběr. Je to krásná nekompromisní rána do prutu, ale ne nijak brutální. Pumpuji a snažím se dostat rybu k sobě. Protivníka odhaduji na rybu kolem 120 cm. Očekávané kopance nepřicházejí. Podívám se za sebe. Za bellyboatem se lehce čeří voda. Já jedu. O zdolávání nemůže být řeč. Přitahuji se směrem k velké rybě, která snad ani neví, že je chycená. Okamžitě přehodnocuji původní odhad. V okamžiku, kdy se dostávám nad sumce a pokusím se jej zvednout, je jasné, že na druhém konci šňůry visí kus, který zadarmo svou kůži nedá. Bere si z navijáku metry šňůry a přitom mě táhne za sebou. Pokaždé když se zastaví, přitáhnu se nad něj a snažím se ho pumpováním odlepit ode dna a zvednout k hladině. V sedě na bellyboatu je člověk odkázán jen na ruce. Vyvinout dostatečný tlak na rybu není jednoduché.

Zabírám naplno. WFT Charisma se ohýbá do neskutečného oblouku, ale v tahu nepovoluji. Na wobleru jsou poctivé Ownery. Nemám strach, že se narovnají. Taky prut už má několik pěkných zářezů na pažbě a vím, že mu můžu věřit. Navíc mi nic jiného nezbývá. Se sumcem pohnu jen minimálně. Opírám si loket o bok. Koleno druhé nohy přehazuji přes konec prutu a zapáčím. Sice sumce přizvednu, ale to ho jen vydráždí a zase vyjíždíme. Naštěstí mám po prvním silném výpadu brzdu seřízenou. Dobrzďuji cívku rukou a mířím za rybou do tmy. Přede mnou se v temnotě rýsují siluety potopených stromů. Výsledek souboje vidím černě a v duchu prosím sumce, aby se otočil. Musel mě vyslyšel. Prudce se otáčí proti mně. Domotávám a v poslední chvíli zapichuji 270 cm dlouhý prut do vody až po naviják, abych udržel rybu v bezpečné vzdálenosti od nafukovacího plavidla. Znovu míříme do přítmí pod mostem. Nevnímám čas. Střídavě pumpuji a znovu vyjíždím. Občas musím úplně povolit brzdu a posouvat se na bellyboatu nahoru. Sjíždím do vody a jsem vděčný za hrazdu před sebou. Pomalu mě začínají bolet záda. Stále častěji si při pumpování musím pomoci kolenem. Nevím, jak dlouho souboj trvá. Opět se mi podaří dostat nad rybu a pokouším se ji dostat k hladině. Netuším, jak je hluboko. Dvakrát se plnou silou zapřu do prutu a přímo vedle plováku se vynoří obrovská hlava. Wobler pevně usazený zadním trojhákem v koutku je dvacet centimetrů od boatu. Neodolám a lehce se té hlavy dotknu. Sumec udělá ocasem obrovskou vlnu a projede mi i s woblerem přímo mezi nohama. Poprvé od začátku mám strach. Je mi jasné, že trojhákem v noze bych asi moc šancí neměl. Okamžitě mám kolena až u brady, ale stejně by to bylo pozdě. V tu chvíli mám víc štěstí než rozumu.

Souboj dál pokračuje ve stejném duchu, jako předtím. Ryba udělá ještě několik výpadů a zdá se, že ji pomalu opouštějí síly. Po předešlé zkušenosti už rybu k belly boatu nepřitahuji. Udržuji si relativně bezpečný odstup a snažím se i se sumcem doplavat ke břehu, abych souboj dokončil na pevné zemi. Po chvíli usilovného kopání se mi to daří a přistávám s bellyboatem vedle Neči. Ten neváhá. Je to zkušený průvodce a hodně velkých ryb už v životě viděl. Zabrodí s rukavicemi na rukou po kolena do vody. Sumec udělá ještě dva výpady, které ho svou agresivitou překvapí, ale ujišťuji ho, že proti tomu, co dělal na volné vodě, je to jen slabý odvar. Ryba se nechá přitáhnout ke břehu a Neča ji nacvičeným hmatem chytá oběma rukama za dolní čelist. Je vyhráno! Už na první pohled je jasné, ryba výrazně přesahuje dva metry. Od sousedních rybářů si půjčujeme plachtu (s plachtou na přívlač asi nikdo nevyráží) a pečlivě sumce měříme. Na první pokus ukazuje metr nádherných 235 cm. Chceme mít jistotu. Po opakovaném přeměření dostáváme „pouhých“ 230 cm.

Sumce vyfotíme a rychle pouštíme. Ještě pořád mi nedochází, co jsem zažil. Ani jednomu z nás se nechce dál vláčet. Jedeme domů a ještě dlouho do rána rozbíráme detaily souboje. Jedno jisté. Kdo jednou zažije souboj s opravdu velkou rybou, je ztracen a lovu sumců z bellyboatu propadne. Už se těším na příští sezónu. Horní část přehrady je pro bellinu ideální! Třeba se tam projedu i s některým z vás.

Článek vznikl ve spolupráci se sumci.com.