Dopis Wenzela Thönera

- squix

Někdy jeden lidský osud vydá za několik jiných. Pan Wenzel Thöner - zakladatel a majitel firmy SOL v Děčíně - je člověk, který zažil dvě světové války, nacismus i počátek komunismu.

jedna

Wenzel Thöner - zakladatel a majitel firmy SOL

Firma SOL byla v někdejší Československé republice věhlasným a kvalitním výrobcem rybářských potřeb. Své výrobky vyvážela i do celé řady zemí Evropy a do zámoří. Po skončení 2. světové války, protože Wenzel Thőner byl sudetským Němcem, byla na firmu uvalena nucená státní správa. Úlohou dočasného správce byl 18.června 1945 pověřen inž. František Tichý, vedoucí firmy Rousek. V červenci 1945 píše Wenzel Thöner tehdejšímu prezidentovi republiky Dr. Edvardu Benešovi dopis. Ten je zajimavý Thönerovým životopisem a osobní prosbou o odložení odsunu rodiny a o zachování výroby firmy SOL v poválečném Československu. Dva roky poté, roku 1947 - odsunut už do Německa, však Wenzel Thöner ve Stralsundu umírá. Firma v Děčíně sice pokračovala ve výrobě, v roce 1948 byla ale výroba převedena do firmy Rousek Fishing Sport a činnost SOLu ukončena.

jedna

Továrna SOL pod národní správou, Děčín rok 1947

„P.T. Kancelář pana prezidenta Dr. Edvarda Beneše v Praze

Václav Thőner, narozen dne 1.5.1877 v Markersdorfu u České Kamenice,ženat, římsko-katolík, příslušen do Starého Města u Děčína čís.82,od 1903 zde samostatný jako výrobec kovového zboží a zařízení pro rybolov (ochranná známka "SOL") vyráběl vedle zařízení pro zubotechniky, obzvláště apparatů pro létování (dříve vývoz do Ruska), součástky pro stroje pletacích, Cassablanka patent, zvláště ale zařízení pro rybolov na udici světoznámé značky "SOL" pro domácí potřebu a pro vývoz.

V česloslovenském státu měl jsem dík porozumění, obzvláště českých sportovců rybolovu na udici příležitost, že jsem mohl využiti praktické zkušenosti mého otce, moje vlastní a mého syna k specializaci této výroby a k jejímu zdokonalení. Moje rozsáhlé cesty ve střední Evropě spojil jsem vždy k vykonávání sportu a učil jsem se při tom metod a přání sportovců rybolovu,takže při předvedení sportovních vždy výrobky padly: "Konečně jsme v našem státu s těmi drahými výrobky cizozemskými rovnocenni".

V Plzni obdržel jsem v roce 1938 to nejvyšší vyznamenání a sice zlatou medaili za moje kvalitní zboží. V Praze přesvědčil se ve sportu rybolovu na udici známý sportovec pan ministr Gottwald při osobním setkání při předvedení o kvalitě a chválil moje zboží. Expedici na Island od technické vysoké školy dal jsem moje výrobky k dispozici a obdržel jsem za to uznání.

Můj syn je mnohokratý mistr v závodu vrhačském, hlavní konstruktér moha náčiní a docílil v Brně mezi jinými největších výkonů, překonal i světový rekord,což zajisté vedle obratnosti i výbornou jakosť našich výrobků dokazuje. Celá řada výrobků mojích dílem obdržely patenty v tuzozemsku a v cizině. Nové výrobky jsou v práci, musila ale byti pro válku zůstati zpátky.

Nabídky na přeložení mého závodu do jiných zemí jsem vždy odmítl. Při výrobě osvěčené umělé šnůry "Perlon" (Šolin) firmy J.G. Farben působil jsem s sebou poradně a zlepšujíc. Mezi sportovci platíme, já a můj syn jako jediní výrobci,kteří jsou s odborem tak spojeni. Činím vše,abych moje speciality mohl jak se dá výbaviti, obětoval jsem vše za osobního sebezapření závodu,platil jsem ještě několik dnů pře převratem roku 1938 moje daně československému státu, zaplatil jse též i moje české dodavatele pro náčiní, které šlo pro brannou moc krátce před shroucením Německa, abych též ukázal moji vděčnost. Nějaké peníze v cizině nemám, vložil též ty poslední od branné moci došlé peníze do závodu. Ačkoliv větší obnosy jsou nedobytelné, pracoval jsem s mojím synem denně i v noci, abych převedl můj závod na výrobu mírovou. Speciální stroje pro výrobu válečnou nemám žádné, ale mohu výrobu součástí pro brannou moc, kdyby se přálo, zaříditi.

O mojích výrobkách pro rybolov na udici může zajisté každý rybář podati dobrozdání, prvému Klubu Pražských rybolovců na udici je vše dobře známo ("Triplex").

Dle možnosti jsem i ve válce dával přednost českým zákazníkům a materiál uspořil, který může býti ihned vřaděn do poválečné, mírové výroby.

Jelikož v roce 1937 za skoro 7 milionů korun udic se do Č.S.R. dovezlo, je tím životní schopnosti několika závodů dána, ale odporučovalo by se sjednocení vícero závodů, aby se dostaly výrobky československé, jak mi to na mysli je, na světový trh, obzvláště, když se pováží, že konkurence v Německu škody válečnými silně trpěla a odborníci vzácní jsou (Konstruktéři).

Jako vojín sloužil jsem v rak.-uherské branné moci u pluku železničním od 1898 až 1891 a od 1914 až ku konci 1918, konečně u vojenské dráhy č.18. Dosvědčiti může to pan inž.Moos, dříve v minist. dopravy v Praze a stran mojí jiné činosti pan Jánský ve firmě Jánský a spol., s jehož bratrem jsem sloužil a jemuž jsem v hospodářských otázkách vždy pomáhal.

Politicky jsme já i můj syn nebyli činni, poněváč jsem byl nepřítelem SdP. Můj syn má protifašistickou legitimaci. Jelikož je můj závod zabrán, prosím o povolení k pobytu pro mne a mého syna s rodinami až do vyjasnění naší záležitosti, protože bych moje životní dílo jako další spolupracovitel rád měl v dobrých rukou.

Prose o laskavé brzké a příznivé vyřízení trvám

ve vší úctě

Továrna kovového zboží a zařízení pro rybolov ve Starém Městě, Litoměřická ulice č.82 Protokol. firma pod Komm. vedení.

Ve Starém Městě, dne 4. července 1945 “

jedna

Zaměstnanec fa. SOL při výstupní kontrole

jedna

Archivní dokument z roku 1945. Dočasným správcem firmy je jmenován zástupce konkurenční firmy Rousek

jedna

Vánoční reklama (časopis Rybářský věstník, rok 1937)

Tímto bych chtěl poděkovat pracovníkům archivu v Děčíně za poskytnutí tohoto dokumentu.

Autor: squix - ®

Diskuse k článku (136 reakcí)

Přečteno: 9 039x
Průměrná známka: 1.12