Parma, pro mě zlatá

- Pepé - Vsetín

Do posledního kola na Moravě se nám nebalí zrovna nejlehčeji. To víte, po Mušovu, i když se skvělým teamovým výsledkem, zůstáváme na posledním sestupovém místě a abych pravdu řekl, myšlenka, že bychom opustili 1. Ligu LRU Feeder, mi ke klidnému spánku nepřispívá. Hlavně kvůli chlapům, Marian nám tehdy před 2 roky řekl, že s námi do závodního feederu půjde a moc nám pomohl už s postupem z Divize, no a Franta, byť je to pro něj finančně dost náročné (a má můj VELIKÝ obdiv za to, jak to jako student zvládá), si Ligu chtěl zkusit a pokud možno ne jenom letos. A tak balíme, ladíme, vymýšlíme, kutíme a byť s trochu sevřenými hrdly, tak s nadějí vyhlížíme ten víkend, kdy se chleba rozláme a budeme buď štastní nebo na lopatě.

A je to tu. V pátek se jako obvykle vracím z práce co možná nejdřív a nemeškám a balím vše, co budu na Moravě potřebovat, kompletuju věci a raději se dívám 2x, abych něco nenechal doma. Spaní u vody neplánujeme, v noci už je pěkná zima a risk, že onemocníme a budeme marod, nehodláme podstoupit. Večer jedu k Frantovi, nakládáme vozík a domlouváme vše, co se doposud nestihlo prodiskutovat, nebo na to nedošla myšlenka.

Sobota. Ráno ve 4 hodiny mě ze sna vyrve budík. Je to tady! Nezmůžu se na víc než: ,,S pomocí Boží…“. Vstávám, vařím kafe, balím svačinu a hledám rozprašovač, který jsem si kdysi dávno nechal v regálu jako vhodný na vlhčení krmení. Ten ovšem není k nalezení a tak mi nezbývá, než vyprázdnit další, pořádně vypláchnout a konečně jdu pro auto a vyrážím. Se zpožděním, ale chlapi už si tak nějak zvykli.

Když přijíždím, oba vzorně stojí před domem, tašky v řadě, připravení podstoupit nejtěžší závod kariéry. Smíření i s tím horším mně dodávají vnitřní klid a jakousi rovnováhu sebe sama, tolik potřebnou k tomu nepodělat věci hned na začátku. Cesta naštěstí probíhá bez komplikací a za hodinu parkujeme auto v Uherském Hradišti naproti tenisových kurtů.

jedna

Je 6:30 ráno a začíná jeden se soudných dnů. Nikde ani noha. Jdeme se podívat na vodu, ta skoro neteče a nám je jasné, že to bude těžký víkend. Podmínky máme ale všichni stejné a jestli se chceme udržet mezi elitou, budeme muset pořádně máknout. Zatím nemám odvahu budit Mariána, spícího u vody v karavanu už od včerejška a tak raději připravuju TTXku, aby se stihla pořádně rozmočit, než na ni přijde řada. Práce je kopec, ale alespoň to utíká. Mícháme krmení, rozbíháme červy, chystáme hnojky vlastní provenience.

Marek – trenér, jde budit Marínu a aby ho dostal z postele, skoro použije násilí. Čas rychle plyne a losujeme. Fera jde na A8, Marína na C3 a já beru F9, horní „předforhont“. Stěhuju se na místo a netrvá dlouho a vidím Vláďu „Hraboše“ Hrabala, jak si to valí na forhont. ,,A kua! Mám v sektoru Vláďu, to je ten poslední chlap, kterého tady dneska potřebuju.“ Umí skvěle zachytat a jestli chytne formu, nic a nikdo ho nezastaví.

Vybaluju cajk, pokukuju okolo a v duchu se modlím, ať berou. Snažím se slepit červy – poprvé – a výsledek je hrůzostrašný. Fera neměl potřebné kamínky, místo toho jen jakýsi „potěrák“ a ten způsobí, že se červi neslepí a vesele si v té hromádce brouzdají. Sakra!!! Nemám s sebou v sektoru síto a jsem v pr*eli. Nezbývá, než červy vybírat i s potěrákem, ale jak očekávám a brzo se to i potvrzuje, konzistence krmení tím dost výrazně trpí. Takže místo toho, abych parmám nasázel na hromádku slepené červy, neudržím tam červy dostatečně ani s krmením. Výsledek se dostavuje záhy – Ladek nade mnou tahá první parmu. Je zle! Dole se ryba moc netahá a Ladek táhne další parmu. Pak další. A další. Nebudu vás trápit, zažil jsem Vysoké Učení Feederové a rektor Ladek mě vyškolil tak, že bych se nejraděj utopil. Bezrybka a 9 bodů. Děs! Mám výčitky a s hrůzou čekám, co chlapi. Trenér se objevuje a hlásí mi

Frantovu nulu a dělených 7.5 bodu. Na čele mám studený pot. Márvin mě trápí a pak dodává, že Marína dal na Céčku DVOJKU za skoro 2 a půl kila. Po*raný potěrák!!! 18.5 bodu po sobotě nevěstí nic dobrého. Gratuluju Ladkovi za předvedený výkon a jedničku a doufám v lepší zítřek.

jedna

Ihned po sbalení cajku a nastěhování do auta odjíždíme domů, jsme dost vymrzlí. Těším se do sprchy a do postele, akorát nevím, jak se mi bude usínat. Cestou plánujeme strategii na zítřek a je jasné, že se vrátíme k námi naučené variantě utaženého krmení a červům na volno, kamínky nejsou a ta trocha lepidla padla na první pokus, takže nám ani nic jiného nezbývá.

Neděle. 4 ráno, zase budík. Obligátní kafe a tak a tentokrát málem na čas přijíždím pro chlapi. Trenér čeká venku, Franta otevírá garáž. Poslední kontrola před odjezdem a jedeme vstříc osudu. Franta dodává: ,,Sakra, snad to nebude naposledy v Lize.“ Neříkám nic, jen tiše doufám… Márvin hraje na mobilu fotbal a vypadá, jako by se ho to dneska ani netýkalo. Skoro mu závidím.

Přijíždíme ke kurtům a nikde ani noha. Snažíme se nedělat kravál a necháváme spát ty, kteří jsou všude kolem buď to v autech nebo stanech. Marína spí v karavanu a chrápe tak, že je ho slyšet až ven. Mícháme krmení, ale tentokrát pěkně „po staru“, adekvátně ke zvolené strategii. Připravíme vše a jdeme losovat. Marína jde na B8, Franta na E9 a já na D8, kde se moc ryby nechytaly. Druhý den je to ale většinou lepší.

Když se stěhuju na místo, vidím…… Ano, je to Ladek „Hraboš“ a sedí pode mnou. Mám hlavu v dlaních a je mi nějak mdlo. ,,Ladku, říkám mu, včera sis zachytal, tak si dneska odpočiň, co ty na to?“ odpověď zněla jasně: ,, Nikdy není dost!“ A tak se smiřuju s osudem, s Ladkem v sektoru a soustředím se na to, abych dneska nebyl bezrybka. Potřebuju udělat výsledek, jinak je to celé v pr*eli. Jdu na parmy a tomu podřizuju celou strategii. Kmen 0.22 mm, forpas 0.18 mm, háček č.10. Jestli zabere, MUSÍ z vody. Jiná cesta není.

Zahájili nám závod a možná tu sedím s chlapama kolem poslední 4 hodiny. Kdo ví, kdy zas bude příležitost… Chytám na klip, je to risk, ale musím, potřebuju krmit přesně, abych i bez lepených červů dostal parmy na flek a donutil je k záběru. Ladek asi po 20 minutách zdolává krásného tlouště a i když mu jej přeju, je to hrůza se na to dívat. Co už. Vytrvale krmím a doufám, že to přinese ovoce. Mám záběr! Je ale tak rychlý, že se nedalo zareagovat a ryba je pryč. Ladek- rektor VUF, má mezi tím v „cajdáku“ 4 ryby a jasně míří za druhou jedničkou tohoto kola.

jedna

Chytáme už 2 a půl hodiny, když se mi prut přihne a pak dostane ránu. Ruka letí na madlo a blank švihne vzduchem. Ryba visí a táhne jako lokomotiva. Povoluju jí a čekám, až se dostanu na klip, který záhy uvolňuju. Ryba ještě chvíli klade odpor a pak je všemu konec. Z vody vytáhnu narovnaný háček. Sakra!!! Beru druhý prut, nabíjím a házím. Sestava dopadne do vody a já čekám. Čekám a nic. Přehazuju už asi po páté, když se situace zopakuje. Na vlas stejný záběr a rychlá reakce. Cítím tah. Ne tak velký, jako dnes poprvé, ale ryba tam je. Uvolňuju klip a začíná boj. Rybu zdolávám a když je u břehu, zajede mi do kamenů pod nohama skoro na hranici sektoru. ,Visím za krmelec! To snad ne!“ Povoluju tah a čekám, jestli se parma zvedne, ta ale nemá na zvedání ani pomyšlení. Chvíli to zkouším a pak ji prostě „napálím“ a silným tahem osvobodím krmítko. Parma cítí příležitost a míří do proudnice. Sestavě věřím a do ryby se opírám. Podléhá. Beru podběrák a zkouším ji navést, ale nějak se mi to nedaří. První pokus mimo, druhý mimo, třetí trefuju a parmu dostávám na břeh. Tep mám na 190ti za minutu, ale ryba je tu. Je nádherná! Uvolňuju háček, hřbetní ploutev ze síťoviny podběráku a rybu i s podběrákem dávám do „cajdáku“. Pavel Krýsl nade mnou rybu sportovně pochválil a mě odlehlo.

Další už se do konce závodu neukázala a já jsem jen doufal, že dole pod Ladkem nikdo větší mít nebude. Jsem volán na váhu a moje parma váží 2010 gramů. Podepisuju výkaz a vidím, že je z toho DVOJKA, protože Pavel Krýsl rybu nemá !!! Beru ji jako jedničku, jelikož Ladek je soupeř z jiného vesmíru a hned tak ho neporazím. Když ji jdu pustit, chvíli se na ni dívám. Je nádherná, majestátní a klidná. PRO MĚ JE ZLATÁ, mám za ni životní DVOJKU z těžkého sektoru v momentě, kdy ta dvojka byla nejvíc potřeba. Rybu hladím a opatrně pouštím. Pomalu odplouvá a mně je konečně zas dobře.

jedna

Balím cajk a trenér přichází s infoškama o chlapech. Fera bere 5 za 50 gramů a Marína 2 za víc jak 2 kila. Netroufám si odhadovat, kolik to bude ve výsledku. Věci už máme v autě a čekáme na vyhlášení. Připadá mi to nekonečné a pak se nám do rukou dostane papír s celkovými výsledky. Máme 142 bodů a jsme na NESESTUPOVÉM místě, zachránili jsme se v 1. Lize o pouhého půl bodu! Radost v teamu je veliká! Kdyby mi někdo na začátku sezóny říkal, že se udržíme, nazval bych ho troufalcem, tento rok byl moc těžký a pro nás jako pro nováčky obzvlášť. Udělali jsme spoustu chyb, které nás stály jak ryby, tak potažmo i body, ale nevzdali jsme se a to je důležité. Do příští sezóny se těch chyb musíme vyvarovat a snad to bude lepší. Každopádně se ale nevzdáme, v teamu vládne skvělá atmosféra a tento ročník je impulsem do dalšího.

Děkujeme chlapům Mivarďákům, Milákům a ostatním, kteří nás přijali mezi sebe, za velikou psychickou podporu a skvělé přátelství, gratulujeme všem vítězům jak v jednotlivcích, tak i družstvech a těšíme se příští rok!

Převzato z www.valasi-feeder.cz

Autor: Pepé - Vsetín - ®

Diskuse k článku (28 reakcí)

Přečteno: 7 585x
Průměrná známka: 1.33