Sumcová přívlač na Ebru

5.12.2011 - VAlos

Sumcová přívlačí patří, vedle lovu pomocí vábničky, bezesporu k nejzajímavějším metodám lovu této krásné a bojovné ryby. Vedete-li svou nástrahu vodou, ve které očekáváte útok opravdu silného protivníka, je každé otočení kličkou navijáku, každý pohyb prutem, plný napětí a adrenalinu. Mohutným záběrem začíná to, proč jste vykonali desítky, či spíše stovky hodů. Výsledek boje s velkou rybou je nejistý až do samého konce.

Cílený lov sumců přívlačí se na přehradě Meqiunenza omezuje téměř výhradně na trolling. Dovoluje-li to počasí, křižuje hladinu nad slibnými místy hned několik lodí. Často potkáte rybáře pospávající na pomalu jedoucích kocábkách, s pruty uloženými v držácích, kteří čekají na prudký ohyb prutu a zoufalé kvílení brzdy, která nemá šanci zastavit výpad unikající ryby. Pro mnohé jistě životní zážitek, ale do opravdové přívlače to má hodně daleko. Počet hodů je nahrazen motohodinami, umění vést nástrahu se omezuje téměř jen na regulaci rychlosti plavidla a příjemný pocit únavy po provláčeném dni je degradován na ošetření spálených kolen a nártů krémem po opalování. Kde je dynamika, hledání zajímavých míst, opakované pokusy o změny chodu nástrahy, obměňování nástrah? Co rozebírají tito „trolleři“ večer u zaslouženého piva? Asi jen která část těla je pálí a kolik to stálo benzínu. Tím ovšem nechci trolling zlehčovat, protože je to disciplína jako každá jiná a vůbec to není jen o té ironii, kterou jsem výše zmínil, narážím pouze na určitou skupinku rybářů.

Klasická sumcová přívlač je adrenalinovým sportem. Její úspěch téměř zcela závisí na schopnostech rybáře. Klíčovým faktorem je volba optimálního místa. Propátrávání volné vody bez detailních znalostí kontur dna je zdlouhavé a vede jen k minimálním úspěchům. Oblíbenou potravou sumců všech velikostí jsou hojně se vyskytující oukleje. S rostoucí teplotou vody se jejich obrovská hejna stěhují za kyslíkem. Ideálními letními místy pro cílený lov sumce se stávají různé přítoky přehrady. V ústí i relativně malých potoků je možné chytit překvapivě velké exempláře. Vzhledem k výraznému ročnímu kolísání výšky hladiny se meandry potoků táhnou velmi daleko do zátok a vytvářejí v mělké vodě hluboké prohlubně. Nalezení takových míst není příliš složité. Echolot je sice vynikajícím pomocníkem, ovšem nic nenahradí vlastní nohy. V okamžiku, kdy je z vašeho po pás zabrozeného kolegy vidět jen čepice, máte téměř vyhráno. Také teplota vody je vodítkem. Mělčiny táhlých zátok se pod španělským sluncem vyhřívají na teploty blízké 40°C. Potoky potom tvoří studené pásy, bohaté na kyslík, plné kroužkujících rybek. Sumci se právě tam projevují hlasitým lovem často i v pravé poledne.

Vysoko do potoků potom vytahují malí sumečci. Převládající velikost je do jednoho metru, ale je možné ulovit i kousky přesahující 140 cm. Ulovení takových, na španělské poměry „miminek“, je napínavé s ohledem na nezbytné zjemnění nářadí. Už samo přiblížení k rybě na ulovitelnou vzdálenost je problém. Hloubka v potocích se pohybuje kolem půl metru a ryby jsou velmi opatrné. Není výjimkou, že se k vodě musíte připlížit po kolenou. Vidíte-li vy sumce, většinou už o vás ví. Sice zůstane stát na svém místě, jistý si svým téměř dokonalým mimikry, ale všechny pokusy o ulovení se stoickým klidem ignoruje. Důležitý je přesný první hod! Situaci však výrazně ztěžují všudypřítomná tráva a řasy. Klasické letní místo je vývařiště pod jezem. Do vývařišť pod jezy se stahují obrovská hejna ouklejí, která pro sumce představují snadno dostupný a zdánlivě nevyčerpatelný zdroj potravy. Ryby se prozrazují praporkováním přímo ve víru bublin pod jezem a zdá se, že jsou všude. Postupem času, s končícím létem, ryb ubývá a jsou výrazně opatrnější.

V jezech je několik míst, kde se dá vláčet ze břehu suchou nohou. Jsou to místa notoricky známá. Často se na nich v průběhu dne vystřídá hned několik rybářů. Jejich nástrahy se pohybují shodným směrem mnohokrát za den a ryby na ně záhy přestávají reagovat. Chceš-li být úspěšný, vláčej jinak než ostatní. Vedení nástrahy v opačném směru sice vyžaduje zabrodit do proudící vody, ale přináší úspěchy. Záběry velkých ryb jsou agresivní a brutální. Přinutíte-li sumce k záběru, zaútočí plnou silou. Při souboji potom obratně využívá proudu a všech možných překážek. Zdolávání je silové. Vyznavači jemných sestav jsou téměř vždy ztraceni. V těchto extrémních případech se za optimální spodní hranici dá považovat třeba prut WFT Charisma s vrhací zátěží 190 g, použití 420 g prutu však rozhodně není zbabělost, nýbrž rozumná volba. Rovněž nosnost šňůr není radno podceňovat. Se šňůrou s nosností 51 kg se cítíte docela jistí v kramflících, ovšem jen do okamžiku, kdy se potká s prvním ostrým kamenem. Abyste předešli takovým situacím, jste často nuceni za rybou plavat. Plavání za rybou s prutem v ruce určitě není bez nebezpečí. Koryto pod jezem je plné obrovských balvanů, které najisto spočítáte holeněmi. Pevná obuv do vody je tu nezbytností. A mějte vždy na paměti, že žádná, byť sebevětší ryba, nestojí za to, abyste dostali do ohrožení sami sebe.

Mezi nástrahami se nejvíce osvědčují štíhlé modely woblerů s velkým nořítkem. Mají řadu výhod. Ve velmi krátkém čase se dostanou do požadované hloubky. Při tažení napříč vývařištěm mají tendenci se otáčet proti proudu a snadněji se udrží v ideální stopě. Také gumy, rotačky a plandavky často bodují. Slabinou většiny nástrah jsou háčky. Těžké masivní trojháky sice vydrží zátěž při zdolávání, ale omezují chod některých woblerů. Naproti tomu na lehké háčky zaznamenáte větší množství záběrů, ale počet zdolaných ryb dramaticky poklesne. Nemusím snad dodávat, že se přimlouvám za první variantu. Při naší zábavě jde o život právě té zdolávané rybě, nikoli wobleru za pár korun.

Podmínky na přehradě Mequinenza se neustále mění. Zatímco píši tento článek, vytrvale klesá hladina přehrady. Ryby jsou koncentrovány do relativně malého prostoru, ve vodě se objevuje řada překážek. Zdá se, že by přívlač mohla být opět úspěšná…

Článek vznikl ve spolupráci se sumci.com.